Jak říct partnerovi, že chci dítě?

Jak mu to říct? No jednodušše. Nastav mu kundu a řekni mu: Namrdej mi dítě!!

Přítel má takový názor, že by byl rád, aby dítě přišlo neplánovaně, není moc pro to, že si řekneme, tak a odteď zkusíme plodit a plodit a dítě přijde, jako bychom si ho koupili v obchodě jako čokoládu.... Je pravda, že dítě je dar a pokud by přišlo neplánovaně (tedy u nás díky přerušovanému styku) bylo by to super

Ale ono to je na rozchod....Když jeden chce a druhý nechce...To je hold rozchod..Něco jiného je,kdyby chtěli oba a nemohli ho mít,nebo kdyby oba nechtěli..Po devíti letech nevědět,nechtít..To je na rozchod..

To sice ano, ale maloktery k tomu dospeje sam. Neni vubec od veci jemne pokukovat po miminkach a mluvit o tom, ale zas ne vyvijet natlak, nebo se vztekat. Je to jako se svatbou - v podstate nemaji nic proti, ale samotne je to nenapada tak casto, jako nas:-))A nechat si dite udelat a pak ho postavit pred hotovou vec, to je nejrychlejsi cesta k rozchodu.

Holka,Ty jsi jak kafemlejnek.Budto ho s Tebou chce,nebo ho s Tebou nechce,jak jsem již řekl.Mám kolem sebe spoustu kluků,který s někým žili a nechtěli a pak bum prásk,najednou je člověk potkal se samicí s břichem a vůbec to neřešili.Ona když přijde ta pravá,tak ten chlap hledí aby mu nezdrhla:-))

Marjánko, to bych asi nemohla udělat...A odstěhovat bych se musela já, dům je jeho. :-) Jen bych nevěděla kam :-)

Děkuji všem,pro anonyma - ono v 15 - to byly zmiňované první měsíce vztahu - jsme o tom nemluvili, myslím, že tehdy to snad ani nebylo nutné... ale samozřejmě za ty roky na to někdy řeč přišla a nikdy mi přítel neřekl, že by se mnou děti nechtěl, i při přestavbě bydlení se s tím prostě počítalo. Toto bylo prostě poprvé takhle na rovinu - chci dítě teď, co ty na to?Ono se opravdu zase tak moc nestalo....ale je to prostě zrada a na nevěru rozhodně nejsem stavěná a na chronickou už vůbec ne. Na jednu stranu jsem na přítele naštvaná, že dítě nechce, ubližuje mu to, ale nemám přece právo mu to vyčítat.... a naštvaná můžu být leda sama na sebe.Vydržím do mých 26 let, to je za 10 měsíců, podle mě je to dost dlouhá doba a pokud o tom nezačne do té doby mluvit sám, tak už budu asi vzteklá....

Já kdybych ho chtěla,tak si ho nechám udělat,pak bych suše oznámila,že jsem těhotná,buď se odstěhuje,nebo přijme ten fakt,ale svobodný a nezávislý život je špica.

Po devíti letech je to už tak trochu pozdě mluvit o dítěti.O dítěti se mluví naprosto běžně už v prvních měsících vztahu.Ne proto,aby bylo hned,ale proto,aby člověk poznal názory a postřehy svého partnera.Kdo je v tomhle vyhýbavý,bude vyhýbavý i nadále a asi moc náklonnosti k dětem nemá.To,že Katka byla jednou v životě nevěrná,přece neznamená absolutní nedůvěru v ní.Pokud jí to její partner omílá a předhazuje, tak asi není dostatečně vyzrálý a tenhle bezdětný vztah mu i možná vyhovuje.Tím nechci omlouvat nevěru,ale chybu může udělat každý,obzvláště mladý člověk.A pokud k nevěře došlo jednou za devět let a ještě navíc v nějakém rozpoložení..myslím,že stačí vzít smetáček..,lopatku..,zamést to někam do neurčita..a už o tom nemluvit..Ono se zase tak moc nestalo.

Děkuji Žanetko, moc se mi Tvá odpověď líbí, vystihla jsi to naprosto přesně.

Takhle jsem se stourala ve vesem kdyz mi bylo 16...Neni nad to, zhodnotit svuj dlouholety vztah tak, ze si ve vsem rozumime, ale nemam paru, jaky ma muj partner po deviti letech nazor na spolecnou rodinu.......Ve vsem si rozumite takto? Chce to trochu spolu komunikovat a pak nenastane to priserne vakum a problem, jak rict neco naprosto bezne. Asi jeden clovek ze sta se rano vzbudi a rekne si, uz chci dite! Vetsina z nas ale normalne probere pro a proti, protoze biologicke hodiny se spusti vzdycky vic u jednoho z paru. Myslim, ze je nacase zacit se divat dopredu a na minulost pomalu, ale jiste zapomenout. Chovej se tak, aby nemel duvod myslet si, ze se to bude opakovat a uvidis, ze se vam bude obema volneji dychat.Preji hodne stesti!

Tak jsem to příteli opatrně, ale na rovinu řekla, co cítím...Řekla jsem mu, že to mám v hlavně už hrozně dlouho, že jsem vůbec nevěděla jak mu to říct a že mi připadá, že po tom všem ani nemůžu mít tu drzost něco takového po něm chtít...Řekl mi, že si všiml že posledních několik týdnů už nejsem tak výbušná, že dřív když cokoli řekl, tak jsem se hned naštvala atd, že neví, co ode mne může čekat. Já jsem mu řekla, že ten jakoby můj vnitřní klid přišel sám, že se vůbec do ničeho nenutím, nehlídám se atd. Tak jsem se ho zeptala, jestli se mu líbí víc, když jsem výbušná a tvrdá, nebo taková jak teď. Řekl, že to mi říkat nebude, že chce abych byla přirozená.Řekl, že před tím co se dověděl o mé nevěře přesně věděl co chce, ale že teď neví. A když mi řekl, že kdyby se to nestalo, tak by za mnou zřejmě s tím, že chce děti přišel on. To už jsem se sesypala... tušila jsem to...V tom jsem se nepletla, že cítil, že už by se mnou rodinu chtěl. Ale já jsem to prostě potrhala všechno. Ale říkal, že je moc rád, že to ví a že jsem mu řekla co chci. Řekl, že spolu bydlíme moc krátkou dobu, že neví co ode mne může čekat. Řekla jsem mu, že cítím, že už bych dítě chtěla a nepřemýšlím, jak dlouho spolu bydlíme... (5 měsíců) Zopakovala jsem mu to a budu mu opakovat pořád, že se to v životě už nestane. Takový otřes už nedopustím.Řekla jsem mu, že si myslím, že v 25 je to přirozené, ale chápu, že on to po té zradě vidí jinak a když mi řekl, že před tím moc chtěl, tak jsem si málem hodila mašli... Řekla jsem mu to, že i určitě z hlediska jeho rodičů by chtěl, aby si i oni ve zdraví jeho děti užili (je jim 60), že bych chtěla 3 děti a začít s nimi ve 30 se mi nechce...Nehrotím nic, dověděla jsem se všechno tak, jak jsem předpokládala, nic mě nepřekvapilo ani nešokovalo, jen ta pravda prostě bolela. Nějaký rok počkat můžu a na něj počkám ráda. Mě kdyby asi byl nevěrný, tak bych se taky do rodiny nehrnula... Řekl mi, že si nemyslí, že bych si nesmím dovolit něco takového mu říct.Mluvila jsem o tom, že dřív jsem asi nevěděla co chci, ale že najednou a hlavně moc pozdě, vím co chci naprosto přesně. Věděl to i on, ale teď už ne.Řekla jsem mu, že jsem si vždycky myslela, že u mě chuť na děti nikdy nepřijde, že jsem byla přesvědčená, že s tím první přijde on.... A taky by se tak asi stalo, kdybych to nepokazila.Já vím, že to nejde si to pořád vyčítat, podsouvat atd. ale ať chceme jak chceme, tak je ta zrada prostě tady a za čas se uvidí co bude....Řekl mi, že alespoň ví, že se nemusí bát, když mu něco uteče dovnitř :-)Já vím, chce to čas atd atd.... zkusím to nechat být, netrápit se tím, že teď hned....Ale bojím se, že to z jeho strany nepřijde třeba nikdy. Jsem netrpělivá, nevím, jak dlouho to vydržím a bojím se, jestli se dočkám...

Nedokážu, neseženu....hlavně neházej flintu do žita a trochu se seber! Každý svého štěstí strůjcem, ale musí se tomu jít trošku naproti a ne jen čekat se založeným rukama, že si Tě to štěstí najde.Třeba bych Tě ráda pochopila, ale když o tom nechceš mluvit, můžu si o tom leda myslet svoje...

Nedokážu, neseženu....Když jsi našla jednoho, můžeš najít i druhého.

takovýhle ufňukánky...Nedokážu, neseženu. Vypovídat se tady je to jediné, co v mojí situaci můžu. Kdo není v mé kůži, nepochopí.

Přesně tak, můžeš změnit samce! Na to vždy najdeš někoho, kdo ti vykropí kapličku! A když s tím tvým není o tom řeč, tak ho postav před hotovou věc!

Soucítím... Taky mi roky...takovýhle ufňukánky nechápu. Když nejsem spokojená se svým životem tak s tím NĚCO UDĚLÁM a nekňourám a nebo se s tím smířím a veřejně se nelituju.Proč bys nikdy nemohla být materiálně zajištěná? To se v tom musíš na někoho spoléhat, nedokážeš se zajistit sama? A proč bys jiného partnera nesehnala? Nějak tomu nerozumím. A když už to takhle nakousneš, tak to taky dokonči, aby bylo pochopitelné, v čem je problém. A soucit ještě nikdy nikomu nepomohl něco změnit!

Soucítím... Taky mi roky utíkají, ale mat. zajištěná nejsem ani nebudu, a s partnerem se na tohle téma nedá mluvit. Jiného neseženu (schválně nebudu upřesňovat proč). Tak si občas aspoň pobrečím.

No jo,rodičovství,to dneska prostě neletí.Lidi maji problémy,spousta věcí v práci.Nemaj prostě čas dělat další generaci.Zkus s nim vybrat správnej měsíc pro početí.Co se týče lásky,květen je favorit,červen zase dotváří léta kolorit,únor je moc krátkej a krátkej není dobrej,to ví přece každej člověk trošku moudrej.Vidim to na březen,za kamna vlezem,a když příjdou Vánoce,už kočárek vezem.Dostaneš dárek nejkrásnější na světě.Ber to že jsi poslední chlap na týhle planetě.Jsi se svím klukem,máš ho strašně ráda,a tohle jsi řešila už nastokrát.Nasadit čepičku nebo nenasadit.Řeknu ti proč,zkus si třeba vsadit.Osmset šedesát milionů důvodů,všechny ty mršky jsou stejnýho původu.Jsou tvoje,né moje,no jasně,já nepučuju svoje.Je to jedna noc,jedna malá nocička.Pro přežití lidstva moc potřebná věcička.Hele máš už spoustu let,dobrý postavení.No tak to využij,to taky věčně není.Prostě přestaň hrát se sví klukem domino,a normálně zařvi:Já chci mimino!

Mam podobny problem, taky chci dite, prijdu si uz stara, pritel rika, ze jej JEDNOU chce taky, ale mne to nestaci...Potrebuju mit jistotu, ze je chce...Stale se tomuto rozhovoru vyhyba, jsme spolu sice jen jeden rok, ale je nam obema pres tricet..tyhle veci se proste musi citit, neni tu zadna stredni cesta...Taky nevim jak z toho ven, mam strach s nim zustat, abych pak jen nestarla a stala se neplodnou, mam strach se s nim rozejit, protoze ho miluji a bojim se, ze uz nikoho nepotkam, do koho bych to jeste dokazala se zamilovat.Je strasne tezke najit vzajemnost...