Vzpomínky na totáč :-))

Tak tak, na malých...U nás už byla zrušna i masna. Kdyby nebylo Vietnamčíků, tak už tam není ani obchod s potravinami. Takže u nás skoro žádné změny od totáče. Snad jen, že už se nekonají brigády v akci ZET.

Ty jsi pěkně mimo.. Skoro...Tak tak, na malých vesnicích jsou ty obchůdky jen se základními potravinami a provozní doba je tak pro důchodce. Také s rodinou děláme 1x týdně nákupy pro 4 osoby a hned máte plný vozík.

Ty jsi pěkně mimo.. Skoro...Naprostá pravda.Nejsem příznivec starých dob,i když si ráda zavzpomínnám.Ale zatracovat všechno co bylo tehdy a rozplývat se nade vším,co je dnes?Hloupost.Na dovolenou na chalupu si jídlo zásadně vozíme,protože jediný obchod na vesnici funguje tak jak píšete.I s auty a exekutory máte pravdu..

Že narvané regálky...Ty jsi pěkně mimo.. Skoro každý má nové auto ? Tak proč je průměrné staří aut v Čr 13,7 roků ? Plné košíky v marketech? Aby ne, když krámy na vesnici jsou předražené a leckde chybí. Pak nezbývá , než jednou za čas navštívit market.. A o nezákonném zabavování věcí si jdi popovídat s těmi, kterým exekutoři zabavili všechen majetek jen proto, že k nim dlužník přišel na návštěvu..

Za socialismu naše rodina...Chápu že se cítíte ukřivděná,ale mluvit o všech ostatních jako o tupém davu mi připadá dost oprsklé.I to co o druháých píšete dál.je jasné,že jste to neměli lehké,ale nebyli jste jediní.Vadí mi ta vaše tzv nadřazenost nad ostatní a vadí mí i to jak shazujete svůj vlastní národ jako celek.To nesvědčí ve váš prospěch

Souhlasím s B. Přes...Demokracie dozrává
do žaludečních vředů.
Bez spravedlnosti, bez práva
a hlavně bez ohledů.
Karel Kryl

Děti boháčů v bídu nevěří.
František Nedvěd

Za socialismu naše rodina...Že narvané regálky štěstí nedělají, to snad není třeba zdůrazňovat. Jen by mne zajímalo kolika by vyhovovalo, stát denně na to málo, co bylo.
Zapomněla jsi na děsivá řeznictví a obchody s ovocem a zeleninou (kdyby nad nimi nevisel příslušný nápis, tak se dali poznat jen podle bílých obkladaček a druhý podle smradu shnilých brambor), oba soustavně zely prázdnotou.
Mléko a chleba nebyl problém koupit v Praze i navečer.
V těch nemocnicích a u lékaře jen dodám zoufale malý výběr v léčivech, skoro žádné přístrojové vybavení. Rychle jsme se ve zdravotnictví posunuli, až moc rychle a všichni to berou za samozřejmé.
Pořád nechápu, komu je dnes vlastně zle, když v supermarketech vidím celoročně narvané vozíky, téměř každý tam dorazí v novém autě (plno rodin jich má několik a pravidelně je střídají ne jednou za život, v lepším případě jednou za 20 let).
Češi budou stále frfňat, i kdybychom na tom byli jako nejbohatší země, jejich pohoda tu nebude.
Máte pravdu, štěstí je jinde.
Plno věcí je dnes špatně, ale dobrého je víc (samozřejmě jak pro koho). I mě se "dýchá" lépe, když se mě nikdo neptá, zda jsem ve straně, že na to které místo nedosáhnu, když tam nejsem a jestli přece jen nechci vstoupit. Můžu do kostela, můj dům, auto, živnost ani osobní věci mi nikdo nebere, nikdo mě nevystěhovává a nezavírá bezdůvodně.
Ale plno lidem režim omezující a řízený po linii jedné strany vyhovoval víc.

Proč tu lžete a oblbujete mládež?? Za socialismu bylo zboží a speciálně potravin dost a byly mnohem kvalitnější a levnější. Je to dobře vidět i v seriálu "Žena za pultem", který teď běžel v TV. Tak přestaňte lhát mladým lidem o socialismu!

Danieli, souhlas.Narvané...Není to tím, že se jen překabátili ti, co byli u koryta tenkrát,?

Danieli, souhlas.Narvané...Za socialismu naše rodina tuplem nevěděla, co bude zítra. Proč? Jednoduše proto, že z morálních důvodů se prostě nemohla stát součástí tupého davu, masy lidí, která si žila svůj život plný tupého přitakávání, strachu a české předposranosti. Táta nevěděl, kam se vrtnout, když ho vyhodili pro politickou nepohodlnost z místa technika stavby silnic (politické prověrky - říká Vám to něco?), máma byla sprostě vyhnána z MěNV, když se jen šla optat, zda stát nedává nějaké finanční příspěvky pro rodinu s postiženým dítětem (mám postiženého bratra - a ano, tlačili na rodiče, aby ho umístili do ústavu), páni StBáci také nechodili na návštěvu ohlášeni a neřekli, kolikrát ještě dorazí...

Danieli, souhlas.Narvané...Souhlasím s B. Přes všechnu nabytou svobodu a obchody plné zboží-co je mi to všechno platné když cestovat a užívat si
hojnosti z důchodu nemohu (ani když si přivydělávám) a sice mám svobodu slova, říkat můžeme vše, kdo nás však poslouchá... se mi zasteskne po dobách, kdy se alespoň zdálo, že lidský život má nějakou cenu. Bolševik alespoň předstíral, že mu jde o lidi, současná garnitura se už ani nesnaží předstírat... A takhle džungle, to už není můj svět.

Danieli, souhlas.Narvané regály nejsou zárukou štěstí a spokojenosti,když člověk neví,co s ním bude zítra.Ale to pochopí jen ten,koho se to týká.Netvrdím,že bych chtěla,aby se vše vrátilo,hodně věcí se mi nelíbilo,ale to co se odehrává v naší republice,nemá obdoby.

No, ona každá doba má svá pro a proti - viz http://diskuse.doktorka.cz/nemuzu-najit-praci/archiv/20/
zejména poslední (nejnovější) příspěvek. Nevím, jestli na místě jeho pisatelky byste byla zase až tak nadšená ze současných poměrů.

... já pořád s tou mojí..."Fronta na maso" byla odstřelena někdy v 60. letech, takže to, takže to jsem byl ještě moc malý, než abych si ji pamatoval, protože moje konkrétní vzpomínky počínají až tak rokem ´68.
S tou samoobsluhou můžeme mít pravdu oba, protože každý z nás vzpomínáme na trochu jiná leta. Dnes je tam na skoro stejném místě nazpátek, akorát se jí dnes říká Supermarket a vchází se do ní přímo z toho podchodu na Můstku, takže je pravděpodobně v suterénu toho Paláce Koruna.
Na ten kolotoč na Letné si také vzpomínám, ale spíš už jen na jeho altán a nikdy jsem se na něm nesvezl, protože to už byl uzavřený. Ale stál tam až do roku ´89 a po "plyšáku" byl v restituci vrácený nějakým potomkům původních majitelů, kteří jej nechali zrenovovat a potom ho chtějí vrátit nebo už snad vrátili na původní místo.

ano, ještě v 80.letech byly postihy za praktikování náboženského vyznání. Nezapomenutelnými zážitky jsou všechny ty První máje, kdy vždy někdo od nás z rodiny si na náměstí stoupl ne do průvodu, ale do fronty na tenké nesvlékací párky, které byly k mání jednou do roka. Stěžujeme si dnes na zkracování sociálních dávek? Ano? Dříve téměř žádné dávky nebyly, postižení lidé nedostali od státu ani floka, akorát je zavírali do ústavů, tím to haslo, od půl roku jsem byla v jeslích, protože prostě mateřská dovolená déle netrvala, babička začínala s důchodem 700Kčs, maminka se 1450Kčs. Doma jsme mívali vzácné návštěvy - soudružky z uličního a závodního výboru, kteří chodili tátu přemlouvat ke vstupu do KSČ, leč bez úspěchu, dvakrát pamatuji pány oblečené v civilu, kterak nám obrátili byt nohama vzhůru (můžete hádat třikrát, o jaké pány že se jednalo). Zdravotnictví - paráda: ve špitálech pokoje po pěti až deseti lidech, návštěvy středa a neděle v odpoledních hodinách, pacient neměl právo na informace, k dětem návštěvy zakázány, některé metody léčby nebo léky dostupné jen z protekce nebo v zahraničí, kam se nemohlo...
Ještě se mi někdo, kdo pamatuje alespoň zlomek totalitní éry socialismu, odváží tvrdit, že bylo lépe, neřku-li že by v té době chtěl znova žít? Takový člověk je za a) totální blb nebo za b) stará struktura, která měla rudou knížku nebo komunistům přisluhovala, v horším případě byla ještě namočena do spolupráce s StB, členství v Lidových milicích či držela basu s ruskými okupanty. (btw - Zdravím tě, Maruš!)
Ten poslední dodatek chápat nemusíte. :-)
To jsou moje vzpomínky na totáč.

V době sametové revoluce (mimochodem zastávám názor, že systém by dříve nebo později padl sám, i bez revoluce) mi bylo necelých 14let. Mnohé pamatuji z vyprávění rodičů, prarodičů a ostatních příbuzných, ale některé vzpomínky mám vlastní:
Samoobsluhy, kde v regálech bylo vyrovnáno třeba třicet stejných konzerv leča, jinak by totiž ty regály zely prázdnotou. Pro chleba, pečivo, mléko se muselo chodit ráno, protože odpoledne už nebyly tyto základní potraviny k dostání. Přijdou vám fronty na banány a pomeranče (jiné tropické ovoce jsme neznali, občas byly k vidění mandarinky) omletou povídačkou? Možná je to tím, že jste v takové frontě nikdy nestáli, nota bene s pocitem strachu, že se na vás nedostane. Dávali kilo ovoce na rodinu a skutečně pamatuji, že to bývalo jednou za rok (na Vánoce). Když už jsme u těch Vánoc, stály se fronty na lískové oříšky, mandle, kokosová moučka byla vzácností... Nedostatek drogerie (nejen stále omílané vložky a toaletní papír, ale i prášek na prádlo, čisticí prostředky aj., nedostatek zboží v oděvech a obuvi... Na barevný televizor jsme čekali v pořadníku. Platy třeba také 1400 Kčs měsíčně u žen, u mužů třeba kolem 2000 Kčs měsíčně. Pamatuji si na výplatní pásky svých rodičů. Kdyby nám teta, která v r. 196 emigrovala do NSR, neposílala balíky s oblečením a před Vánoci se surovinami na cukroví, málem bychom živořili. Nemožnost téměř nikam vyjet, i to pitomé Bulharsko bylo pro protekční lidi, o Jugoslávii ani nemluvě. Mnohem horší ale byla naprostá nesvoboda projevu, tisku atd., utlačování nepohodlných skupin obyvatel. Třídní učitelka mi vyhrožovala, že se nedostanu na střední školu, pokud nebudu chodit na pionýrské schůzky. Pozvala si mámu do školy a vyčítala jí moje prý vyhraněné názory. Kamarádila jsem se s dívkou, jejíž matka byla v KSČ - a co se nestalo? Její maminka dělala vše proto, abychom spolu kamarádit přestaly, že prý mám na jejich dceru nežádoucí vliv. V kostele jsme stáli mezi davem úplně vzadu, aby nás tam náhodou někdo neviděl

a připomenu úvodní...Pokud je to ne mě, tak já chápu celkem dobře a blbů, co by se rádi vrátili, je celkem dost.

Tak synek už opravdu nedorazí. Zašantročil mi slepici, takže pokud jde o počítač, má zaracha.

Kdo by dnes škrobil a...a připomenu úvodní příspěvek
reagovat 23.6.2005 22:28 - Andy

Ahoj, myslím se, že krom toho špatného, co nám život v komunismu připravil jsou i věci, které bysme neměli zapomínat, které jsou zvláštním způsobem půvabné a člověk se při vzpomínce na ně usmívá...

Tak třeba my jsme měli u babičky radio stahnute oranžovou zavařovací gumou, protože byly k dostání pouze ty velké monočlánky, a ty šlo uchytit pouze výše popsaným způsobem .

bylo toho mnohem víc, co si pamatuju, takových těch perliček, ale dám prostor ostatním...Tak pojdte vzpomínat na jídlo, ktere nebylo, obleceni, co se nedalo nosit, na příkazy a nařízení, které nešlo plnit a tak...'
O tom to je,ne o tom,že by se někomu chtělo prát na valše,nebo škrobit dečky.Je to jen připomenutí něčeho,co už není a nebude,nebo bylo jinak než je teď.Kdo v tom vidí touhu po po tom aby se to vrátilo,nepochopil o co jde.

Kdo by dnes škrobil a napínal háčkované dečky, natož záclony.:-) Kdy jste naposled viděli kvalitní damaškové povlačení? A kolik lidí ho má doma? Nikomu se to nechce vyvářet, škrobit a žehlit, proto vymizelo. A to se v něm tak pěkně spalo.

Mravenišť je dost. Na Berounsku, kolem Orlíku, na Slavonicku - jen co mne teď napadlo.