RIVOTRIL

Mně to stačí univerzitě -...No, cpou nás, jak králíky do kotců, nebo pokusné krysy do terárií. Jsme, jako roboti. Jen podávat výkony, na lidskost se nebere ohled. Kdo odpadne, má smůlu, na jeho místo stojí fronta zájemců o práci. Ale, jak říkám, už přišli na to, že výkonnost nestoupne, když je pracovník pod permanentním tlakem a dohledem, naopak, klesá jak výkonnost, bezchybovost, ale i odolnost vůči nemocem. Člověk se do něčeho ponoří, přemýšlí, pracuje a každou chvíli ho vyruší hovor kolegů, smích, telefonování, rádio (dvě až tři poslouchají jinou stanici - to je na zabití), dvě tři si šeptají a to prostě nejde, dát si špunty do uší a nenechat rušit. Doufejme, že to, co jeden blb vymyslel, někdo soudný zruší. A pokud to hned tak nebude, tak klapky na uši a po výkonu hodně kvalitní relax.

P.S.: Lidi, vy snad tady čtete všechno!?

Helenko, nesmíš "udělat žádnou blbost"! Vždycky je tu někdo, komu se můžeš svěřit, kdo s tebou promluví, napíše ti pár vlídných slov a navede jiným směrem. I když chápu, jak my to máme, nechceme být na obtíž, nikoho otravovat svými problémy, do poslední chvíle předstíráme, že se nic neděje, a to není dobře. Já jsem dnes po pár dnech bez na lexíku, dva dny je venku tma, což mě ničí. Včera kolem poledne mi klesl tlak na hodnotu, kterou už jsem neustála a musela na chvíli zalehnout do postele. Usnula jsem, pak si dala presso, pár sušenek (tělo si řeklo o cukr) a postupně jsem se vzpamatovala. Byli jsme bez oběda, ale odpoledne jsem to dohnala a večeře byla teplá. Mě ten nízký tlak zlobí docela často, projevuje se to ospalostí, bolestí svalů, někdy nevolností od žaludku. Vyčítám si, že jsem nemožná, když si musím přes den zdřímnout. Ale pomáhá to. Jinak, Helenko, na rodinu s depresí od patnácti (možná už o pár let dřív), neléčenou, protože mě to nenapadlo, nedošlo. Nechtěla jsem se nikdy ani vdát. Zničil mě otec. Ale nebudu se rozepisovat, protože mu chci odpustit. Chlapi v mém životě taky za moc nestáli, neměla jsem s nikým potřebu to dítě mít. Teď jsem v partnerském vztahu spokojená, protože chlap je normální, inteligentní, empatický, atd. Volů jsem si užila dost, tak se snad na mě konečně usmálo štěstí. Teď jdu vymýšlet, jak uspořádat obývák v novém bytě (zatím tam máme jenom třídílnou sedačku a místnost je poměrně veliká, tak si nevíme rady, co tam pořídit, klasickou stěnu nechceme).
Pohodové odpoledne, Helenko! Myslím na tebe. Napiš.

Mně to stačí univerzitě - přednáškové sály, kde máte pro sebe půl metru krát půl metru prostoru, pokud se vám nepodačří ukořistit vedle sebe volné místo - čím modernější budouva tím hovadštější architektura. Knihovna - to samé - otevřený prostor, stolečky vedle sebe. Věčné kníkání mobilů, žvanění (že je to knihovna a mělo by tam být ticho nikoho nezajímá), někteří si pouštějí na noteboocích filmy jak v kině, no nádhera. A v tom má člověk něco dělat? Doufám, že jednou v takové otevřené kanceláři neskončím, stačí mi to už teď a to tam trávím jen 2-4 hodiny 4x týdně mezi přednáškami či při čekání na autobus/vlak.

od pondělka postupné zlepšování :-))...přeji to i vám..

Tak, zaplaťpámbů :)
Nám...Děkuju Ili za ptání.Včera jsem byla celý den špatná tak,že jsem chtěla spolykat prášky,(ne moc)abych to nějak zaspala.Mívám k tomu sklony.Dokonce jsem si už i sáhla na život.Teď už to asi 4 roky nedělám,jen ty myšlenky mě táhnou.Usnla jsem s pomocí prášku a spala až do půl 9.Je mi lépe.Jsem ráda,že jsem včera neudělala nějakou blbost.Taky mám za sebou opravdu pečlivé a vyčerpávající psychoterapie.Jaro se blíží,tak bude lépe.Jo a Ili,nezmínila jsi se o dětech.Máš-li pak nějaké?Já mám 1 syna a moc ho s tátou milujem. je vynikající chlap s autoritou a citem.Vychovali jsme ho s velikánskou láskou a je to znát.Tak a to je vše.Zdravím Tardbasíka.Ahojky oba.

..no nějak jsem to Ili v té...Tak, zaplaťpámbů :)
Nám zavedli open-air kancly (připomíná to kóje veřejných záchodků na letišti nebo v obchoďáku), a když mluvilo šest lidí najednou, zvonily čtyři telefony, Ili to nevydržela. A to ještě strašili prosklenými dveřmi, aby bylo vidět, jestli si náhodou někdo nekousl do jabka, nebo nepoupravil punčochy. Doslechla jsem se o kolegyni, která se nedávno taky sesypala z toho stresu (poležela si ve špitálu). Už se někde ve světě zjistilo, že open-air není to pravé pracovní prostředí pro výkonnost, která klesá a chybuje se, protože na práci není klid a člověk se těžko koncentruje v tom šrumci. Zlatej kanclík pro dvě sobě milé kolegyně!

Jak je dnes, Tardbasi a Helenko?

Tardbasi, moje matka otravuje.....no nějak jsem to Ili v té práci překlepal - jdu domů...ještěže je tady takovej socialismus...jinde bych to nevydržel :-(

Tardbasi, moje matka otravuje už od svých pětatřiceti, šetří si na pohřeb (dle vzoru mé babičky její matky, kterážto se dožila jednadevadesáti let a pořád jí něco bylo - to jsem asi po ní zdědila). Vždycky začne nějakou větu a pak ji přeruší a zcela vážně dodá, teda, jestli se toho dožiju... Pak se má jeden nezbláznit, když tohle musí každou chvíli poslouchat. Kdyby mi nebylo úzko, taky bych se smála, protože máti je na tom o moc líp, než já, ačkoliv je starší o dvacet jedna let.
Už je ti líp? Jak zvládáš v rachotě po těžké noci?

A ty, Helenko, odpočívej, relaxuj, šetři se. Ne, aby sis ubližovala! Tvůj muž tě chápe, takže zvládne v nejhorším (kdyby mu nikdo z příbuzných nepomohl) vyklidit věci sám. Když se pokouším vžít do tvé situace, tak pokud by mě návštěva domu stresovala, nešla bych tam. Ani bych nechtěla odtud žádný nábytek a cokoli, co by mi způsobovalo negativní emoce a zármutek. Řekla bych sestrám, ať si odtud vezmou, co chtějí a osvobodila bych se od té svízele. Ale tím ti nechci nic vnucovat, když vím kulový o té situaci. Taky nejsem materialista, život mě poučil, že čím míň vlastním, tím menší mám starosti, čím míň krámů, tím volněji a svobodněji se cítím. Jak říkal Forrest Gump: "Moje máma říkávala, že člověk má mít jen tolik, kolik potřebuje." A člověk toho v podstatě moc nepotřebuje. Co jíst, pít a kde hlavu složit, spřízněnou duši a mít o koho se starat :)

..bude zase dobře Hlenko -...Tak jsem si přispěchala nahlédnout do deníčku,co asi píšete.Díky..díky..díky..Prostě tam dnes nepojedem.Ležím jak lazar a nic se mnou nehne.Spát mi nejde alítaj mi destruktivní myšlenky.Bude Tardbasíku Ilonko hezky a to mi strašně pomůže.Zatím ahojky.H.

Dnes už je to zas.....bude zase dobře Hlenko - má se oteplit a vysvitnout sluníčko...rivotril neřeš..až bude krásně ždibínek si budeš odpírat...

Helenko, neměla bys dělat.....to je Ilonko asi dost vážná věc s tím maminčiným pohřbem - ale bez mučení se přiznám, že mi to i vyloudilo úsměv na tváři :-)

Helenko, neměla bys dělat to, co ti škodí. Věci... jsou jen věci, dají se vyhodit, rozdat, rozdělit, prodat. V životě každého z nás jsou události, na které jsme citliví a naše psychika nám nedovolí se s nimi vyrovnat. A když přesto jdeme přes moc, vymstí se nám to. Já třeba nedokázala odejít z nefunkčního vztahu a zároveň ze zaměstnání, z bytu rodičů (všechno mě to stresovalo a neuspokojovalo) a výsledek je můj současný stav. Helenko, manžel to určitě chápe a sestry se, holt, budou muset začít starat. Pozitivní je, že na nic nejsi sama! Místo riv., není něco jiného, co by ti pomohlo překonat krizi? A chodíš na nějaké terapie s psychologem? Měli bychom využít všechny možnosti.

Tardbasi, snad budeš mít teď zase klidné období! Moc ti to přeju! Mimochodem, dneska mělo divokou noc asi víc lidí, ten můj nespal od tří a moje máti asi od půl čtvrté (a ráno mi sdělila, že nechce pohřeb, že je to moc drahý).

Venku je šedivo, že by psa nevyhnal, ale člověk fungovat musí, kdyby nevím, co...

S těžkým srdcem jsem...Dnes už je to zas jinak.Včera jme byli s mužíčkem trochu likvidovat pozůstalost po mamince v našem domku.Je to pro mě stále ještě dům hrůzy.běhala jsem tam z mistnosti do místnosti a nevěděla kde začít.Tam se to asi se mnou zomilo.Je tam dpousta věcí,s kterými musíme nějak naložit.Jsem bezradná.Obě sestry bydlí v Praze,tak to spadlo na nás.Momentálně vyvážíme za tmy zavařovačky.Je tam toho plno.Zmocnil se mě strach a spěchala domů.V noci mě začal bolet plex strach úzkosti,tak jsem po riv sáhla.Je to tak,není každý den posvícení.Zítra jedem zas.Tardbasíku ty tvoje problémy fakt taky není sranda.Musíme si všechno vyžrat sami.Nikdo nám nepomůže.Ilonko máš dobré srdíčko,když s námi tak cítíš.!!

Ilonko, Helenko - tak noční ,,zážitek,, opravdu stál opět za to :-)))...cukalo to se mnou ostošest..nemusím přes den už cvičit-mám splněno..

S těžkým srdcem jsem přečetla, co jste, Helenko a Tardbasi, napsali. Souhlasím, že by vaše problémy s vysazováním riv. mohly být podobné epileptickým záchvatům. Pořád se riv. vyrábí a předepisuje? Není to jediné svinstvo, po letech se zjistilo, že i antikoncepce víc zdraví ničí, než prospívá (řídnutí kostí, embolie, atd.). Nebo děti, které se rodily bez končetin matkám, které v těhotenství užívaly cosi na uklidnění! Příbuzný, který se pohybuje v tomto oboru, mi říká, že dělám dobře, že nic neberu, i když se trápím, prý by mi AD udělaly víc škody, než užitku (doslova, že by mě to zničilo). Ale on zase nemá ponětí, jak nám je, když "to" udeří. Jsem ráda, že si tu růžovou pilulku můžu zobnout, když už to jinak nezvládám.
Co dodat? Myslím na Vás každý den a přeju, ať se to zlomí, ať je Vám dobře, ať fungujete a užívate si čím dál více dobrých dnů!

Je mi dnes jaksi dobře,tak......ano Helenko - vysazení benzodiazepinů - a rivotril je v tomhle dost problematický -- může vést k rozvoji epilepsie...myslím, že i ty moje křeče jsou občas trochu hraniční - není to asi klasická epilepsie, ale daleko to k tomu nemá...mám to i přes den-ale jak člověk není v klidu, tak to tolik neobtěžuje..když si lehnu a chci se celý uvolnit-tělem mi postupně prochází vlna napětí-vychází to částečně i z očí - nutí mi to vyvracet je pod zavřenými víčky...napětí je provázeno pocitem strachu-končí právě tím nepříjemným záškubem...a v tom se opravdu nedá moc spát..:-(

Ilonko - dnes je to o...Je mi dnes jaksi dobře,tak jsem si zabrousila za Vámi Ili a Tardbasíku.Já mívám při absťáku velký strach bolesti v plexu třes i jsem jednou upadla do bezvědomí.Bohužel před lidmi jsem se skácela toporná jak sloup.To jsem ale přehnala s vysazováním.tenkrát mi chtěl otevřít čelisti a nešlo mu to.Asi epileptický zách.Tak proto se te´d tak bojím.Buzení je bolestivé.Jen ať si to lidi přečtou,co to je za svinstvo!Jinak dnes jsem dost aktivní a hodně jsem doma udělala.nemám každý den posvícení.Tardbasíku,já se s tím vypořádám,ale moc pomalu a kdo ví jestli třeba jen trošku s tím budu žít jako alkoholik,který dokáže pri krabici vína žít celý život a jinak mu nic není.No,alkoholikům moc nerozumím,jen se domnívám.I když dnes mám chuť na nějaký to malý.Zdravím opět Ilonku.Jste takový můj deníček.

Tardbasi, záškuby při...Ilonko - dnes je to o poznání lepší...myslím, že to ještě nějaký čas potrvá - ty záškuby jsou normální - ale já to mám v intenzitě opravdu velké - jsou s tím spojeny i bolestivé stavy ve svalech-a na kůži (pocity pálení a bodání) a stuhlé čelisti apod...ve středu jdu k psychiatričce - nevím jak moc mi pomůže-je vždycky trochu nerudná, když ji obtěžuji často...
..to víšže hulím :-)) ostošest..ale i funguji celkem obstojně v práci - díky Bohu...
...moc se omlouvám Helence zs ten pesymistický příspěvek, že nestojí za to zkusit někdy snížit rivo...bylo to moc těžký - je to fakt boj...určitě by se člověk neměl takhle trápit, pokud v tom nevidí smysl...já se chci z toho začarovaného kruhu postupně dostat - ale taky jsem si už jednu dobu myslel, že to nemá vůbec cenu podstupovat to martýrium...klidně bych to bral do konce svých dní - ale přestával mi ten rivotril jaksi zabírat na celou škálu potíží-tak jsem se s novou medikací rozhodl s tím postupně praštit...kdybych se rozhodoval znovu a věděl jak mi bude-nevím, jestli bych do toho šel...teď mám už napůl vyhráno...ale nějakej týden ještě bude ouvej-ta poslední dávečka byla asi opravdu nejtěžší-mozek se s tím nemůže jen tak vyrovnat - odepírám mu látku, kterou potřebuje a neumí si ji už vyrobit sám...ale dle dostupných informací-a zkušeností zahraničních odborníků- je proces vratný- tzn. obnova funkčnosti je postupně reálná..

přes den to jde...ale při...Tardbasi, záškuby při usínání (tělesné) mívám taky (probudí mě to na vteřinu), má je i náš hafan. Ale to asi není stejné, jako pociťuješ ty. Jak to v tu chvíli přežíváš? Jdeš se třeba napít, zakouřit si? Ale, když už ti bylo fajn a jen se to v různých intervalech vrací (neprodlužují se ty intervaly, kdy je ti dobře?), stojí za to vydržet. Kdyby tak bylo něco na překlenutí absťáku! Něco, jako mají narkomani.

Helenko, moc tě zdravím!

přes den to jde...ale při usínání mne budí ty elektrické záškuby-myšlenkové i fyzické - občas úplně nadskočím v posteli :-))