Oprátka za osm mrtvých - Olga Hepnarová

I to jiste mohlo hrat roli.... Ach jo, asi vám to dusno leze na mozek, jeden by nevěřil co lze napsat tolika létech o takové banalitě jako je jeden podpis jednoho zavšiveného soudruha. Tím nijak nezlehčuji osud obětí ani OH. ale porč pořád psát to samé a dokola o věci o které víte naprosté hovno. byli jste snad u toho? čistý stůl , významnějsí agenda,Plzák říkal, je to jako jedna baba povídala. jdete už do řitě s tímto kecáním.

Nemyslím si, že Lubomír...I to jiste mohlo hrat roli. Urcite toho mel na vyrizovani vice. Na druhou stranu, nekteri jeho sympatizanti tvrdi, ze za sebou rad nechaval "cisty stul", a ze se prave diky teto sve vlastnosti dostal az kam se dostal.

Nemyslím si, že Lubomír Štrougal, který zastupoval nemocného prezidenta Svobodu, s neudělením milosti OH skutečně dlouho váhal. Vím, že se tak vyjádřil doktor Plzák, a že se na Štrougalův podpis čekalo. Podle mne ale může být důvodem to, že se Štrougal věnoval jiné, z jeho pohledu významnější, agendě.

Mimochodem, vi nekdo, kde StB bezne zadrzovala osoby, ktere mely zustat - byt i jen docasne - zive a spolehlive nezvestne pro verejnost?Na jakych mistech a v jakych objektech byly takove osoby drzeny, aby se predeslo tomu, ze je nekdo nepovolany zahledne, a nasledne to vyslepici ve svem okoli?Ze by nejake pohranicni bunkry, boudy ve vojenskych prostorech, chranena vodarenska pasma prvniho stupne? Eventuelne i vydani Rusum, kteri pak takove lidi drzeli nekde v zahranici, jak tomu bylo treba u madarskeho Imre Nagye a jeho predpopravni detence v Rumunsku, jez predchazela jeho navraceni do Madarska a obeseni v budapestske veznici?

Určitě bych se nezastával...Ano, ale v pripade Hepnarove byl specialni zajem, aby se eventualni poprava neprolatla ani neoficialne - napriklad skrze bachare, pohrebaky, vezenskeho lekare, pravniky pritomne pri danem aktu, sekretarky na Ministerstvu spravedlnosti, nejblizsi pribuzne Olgy Hepnarove, estebacke, partajnicke ci justicni kontakty pribuznych obeti, a cele tucty dalsich moznych kanalu. Soucasne nebylo zadouci ani to, aby se podobne prolatlo, ze je Hepnarova - dlouho po rozsudku smrti - jeste stale ziva a ve vezeni.Za takove situace byl rezim celkem slusne motivovan hrat s Hepnarovou (a vsemi obcany jakkoli zainteresovanymi na jejim pripadu, a de facto vlastne celym svetem) rozmanite zpravodajske habadury.

Ja osobne sice povazuji za...Určitě bych se nezastával komunistického režimu, který byl (a zákonitě musel být) prolhaný skrz naskrz. A už vůbec bych se nezastával Lubomíra Štrougala, který jistě nebyl a není vzorem ctnosti a pravdomluvnostzi. Že dlouho váhal kolem udělení či neudělení milosti,tomu bych rozuměl, museli zvažovat všechna pro a proti. Právo a spravedlnost byť i v tom tehdejším "třídním" pojetí bylo určitě to poslední co je zajímalo. Na prvním místě byla stranická politika a na druhém místě státní politika (což bylo v ČSSR téměř totožné). O výkonu trestu smrti se tehdy obecně moc neinformovalo. A nejen v případě Hepnarové. Prostě odsouzence brzy ráno popravili a v denním tisku se třeba i se zpožděním v řádu dnů nebo i týdnů objevila jen třířádková noticka o tom, že výkon trestu smrti byl proveden nad pravomocně odsouzeným pachatelem tím a tím byl vykonán. Ani datum popravy nebylo uváděno. Všechno kolem výkonu absolutního trestu bylo v režimu stítního tajemství se stupněm utajení Přísně tajné. I tu zprávičku do Rudého práva nebo Lidové demokracie o tom, že odsouzeného za ten a ten trestný čin (mediálně dříve probíráno)popraviíli, musel schválit celý zástup cenzorů, takže zveřejněna byla vždycky až ex-post, někdy i hodně pozdě po "výkonu".

taková komise by mohla být i nezávislá.

Podezření z porušení zákona ze strany komunistické moci při řešení případu Hepnarové je každopádně důvodné a nemalé. Bylo by záhodno uvažovat o prosazení zřízení speciální vyšetřovací komise, která by případné trestné činy odhalila, a snad i podala trestní oznámení na některé viníky.

se komunistický režim...Ja osobne sice povazuji za pravdepodobnejsi, ze Hepnarovou obesili na Pankraci toho 10.3.1975, ale stoprocentne jisty si byt nemohu. Komuniste behem sve vlady zvladli udelat spoustu habadur, podvodu a manipulaci - byli a jsou to rozeni lhari. Pokud se jim Hepnarovou v predjari roku 1975 nehodilo obesit, byli naprosto schopni na verejnost usit boudu, skryvat Hepnarovou na nejakem neznamem miste, a pak ji tajne odprasknout a zpopelnit treba v den podepsani Zaverecneho aktu KBSE v Helsinkach 1.8.1975., dodatecne se pritom tvarice, ze ji zakonne popravili uz v breznu toho roku.Nebyl by to, jak jiz jsem uvedl, rozhodne ani jejich prvni, ani posledni podraz na vlastni spoluobcany.Takovyto scenar je navic castecne zpravdepodobnen faktem, ze se, pokud vim, doposud nenasel ani jediny spolehlivy ocity svedek popravy Hepnarove, a samotny protokol o poprave neobsahuje zadne detaily o chovani Hepnarove pri danem aktu.

se komunistický režim rozhodně nechoval jako sebevědomý suverén. Nešlo jen o zatajení popravy, ale i o dlouhé, předstírané a účelové váhání Štrougala nad žádostí o milost pro Hepnarovou, a v neposlední řadě i o předchozí rekvalifikaci trestného činu Hepnarové z vraždy na obecné ohrožení s obzvláště závažnými přitěžujícími okolnostmi. Za tím vším i mnohým jiným jistě bylo velké individuální i kolektivní taktizování, lavírování, jakož i velké politické úsilí, aby se vlk tuzemského lidového hněvu aspoň jakž takž nažral a koza pověsti režimu na Západě zůstala aspoň jakž takž celá. Režim se v daném případě zkrátka choval krajně reticentně, tajnůstkářsky, netransparentně.Uvědomíme-li si tohle, je již jen krůček k akceptování faktu, že mnohá fakta případu Hepnarové se mohla mít i výrazně jinak, než jak byla oficiálně zdokumentována. I podvodná fabrikace falešných důkazů, dokumentů, protokolů, dobrozdání a znaleckých posudků mohla být součástí tehdejší režimní strategie, takže mnohé věci, které byly o případu Hepnarové dosud publikovány, je třeba brát se špetkou soli.I - ač zdaleka nejen - proto, že na řešení daného případu se v jeho finální fázi podílel Štrougal, zkompromitovaný lhář o nacistických dokumentech "vylovených" z Černého jezera, je nutno brát s jistou rezervou i veškeré informace o popravě a likvidaci těla Hepnarové, včetně údajného data, místa a způsobu popravy, jakož i kremace jako údajného způsobu naložení s tělesnými ostatky.Pokud se komunisté v březnu 1975 báli Hepnarovou oficiálně - byť utajeně a neveřejně - popravit, pro možnost prolátnutí informace o dané popravě a rozšírení této informace mezi domácí a světovou veřejností, nepochybně byli schopni s Hepnarovou naložit jinak, a pak danou popravu a kremaci po dlouhých měsících, nebo i letech, zpětně fingovat podvrženou dokumentací.A účelová fabrikace dat a manipulace s nimi mohla být jistě přítomna ve všech fázích daného případu, dnem najetí do chodců počínaje.

No ta bene , to je keců a...A jak jste poznali, ze slo o Hepnarovou, kdyz k vam byla dovezena pod svym vezenskym cislem, a nikoli jmenem a prijmenim?

No ta bene , to je keců a naprosto zbytečných, my jsme měli tělo OH v našem pohř. ústavu. Viděl jsem její tělo, takže co to pořád kecáte že nebyla popravená??

Také mám za to, že ten...> Byl tady velký kriminální případ, dokázaná několikanásobná vražda, soudně projednaná a pravomocně odsouzená. Proč tedy konspirovat? Jeden seriózní badatel si dal práci i s hledáním v archivech a nenarazil na nic, co by zavdávalo i sebemenší indicii, že by se tehdejší režim zbavil odsouzené vražedkyně Hepnarové jinak než po právu rukou státního vykonavatele v březnu 1975. Případné udělení milosti odsouzené Olze by tehdejší čs. veřejností nebylo přijato s pochopením a negativní reakce pracujících by všemocnému politbyru ÚV KSČ zřejmě vadily víc než nějaký protest ze zahraničí. A proto ze tu popravu zatajili pred verejnosti? Evidentne se informacne frustrovanych, popravy chtivych tuzemskych pracujicich obavali mene nez zapadnich feministek, bojovniku za mir, levicackych teroristu, levicove kulturni a intelektualni fronty, diplomatu, nekterych marxisticky orientovanych i mainstreamovych politiku, a rozmanitych jinych elementu zapadoevropske verejnosti, se kterymi meli zajem spolupracovat, nebo se kterymi chteli manipulovat v zajmu mezinarodniho prosazovani sve studenovalecnicke agendy.Takovito lide na Zapade by totiz z popravy mlade blaznive holky v komunistickem Ceskoslovensku (jak by Hepnarovou povetsinou jiste vnimali) byli nadseni podstatne mene nez ti "opravnene rozhorceni" tuzemsti pracujici. Nota bene pak v Mezinarodnim roce zeny.

No teda myslím že ten...Také mám za to, že ten předposlední příspěvek o "zbavení se" Olgy Hepnarové nějakým podivným a až spikleneckým způsobem je v podstatě blábol. Proč by tehdejší normalizační režim tak konspiroval? Byl tady velký kriminální případ, dokázaná několikanásobná vražda, soudně projednaná a pravomocně odsouzená. Proč tedy konspirovat? Jeden seriózní badatel si dal práci i s hledáním v archivech a nenarazil na nic, co by zavdávalo i sebemenší indicii, že by se tehdejší režim zbavil odsouzené vražedkyně Hepnarové jinak než po právu rukou státního vykonavatele v březnu 1975. Případné udělení milosti odsouzené Olze by tehdejší čs. veřejností nebylo přijato s pochopením a negativní reakce pracujících by všemocnému politbyru ÚV KSČ zřejmě vadily víc než nějaký protest ze zahraničí. Prokazatelně nešlo o politickou vězenkyni, která měla být popravena. A za podobné činy se v tehdejších demokratických zemích také odsuzovalo k trestu smrti a popravovalo. Například v USA, kde se za podobné trestné činy (ve státech majících v trestním zákoně stále trest smrti)stále popravuje dodnes, ale tehdy existoval trest smrti ještě i ve Francii a do roku 1975 byl vykonáván gilotinou, což bylo o poznání morbidnější než byla relativně bezbolestná šibenice v čs. totalitní pankrácké věznici. Z čeho by tedy měli mít tehdejší vládcové ČSSR (předsednictvo ÚV KSČ za Husákova předsednictví a potažmo komunistický premiér Štrougal) obavu? Že Západ spustí proti ČSSR kvůli popravě pravomocně odsouzené vražedkyně Hepnarové nějakou mohutnou propagandistickou kampaň? Pravděpodobnost takového scénáře konverguje k nule. Takže hypotézy o možných domluvách s L.I. Brežněvem jsou podle mého soudu dost nadnesené a až moc šroubované a laděné zbytečně spiklenecky. Ano, sovětská psychiatrie byla zneužívána k likvidaci režimu nepohodlných osob. Ale ona na tom nebyla československá psychiatrie o mnoho lépe, ta byla zneužívána ze strany StB podobně od padesátých let až do let osmdesátých. Ale případ Hepnarové nebyl politický!

No teda myslím že ten poslední příspěvek je blábol. Ale ty předchozí úvahy o renicích jsou vážně fundované.

není vůbec vyloučeno, že Hepnarová vůbec nebyla toho 10. března 1975 popravena, ale režim se jí před 1. srpnem 1975, kdy byl podepsán helsinský Závěrečný akt, zbavil zcela jinak, tajně a neoficiálně. Dokumentace k její údajné březnové popravě pak mohla být vyfabrikována později, včetně údajného rekomanda Anně Hepnarové, oznamujícího jí Olžinu popravu. V takovém případě bylo jistě rodině Hepnarových vyhrožováno vyvražděním, pokud nebudou držet basu a danou konspiraci vyzradí veřejnosti.

Jo - a jeste me pres noc napadlo, ze neni zcela vyloucen ani scenar, kdy mohly byt podobne rendice zaranzovany na zaklade prime "domluvy" mezi KGB a StB, bez ucasti vrcholneho stranickeho a statniho vedeni jak sovetskeho, tak i ceskoslovenskeho.

Tohle jsou už akademické...Nicmene bych se spise divil, kdyby zadneho z tehdejsich vrcholnych stranickych a statnich cinitelu podobna moznost vubec nenapadla. A v zadnem pripade bych nebyl sokovan, pokud by o tom nekteri z nich i navzajem konverzovali, byt pouze ve velmi teoreticke rovine, a trebas i v jine dobe a zcela mimo ramec reseni pripadu Hepnarove.

Tohle jsou už akademické úvahy, které jsou zajisté zajímavé tím, jak retrospektivně modelují situaci, ale odchylují se od původního tématu.

si nemohl dovolit něco takového nadhodit přímo Brežněvovi - to je bez debat. Při dostatku vůle v československém komunistickém politbyru k prosazení rendicí však mohl třeba Jakeš napřed sondovat u mírně nalitého Kirilenka, a pak ho, v případě Kirilenkovi nikoli příliš hostilní odezvy, třeba přimět k oslovení Brežněva a opatrnému naznačení dané možnosti před ním. Buď jak buď, riziko, že se Brežněv nasere, by bylo bývalo nemalé, ať už by Husák s Jakešem použili jakékoli strategie k pokusu o získání Brežněvova souhlasu. Husák by do takového rizika právě z tohoto důvodu nikdy nešel, a Štrougal by si býval zahrával s ohněm, pokud by před Husákem o takové možnosti jen ceknul.