alkoholismus

Zdravím všechny. Potřeba se napít opravdu není racionálně popsatelná a nevěřím, že někdo kdo nikdy se závislostí nebojoval to může pochopit, i když je vystudovaný lékař nebo psycholog či psychiatr. Vysvětluj někomu co je sex, když to nikdy nezažil.
Pro r. Ono držet jí tam násilím ale opravdu nemá cenu. Tím větší motivaci chlastat by měla po propuštění a doživotně si jí tam nechat nemohou..

Pro Petru: helenask"volny.cz

Odkud jsi? Mohly bychom se i sejít osobně nebo zajít na AA :-)

To se mi nepovedlo.Pro Helenu:Přesně jak to popisuješ tak prožívám já,mám na sebe vzek ale pomoc si nemůžu,potřebovala bych být v kontaktu přesně s takovou přesně jako jsi ty,jinak vím,že se z toho nedostanu.Ty dva roky jsem docela zvládala ale teď to nezvládám,zase na nic jinýho nemyslím,šíleně mě to psychicky ničí vůči manželovi mám černé svědomí,prostě se trápím,všechny moje kamarádky žádný problém s alkoholem nemají prostě jenom já.Jsem slaboch s tím bojovat,ani psychiatrička ani prycholožka mi nepomáhají,moc hezky to popisuješ,jak si přesně věděla,že už konečně dost ale to jsem si taky před dvěma rokama myslela ale teď už zase nemyslím,jenže já když se napiju tak dělám neuvěřitelný průšvihy,nenávidím manžela,šíleně se lituju atd.atd.Heleno,prosím tě neposlala bys mi na sebe email??

zapomněla jsem heslo na Diskuzák, tak prosím vyřiď pozdravy. U nás jsou novinky, rodinná alkoholička je už na tom tak strašně zle, že nastupuje DOBROVOLNĚ na tříměsíční protialkoholní léčbu. Přejeme jí, aby vydržela, ale ten realista v nás tak nějak ví, že to dopadne jako vždycky: vylíže se z nejhoršího, začne zase trochu jíst, opět prohlásí, že není žádný alkoholik a do měsíce je doma. Naštěstí nám už dává pokoj, a když se vidí se svým dítětem, striktně dodržuje střízlivost (jednou za cca měsíc to na dvě hoďky do cukrárny vydrží). Ale její matka, matka alkoholičky, je totálně na zhroucení, teď se vybíjí na ní, je úplně šílená, alkoholismus si vybírá další daň.
Tak trochu doufáme, že se podaří v tom blázinci identifikovat rozsáhlost její psychické poruchy a závislosti, a nebude moci odejít na revers. Jsou to smutný konce, za rok se z ní stala tak strašná troska. Pije přes 20 let, ale za poslední rok o dalších 20 let zestárla.
přeji všem hodně motivace v boji s alkoholem.
r.

tak jsem si pročetla nějaké příspěvky z diskuse,obdivuji ty který abstinují,a moc jim přeji aby jim to vydrželo!!!!Já alkoholička nejsem,vínko si dám opravdu jen příležitostně,a vím kdy mám dost!!Máme v rodině alkoholika,tak vím co to je za mazec!!!Z některých příspěvků je mi smutno,přeji Vám ať to zvládnete!!

I já leju jak Dán. Neumím říct ne, když mi někdo nabízí, vlastně ani nemusí nabízet. Piju klidně i sama doma. Můj přítel nepije vůbec a ví, že se já na všech akcích opiju. Poté se chovám arogantně, vulgárně a agresivně, zejména k němu. Je se mnou ale už 9 let a toto moje chování je příčinou našich svárů. Problém je v tom, že já piju opravdu od 14 let. Naši se rozváděli a mým druhým domovem se stala hospoda a "kamarádi" v ní. V 16 letech jsem vypila i 18 piv. Nyní mě skolí už 4 piva, na 30. letou slečnu je to stále ale dost, jak často slýchám z okolí. Vím, že alkoholem řeším své problémy. Né pro ten večer, ale pro to ráno, kdy je mi zle. Právě pro to ráno piju. Je to prý jistý druh sebemrskačství, jak říkala moje psycholožka, kam jsem s tím svým pitím chodila. Piju prý proto, aby mi bylo špatně, protože ten ranní stav mě očišťuje a přebije bolest z jiných problémů. To je mazec, co?

Ahoj taky bych přidala trošku do mlýna,mám sestru,paradox je v tom,že je sestra na protialkoholní léčebně,její manžel začal chodit na jedno do putiky,no a jednoho se jich stalo víc a víc a také panáčky a zdejší opilci ho podporovali,tohle trvalo skoro 6 let,snažila se mu pomoct,ale on nechtěl dala mu tolik šancí a nevyužil,doma šílené komedie.děti chudinky byly všeho přítomné,já jsem jí říkala,je to alkáč a on nepřestane!!!pak na to přišla říkala,že by se to mělo vyřešit,a on že má profesionální deformaci,no prostě deb.l!!takže teď konečně dostala rozum a bude se rozvádět!!!Hrozně zhubla,a vůbec není v psychické pohodě,až vypadne bude to mít hodně těžké,ale je silná zvládne to!

Dokázala jsem to těžko. Možná to něco dokázalo za mě. Pochopila jsem ve smyslu 1.kroku AA, který říká, že jsme si přiznali svoji bezmocnost nad alkoholem a naše životy se staly neovladatelné, že jsem proti alkoholu úplně bez šance. Už šest let jsem věděla, že jsem alkoholička a že jsem bezmocná vůči alkoholu. Pilně jsem se dvěmi poradkyněmi sepsala, co všechno jsem vyáděla, aniž bych chtěla, co naopak nedělala, ač jsem chtěla či měla. Jen blázen by po těch drsných přiznání pochyboval, že není bezmocný vůči alkoholu.

A přece jsem měla opakované recidivy. Vždy se něco ve mně rozhodlo, že se chce napít, a já šla. Všechna varování zmizela, z obav z budoucnosti byla jakási mlha. Řekla jsem si "a co, jen dneska, dnes nikam nemusím, udělám si hezkou chvilku." nebo "dám si aspoň pár piv na rozhozený žaludek." nebo "
dnes ještě nebudu přestávat pít, ještě si dopřeji víkend." atd.

Toto "něco ve mně" bylo silnější, než všechny krizové scénáře, které jsem měla v záloze. Nikdy jsem si v takové chvíli nepřečetla stránku Výhody a nevýhody pití, nikdy nikomu nezavolala, ač čísel jsem měla
dost. To by mě totiž přivedlo do dilematu a o to jsem v podstatě nestála. Přece nebudu nikomu volat, ještě by mě přemlouval, ať nepiju. A já strašně CHCI pít.

Já sice nechtěla pít, ale jenom rozumem, jen na rozumové úrovni jsem věděla, že jsem bezmocná. Ale ve mně hluboko uvnitř bylo zvíře, které pít chtělo. A proti němu jsem byla taky bezmocná.

Nevím, co bylo v těch hlubinách, jestli podvědomí či co. Ale dokud jsem nezatoužila přestat pít na všech úrovních mé osobnosti, neměla jsem šanci.
Kdy se mi to povedlo, nevím přesně. Vlastně až v pohledu nazpět jsem si uvědomila, že První krok už mám. Poprvé mi to došlo loni na jaře. Koncem předloňského roku jsem měla recidivu s příšerným absťákem, kdy už jsem se opravdu bála, zda nejde o delírku. Stále se mě zmocňuje hrůza, když si na to vzpomenu. Snad to byla ta poslední kapka, která způsobila ten posun ve mně.

Jakmile jsem opravdu udělala První krok, zmocnil se mě pocit obrovské úlevy. Nemusím už bojovat, neboť bojovat nemohu. Přijala jsem svůj úděl. A byla to nejenom úleva, kupodivu i pocit svobody, pocit, že je vše v pořádku. Od té doby abstinuji bez většího úsilí.

Podle mě tento pocit úlevy a přijetí je hlavním znakem úspěšně hotového Prvního kroku. Předtím to vše bylo křečovité, jen nesmím. Přitom je to nelogické, cítit úlevu a svobodu s přijetím bezmocnosti.

Teď teprve chápu ono nemusím pít. Boj s alkoholem je nesmírně daleko. Přitom jsem stále ostražitá, abych se nenapila, a tak dodržuji všechna doporučení. Nemám alkohol doma, kontroluji kapky, aby tam nebyl líh, v katalogu přeskakuji stránky s alkoholem, nejím dorty s rumovou náplní, i kdybych
tisíckrát věděla, že je to jen esence. A hlavně neustále děkuji, že jsem se nenapila a prosím, abych tak neudělala.

Žádný další krok AA nemám, ale tohle je nejdůležitější.

Je to strašný příběh ale je fakt,že alkohol má neskutečnou sílu a nad ním vyhraje jen ten nejsilnejší,člověk někdy opravdu hodně chce,snaží se ale pak stačí málo a zase pije a říká si tak to zkusím příště....Kdyby měl někdo návod jak s tím opravdu a navždycky zkoncovat a nepadnout až na to dno,a hlavně nepřemýšlet každý den,každou chvilku na ten chlast.Já třeba závidím těm,co si umí dát skleničku vína nebo dvě a pak si řeknou dost.
Pro Helenu:Jak si to dokázala?Já to vydržela dva roky,ale už jsem to několikrát porušila,nedokážu to nepít.

...??:to je u kazdyho asi jiny.Ale kdyz to vezmu na sebe,tak na dne jsem byl kdyz jsem mel totalne rozhazeny vztahy s rodinou,byli ze me nestastny,ja nemohl fungovat bez kazdodeniho litru koralky a nemel jsem na to uz penize,takze moje kazdodeni napln byla sehnat chlast a prezit do dalsiho dne.Jinak to uplny dno bylo asi kdyz jsem se probudil jednou doma,nemel nic u sebe,mel jsem okno 14 dni zpatky a prislo delirium.To jsi pak na hrane zivota a nepremyslis o tom jestli si na dne.

Jste pijící alkoholik, a jediné, co vás zajímá, je stálý přísun chlastu a problém, jak si vychovat rodinu, aby vás na slovo poslouchali a ve všem vyhověli... A pak jak před doktory utajit nejen momentální intoxikaci, ale svůj problém vůbec.

Jak byste to vyřešili??? Nejste náhodou taky jen maximálně zoufalí s rozumem v koncích???

a jak poznam, ze uz je ""dno""?????

Zdravím, jen se chci zeptat na radu, jestli někdo má zkušenost. Můj otec poslední rok nedělá nic jiného než pije. Byl dvakrát v léčebně (dobrovolně), ale vždy po šesti týdnech léčbu ukončil s tím,že už je "v pohodě". Ani nepřijel střízlivý domů:-( Takže posledních několik měsíců to funguje tak, že pije až do té doby než omdlí. Je totiž diabetik a když pije,tak vůbec nejí a už vůbec si nepíchá inzulín. Takže skončí v nemocnici, kde ho po 14 dnech pustí s tím,že stav diabetu je v pořádku. Opět nepřijde střízlivý domů..tak to pokračuje dalších 14 dní, někdy i měsíc, než skončí opět v nemocici. A takto furt dokola. Tak nevím,co dělat,protože doktoři na to kašlou. A on sám v nemocici je normální a mluví rozumně: pít už nechce.
Máte někdo zkušenost co s takovým člověkem v takové fázi alkoholismu? Vůbec nejí,nepíchá si inzulín a jen pije a pije.
Nechápu zákon: "pokud ohrožuje sebe nebo okolí může ho do léčebny poslat soud". On neohrožuje sebe a okolí???? Nepíchá si inzulín,což jako diabetik nemůže přežít!!!

Úplně souhlasím s Alenou. Jsem také matka alkoholička. Dcera mi bez diskuze oznámila, že když nepřestanu pít, tak odejde. Bylo to hrozné, ale nejhorší je, že ani to mnou nedokázalo otřást natolik, abych přestala. Alkoholismus je strašná nemoc, má velkou sílu. Naštěstí se mi brzy potom podařilo přestat pít (trvalo mi to osm let) a s holkou máme teď skvělý vztah.
Moc bych Jindrovi přála, aby to s jeho maminkou už také dobře dopadlo a on jí pak pochopil a odpustil. Teď to nejde, to je jasné :-(

Alkohol je moc veliký problém a poradit ani nejde ,tady si svou situaci řídí každý sám.Čím delší dobu alkoholik pije tím je to horší .Když jsem byla na léčení slyšela jsem tam hodně příběhů ze života lidí ,kteří propadli alkoholu .Rozpady rodin a mnoho jiných problémů ,kterých si člověk nadělá v období své pijácké kariéry jsou dost smutné a těch smutných jsem tam slyšela víc ,než těch veselých.Myslím,že tvůj nápad odstěhovat se k babičce je rozumný ,možná si maminka uvědomí ,jak je sama.A taky se může stát ,že bude pít ještě víc.Kdyby poznala ,jak je život krásný bez alkoholu ,jak se tím ničí a trápí lidi kolem sebe.Někomu pomůže padnout až na své dno ,aby si uvědomil ,že se od něho musí odrazit .Možná ,že u tvojí mamky ten okamžik ještě nenastal ,ten zlom možná přijde ,ale možná ,moc bych ti to přála a našel by si k mamince cestu ,kterou ti tak pořád kazí.Já už bych nikdy nechtěla ,aby se opakovala doba mé závislosti ,ztracený čas ,ale ted´si život vychutnávám plnými doušky a

To je moc smutný,ale jak píšeš tak jí ty pomoct asi nedokážeš.Musí chtít hlavně ona.Pro každýho kdo s tím má problémy je to těžký si přiznat ale musí to dojít hlavně jí pak jí můžeš pomoct ale jinak se trápíš jenom ty.

Když to nejde, už jsme to zkoušeli s tátou pomalu a šetrně. Ona o alkoholu a léčbě nechce nic slyšet, prostě nevnímá. Ono ať jí vysvětluji vůbec cokoliv, tak nevnímá, jako kdyby se nedokázala soustředit na to, co jí říkáme. A když má tu světlou chvilku po tom, co se vyspí, nechce se mi o tom s ní mluvit, protože to bych jí tu náladu určitě zkazil. V ten moment je to nejhodnější člověk na světě. Úplnej opak. Jinak mám pocit, že já svou mámu rád nemám. Nemám proč jí mít rád. Celej život si jí pamatuju takhle. Asi se odstěhuji k babičce, protože žádný řešení mě nenapadá.

Jindro!Věřím ti nelehkou situaci s tvojí maminkou .Nepomomůže jí nic ,než léčení ,ale sama nepůjde ,jak psal Honza jedině když nastane kritický moment ,ale to může taky být pozdě.Píšu ,protože jsem si to peklo taky prožila .Jsem taky matkou ,byla jsem na léčení ,již tři roky abstinuji a život bez alkoholu je tou největší výhrou .Moc mě mé děti v boji proti závislosti pomáhali ,jsem jim nesmírně vděčná a oni si mě ted´váží .Vím ,že máš svoji maminku rád a ona tebe ,proto zkus si promluvit o jejím problému ,nenásilně ,pomalu ,ale je to těžké alkohol je pijavice ,která se člověka drží a nepustí .všechno jde chce to silnou vůli ,začít se mít rád sám sebe a to ostatní už jde samo a je to neuvěřitelně krásný pocit ,když člověk zvítězí sám nad sebou .Přeji ti všechno dobré a at´ maminka najde tu správnou cestu.

Tak to ti vůbec nezávidím,asi bych taky nevěděla co dělat,když to svádí na druhý,je to blbý ale asi až spadne na dno tak jí to třeba dojde ale může být pro ní pozdě(přijít o rodinu a vlastě co to sní myslí dobře)jo alkohol je svinstvo a odpoutat se od něj je neuvěřitelně těžký,já už jsem taky jednou zklamala,i když se moc snažím ale jsou chvíle,že to vzdám a prostě si dám ale to není k tvému dotazu.je nám přeju pevné nervy a prostě jí k tomu musíte doslova dokopat,myslí tím jen doslova.Jinak se utrápíte a ona to ve finále stejně svede na vás,že za to můžete vy.

Tak to ti vůbec nezávidím,asi bych taky nevěděla co dělat,když to svádí na druhý,je to blbý ale asi až spadne na dno tak jí to třeba dojde ale může být pro ní pozdě(přijít o rodinu a vlastě co to sní myslí dobře)jo alkohol je svinstvo a odpoutat se od něj je neuvěřitelně těžký,já už jsem taky jednou zklamala,i když se moc snažím ale jsou chvíle,že to vzdám a prostě si dám ale to není k tvému dotazu.je nám přeju pevné nervy a prostě jí k tomu musíte doslova dokopat,myslí tím jen doslova.Jinak se utrápíte a ona to ve finále stejně svede na vás,že za to můžete vy.