Panická porucha

Za tu skepsi bych se neomlouval, já bych řekl, že to k sobě i patří, nedovedu si představit, jak někdo, pokud mu je takhle blbě, za deset minut řve nadšením a těší se jak to přijde zas. Sice třeba rozlišovat mezi pesimistickým viděním světa a depresí, ale...Viděli jste Vašuta - ten dokument, přiznám se, jako by mi mluvil z duše, ať to přijde divný komu chce a jak chce. Docela obdivuju, pokud to někdo bere optimisticky a depresivním náladám nepodléhá, mě optimistický člověk přijde trochu jako karikatura a pokud trpí PP, trochu i jako učená póza - pokud to pomáhá budiž. Nezapomenu na psycholožku, která přišla na přednášku a téměř se pomočovala štěstím, nicméně téměř všichni jsme věděli, že chlastá první ligu a má dost problémů sama se sebou. Takže já celkem obdivuju, pokud někdo honí den co den plíce, srdce má v krku, klpe se a je z toho veselej, já tomu taky nevěřím, často přemýšlím proč a jednoznačně mi vychází, že jeden z největších přehmatů přírody je, narodit se. Je mi z toho na ... řekněme nic, samozřejmě kdo by neměl strach z umírání, ovšem to je jiný soudek - resp. další etapa téhož. Ostaně ona je i úzkostně depresivní porucha a ono to nemá jen podobné léky. Takže moje páteční moudrost, stojí to opravdu za nic.

Pajko napsala jsi to tak, ze jsi vystihla presne muj pohled na vec. Nevedomky jsem ji hodil do vody ... takze ted budu muset cekat nez prejde averze ... jsem zase na zacatku ...

Ahojte!Tak som opäť tu, všera mi bolo tak hrozne, že som ledva odpracovala to čo som mala, večer znovu a znovu, bola som s toho tak ve?mi zúfalá, že som skutočne sa začala zamýš?ať, či toto trápenie má naozaj zmysel. Ja viem, že som samá seba?útosť a že sú, ludia, ktorý trpia rozličnými chorobamia žijú /možno šťastne??/, ale ja sa s PP trápim 15 rok, je pravda, že s liečbou som začala iba nedávno, ale akosi nemám síl viac bojovať. Myslím si totiž, že ani nie je dôležité, ako dlho žijeme, ale ako kvalitne.No a o kvalite toho môjho života by sa dalo len ve?mi ťažko hovoriť. Veď čo je to za život, keď v čase najlepších rokov /moje problémi začali pred 15 rokmi , keď som mala 24 rokov/ a od tej doby som len samí problém. Som na dne a vždy ma stojí ve?a síl za zdvihnúť sa a ako tak fungovať. Ospravedlňujem sa za pesimizmus , ale cítim sa tak.Tak sa majte!Mirka

Ahoj Libore,gratuluji ke tvému odhodlání.Jinak byla bych ráda kdyby jsi psal jak ti je,protože já jsem vyzkušela mnoho AD a bylo mi po nich hrozně.Nakonec mi chtěl dát seropram,ale to už jsem se bála a tak jsem ho nezkusila.Tak dej vědět.Rivotril beru taky a hodně mi pomhl,když mi bylo nejhůř.Nemohla jsem ani spát pomalu ani jíst jakou jsem měla neurozu,ale potom co jsem začala brát rivotril ,tak se to zlepšilo,ale stále to není ono.Mám strach sama cestovat a vůbec nerada někam chodím.Musím se stále ke všemu nutit.To by možná doladili ty AD,tak piš jestli ti to pomáhá.Pak bych se možná i odhodlala jít do seropramu.....Ať se ti daří a všem

Ahoj,tak to máš skoro stejnou kombinaci jako já,ale seropram beru ráno.A rivotril taky půl ráno a púl večer,Tak piš jak ti je.Hlavně nepřestávej i když budeš mít nepatrný ved. účinky.Ten rivotril by neměl tak tlumit,naopak říkají,že tě povzbuzuje,ale to nevím já jsem ospalápo všem.To mi říkala lékarnice když jsem se ji ptala na rivotril,protože mě bylo divný když je to na epilepsii,proč mi ho dávají.Ale v menších dávkách má právě dobré účinky na PP.Tak doufám,že budeš mít štěstí a sedne ti to.Tak zatím ahoj

Ahoj vsichni!Libore, Rivotril neznam, ale Seropram beru teď podruhe (prvne to bylo diagnostikovano u mne jako deprese, ted PP, ale stejne si myslim, ze ta deprese byla jenom druhotni zalezitost a mela jsem asi dele zustat u Seropramu). S tim lekem jsem strasne spokojena, prvni 2 tydny jsou skutecne dost spatne, ale to zavisi od toho, jak na tom momentalne jsi. Ja ho ted beru druhej tyden a zvladam to bez Neurolu, ktery se k nemu vetsinou dava. Zhruba po tej 2 tydnech to skutecne zabere a po mesici by ataky mely byt pryc. Pises, ze ho mas brat na vecer. Ja jsem ho radeji brala a beru i ted rano, protoze se mi jinak spatne spalo, je to taky individualni, ale neni to oblbovak, tak s tim pocitej. Drzim palec a nevzdej to pri prve nesnazi, mne to pomohlo.Pro vsechny - jsem rada, ze tady jste a ze se mam kde vypovidat. Jeste pred tydnem se mne rhotil celej muj svet a od vcerejska mi nejak svita na lepsi casy. Kdyby mi tak ta euforie vydrzela jeste aspon chvili, at zas nacerpam energii.alena

Katko,s cestovanim mam taky problemy. Kazde rano, kdyz jedu prazskou MHD do prace, mam takove ty stavy urkosti, kdy citim, jak se mi odkrvujou ruce a nohy, zacnu bejt dost nervozni. nejhorsi to je, kdyz je MHD precpany k blaznuti, to uz se pak modlim, abych byla na konecny. Hodne pomaha, kdyz se snazim uvolnit, nebo odvest myslenky na neco jineho (snazim se v mhd i cist, nebo hraju hry na telefonu).....A odpoledne, kdyz jedu domu, tak je to v pohode, vyjimecne s malou uzkosti.

Ahoj vsemTak mi neni v posledni dobe zase dobre, pres den to jde ale vecer jak lehnu do postele tak se to spusti i kdyz na nic nemyslim,a musim si vzit dva neuroly po pulhodine se mi uvolni svaly a je mi lip.Myslim si ze to mozek podvedome uz ocekava ze mi bude blbe,jinak si to neumim vysvetlit. Takze ctu i dost literatury abych se co nejvic o tom dozvedela ale problemy mi dela i cestovani kdyz se vzdalim od bydliste neni mi moc dobre a pokouseji se o me ataky.Jestly nekdo mate podobne problemy s cestovanim , byla bych rada kdybyste se ozvaly zatim preju vsem krasne dny bez atak a bez neurolu KATA

Ahoj,Tak beru Rivotril a z AD Seropram.Nevím čím to je ale dnes jsem se cítil téměř v pohodě.Jinak mi byla nabízena BHT v denním stacionáři v Praze (trvá to 6 týdnů),to jsem odmítl kvůli práci.Ale zase mi poradil silvovu metodu relaxace,o té nevím skoro nic. odkazy na tento druh relaxace jsem našel tady :http://www.atlas.cz/search/?q=silvova+relaxaceten rivotril beru 1/2 ráno a 1/2 večera seropram 20mg 1 večer?Má s tím někdo zkušenost?mějte se Libor

Ahojky,to pocasi je dneska opravdu hrozny, pripadam si jako " gumova", jakobych nemela v nohach ani zadny kosti, ktery by tam meli byt. A ty zavrate....ale alespon usetrime za Matejskou pout:-))

Pajko, s tou konfekcí máš pravdu - když jdu shánět něco na sebe, tak se u toho vždycky málem rozbrečím :-) V mém případě se ovšem nejedná o válec, ale o korpulentně vyfrézovanou kuželku ;-)))Denisa

Dobrá poznámka, Deniso... Na mateřství je nejobtížnější, ale taky nejkrásnější, že je to na celý život. Těhotenství je na tom nejbezstarostnější a pro PP hormonálně=chemicky nejpříjemnější období. Na druhou stranu, pokud nemáte drastické problémy, které vás zavedou až k opakované hospitalizaci v léčebnách a nejste odkázány na péči svého okolí, tedy absolutně nefunkční, tak on vás už ten malý a později i větší tvoreček donutí, abyste kvůli němu byly zdravé a veselé mamky, bude pro vás přepych hroutit se :)P.S. Na válec se dámská konfekce nakupuje fakt blbě! :) Dnes se mi to ale přesto povedlo :)

Mně taky není poslední dobou moc dobře, ale u mě to bude asi štítnou žlázou. Včera jsem byla na kontrole a zase se mi to zhoršilo, takže musím brát víc léků. A taky pořád přibírám :-((( Jestli to takhle půjde dál, tak budu muset zabrousit do diskuze "dieta & hubnutí", protože to začíná být dost tristní.A k té genetice, já jsem tam samozřejmě byla a nedozvěděla jsem se nic, protože doktoři v tomto směru taky zatím moc neví. Bylo mi řečeno to, co se dočtu v každém příbalovém letáku - lze podávat, ale riziko zde je. Spíš mě ta doktorka ještě víc znechutila, když mě řekla, že se mám zamyslet nad tím, jestli vůbec mám na to vychovávat a starat se o dítě. Což na druhou stranu člověka hecuje k tomu, aby si řekl: přece nejsu taková srágora, abych nezvládla to co, co zvládnou jiný ženský, v mnoha případech při IQ menším než číslo bot nebo alkoholičky a narkomanky!!! Tak čau a hlavu vzhůru!!!

Všem, kteří se necítíte dobře: Ani já.Je ulítaný tlak, měsíc leze do úplňku a zítra bude jeho zatmění, některým z vás jistě pracují i hormony. Dnes jsem měla už dopoledne vyčerpánu denní dávku Neurolu, ale nedám se, tak neupadejte na mysli ani vy. Mám dojem, že s vyjímkou mužských, se kolem mě smutně plouží každá ženská... Vydržte, určitě bude zase dobře, není vyloučeno, že dokonce vesele :)

Ahojte všetci, ve?mi často sem zabrúsim, aby som si prečítala nové príspevky, aj keď ja som sa ozvala len raz...Mala som asi štyri roky pokoj a za posledné dni ma to už dva krát znovu chytilo...Som z toho zničená a zúfalaá. Myslela som, že PP mám už pod kontrolou a že som z toho vonku. Cítim strašnú únavu a depresiu. Nič sa mi nechce, len by som spala a bola sama...Neviem, čo to zase spustilo. Nedá sa povedať, že by som mala nejaké mimoriadne zlé obdobie. Je pravda, že pracujem vo vedúcej funkcii a stres prežívam denne. Som nešťastná... Ja viem, asi je to moc zbabelý príspevok a ja viem, že bude lepšie, ale tieto riadky odzrkad?ujú moje momentálne rozpoloženie.Všetkým Vám prajem, aby ste boli veselší ako ja. Určite sa ozvem.

Ahojky, tak počasí se nám zbláznilo.Tyhle změny jsuo bezva....Tak co Libore,jak jsi dopadl u doktora?Jinak co se týče léků a těhotenství,je nejlepší si zavolat na genetiku a tam posoudí jak nebezpečné pro dítě jsou léky,které zrovna berete.Jinak včera jsem se dívala na občasnské judo a byla jsem šokovaná.byl tam případ těhotné,která měla v sedmým měsíci veliké bolesti pod žebry a doktoři si ji předhazovali od jednoho k druhému a pořadné vyšetření ji neudělali,prý je vše v pořádku.Nakonec ji miüseli dělat císařák,jinak ji dítě ohrožovalo na životě.Miminko pak umřelo...Mám to stále v hlavě a štve mě ,jak je člověk bezmocný,pokud se stane chyba ze strany lékařství.Z toho mám úzkost a strach,protože je potřebujem,ale pokud chybí důvěra je to těžký....Myslím si ,že PP je taky proto tak hodně v rozběhu ,protože stoupá nejistota a strach ,dalo by se říct ve všech směrech.Tak se mějte

Dobre dopoledne, jeste k tomu sportu. Me taky doktorka doporucila sport, pro zacatek treba squosh (protoze neni kolektivni), a jeste mi doporucila, ze pokud mam strach z buseni srdce, tak mam nejdriv, treba mesic, delat rano a vecer treba 20 rychlich kliku (netrva to tak dlouho, ale je to fuska:-). Po tehle kratkodobe "fusce", az si na takovohle mrnavou zatez zvyknu, muzu zkusit ten "narocnejsi" sport, treba ten squosh.

Karolíno,Pokud tě to dostane opravdu běž něco dělat.Je to velmi účinné a mohu to sama potvrdit.Já jdu rychle ven a snažím se třeba dělat na zahrádce.Já mívám taky většinou bušení srdce a rychlý tep /120/,začnu žhavit tlakoměr a leduji to.Za chvíli to ale přejde.A navíc mám kamarádku o které jsem nevěděla,že se na tohle a ještě v horším stavu léčila a VYLÉČILA.A tvrdí,že je úplně v pohodě.Není to lehké, ale musíme věřit,že je z toho cesta ven.Všechny zdravím!

Ahoj všichni, byla jsem Liborem požádána, abych případně přispěla svou troškou do mlýna - co se týče mé návštěvy u Dr. Praška. Takže - Dr. Praško mi na rovinu řekl, že jsem líná se s tím porvat. Dost jsem se na něj rozlobila (i když jen ve své hlavě) a říkala jsem si, že při svém náročném povolání a při všech povinnostech, který zvládám, toto poslouchat snad nemám zapotřebí. Na druhou stranu je pravda, že se mě asi snažil vyburcovat k tomu, abych přestala fňukat a litovat se, ale abych opravdu začala cvičit (viz můj předchozí příspěvek). Musím podotknout, že tedy nevím, kde na to vezmu energii, protože chodím domů úplně vyšťavená, pak letím ven se psy a při pomyšlení na to, že mám jít na aerobic, se mi dělá zle. Stejné je to bohužel i v přístupu k sexu - říkám to otevřeně, nemám na to vůbec chuť. Ale to možná znáte .....Také jsem totálně citlivá na počasí, když vidím ve zprávách, že bude stupeň 2, tak se hroutím....Ale na závěr: prý se nejedná o nemoc, ale o nesprávné nastavení, zkrátka jen o špatnou chemickou nerovnováhu v mozku, s čímž se dá pracovat. Sice nevím, jak přesvědčit někoho, komu v klidu vylítne tep na 190/min, aby sí šel zaběhat, ale asi to chce pomaličku zkoušet a když vás to nezabije poprvé.... Tak se všichni držte a bojujme.

Reno, každý život je nějaké story. Tys měla traumat docela dost. Nakonec i Tvůj syn musí bojovat, bere trvale léky atd. Můj syn na podzim pracoval na Svatém Kopečku, nejspíš v tomtéž zařízení. Byli tam děti sluchově postižené a s vadami řeči. Dnes pracuje u mentálně postižených, myslím, že už i tohle změní pohled člověka na svět včetně jeho vztahu k lidem obecně. I proto si myslím, že na tom nejsme tak špatně, dnes už existuje dost dobře propracovaná i klinicky ověřená terapie léčby PP, ale vždycky bude největší zodpovědnost ležet na nás, na naší chuti, vůli i vnitřní síle s tím něco podniknout, nevzdát se, bojovat... Strachu se lze tréninkem zbavit, sluch anebo zrak vám žádný trénink nevrátí a přesto takoví lidé dokáží žít naplno. Nelitujte se, ničemu tím neprospějte a nejméně sobě a nemyslete si, že sklony k sebelítosti nemám. Mám :)