Jak říct partnerovi, že chci dítě?

Kašli na dítě buď rada že más klid.

Máš možná větší problém, než tušíš. Dnes je čím dál víc lidí,kteří vážně děti mít prostě nechtějí..Tohle je třeba zjištovat hned v začátcích vztahu, vědět jak dotyčný smýšlí atd..Protože pokud nebude chtí a stejně se to povede, jednou odejde. Zažila jsem to už víckrát-u přátel. S dětmi je život uplně jiný a ne každý tohle chce..Znám muže, který dítě nechtěl ani jako mladý, dnes mu je 47 a je rád, že děti nemá..Není pravda, že se tohle časem u všech změní..Promluv s ním a pak...je na tobe, jak se rozhodneš. Ale tohle je velice vážný nesoulad.

Ahoj. Sem dost zklamaná, že přítel nechce miminko. Bude mi 26 let a jemu 30.Dost nad tím přemýšlím. Přála bych si miminko. Mám práci, sem zajištěná. V létě se budeme stěhovat do baráčku. O nic nejde.A nejvíc mě bolí, když moje rodina a přítelova rodina a známí se mě ptají, kdy založíme rodinu.On o tom ani nechce přemýšlet, nevím, jak ho k tomu přemluvit.Poraďte mi prosím.

Znám z webových diskuzí...máš děti? Mě je 25. Mám dceru 3,5... ano taky řvala, já se vztekala, ano taky jsem hulákala ať si jí polednice odnese...mám rodiče, když se chci jít bavit, tak pohlídají, čím mám zkaženej život, co je špatně?

Ta nevěra je hloupá.Ale běž na to tvrdě: "Nastříkej to do mě, ty nejku!"Ale vážně: "co kdyby jsme si pořídíli už rodinu?"

No řekni sama, chtěla by jsi dítě s kurvou co roztahuje nohy na každého blba a je nevěrná?

Dítě musíte chtít obá. To by jinak nebylo fér. Někdy se dostane chlap do tlaku a pak už mu nezbývá, než si slepici vzít, nebo platit. Na jeho city a pocity se nikdo neptá. Jsem žena, ale trvám na tom, že je to záležitost obou.

Jsme s partnerem 9 let, náš...Jak říct manželovi že chci dítě?Normálně:Lojzo, já chci dítě.

Ahojky, nevím jak mám...Znám z webových diskuzí jednu takovou. Taky jen něco přes dvacet, tak toužila po minimu, že i když jí to gynekoložka ještě nedoporučovala, tak svého už tedy manžela "přidržela". Následně na web chodila brečet jak je to hrozný být těhotná, že je jí blbě, přijde kvůli minimu o všechny zuby...Porod tedy zvládla, ale pak brečela, že malá furt řve, že je k neutišení, že je furt nemocná...Teď chodí na web brečet, že se jí hroutí manželství, manžel o ni pohledem nezavadí, nezajímá ho, dítě jí nepohlídá, furt někde lítá s kamarádama (no asi si chlapec manželství a rodičovství představoval trochu jinak).Dítě tedy určitě miluje, ale jestli si to i ona nemalovala všechno jen v růžových barvičkách a malinkých dupačkách...A jako Lukáš mám pocit, že máš pocit nenaplněného života. Asi tě studium moc nebaví, tak si najdi jiný obor.

Ahojky, nevím jak mám...Ahoj, určitě si o dětech nejdříve promluv s přítelem, rozhodně nevysazuj HA. Jinak si myslím, že jste s přítelem ve vztahu hrozně krátce, takže bych být tebou s dětmi ještě počkal.Jak jsi psala o tom, že chceš rozdávat lásku a starat se o někoho... Proč to nezkusíš i u svého partnera? Z tvého článku je vidět, že ti něco v životě chybí...

Ahojky, nevím jak mám říct svému přítely, že chci mimčo. Studuji 1.rokem VŠ, ale ráda bych to vyměnila za spokojenou rodinu.Miminko si přeji už asi 3 roky, poslední půl rok to mám v hlavě každý den. S přítelem jsme krátce 9 měsíců. Je mi 22 a jemu 28. Vždy jsem měla vztahy-nevztahy cca na měsíc... teď vím, že je to ten pravý a chci s ním zůstat na vždy. Všichni v mém okolí ví o tom, že chci miminko. Čekat 3 roky až dostuduji.. to už nevydržím. Bojím se toho mu to říct...Přemýšlela jsem o vysazení HA, ale to mu nedokážu udělat takový podraz... také hlavně proto, že jsem mu říkala, že na selhání HA nevěřím... že to holky dělají schválně...Jsem asi úplně posedlá a svoje dítě miluji už teď, mám vypsané jména, seznam potřebné výbavičky... prostě vše.Nedokážu se soustředit na školu.. protože je pro mě přednějšší rodina. Vím, že přítel pro mě udělá cokoliv, jen prostě nevím jak mám začít. Někdo mi říká ať dodělám školu, že to budu jednou potřebovat a litovala bych (ale jsem kadeřnice, dodělala jsem si maturitu- dále vizážistka,masérka a mnoho dalších věcí - práci bych našla). Jiní zase ať si jdu za svým štěstím a nekazím si život tím, že když nedodělám školu tak zklamu mamku a přítele.....Poraď te mi...Vždyť studovat se dá i s mimčem (můj obor né, ale můžu zkusit jiné zaměření).Miluji ty malinkaté věcičky na miminka.. nejraději bych nakupovala už teď...těším se na to až bude plakat a já budu vědět, že mě potřebuje. Až mu porostou zoubky a já štěstím budu plakat s ním... jééé..Pprostě budu mít konečně někoho, o koho se můžu plně starat a milovat. A já na oplátku budu dostávát dětské upřímné obětí, později výkresy a uvidím prvňáčkovskou jedničku. Na vše se hrozně moc těším :)

prostě mu to normálně řekni a neřeš sr..okolo-co bylo.Chlapi to takhle neřešej jako vy.Budto ho s Tebou chce nebo ne.Jestli jo,tak do toho půjde a jestli si není jistý,tak do toho s Tebou nepůjde ani za dalších 9 let.

Souhlasím se Smutným klaunem, Katko. Vsaď na upřímnost, to je to nejlepší. Řekni mu, co cítíš, jedině tak se můžete posunout dál a třeba tě velice mile překvapí...třeba o tom sám uvažuje. A s tou nevěrou - pokud bys zase někdy byla v pokušení, zkus nejdřív opět upřímně promluvit s přítelem, že ti ve vztahu něco chybí a zkuste to řešit VY DVA SPOLU. Nepouštěj mezi vás nikoho třetího, ten to jen naruší, což už jsi sama poznala. Takže: mluvit, mluvit, mluvit, otevřeně a o všem. O tom je důvěra.

Pro Lenku: Nenapsal jsem, že je na tom něco špatného, pouze jsem sdělil svůj názor.

No a co,jako?Co je spatnyho na tom,ze mi to bylo fuk,jestli deti budou nebo ne?

Vždyť jste spolu 9 let, máte na to věk a tak nevidím problém v tom říct mu narovinu, že bys s ním chtěla mít mimčo. Po 9 letech vztahu a ve vašem věku se to dá docela čekat, ne?Já to ještě neříkala, ale až to přijde, tak mu narovinu řeknu co bych si přála, o tom vztah je.

Děkuji klaune, krásně jsi to napsal, nemám slov....

Katko,chtít s milovaným partnerem dítě je ten nejkrásnější projev lásky,důvěry a citu,jaký můžeme člověku dát.Nevěra ve vztahu je moc bolestivá,ale i k lásce patří umění odpouštět.Chybu uděláme každý.Promluv s ním a řekni mu to,co tady tak krásně píšeš.Pokud je Váš vztah opravdový a hluboký,jen ho to upevní.Hodně štěstí ze srdce.

Leni, jestli mi odpustil, nevím, spíše důvěra ve mě dostala pořádně zabrat... je to prostě pryč a musíme jít dál. Kolik těch dětí máš, netoužila jsi být maminkou? Kdyby partner řekl, že děti nechce, nevadilo by ti to? Já bych to asi nerozchodila, pokud by řekl, že je nechce nikdy. Ale to naštěstí pravda není

Pro Lenku: Kdyby mně manželka řekla, že je jí fuk, jestli chce nebo nechce děti, poslal bych ji kamsi.