Adopce vysloužilých dostihových chrtů
Člověk a greyhound k sobě patří už po staletí. Všichni si pravděpodobně vybavíme středověké obrazy panovníků a šlechty, výjevy z lovů s běžícími koňmi a chrty nebo obrazy hostin, kde chrti jako věrní společníci odpočívají na kožešinách u krbu. Vlastnit greyhounda patřilo ve středověku k výsadám šlechty, a tak je vážení muži dostávali od přátel darem a lid prostý nesměl v některých zemích toto plemeno prakticky vlastnit. Víte, že svévolné zabití greyhounda se např. ve staré Anglii trestalo smrtí?
Postupem času došlo k vývoji určitých linií a greyhoundi, jak je známe dnes, bývají chováni jako psi výstavní nebo „sportovní“ (dostihy, coursing) a v neposlední řadě společenští - jako čtyřnozí společníci, přátelé a mazlíci, k čemuž mají dokonalé vlohy, a to bez ohledu na fakt, zda se s nimi věnujeme výstavám nebo sportovním aktivitám.
Rádi bychom se nyní zaměřili na greyhoundy dostihové.
Najdeme je i v České republice. V našich podmínkách je však tento sport a vůbec chov těchto psů záležitostí minoritní. Věnuje se mu úzký okruh lidí, kteří tuto aktivitu provozují jako koníček poměrně náročný na čas i finanční prostředky, to vše s respektem a láskou k tak úžasným stvořením, jakými greyhoundi bezpochyby jsou.
Existují však také země, kde je situace diametrálně odlišná.
Záležitost, která bývala prakticky tradiční lidovou zábavou, tam v posledním půlstoletí narostla do obrovských rozměrů.
Hovoříme o situaci na Ostrovech, chcete-li ve Velké Británii a Irsku. Greyhoundů se zde každoročně rodí a dospívá tisíce. Důvod? Snad logický důsledek vývoje, kdy byl na tradici a na takřka srdeční záležitost naroubován business, a to se všemi negativy, která s sebou nese?
Samozřejmě, že také na Ostrovech žijí lidé, kteří se greyhoundům, jejich chovu i závodění věnují jen tak pro radost, protože je to baví a je to jejich životní styl - o těchto lidech, ale hovořit nechceme, protože zde jádro problému není.
Co máme na mysli, je masová nadprodukce se snahou „vyrobit“ co „nejlepší“ závodníky... s co „nejlepšími potomky“... Proč? Je to jednoduché - v tvrdé konkurenci jen ti nejlepší psi znamenají úspěch a rovněž peníze. Finanční ocenění majitele psa v případě výhry ve významném derby bývá sice dobrým, avšak stále jednorázovým výdělkem. A ten navíc nikdy není jistý - vždyť „nejlepšího“ a „nejhoršího“ psa od sebe v závodě na 480 m dělí někdy sekunda, někdy několik desetin jedné sekundy a vítězství je závislé na řadě faktorů. Situace ale začíná být podstatně zajímavější tehdy, když majitel svého šampiona nebo šampionku postaví do chovu...
Sázení na vítěze dostihů - to je pak samostatná, nikoli nevýznamná kapitola - zde „nevyhrává“ ani pes, ani jeho majitel, ale sázkařské společnosti, které tuto činnost provozují.
Vraťme se ale zpět k těm průměrným, „nevýdělečným“ jedincům, kteří se oslavovaným šampionem nikdy nestanou... Takových je - pochopitelně - většina. Přibližně kolem čtvrtého roku života jejich sportovní kariéra končí. (Proto mluvíme o „vysloužilých“ dostihových greyhoundech, ač ve skutečnosti jde o psy, kteří jsou teprve zhruba v třetině svého života.) Co se s nimi ale děje dále? K chovu nejsou dost perspektivní, běhat už nebudou... Nejlogičtější by by bylo říci, že se stávají domácími společníky, rodinnými pejsky a podobně...
Realita je jiná. Se statutem domácí mazlíček končí malé procento z nich. Situace je v tomto ohledu již mnohem lepší ve Velké Británii - zdaleka ne však uspokojivá - v rámci Irska pak zoufalá. Tam bohužel nebývá zvykem a není zažito vnímat greyhounda jako společenského psa, jako inteligentního a báječného přítele rodiny. Většinovou společností je vnímán jako užitkové zvíře, dokonce je tímto způsobem klasifikován i v irské legislativě, a co je horší - v samotných hlavách mnoha tamních obyvatel. Podstatná část těchto psů je tedy po ukončení dostihové kariéry utracena. Mluvíme nyní o číslech v tisících ročně.
Můžeme říkat, že se nám to vůbec nelíbí, můžeme s tímto systémem a způsobem vnímání hluboce nesouhlasit, pro většinu z nás to bude dokonce neakceptovatelné - a někoho to může rozplakat, jiného rozzlobit - je to však daná skutečnost, kterou pozměnit je a bude běh na dlouhou trať. Ostatně tak, jako pokaždé, když se člověk snaží měnit zaběhané vnímání a přetvářet stávající rutinu.
Jak ale účinně pomoci? V principu se hledají se dva druhy řešení - jednak řešení dlouhodobé situace... a současně řešení pro pejsky, kteří potřebují pomoci akutně, teď a ihned.
První z obou řešení je spíše úkolem organizací jakými jsou na jedné straně např. Irish Greyhound Board a Greyhound Board of Great Britain, na straně druhé záchranná síť útulků jakými jsou britští RGT nebo irští PAWS a na výstupu pak úkolem organizací aktivních v procesu adopcí těchto pejsků do rodin v Evropě (v ČR GACR, v Itálii např. GACI, ve Slovinsku SASIN atd.).
Dlouhodobým úkolem ostrovních organizací je hledat cesty a způsoby, jak a) pozměnit stávající klima a náhled na greyhoundy jako takové b) jak zajistit, aby s vysloužilými závodníky bylo zacházeno korektním a zodpovědným způsobem a přistupováno k nim jako k tvorům, kteří mají právo na důstojný a naplněný život.
Dlužno poznamenat, že na tomto poli bylo ve Velké Británii dosaženo konkrétních úspěchů, neboť již není možné díky systému registrací nechat „nepotřebného“ psa prostě zmizet. Rovněž v Irsku začíná lépe fungovat systém zpětné vazby a kontroly např. podle tetování. Z let minulých jsou známy hrůzné excesy, kdy majitelé vyřešili problém s přebytečnými psy způsobem, kterému se rozum i srdce zdráhají uvěřit, kdy tyto fotografie obletěly svět a pobouřily řadu milovníků i ochránců zvířat napříč světem. Možná jste je viděli také. Rádi bychom konstatovali, že k takovým případům dnes už vůbec nedochází. To bohužel nemůžeme. Bohužel, v každé společnosti a v každé zemi se najde procento lidí, kteří jsou schopni vůči zvířatům naprostých ohavností. Co je však pozitivní - takové věci rozhodně nejsou vnímány jako něco běžného, ale jako projevy nepřípustné krutosti a hlouposti - a každý takový případ se snaží autority jakými jsou IGB nebo GBGB prošetřit, řešit a aktéry postihnout.
Co ale se zmíněným právem na důstojný život, potažmo život jako takový, který si každý z těchto nádherných psů, kteří tam za mořem čekají, zaslouží? Netřeba ani hovořit o excesech - sám fakt, že tří-čtyř-pětiletí psi jsou utráceni proto, že se nikomu nehodí, je pro většinu z nás otřesný - mělo by být přeci standardem se o ně postarat. Změnit, co změnit lze - to už je tedy úkol pro organizace zabývající se jejich adopcemi, hledáním rodin a domovů.
V České republice se touto činností zabývá občanské sdružení Greyhound Adoption Czech Republic . Na našem webu najdou čtenáři celou řadu informací, o tom kdo jsme, jaké jsou naše cíle, co děláme, čeho jsme dosáhli a co právě připravujeme. Dále je vždy k dispozici aktuální nabídka psů čekajících na domovy, a také diskuzní fórum určené nejen pro majitele již adoptovaných chrtů, ale stejně tak pro zájemce, kteří adopci zvažují.
Možná teď přemýšlíte, jak můžete pomoci vy sami. Možná uvažujete o čtyřnohém příteli a jste schopni některému pejskovi nabídnout domov - pokud je tomu tak, budeme mít velkou radost. Kromě toho nám můžete pomoci s propagací a šířením informací. Můžete dát tento článek přečíst rodině a známým. Můžete se přijít podívat na některé z našich chrtích setkání a akcí a poznat nás osobně. Možností, je poměrně dost. Realisticky si uvědomujeme, že nejsme schopni celý problém globálně vyřešit, radujeme se ale s každým chrtem, kterého se zachránit podaří, protože:
Adopcí jednoho chrta nezměníte svět,
tomuto jednomu však určitě jeho svět změnit můžete...
GACR - Greyhound Adoption Czech Republic
Moskevská 9
Ústí nad Labem
číslo účtu: 228200236 / 0300 , vedený u ČSOB, a.s.
v.s. 012011 do zprávy: Dočasné domovy a jméno Vaší firmy
pro komunikaci, prosím, používejte:
Ladislav Lacina
+ 420 777 715 881
Komentáře
A taky ty psi čipují a očkují... U galgů a podenců platí i poplatek záchranářům.
A propagace taky něco stojí (webovky taky pořídili zdarma).
A pak se občas vyskytnou takové případy jako Tee nebo Betinka (koukněte na FB).
A toho času, dělají to jen proto, že ty zvířata tak milují (http://www.chrtivnouzi.cz/clanky_pod/89.html, http://www.chrtivnouzi.cz/clanky_pod_3/90.html)...
Zamyslete se nad tím než něco vypustíte. :/
Pár ústřižků kolik toho je:
"Veterinární stránka nás vyjde circa na 180 EUR, krmení jsme zatím pořídili za nějakých 40 EUR - uvidíme, kolik ho bude dále potřeba a transport do UK vyjde na zhruba 900-1000 EUR, v létě nejsou ceny trajektu nejpříznivější. Tímto hluboce děkujeme všem za finanční pomoc, opravdu ani centík nepřijde nazmar."
"Přímé a nezbytné veterinární náklady v Irsku:
- chip, vzteklina, standardní vakcinace: cca 80 EUR
- kastrace cca 120 až 140 EUR (záleží na veterináři a jak se co podaří \"usmlouvat\", kastrace pejsků vychází mírně příznivěji než u fenek, logicky, jedná se o nepoměrně jednodušší zákrok)"
" minimálně kolem 200 Euro/pes za velmi příznivých okolností a v případě zdravého pejska. "
A zakončím to velmi zajímavým článkem:
http://www.chrtivnouzi.cz/blog_165_214/1.html
- Odpovědět
Pošli odkaz