Dá se odpustit nevěra?

Horoskop pro vaše znamení zvěrokruhu každý den na ezoterickém online magazínu Dobrá kartářka.
www.dobrakartarka.cz

Kaja je negramotný cvok, tam není co komentovat.
Tobě přeji hodně sil. Prošla jsem manželovou nevěrou, byla to kolegyně z práce a moje kamarádka v jednom a musím říct, že je to opravdu hodně bolavá věc. Nepodařilo se mi obnovit k manželovi důvěru a lásku, i když jsem s ním zůstala. Ze zvyku? Z lítosti? Z pohodlnosti? Kdoví? Od každého něco a nejvíc kvůli dětem, ty by to odnesly nejvíc a nevidím důvod, proč by měli nevinní trpět za poklesky rodičů. To radši žiju v jistém sebezapření. Tobě přeji, abys byla vnitřně silnější než já, tedy tvá láska k němu.
Lucila

Nejdřív bych chtěla poděkovat Mírovi a She za podporu a povzbuzení.
A k tomu dalšímu dodám, že vím, že nevěra je špatná věc a nepodporuju jí. Kdo si tím neprošel,tak neví jak to bolí a jak je to těžké a vím, že už to bude ve mě navždy. Souhlasím i s tím, že je manžel dospělí a měl se chovat zodpovědněji. Ale stalo se, nikdo nejsme neomylní a všichni děláme chyby.
Taky chci dodat, že u kadeřníka jsem byla a prádýlko jsem si koupila. Prošla jsem i manželskou poradnou a naučila jsem se víc se mít ráda,nelitovat se a nebrečet někde v koutě.
A manžel? Moc dobře ví, že udělal chybu, nejen v tom, že mě podvedl, že se později už nechránil a že to nechal dojít tak daleko. Vidím, jak ho to trápí a zpětně si uvědomuji, jak se v tom topil už delší dobu. Myslím, že je taky dost potrestaný.
Všechno tohle si uvědomujeme, ale prostě musíme jít dál, ať už spolu nebo třeba i bez sebe.
Taky jsem myslela na tu ženu, že to nemá lehké a co prožívá, ale psycholog mi radí, že ona je taky dospělá a pokud hned od prvního dne věděla, že se seznamuje s ženatým chlapem s dvěma dětmi, tak jí nemám litovat.(jen dodám, že to opravdu věděla a 14 dní jí trvalo než manžela uhnala)
Ano, měl odolat, když mi byl 20 let věrný! Ale to je pořád hrabání v minulosti - ,,coby kdyby "
Na závěr dodám všem podvedeným ženám, ale i mužům,že ze začátku je to opravdu těžké, ale povídejte si o tom, ať už s odborníkem či třeba na těchto diskusích a nechte si poradit a nejednejte unáhleně. první rozhodnutí nemusí být správné.
A k dodatku od Kaji se nebudu vyjadřovat, ten člověk by se měl nad sebou zamyslet.

je nutnosti neveru odpustit, a je to jedna s povinnosti každé manželky a milenky muži neveru odpuštet pokaždé když se tak stane, žena musí býti muži náklonená a všepomocná ve všem oč ji muž požádá a když žena neučiní dle mužovi vuly, muž strestá žemu zavřením do sklepa, spouta řetezy a musí ji nechat jenom o kurce chlebový a dešťový vody...

Myslím, že nevěra je špatná sama o sobě a přinese spoustu bolesti a zklamání. V případě výše popsaném, kdy tam je nemanželské dítě jde o situaci, kterou ustojí se ctí jen výjimečně silní jedinci. Ona totiž bolest z nevěry vybledává časem, rána se hojí a zacelí a jde třeba jít dál, ale to dítě je tady napořád jako živá připomínka selhání dvou lidí. A tady nemyslím Katku, ta je v tom podle mně nevinně. Její muž měl nedostatek sexu řešit s ní a ne chodit jinam a brát ohled na její vytížení-tak se totiž láska pozná-i v jisté dočasné zdrženlivosti například. Nesouhlasím s názorem, že je vždy jen problém ženy jak se chrání před nectěným otěhotněním. Katky muž sice narazil na mrchu, vypočítavou a prolhanou, vydírající. Ale vždy jsou na to potřeba dva. A nikdy bych neuvěřila slibu muže, že si tzv. dá pozor a vždy bych si to sama ohlídala. Stejně tak žádný muž není nesvéprávný a uvěřit cizí ženě z baru, že má antikoncepci je dost nevyzrálé a nezodpovědné a chránit se před nechtěným početím může i ten chlap, ne že ne. A pokud jde do bokovky, se kterou nechce žít, měl by být méně sobeček a mít více zodpovědnosti. A nespoléhat na kecy.

Katko, přečetla jsem si tvůj příběh.
Myslím, že tvoje manželství má hodně šancí vydržet, protože ty sama už připouštíš, že byste si brali holčičku na víkendy, to je opravdu vrchol tolerance a takové ženy se neopouštějí - tedy většinou.
Jestli sis nějak tenhle vývoj sama zavinila, to nemůžu posoudit, jisté ale je, že narození mimomanželského dítěte zavinil někdo docela jiný, vždycky je to na ženě, jak se chrání.
Tím ale nechci říct, že ta druhá to má lehké, zřejmě uvízla v závislosti na tvém manželovi a někdy se stává, že muži jdou za tou slabší. Proto ti chci poradit, abys nedávala najevo přílišnou samostatnost a nezávislost. Spíš do sebe vraz nějakou tu kačku a proměň se, nová vizáž muže často zaujme, protože změny oni potřebují.
A jinak - osten v tobě zůstane asi navždy, ale nevěra se odpustit dá. Jen to vyžaduje hodně ukázněnosti.
Moc ti držím palce. She

Nemáš to lehký, ale taky...Katko, nevím kdo to psal, ale je to potvora a ty se nenech vyvést z míry.

1) Ty jsi možná příčina, že on si chtěl zašukat jinde, ale v žádném případě nejsi příčina narození dítěte.
2) Příčina porodu dítěte je vždy a jen pouze dotyčná těhotná žena. Věděla dobře jaká je nabídka a zbytek manipulovala. Já bych ji doufám vyhodil již v okamžiku otěhotnění. Takže ne ty, ale ona. To je totiž typické vydírání.
3) Tvůj hněv proti manželovi již byl. Není důvod proč by měl bez jeho dalšiho zavinění dále gradovat.
4) Mizerný život děcka zapříčinila jen žena, která ho počala proti vůli chlapa za nestandardních podmínek. Chtěla-li slušný život pro dítě, měla se nejdřív vdát a chlapa si vybrat a udržovat.

Ta bestie, co se tady tebe snaží rozložit se neumí ani podepsat. Sama mluví o ženatém milenci ... ten tvůj mohl říkat jen to, co opravdu byl problém a jak jsem vyrozuměl, dneska to víš i ty. Držte pevně spolu.

Nenech se rozložit kecama potvor.

Nemáš to lehký, ale taky...Bohužel to tak není.Dávám vinu jí, manželovi i sobě. Ale pro vysvětlenou to přiblížím. Ta dotyčná oslovila manžela v baru, tvrdila, že je svobodná matka s dcerou a přitom měla přítele. Na dotaz proč se manžel nechránil, my uvedl, že ze začátku se chránil vždycky, později ne, protože se sblížili a slečna ,,prý brala antikoncepci". Když otěhotněla, tak mu řekla, že si dítě nechá v každém případě i za cenu, že bude sama! Manžel jí řekl, že nikdy od nás neodejde, ale o dítě se postará, tak se s tím nejdřív smířila, ale pořád ho tlačila, aby mi to řekl. Očekávala, že až se to dozvím, tak ho vyhodim.
Možná si někdo řekne, že mi manžel lže i v tomto, ale někdy mi dá přečíst od ní sms a někdy jsem si tajně(což jsem dřív nikdy neudělala a možná měla) prošla zprávy a potvrdilo se mi tvrzení manžela. Sms typu: Vím,že jsi byl se mnou kvůli sexu, ale já tě miluju a naše dcera tě potřebuje, tak zůstaň se mnou ..... apod.
A malá otce má a bude ho vídat, bohužel jak matka dovolí. Snaží se za ní jezdit obden a já jsem svolná i s tím, že to řekneme našim dětem a bude si jí brát na víkendy. Bohužel to zatím nejde, protože dotyčná vyvádí a nechce o tom ani slyšet a manžel se bojí, že o malou přijde.

Právě, že vím jak má...Nemáš to lehký, ale taky si musíš uvědomit, že ta žena si nechala jeho dítě, stará se o něho a je běžné, že jí na dítěti zleží, tudíž manipulativní jsou spíš Tvoje výroky. Tvůj hněv by se měl otočit proti Tvému manžílkovi, který to všecko spáchal, ne proti té ženě, které možná (jako většina takových chlapů) lhal, jak mu manželka doma nerozumí atd. Mně kdysi milence lhal, že ho manželka bije .-)). Je to váš domácí problém, laskavě si uvědom, že Ty a Tvůj manžel svým domácím chováním a podváděním se jste možná zavinili mizerný život jednoho cizího děcka.

Tohle musíš uhlídat ty a...Právě, že vím jak má malou rád a myslela jsem si, že i jí a dokonce i ze začátku jsem mu říkala, ať jde žít tam. Máme už větší děti a já bych asi nebyla šťastná, kdyby se mnou byl jen z povinnosti k dětem či společného majetku nebo jiného důvodu než, že mě má opravdu rád. Teď jsem ráda, že to neudělal. Stojí mi za to o něho bojovat, jsem dost trpělivá a to je asi moje plus. Vím, že mě i po tolika letech moc miluje a sám řekl, že kdyby jí opravdu měl tolik rád, tak odejde už když otěhotněla nebo když porodila malou. Mohl odejít i když jsem to zjistila a v první reakci jsem ho vyhodila. Mám sice pochybnosti a asi je už budu mít pořád, občas se to ve mě nahromadí a já vybuchnu, ale i na to je prý manžel připravený to vydržet. Tak uvidíme, mám spíš strach z reakce druhé strany a z toho, aby to i manžel ustál.

Asi máš pravdu, život je...Tohle musíš uhlídat ty a hlavně stát pevně za ním. On totiž stejně bude špatnej ať udělá cokoliv a navíc ta malá holka je jeho krev. Jeho krev není stará stejně jako ty, ale ona ušila podraz a manipuluje, ty musíš být lepší a hlavně mu podržet pevnou zem pod nohama. Tlak není cílen na tebe, ale na něj. Bojuješ-li za něj, bojuješ taky za sebe.

Je těžké odstřihnout svoji krev jako odpad i s matinkou. Bylo by to nejlepší, ale zkus si to představit obráceně u sebe.

Podle toho co píšeš za to asi stojí.

Asi jsem ti nenapsal nic nového, ale domnívám se, že to je třeba slyšet (číst) a opakovat častěji. Pochybnosti chce zasít ona.

Děláš dobře. Již jsem ti...Asi máš pravdu, život je dost krátký, abych se v tom pořád,,nimrala".Problém je v tom,že matka toho dítka pořád nechápe,že i když už to vím,tak jsem manžela nevyhodila a on chce pořád zůstat se mnou a jí nabízí pouze péči o malou. Je dost vytrvalá, ,,bomdarduje" manžela telefonáty a sms a myslím, že je schopná se vydat i 80km a přijet k nám. Podle sms, co mi manžel dal přečíst, je velká manipulátorka a dost mu hraje na city přes tu malou.

Ty myslíš, že se vážně...Děláš dobře. Již jsem ti jednou psal ...

K těm změnám. Všichni se měníme. Neustále a nikdy nic nebude stejné. Je to normální. Významně tě mění každý silný prožitek. Nevěra je také "jen" prožitek. Můžeš se trvale stresovat jak píše Miri, ale k čemu to bude. Max. budeš tak nesnesitelná, že opravdu budeš nakonec singles.

Jedno chytré přísloví říká : "Čím víc se v hovně rýpeš, tím víc smrdí."

Celý život budeš mít to...Ty myslíš, že se vážně nedá odpustit? Bojím se,že už mu neodpustím a už nebudu věřit, ale hodně mě to změnilo a jinak pohlížím na svět. Snažím se hledat to dobrý na tom zlém a nepodléhat tomu, To víš, že mě kolikrát v noci přemůže pocit úzkosti,vzteku a otázek ,,proč", ale můžu manžela kdykoliv vzbudit a povídáme si o tom třeba až do rána,je tady se mnou,je mi oporou a snaží se to napravit. Vím,že udělal chybu,ale důležitý pro mě je, že on to ví taky a lituje toho. I když netuším, co bude za měsíc či za rok a třeba to nepůjde a rozejdeme se, ale teď mu chci dát ,,druhou šanci"

když s manželem sexujeme tak mám někde vzadu v hlavě že to samé dělal s ní a že si možná představuje že to nedělá se mnou ale s ní. Z té hlavy to nemůžu dostat. Najít si milence je proti mým zásadám. Jednou jsem před "oltářem" slíbila věrnost a to nehodlám změnit. Že to manžel slíbil a nedodržel - bohužel podlehl v pro nás oba ale u každého jinak složitém období. To je jako když někdo něco ukradne ty ho chytíš a on tvrdí že to bylo prvně a už to nikdy neudělá. Věříš? Nevěříš?
Miri

Tak si čtu další...Celý život budeš mít to zklamání v duši i když to zvládnete, s rozumem to proberete a vyhodnotíte, nalajnujete novou cestu, nahodíte úsměv,ale už to nebude ono. I ten sex bude se zatnutýma zubama...Ale přeji hodně zdaru a ať to vyjde.

Tak si čtu další příspěvky a asi je na každém z nás, jak si s tím poradí. Já moc na ,,oko za oko ..." asi nejsem. Řeším nevěru manžela teprve od února (je tam i dítě), takže se to pořád vyvíjí a prochází různými fázemi, ale věřím, že čas je nejlepší lékař. Je asi rozhodující, jak dlouho jste spolu a jestli to chcete dál spolu řešit. Jsem toho názoru, že chyba je na obou stranách, alespoň u nás. Věděla jsem, že manželovi 2x týdně sex nestačí, ale práce, starost o děti a později i moje dodělávání vzdělání si prostě vybrali svou daň. Možná si někdo řekne, že kdo miluje, tak nepodvede a já si to asi taky myslela.Teď vím,že chlap dokáže milovat, ale pokud dlouhodobě nemá to co potřebuje, tak se to prostě může stát. Bohužel se nechal zlákat ,,mladou pipinou", která hned využila situace a pořídíla si s ním dítě a věřila, že nás opustí. Moc mě to pořád bolí, ale snažím se na to pohlížet s klidnou hlavou (i když mám stavy zuřivosti, lítosti i paniky).Byli jsme pro sebe prvními partnery a jsme spolu už 20 krásných let a nikdy jsem neměla pocit, že mě manžel nemá rád. Naopak teď je to ještě silnější(možná i s pocitu viny co provedl),ale i mě to otevřelo oči a vím jak je pro mě důležitý, cítím ještě vetší lásku a potřebu, že k sobě patříme. Jsem toho názoru, že chybovat je lidské a měli by jsme se z chyb ponaučit. Snažím se mu odpustit,i když je to vážně těžké,bohužel zapomenout nejde,je tu hlavně ta malá, která za to nemůže. Uvidíme,jak to všechno zvládneme, jsme na to dva :-)

Nevěra se odpustit nedá. Lidé potom spolu žijí pouze ze soucitu, majetku a dětem, ale láska ,cit a ucta k druhému je v háji. Ti lidé si žijí po svém, v potlačovaném vzteku i lítosti k druhému. Sex,touha a vzrušení je v háji. Ona ta nevěra je výsledkem trvajicí krize, absence sexu a citu.

což je možné když chlap...je škoda, že jsi se pod tento názor nepodepsala. Nesouhlasím s těmi ptáčátky, ale jinak je velmi rozumný.

Na druhou stranu není oboustranná věrnost v manželství záruka šťastného soužití. Manželství je o spoustě věcí, o obrovském kompromisu, těžká disciplína, proto v ní skoro polovina párů neobstojí.