Reklama

Opustila mě nevlastní ale jediná maminka

barbora (Út, 13. 5. 2008 - 22:05)

Díky, já jsem úplně na dně. Vůbec tomu nerozumím. Už pár měsíců jsem ale cítila, že se něco děje. Paní Eliška mi nic neřekla, ale možná jsem si to zavinila sama. Přemýšlím o tom pořád a napadlo mě akorát to, že jsem jí o sobě před 3 měsíci řekla něco ošklivého. Jenže já jsem si to chtěla nechat pro sebe, to paní Eliška mi řekla, ať se jí svěřím, že mi to pomůže. Možná se mě teď štítí jako moje máma.. A já se jí ani nedivím, protože já se nenávidím taky. Já bych udělala cokoliv, jen aby mi odpustila.

Kaja (Út, 13. 5. 2008 - 20:05)

baro, tak tohle nechapu. Nepises nejdulezitejsi vec. Tva nevlastni maminka se takto musela rozhodnout na zaklade nejakeho podnetu. Co si Ty sama myslis, ze ji k tomu vedlo? Za tak dulezitym krokem musi neco byt.

Petra (Út, 13. 5. 2008 - 20:05)

Přeju Ti Barborko, aby se to vyřešilo a bylo všechno jako dříve. Určitě si to zasloužíš. Kdyby sis chtěla popovídat, klidně můžeme.

barbora (Út, 13. 5. 2008 - 00:05)

Jsem v koncích. Strašně to bolí. Vlastní rodiče mě zavrhli hned po narození, otec mi moc ubližoval a máma se mě štítila. Záviděla jsem všem okolo jejich rodiče. Nikdo mě nepohladil, nepochválil, neobejmul. Všechno jsem dělala špatně, za všechno jsem mohla já. Ve škole se mi posmívali. Pak jsem onemocněla se srdcem a začala jsem jezdit do lázní, kde jsem potkala jednu sestřičku, jmenovala se Eliška, která mi strašně moc pomohla a když jsem byla propuštěna z lázní, psaly jsme si, volaly, jezdila jsem k ní na návštěvy, ma výlety. Říkala mi, že mě má moc ráda, chválila mě, občas mě pohladila nebo obejmula. A já jsem se na ní upnula a mám jí ráda, jako by byla moje maminka. Přátelily jsme se skoro 5 let a moc mi pomáhala vydržet to peklo, které jsem měla doma. Ona je pro mě nejdůležitější člověk na světě. Mám ji hrozně moc ráda, ale.. Dneska jsem se od ní dozvěděla, že už si nepřeje, abychom byly v kontaktu a že už jí mám dát pokoj. Mám chuť se zabít, protože ona byla jediný člověk kvůli kterému jsem měla důvod žít. Maminka mě už nechce ani vidět ani slyšet. Už jí mám dát pokoj a nijak jí nekontaktovat. Nezvedá mi telefon, neodepisuje na smsky ani maily. To je pro mě horší než ten teror doma. Ztratila jsem tu nejcennější věc. Zase jsem úplně sama.

Reklama

Přidat komentář