Úmrtí pejska

jak uz jsem psala udelala...No nevím Jano,jestli nejsi až moc přemrštěně disciplinovaná.Já po přečtení co napsala ta smutná pochopil,že to tu holku strašně mrzí a že se tím bude trápit snad věčně. Nemyslíš si že je to příliš vysoký trest za to,že mu pomohla a nechala ho uspat,když už nebylo možné bydlet se sousedy v klidu? neodpověděla jsi jí co bys dělala v její situaci. To by mě jako majitele dvou psů velmi zajímalo.Na to jsem zvědavý,jak by ses zachovala ty když by ses dostala do její situace. Já bych jí naopak přál mít dalšího pejska,protože takových chyb by se už vyvarovala a myslím si,že zvířata ráda má,tak by je měla ráda.Já naopak z jejích slov vycítil velkou lásku k tomu pejskovi,ale ty jsi to viděla jinak.Napiš nám co bys dělala ty,kdyby ti v paneláku,nebo kde to bylo začal hodně štěkat pes,který to doposud nedělal a sousedi by si stěžovali.Ke všemu by byl už dost starý a nemocný.Možná by ses kvůli němu odstěhovala,ne?

jak uz jsem psala udelala jsem dost chyb v zivote ktere me mrzi.To uz nejde vzit zpet.
Ted me uklidnilo to,ze jsi napsala,ze uz nikdy pejska nechces.Ani si ho nezaslouzis,potom co jsi udelala.Nic zleho jsem ti neprala,jen at do smrti nezapomenes co jsi udelala svymu psu.Ale vidim,ze toho litujes a to je dobre.Mej se jak si zaslouzis.

Už ne,už nemám co napsat. tak se tu pejskaři pěkně opatrujte a mějte na mysli,že láska ke zvířatům je věčná,ale k lidem často pomíjivá.

Ještě se omlouvám za...si ji!

Ještě se omlouvám za překlepy,ale přes slzy už nevidím ani na klávesnici.

Všichni zde máte pravdu,ale já měla smůlu,že jsem měla knírače a jak možná nevíte,tak ty nikdy nenaučíte být po tichu. Já jsem si toho pejska nenašla,ale byl mi přidělen z hůry. Prostě byl opuštěný,nechtěný a já se ho ujala. Nikdy s ním nebyl problém v domě,až zestárnul a možná měl nějaké šelesti. POrostě začal být dost hlučný,ale jak jsem to měla řešit? Já se opravdu snažilo,to mi věřte.
Proto taky už nikdy pejska nechci i když je mi to hodně vytýkáno,peorože všichni věděli,že se o něj dobře staráme a poslouchal nás na slovo. Byl dobře vycvičený a poslušný,ale jen do určité doby.Nevím ani peoč jsem to sem psala. Asi jsem se chtěla vypsat. Kdykoliv si na něj vzpomenu,brečím a přitom už je to dost let.
Jani,ujišťuji tě,že si to do konce svého života budu vyčítat,ale já opravdu dlouho hledala řešení,ale než ho dát do útulku na stará kolena,tak se mi injekce zdála nejšetrnější.
Víš,já si myslím,že kdybys zatápala ve svém svědomí,taky bys našla něco,čeho v životě lituješ. Nemyslím,že bys neudělala nic,co by tě nemrzelo.To snad každý,ale nikdy bych nikomu nepřála aby ho to provázelo celý život. To jsi mi přát nemusela,to mě bude provázet i tak.Tobě přeji jen krásné a bezstarostné dny,plné lásky a porozumění.

Ja nejsem bez chyby,taky jsem udelala par chyb v zivote,ale co se tyce pejsku mam ciste svedomi.Vzdy kdyz jsem si porizovala psa tak jsem uvazovala co kdyz muj pes bude nekomu vadit a nebo co kdyz bude muj pes stekat kdyz ja budu v praci a to jsem delala i nocni,ale neslysela jsem od nikoho v dome,ze muj pes nekoho rusi a muj pes zemrel starim v 18letech,hlucha,slepa ale dozila.Ted mam taky psa a je ticho.Poridim si takoveho na kteryho mam a hlavne ucit.Pokud neumis se psy zachazet a neumis je ucit tak si zadneho neporizuj.Jen muj nazor.

Dášenko děkuji,taky to tak beru.

Jano,nenapadlo tě že...život jde dál,a vy si nedávejte žádnou vinu,když mu doktor dál injekci asi věděl proč. 13 let je pro pejska krásný věk.

Ještě jsem ti Jano chtěla napsat,že ho lékař prohlídnul a řekl,že nemocný je. Sice nevím co mu bylo,dělala se mu taková hrčka u konečníku a už byl hodně zesláblý.Myslím si,že by do roka stejně umřel a říkám si,že by možná i trpěl. Kdyby byl zdravý,neutratil by ho,to mi doktor řekl.
Spíš je mi to líto,že už ho nemám a vím,že si nikdy jiného nepořídím. On byl vyjímečný a nenahraditelný. Měj se a nebuď tak zlá.

Jano,nenapadlo tě že právě pro to,že jsem ho měla tak strašně ráda,jsem to musela udělat?On dříve hlučný nebyl,tak co bys asi tak dělala ty mna mém místě? Nechala ho řvát po domě? Ten nade mnou měl pravdu,že sousedi mají právo na klid. Já si proto od té doby psa nepořídila a ani bych si ho už nokdy nevzala,protože toleruji klid v domě. Ty asi nevíš,že psi tak jako lidé stárnou,že? Že reagují na věci,které jim když byli mladí nevadili. No,každopádně jsem sem neměla psát,ale už se stalo. To nejde vrátit.
Víš Jano,já si myslím,že člověk i kdyby se snažil žít život sebelíp,tak v něm udělá chyby,kterých bude litovat. Možná ty jsi beuz chyby,ale já ne,to o sobě vím. A pamatuj si,že nikdo není dokonalý.

No sprostě zabila pejska...nakonec neskončil na česneku!!!

Tedy, děvčata, překvapujete! :-)

Smutna,az priste budes uvazovat o koupi psa,tak si zapamatuj,ze PES STEKA.Takovy lidi jak ses ty by si nemely nikdy porizovat zadne zive zvire.Kazde zvire vydava nejake zvuky.A usmrtit psa kvuli tomu,ze steka, no to je hnus nejvetsiho zrna.Jestli mas v sobe kousek citu,tak te to bude zrat az do smrti.To se na me nezlob,ale to jsem neprekousla.Todle bych nikdy svemu psu neudelala.

Díky,nic lepšího jsi mi...čekala?

Té paní co vám nadávala...Díky,nic lepšího jsi mi nemohl napsat.

Čistě náhodou jsem...příště medvídka mývala...

Čistě náhodou jsem narazila na tyto stránky a myslím si,že se mě týkají také. Já měla pejska asi 12 let a to středního knírače. Bydlíme v bytovce a můj pejsek byl tím pádem vychováván doma,pro svojí velkou hlučnost. Chodil ven přes den,lítal na zahradě a každý den jsme s ním chodili na procházky.
Měli jsme ho moc rádi a on nám lásku opětoval.Jenže se po letech k nám do bytovky nastěhovali mladí manželé a jím náš pejsek začal hodně vadit.Pejsek stárnul a špatně slyšel a tím pádem štěkal už i na nás,než poznal kdo to je.Sousedka kolikrát vyběhla na chodbu a sprostě nás urážela a křičela aby jsme mu zavřeli hubu.
Jelikož byl pejsek přes den zvyklý být na zahradě a mít volnost,neměla jsem to srdce ho nechávat v době kdy jsme byli všichni v práci zavřeného doma,tak on si vždy lehl na chodbu na botník a čekal na nás. Ovšem často štěkal na vše co se šustlo domem.
Zjkoušela jsem ho začít uvazovat u šopy v naší nepřítomností,ale to štěkal stále. Když už jsem byla tak vynervovaná a pejska mi bylo strašně líto,rozhodla jsem se,že jeho trápení ukončím injekcí na veterině. Měla jsem ho tak moc ráda,že jsem se na to trápení už nemohla dívat. Domluvila jsem se s manželem,že to klukům řekneme až bude po zákroku. Obětovala jsem se já a psa naložila do auta a jela. Udělala jsem mu poslední ten nejlepší oběd a nemohla jsem se mu podívat do očí. Tak moc mi důvěřoval.
Veterinář mi řekl,že pokud není pejsek nemocný,že ho neutratí. Asi nemocný byl,protože to udělal. Já jsem u toho nemohla být,tak moc jsem brečela,že jsem musela jít ven a jen jsem si zacpávala uši a oči,protože to bylo strašné. Po výkonu ,který byl velmi rychlý jsem si ho vzala domů a pochovala ho na své zahradě,pod krásný smrk.
Píšu ale tyto smutné řádka pro to,že je to už pět let a já se s tím stále nesmířila. Zdá se mi to čím dál tím víc hroznější a já nevím jak si mám odpustit,že jsem byla schopna toto kvůli sousedce udělat. Zdá se mi,že jsem zklamala. Zvířata totiž bezmezně miluji a krom koček,které mají u mě tu nejlepší péči si nedokážu nového pejska pořídit.
oMluvám se akorát tím,že ten pejsek měl u nás nádherných 13 let.
Může mi prosím vás někdo napsat jak se mám s tímto faktem smířit? Jak přestat myslet na to,že jsem ho nechala utratit kvůli hysterické sousedce,která se stejně za rok odstěhovala a lidi ji nemají rádi? Jenže to já tehdy nevěděla.
Děkuji vám za jakýkoliv názor ,nebo radu,jak se s tím po tolika letech vyrovnat.Děkuji vám

Chodila jsem do školy kde...Znam mnoho lidi,kteri si se svym charakterem nemuzou ke psum ani cuchnout,treba muj exmanzel hnije v lochu,ted mu zjistili rakovinu,tak dostal co si zaslouzi.Muj pes operaci prezil a ten hajzl exmanzel?At chcipne zadna skoda ho nebude.

Pes,kterého jsi uzdravil,tě nikdy nepokouše.V tom je rozdíl mezi člověkem a zvířetem