S diabetem na cestách

Ještě v nedávné minulosti bylo cestování s diabetem složité. Skleněné stříkačky a kovové jehly, které bylo nutno po každém použití sterilizovat varem, činily z cestování obtížně zvládnutelný problém. I někdejší nepružné inzulínové programy, které vyžadovaly přesné dodržování určených hodin jídla, komplikovaly cestování.

 

Dnešní pomůcky pro léčení diabetů, zejména inzulínová pera či dokonalé inzulínové injekční stříkačky spolu s pružnými inzulínovými programy, činí i pro člověka s diabetem z cestování potěšení. Nezřídka se dnes setkáme s tím, že brzy po vzniku diabetů a zavedení inzulínové léčby odjíždí rodina s diabetickým dítětem autobusem na dovolenou do Španělska nebo dokonce odletí na prázdniny do Kanady. Již několik českých středoškoláků s diabetem studovalo rok na střední škole ve Spojených státech.

 

I přes tyto příznivé zkušenosti je dobré se na cestování s diabetem připravit. Před cestou do zahraničí si musíme uvědomit, že diabetes přece jen přináší zvýšené zdravotní riziko. Nikdy si nemůžeme být jisti, zda kvůli diabetů nebudeme muset v zahraničí vyhledat lékařské ošetření nebo dokonce zůstat v nemocnici. K tomu stačí i běžné průjmové onemocnění se zvracením, které člověk bez diabetů snadno překoná sám.


Proto je před odjezdem zapotřebí vždy uzavřít zdravotní pojištění do zahraničí. To by dnes ostatně mělo být samozřejmostí pro každého cestovatele. Léčebné výlohy jsou v zahraničí většinou mnohonásobně vyšší než u nás. Kdo nemá pojištění uzavřeno, zaplatí za ošetření v hotovosti a jeho tuzemská zdravotní pojišťovna mu po návratu proplatí jen ekvivalent léčení v tuzemsku - tedy jen zlomek skutečně zaplacené ceny.


Pozor na údaje cestovních kanceláří o tom, že je do ceny zájezdu zahrnuto cestovní pojištění. Často se takový údaj může týkat jen pojištění zavazadel. To při návštěvě lékaře opravdu nepomůže. V cestovní kanceláři proto vždy žádejme jasnou, nejlépe písemnou informaci o rozsahu pojištění a přesvědčme se o tom, že se pojištění týká i ošetření při komplikaci diabetů. V zemích Evropské unie je pro nás akutní zdravotní péče hrazena stejně jako pro domácí obyvatele, pokud se prokážeme platnou evropskou kartičkou své zdravotní pojišťovny. V jednotlivých zemích však i místní obyvatelé za návštěvu lékaře platí určitý poplatek.


Za léky na recept se v zahraničí platí v hotovosti vždy, a to i v zemích Evropské unie. Proto s sebou nezapomeňme vzít dostatečnou zásobu nejen inzulínu, ale i všech dalších léků, které možná budeme potřebovat.


Na možnost potřeby lékařského ošetření pomýšlejme i při volbě země, ve které strávíme dovolenou. V západoevropských zemích a v severní Americe můžeme očekávat úroveň lékařského ošetření i kvalitu nemocnic nejméně srovnatelnou s tuzemským standardem - i když některé zkušenosti z jihu Evropy nejsou úplně povzbudivé. Nepříjemné překvapení nás může potkat při potřebě lékařské pomoci na Balkáně, v zemích bývalého Sovětského svazu či v některých zemích severní Afriky. Po příjezdu do místa pobytu se informujme v hotelu o nejbližším lékaři a nemocnici, abychom později v nouzi neztráceli čas.


Nevyhledávejme zbytečně země s nízkou hygienickou úrovní! V těchto zemích cizinci snadno podlehnou infekčnímu střevnímu onemocnění, ke kterému je místní obyvatelstvo odolné. To nemusí být vážný problém pro člověka bez diabetů, ale pro léčení diabetů je to vážná komplikace, zvláště přidruží-li se zvracení. Pokud takovou zemi přesto hodláme navštívit, počínejme si velmi opatrně. Pro nás, české turisty, je totiž v těchto zemích riziko
o to větší, že na rozdíl od turistů z bohatých zemí vyhledáváme často levné ubytování a stravování. Nekupujme v těchto zemích jídlo ani pití od pouličních prodavačů! Nejezme neloupané ovoce, pijme pouze vodu v originálním balení a stravujme se v restauracích se zaručeným hygienickým standardem.
I když jindy takovou stravu právem nevyhledáváme, můžeme považovat restaurace McDonalďs z hygienického hlediska za poměrně bezpečné.


Připravme se včas na překonání jazykové bariéry. Hovoříme-li anglicky, pravděpodobně se dorozumíme s lékaři ve všech zemích západní Evropy. Pro případ kontaktu s místním obyvatelstvem je však dobré mít připravený jednoduchý slovníček základních pojmů, které se týkají diabetů a jeho komplikací. Výbornou příručkou je Diabetický SOS slovník, který vydalo Sdružení rodičů a přátel diabetických dětí. Vozme jej s sebou vždy, zejména pokud naše vlastní jazykové vybavení není optimální.


Inzulín mějme raději ve dvou různých cestovních zavazadlech - nejlépe ve dvou příručních kabelách. Krádeže zavazadel jsou časté ve všech turistických oblastech, zvláště oblíbené jsou v Itálii a ve Španělsku. Ztráta veškerého inzulínu v zahraničí představuje nejen finanční zátěž, ale i riziko, že se nepodaří nezbytný inzulín obstarat včas. Při cestování letadlem nenechávejme inzulín v kufru, který odevzdáme k uložení do zavazadlového prostoru letadla. Kufry se na letištích často zatoulají a navíc v některých starších typech letadel není zavazadlový prostor vyhříván a inzulín může zmrznout. Tím se zcela znehodnotí. Letadla totiž létají ve výškách, kde teplota okolní atmosféry dosahuje až -50 °C.


Chraňme inzulín před vyššími teplotami. Při delším pobytu se vždy snažme uložit zásobní inzulín do ledničky, ve které je teplota mezi +2 až +8 °C. Nedovolme, aby na inzulín působilo přímé sluneční záření. Vyšší teploty inzulín znehodnocují.


Pokud bychom byli nuceni inzulín v zahraničí kupovat, mějme na paměti několik rad: zatímco inzulín do inzulínových per se ve všech zemích prodává v koncentraci 100 jednotek v 1 mililitru (U100), inzulín v běžných lahvičkách může být k dispozici buď v koncentraci U40 nebo v koncentraci U100, popř. obojí. Inzulíny firem Novo Nordisk, Eli Lilly a Aventis jsou na trhu ve všech vyspělých zemích. V některých zemích se však může lišit firemní název příslušného přípravku. Pro přežití postačí, získáme-li jakýkoliv rychlý inzulín (vždy čirý!) a inzulín NPH (mléčně zkalený) a aplikujeme-li si jej ve správné dávce (pozor na koncentraci!).


Při cestách do zahraničí se také zamysleme nad rozdílnými stravovacími zvyklostmi. Neliší se jen úprava stravy, ale často i její složení. Zatímco italská těstovinová jídla a pizza představují obrovské množství sacharidů v jedné porci (8 v. j. i více), hlavní jídlo, které se skládá z masa se zeleninou, nebude často obsahovat sacharidy žádné. V řadě zemí Evropy budeme sacharidy získávat především z bílého chleba, zatímco "poctivé" české škrobové příkrmy tam téměř neznají. Přizpůsobit stravování v zahraničí našemu obvyklému jídelnímu plánu může proto vyžadovat jisté úsilí.


Dovolená je také časem sportu. Sportujeme-li pravidelně celý rok, jistě snadno upravíme dávkování inzulínu na každodenní plavání, potápění, surf a další radovánky u moře, stejně jako na vysokohorské túry v Alpách či v Tatrách. Někteří lidé, zejména některé mladé dívky a ženy, však během roku sportují jen málo. U nich může náhlá pohybová aktivita na dovolené či o prázdninách vést k rychlému poklesu potřeby inzulínu i na polovinu původního množství.


Velký výdej energie přestavují i diskotance. Zejména ve spojení s alkoholem může diskotéka velmi zvýšit riziko noční hypoglykemie!


Dovolená u jižního moře zalitého sluncem, ale i na horách, přináší i riziko úžehu a úpalu. Nepobývejme proto raději na přímém slunci bez pokrývky hlavy. Úžeh s následujícím zvracením je nepříjemný pro každého, při diabetů však může být příčinou přijetí do nemocnice a nutnosti zavedení infuze.


Pro dospívající a právě čerstvě dospělé malé upozornění. I o prázdninách se vyplácí rozumné chování. I když příklady někdy mohou být i opačné: sedmnáctiletá Dana se vydala se svým novým italským přítelem a jeho známými na týdenní vandr do Dolomitů. Znali se pouze krátce a aby neztratila přítelovu přízeň, rozhodla se Dana svůj diabetes utajit. Byli stále pohromadě - proto Dana nejen nemohla respektovat svůj jídelní plán, ale hlavně se jí nepodařilo si nepozorovaně píchat injekce inzulínu. První den byl pro Danu krásný. Druhý den jí začalo být nevolno a měla obrovskou žízeň. Třetí den upadla do díabetického komatu a byla v těžkém stavu převezena vrtulníkem na kliniku do Milána. Italský přítel se nehnul od jejího lůžka a teprve s jejím diabetem ji začal mít skutečně rád.


A na závěr ještě několik rad pro letecké cestování přes oceán. Při letu z Evropy do severní Ameriky poletíme ve dne a překonáme podle našeho cílového místa šest až devět časových pásem. To znamená, že náš den potrvá oproti místnímu času o šest až devět hodin déle. Na překlenutí této doby budeme potřebovat o dvě až tři jídla více (v asi tříhodinových odstupech). O tato jídla se obvykle postará letecká společnost. Bude vhodné, abychom přibližně na každých pět hodin navíc přidali jednu dávku rychle působícího inzulínu. Přidáme tedy jednu až dvě dávky. Počet potřebných inzulínových jednotek v jednotlivých injekcích bude záviset na množství jídla. Je však vhodné se řídit podle dávky, kterou si běžně aplikujeme v době první večeře.


Při letu ze severní Ameriky do Evropy poletíme v noci. Tato noc bude velmi krátká - den s nocí budou celkem o šest až devět hodin kratší (obr. 19). Zkušenost z takových letů říká, že jen dovečeříme, pustí letušky film na videu a rozdají deky, a než stačíme usnout, budí na snídani. Takovou noc obvykle není potřebné pokrýt inzulínem s prodlouženým účinkem a rychlý inzulin podaný před snídaní dokáže snadno navázat na účinek rychlého inzulínu od předcházející večeře.


Pokud ohlásíme svůj požadavek alespoň 24 hodin předem, je možné u dobrých leteckých společností nárokovat diabetickou stravu. Sami však uvažme, zda je to opravdu nutné. Personál letadla nám také na požádání sdělí, v kterou dobu bude podávat jednotlivá jídla, abychom tomu mohli přizpůsobit plán inzulínových injekcí. Při respektování těchto pokynů už téměř nic nebude bránit tomu, abychom z cestování měli skutečně jen potěšení.


Zdroj: Jan Lebl, Štěpánka Průhová, Zdeněk Šumník a kol. - Abeceda diabetu, nakladatelství Maxdorf