Žravost

Takze boubelky vsezralky, tak jsem to dokazala a sla si zabehat. hned po ranu. a je mi skvele. zitra pujdu zas. a na odpoved ze clovek nemusi jist nic a ze to souhlasi s duchovnem jedince mozna souhlasim i nesouhlasim. drive jsem opravdu nemusela jist nic. jenze neco strasne moc zleho mne srazilo na kolena a tu nadhernou zahradku kyticek me duse mi nekdo hodne poslapal. kdyz se clovek stane dospelym je to jinak. ona ta veskera technologie a to co se deje kolem je na cloveka trochu dost. ale to asi spada do jine diskuse. clovek jist musi. ale musi mit zdravou psychologii. musi se vyrovnat se vsemi problemy z minula. odpustit a nevinit nikoho. myslet zdrave a byt optimista. pak se vymani z exktremu i ze zravosti. nepujdu zit do skal a nebudu jist hrstku ryze za rok. nebudu se schovavat v meditacich a v kosmu ktery tady neni. mam kolem sebe lidi, ktere mam rada. chce to trochu slunicka do duse a nebyt sobec. co vy na to?

Vše souvisí s duchovní úrovní jedince !To můžete žít spoustu let a souvisí to s vaším duchovním přesvědčením. Také nemusíte jíst vůbec nic !Tělo nepotřebuje to co si vy myslíte. Tělo může být vyživováno pouze myšlenkou a cíleným cvikem nepřijímat žádnou potravu .

Ja mam podobny problem,ale jde mi se ovladat,pokud si reknu, ze to neni posledni den co ziji a ze jidlo neodleti zitra pryc!Obcas to pomaha tak zkus! :o] Hodne stesti

Mile lidicki, je mi 26 let a mam naprosto stejny problem. Pred nekolika lety tomu bylo jinak. Pokud jsem mela nejaky problem, nebo se delo cokoliv v mem zivote, nejedla jsem skoro vubec. az do 20 let jsem vazila kolem 48 kilo. Pak se ale neco zmenilo a zacla jsem jist. I kdyz slovo jist je slabe slovo. Posledni dva roky se preziram. Snim na co prijdu, precpavam se, zacnu hned po ranu, kdy bezim do lednicky a do spajzu a hledam co bych urvala. Vzdycky zacnu normalne, dam si kornflejky s mlikem, jenze pak si pridam chleba s necim dobrym, pak cokoladu, do toho kafe, pak zas neco, pak prijde obed a projim se skoro az do vecere. Strasne jsem zlenivela a citim se naprosto priserne. Kdysi jsem delala hodne sport a byla jsem jak proutek. Vytrvala, stihla, v pohode. Ted jsem leniva, trudomyslna a taky nevim co s tim. Zkratka je to zacarovany kruh. tizi mne zmena postavy, tizi mne, ze mam tu osklivou celulitidu, ze nemam brisni svaly, ze ze ze ..... No a pak se z toho vseho prejim, a reknu si, ze zitra zacnu zit zdrave. Jenze dodneska jsem nezacala. Jenze zacnu. Proste se vyhrabu z ty my sileny lenivosti a zacnu neco delat. Jinak nevim, kam by to doslo. Ze zacatku to bude asi hodne tezky. Ale kdyz ma clovek pevnou vuli musi to dotahnout k cili. Takze bobulky, prestanme pekacovat u netu a misto toho bych navrhovala vyrazit nekam na aerobik, do posilovny, zkratka zacneme neco delat a ne o tom psat do pocitace. Co vy na to? Ja zacnu hned. Az to dopisu pujdu se alespon na dve hodiny ven projit. Zitra si pujdu zabehat. Mam vyhodu, ze 100 metru ode mne je more. Beh na plazi je asi to nejkrasnejsi. Kdysi jsem behala po lesoparku v Praze. Take to melo sve kouzlo. Lesy tady kde jsem ja nejsou. Vy mate lesy a nadhernou prirodu v Cechach, ja mam zas to more. Plavat zacnu za mesic. Do te doby zkusim behat. A vy to zkuste se mnou, nebo neco jineho. At nejsem sama a vydrzim to. Drzim palce sobe a vam vsem. Pokud se bojite jit do posilovny jako ja, protoze vsude kolem vas budou vymakany holky, tak at vas to neodradi. Mozna meli pred nejakou dobou stejne problemy jako mate ted vy. Akorat se rozhodly drive zacit s tim neco delat. Tak kali tichi, hodne stesti.

Ahojte devcata!Tak proc nezkusite delenou stravu? To muzete bastit v jakemkoli mnozstvi a nepriberete.Pri sve vysce 173cm a diky teto diete 58kg,to se da ne? Jediny zazrak je jist delene jako napr:veskere maso se salatem...Staci si koupit knizku o teto diete! ZLOMTE VAZ...

Ahoj vsem, i ja jsem zazila tyto pocity, zacaly nekdy v ranem detstvi, kdy mi mamka kupovala zakusky a davala, na co jsem si vzpomnela-cokolady, pernicky, piskoty, staroceksa kuchyne...}. Pred 1 a 1/2 rokem jsem si uvedomila, ze to tak nemuze jit dal. Zacal jsem vice sportovat, hlavne rychlochuzi{nenarocne na penize a cas, vyborne na relax a procisteni mozkovych zavitu}, trochu kalanetiku a domaci posilovani. Dodam, ze je mi 29 let,178 cm, a vaha pred 18 mesici ukazovala 107 kilecek!!! V prve rade jsem vyloucila sladkosti, kterymi jsem zila cely dosavadni zivot. Upravila jsem jidelnicek podle osvedcenych metod, tedy mene peciva, testovin a tmaveho masa, naopak vice zeleniny,ovoce, vlaknin, lustenin a bileho masa. Denne nachodim 3.5 km a pridavam bud 30 minut posilovani a nebo kalanetiky. A prave na "Doktorce" jsem se docetla o ocistnem programu "8 tydnu ke krase", a ted zacinam 3. tyden. Bez nasili a nuceni jsem na vaze 94 kg. A treba za dalsich 18 mesicu klesnu o 8 kilo. Memu priteli nadvaha nijak nevadila, ale libi se mu, ze ubyvam. Hodne mi pomaha podivat se semtam na sve nahe oplacane telo, nebo obcas kouknout do casopisu na stihle zeny a reknu si, ze budu dal pokracovat ve zdravejsim zpusobu zivota, nez tomu bylo pred necelymi 2 lety. Jeste dodam, ze bydlim na vesnici, mame vetsi hospodarstvi, takze suseni sena, stipani drivi na zimu, poradek kolem domku...Vice prace, zamestnat ruce a myslet na lepsi zitrky. Preji vsem hodne pohody. hanka

AHOJKY!Prekvapilo me,ze existuje vice lidi,kteri maji problemy se zravosti,jako ja.Nevim,co mam delat.Dostala jsem se do bodu,kdy premyslim,ze navstivim psychiatra.Zravost me trapi uz pres dva roky.Jsem strasne tlusta a ikdyz se nenavidim a nenavidim svoji postavu,tak se prejidam a prejidam.Nekdky mam vztahy,kdy dokazi jist jenom jednou denne cornflakes,ale pak to nevydrzim a zase se prejim.Nerada chodim ven,protoze mam neustale pocit,ze se na me vsichni lide divaji a vidi,jak jsem pribrala.Jsem ted ve Skotsku,jako au-pair a pred rokem jsem byla v Anglii,kde jsem byla strasne nestastna a strasne jsem tam pribrala,protoze jsem porad tajne jedla.Za nekolik tydnu se vracim domu,a tak premyslim,ze uz s tim neco budu delat,protoze uz toho mam dost.Jest-li by jste mi chteli nejak pomoci,tak budu jenom rada.Kristyna

Ahojky Zuzko,trpím od 14 bulimií,už jsem se jí snad zbavila ale až po dlouhodobém pobytu v psychyatrické léčebně.Máš úplně stejný příznaky jako já dřív,ale takhle to dál nemůžeš dělat.Ničíš si tím zdraví jak duševní tak i psychycký.Poradila bych ti zajít k nejbližšímu psychologovi a začít dodržovat co on ti poradí.Je to těžké rozhodnutí,ale deprese a stranění se lidí není nic příjemného,vždy´t víš sama.Držim palce...

Ahojky všichni,je mi17 ma problémy s jídlem.Asi dva roky jsem trpěla bulimií a léčila jsem se(ještě teď chodím na sezení)ale zbavila jsem se jí.Teď mám jiný problém,mám záchvaty žravosti a tloustu,snažím se sportovat ale nevydám tolik energie jako přijmu.Docela se mi ulevilo,že nejsem sama ale potřebovala bych poradit jak se zbavit žravosti.Jsou to záchvaty které neovládnu vůlí,a konzumuji hlavně potraviny s vysokým obsahem tuků a cukrů.Děkuji za vyslišení držim palce s bojem proti žravosti.-,,bohužel stále hladová katka"

Četla jsem rozhovory mezi Petrou a Kátou. Docela je mi Petry líto a chtěla bych ji nějak pomoci.Zdá se mi Petro že nejsi vůbec spokojená se svou postavou a vůbec s tím jak vypadáš,možná že právě proto trpíš depresemi. Ale nestačí se jen užírat a hořekovat a vymlouvat se proč nemůžeš to a proč tamto. Zkus si představit jak by ses cítila, kdybys se svým vzhledem něco udělala a vypadala lépe. Veř mi že to opravdu funguje. Jestli si chceš popivídat napiš.

AHOJ. MAM STEJNE PROBLEMY JAKO VY. UZ ROK "ZERU" o 106. nevydrzim den bez sladkeho a bez prejidani. je to na me i dost poznat. kila jdou na horu, ja do sebe (deprese, vycitky). RADA BYCH SI S NEKYM Z HOLEK O TOM POVIKLADALA, KTERE MAJI STEJNE PROBLEMY JAKO JA. JAK TO RESIT. JSEM Z TISNOVA A POKUD JE TU NEKDO, KDO JE Z TOHOTO OKOLI A RAD BY SE SE MNOU SEZNAMIL (CHCI ZACIT KONECNE ZIT) UZ ZADNE DEPRESE A PREJIDANI. NEMAM SI S KYM O TOM VSEM POVIKLADAT A TO JE TAKY JEDEN Z HL.PRICIN ME ZRAVOSTI. PROSTE SAMOTU RESIM JIDLEM ...AHOJ JITKA

S tim nestydenim mi to jeste moc nejde, zatim to resim tak, ze se snazim napr. v mestske doprave zamestnat mozet necim jinym nez premyslenim, jestli si nekdo prohlizi me obliny, takze ted porad neco ctu, je to docala dobry, navic se clovek nenudi a neco se dozvi.....a me plany? zatim mam jen kratkodobe. jak jsem ti psala, tak mi zbyvaji jeste dve zkousky (kazda ma ale pisemnou a ustni cast, takze ctryri:-(, abych mohla vubec jit na promoci....takze je musim slozit. pak bych si rada zaridila pernamentku do Factory Pro, mam moc rada aerobic, tak to bude takova odmena. co se dlouhodobych cilu tyka, tak letos musim udelat krok vpred se spaninou a anglinou. jinak jsem zatim zadnou depku nezaznamenala, ale jeden problem mam. asi to souvisi s tim stydenim, ale ..... treba dneska. potkala jsem kluka ktery mi v dobach kdy jsem byla stihla, hrozne lichotil jak mi to slusi a tak, dneska kdyz ke me prisel tak se zase vyptaval jak se mam, co delam, a ja aniz bych mela spatnou naladu nebo depku, tak jsem ze sebe vychrlila vetu takovym zpusobem, ze mi samotny zatrnulo (vyznelo to jako bych mu rekla rovnou do oci: co je ti do me ty magore). na jednu stranu, jsem opravdu chtela aby mi dal pokoj, jenze obcas se mi stava i u lidi ktery mam rada, mam na jazyku vety, ktery rict nechci (sice nejsou sprosty, ale i zabarveni hlasu rekne dost)....pricina je podle me to, ze mam strach o poznamkach na mou postavu, a tak praktikuji "nejlepsi obrana je utok" . jenze me to mnohdy mrzi.

Drzim Ti palce. Nejdulezitejsi je naucit se za sebe nestydet, mit se rad, co na tom, jak jsem nebo nejsem tlusta. Ani me to vzdycky nejde...A jake jsou Tvoje plany?

ahoj Kaco, chtela jsem napsat, uz vcera nebo predevcirem, ale byla jsem na netu vzdy jen chvilicku, tak jsem si vzdy jen precetla par prispevku v rubrice-bulimie, anorexie...dneska jsem tam chtela napsat,nebot pricina vsech tehle problemu je vicemene stejna, jenze nasledky jsou jiny. u me i kdyz mozek rika ne, tak mi chutna. mam mozna stesti, ze nemam potrebu snezeny jidlo vyzvracet, na druhou stranu vypadam na prvni pohled o to hur....poslednich par dnu se citim dobre, protoze jsem doma (ucim se na ty zkousky), takze se nemusim citit trapne (i kdyz mozna by se to dalo nazvat oduvodnene schovavani). taky mam ted obdobi velkych planu, jen uz se ted netykaji hubnuti, jako vzdycky predtim, ted vim, ze chci vyresit ten problem,co me k tomu jidlu "nuti"...no ale jestli to zvladnu, tak to fakt nevim, nic jinyho mi asi nezbyde:-)

Petro, vidím, že máš podobný problémy, jako já. Ne, že by moje cesta byla stejná, to ne. Ale měla jsem taky moc problémový vztahy s rodiči, na důvodech nezáleží, ale člověku se to v hlavě tak zacykluje, že začne všechno řešit jídlem. U mě je to zhruba tak, že obtížně rozeznávám svoje pocity, mám je strašne hluboko zanesený a zamaskovaný. A když jsou ty pocity nepříjemný, jako že jsou většinou, tak ten princip funguje tak, že prostě jím. Když jíš, tak vnímáš jen to, že jíš, a ne to, co cítíš. Psychoterapie mi pomáhá odhalovat ty pocity, a zároveň je můžu ventilovat, mluvit o nich s někým a taky někomu dávat najevo ty pocity, za který jsem se dřív strašně styděla nebo jsem je prostě nedokázala dávat najevo - smutek, vztek, bolest, atd. Myslím, že máš o terapii zkreslené představy. Pokud je dobrá, tak ti tam nikdo nebude nic diktovat, ani se tam o sobě nedozvíš "že je to prostě tvoje vina, protože jsi přecitlivělá". Takhle to vůbec nestojí. Kdo to nezkusil, nepochopí. Jsem teď hrozně utahaná a tak nedokážu napsat o moc víc. Zuzano, četla jsem tvůj příspěvek na stránce PPP. Jsi první člověk, o kterém jsem snad slyšela, u koho se tenhle problém projevil až v dospělosti. Nejsem schopná teď napsat víc, jenom to, že ti je rozhodně pomoci, že se nemusíš bát. Jsem fakt teď úplně hotová, tak jenom rychle - zkus se nějak svěřit manželovi. Riskuješ sice, že tě třeba úplně přesně nepochopí, protože muži tohle obvykle moc nechápou (asi až na mého přítele :-), ale rozhodně bude aspoň vědět, že se v tobě něco děje. Je důležité, aby ses přesvědčila, že na postavě nezáleží. Rozhodila tě poznámka nějaké cizí osoby na tvojí postavu, to znamená, že jsi asi citlivá na to, co si o tobě ostatní myslí. Chtělo by to hledat jistotu uvnitř sebe, já jsem dobrá, protože já jsem já. Tvoje hodnota nezáleží na tom, jestli máš dokonalou postavu nebo ne. Zcela jistě nemáš, protože dokonalost neexistuje. S tím je třeba se smířit. Nikdo na světě nemá dokonalé tělo. Zkus se přestat srovnávat s kýmkoliv druhým. Ty jsi ty, jsi jediná na světě svého druhu, nikdo se ti nevyrovná a nikdo se ti nepodobá. Zkus se hodnotit po jiné stránce, než vzhledové. Máš spoustu dobrých vlastností - dokážeš je vyjmenovat? Zaměřuj se na to, v čem jsi dobrá, a ne na to, v čem si myslíš! že jsi nedokonalá. Věz, že modelky v časopisech jsou podvyživené, často anorektické nebo s jinými problémy ppp, nebo drogy, atd, často ani nemenstruují. Platí daň za to, že při dobrém úhlu pohledu a troše retuše vypadají dobře na fotkách. Fotky se digitálně upravují - když jsem se tohle dozvěděla, byl to pro mě naprostej šok a od tý doby absolutně ignoruju ten ideál, kterej každej blbej časopis tak leje do hlavy. (Napadá mě, že je vlastně zvláštní, že já jsem nikdy neměla žádnou zvláštní zálibu ve sledování ženskejch časopisů, a přesto jsem do těchhle problémů spadla taky :-) No tak já končím, protože už skoro nevidím.

ahoj lidičky, dlouho jsem váhala,jestli napsat, ale mám pocit po přečtení rubriky, že mluvíte jakoby z mé duše. Začalo to po porodu syna-před 3 roky. Seznámila jsem se tu s maminkou, která, taky na mateřský, má 174cm a 54kg, ale od 18let stále stejně a sní na co ´přijde a problémy jí to nedělá. A ta mi začala nenápadně říkat, jak jsem oplácaná(166cm a 60kg při kojení!). Do té doby mi to nějak nepřišlo, jedla jsem třeba 2x za večer, navíc mám skvělého muže, kterému se líbím v čemkoliv, ale bohužel žrouta, co pořád jí a dívejte se na něj. Ale to jsem odbočila - tak jsem hned po kojení začala hubnout - jsem lenoch na cvičení, tak jsem míň jedla. Ze začátku jsem to ani moc nesledovala-kJ, tuky, jen jsem si říkala, budu miň jíst, a ne smažený,atd. a bude to. A bylo. Za půl roku jsem měla z 60kg 48kg. Ale najednou mi to netačilo. Od té doby mám nakoupený knížky o kJ, tucích, stále sleduji co, kolik jím, denně lezu na váhu, a běda jestli mám o půl kg víc, ale nejhorší je, že jsem začala být závislá ne na zvracení, ale na čaji senny - 2x denně ho piju. Už teď chodím do práce, moje váha se pohybuje mezi 48-50kg, mám výčitky z každého jídla co sním, hned ho zapíjím sennou, a připadám si jako nejtlustší na světě. Když jdu po ulici, srovnávám hubený holky se mnou. Jsem už nemocná, co s tím?? Mám ráda hubený lidi, ale nemůžu třeba ani nikam na chatu, aby to nikdo nepoznal, manžel zatím nic netuší, maskuju zelenýma čajema. Občas, tak 1x týdně se hrozně přecpu, ýe je mi z toho zle, a pak 2 dny držím hladovku. Nejhorš´í je, že to nejde nejíst, když máte doma jedlíka-kuchaře, co vaří a klohní. Nevím, co s tím.Díky za rady.Z

ahoj Kaco,to cislo jsem si napsala, ale kdy tam zavolam, to jeste nevim....ale budu o tom premislet. Ja mam strach,aby me ta terapie jeste vic nerozhodila, jako ze, nez se zacnu "uzdravovat", ze se ten muj stav na prechodnou dobu zhorsi. Anebo na druhou stranu, ze se dozvim, ze jsem "neuzdravitelna",ze jsem od prirody precitlivela a naladova k tomu. ....ja jsem se s vahou vzdycky, snad uz od desiti let jsem zacala expedimentovat s dietama , moc si to nepamatuju .... taky jsem jidlo pouzivala doma jako takovou demonstraci(mela jsem docela problemovy vztah s moji matkou), kdyz mi to davali tak jsem nejedla=abych urazila (ve ctrnacti jsem si postavila hlavu,ze budu vegetarianka, coz jsem vydrzela asi dva roky) no a kdyz mi uz jidlo doma nikdo nenabizel, tak jsem jim ho zacla zase protestantive jist....natoz kdyz mi zacali rikat ,ze jsem tlusta at se koukam mirnit..... ....pak, je to asi tak dva roky jsem na sobe zacala pracovat, to jako cvicit (ja miluju aerobic a kick-box ae,atd) a vubec se zajimat o dravou vyzivu a tak a zhubla jsem za pul roku asi o patnact kilo (nevim jestli je to hodne, ale myslim,ze to bylo v poho). na jednu stranu jsem se naucila urcity discipline, kterou ja potrebuju (jako sul) a na druhou stranu jsem vsechno podrizovala jen ty svy telesny schrance, zacala jsem plavat ve skole, takze jsem tretak nakonec prerusila .... ale me to nevadilo, doma jsem to ukecala, ve skole taky (jak jsem ti psala, dokazu zahrat docela dobry predstaveni - a tenkrat se mi jeste zvedlo sebevedomi, takze to slo skoro samo) ... obcas jsem dost parila a dost jsem vyvadela .... no a pak se neco zvrtlo, asi jsem se ty vsi "slavy" prejedla a prestala me bavit .... zacalalo mi to vsechno pripadat hrozne povrchni, hlavne co se silnejsiho pohl. tyce, protoze tem jde vzdycky jen o vizas a jestli je ta holka uplne blba nebo ne (ja jsem sice v ty dobe mohla mit moc pekny chabry, ale me hrozne ponizovala - a jeste porad ponizuje- myslenka, ze se mnou nekdo chodi jen pro svou "reprezentaci") takze se mi v hlave neco bloklo a od ty doby zeru a zeru............

Paneboze, ted jsem si vsimla, ze pises, ze mas sklony k maniodepresim. A o tom si myslis, ze by to nikdo nepochopil? Prosim nevahej a neco se sebou udelej. Pokud mas deprese, lze nasadit antidepresiva, ktera ti pomuzou normalne fungovat, a pak muzes chodit na terapii, kde budes resit svoje problemy.

Proboha, Petro, podle ceho soudis, ze mi cpes do hlavy neco, co me vubec nezajima? Ty mas asi tak trochu komplexy, vid?Tak vis co bys mohla zkusit? Zavolej na linku duvery, rekni jim o svem problemu a oni by ti mohli poradit, kam se muzes obratit. Pokud najdes dobreho doktora, tak bude urcite vedet, o co jde, pochopi te. Jsou i takovi, kteri te nepochopi, ale to je zivot. Clovek musi hledat. Prosim opravdu vyhledej pomoc, jestli se v tom nechces placat tak dlouho, jako ja. Zkus zavolat na Horni Palatu, tel. 02/ 57 32 22 66, je to denni stacionar, maj tam skupiny i individual, tam by ti mohli poradit. Za svoje problemy se nemusis stydet, za prve tim trpi dost lidi a za druhe je nomralni, ze clovek si s necim v zivote neumi poradit. Ja jsem na tom uplne stejne. Byla jsi na strankach poruchy prijmu potravy? Je to v teto rubrice.