Panic po dvacítce

"normálního seznámení"... seznámit se přes společné přátele, přes společný zájem nebo na akci nebo v situaci, kde jste se náhodou potkali...že ti dva o sobě dopředu neví, že někoho hledají. Co když někdo nemá přátele? Co když někdo nemá tolik zájmů? Co když někdo nechodí na akce,protože nemá ty přátele se kterými by tam chodil ? Zbývá teda to nahodilé setkání ... ale k tomu potřebuješ navázat kontakt ... a jsem zase u toho nejběžnějšího ... úsměvu ...

Podivejte se na "Salon intimnich sluzeb" v tematu "Nezarazene"Dekuji

No, ono to není jednoduché ani s lepší vizáží... :-)

Pro mne je princip "normálního seznámení" takový, že ti dva o sobě dopředu neví, že někoho hledají. Protože v inzerátu to člověk prostě rozhlašuje a po mých zkušenostech si nemyslím, že je to nejlepší. S těmi kluky, s kterými jsem se sešla, jsem si vyměnila maximálně jeden mail, takže pokud mi byli nějak dopředu sympatičtí, tak jen tím, co o sobě sami napsali v inzerátu, nebo tím, že mi na můj inzerát odepsali. Nejlepší je asi seznámit se přes společné přátele, přes společný zájem nebo na akci nebo v situaci, kde jste se náhodou potkali. Tady rozhodně nehrozí, že první, co se o vás druhý člověk dozví, je, že někoho hledáte. Má tudíž čas sám sobě si odpovědět, jestli se mu ten druhý líbí a jestli je mu sympatický. Ti méně atraktivní mají i víc času projevit svou vnitřní stránku. Nestaví to člověka před myšlenku "musím udělat dojem, musím se zalíbit". Je tam víc možností, jak se další komunikace nebo sympatie budou vyvíjet, není tam ta "povinnost" vztah udržovat, nebo trapnost, když se ten druhý neozve, a i když jsme rádi, že to neudělal, přece z toho není dobrý pocit. Tak doufám, že jsem se vyjádřila přesněji:)

Připomenul jsem si Rypaluv příspěvek ze začátku a musím říct,že jsem se s ním stotožnil až na ten závěr,že "hojně využívá". Tak daleko bych nikdy nešel,protože si myslím,že je to o něčem víc,než jen o "tom". Ale k jeho třem bodům a k Janě.Signalizace holek je skutečně nevyzpytatelná. A je to ale logické a oboustrané. Stejně jako ona si může myslet cokoliv o našem úsměvu tak my si to myslíme o jejím. Zároveň k první Janě bych odpověděl,že nejde na nikom poznat jestli je nebo není panic nebo panna (i když si tady může pár lidí myslet opak,ale podle mne přítomnost nebo nepřítomnost kousku blány nic nedokazuje) Být ve třiceti sám může asi trochu odrazovat,protože vyvstane otázka proč tomu tak je,ale na druhou stranu zakoukají-li se dva lidi do sebe pak se nikdo na tohle ptát nebude. A zkušenosti se seznamováním přes internet máte bohaté a vlastně si tak nějak přitakáváte,ale otázka je jestli to prostě nebyly nahodilé souhry okolností,že na to máte takový pohled. Asi bych v takovém případě upřednostnil co nejdřívější setkání aby nedošlo k situacím jako,že se někdo "zamiluje" do emailu a pak je překvapen realitou. I když si řekneme že o krásu nejde tak nakonec poznáme,že přeci jenom trochu jde. A člověk s tím jak vypadá moc nehne takže je nutné vzít v úvahu,že to prostě z jedné či druhé strany "není skousnutelné",ale určitě to není o tom,že všichni kdo se seznamují přes inzerát jsou šeredové. Taky bych nezavrhoval další kontakt pokud to skousnutelné bylo,ale prostě to nejiskřilo hned od začátku. Seznamku bych nezavrhoval. Myslím si však, že "láska" není o kráse ani o penězích. Pokud někdo někoho nechá za něco permanentně platit nebo se stydí jít vedle někoho po ulici je něco v nepořádku. Mimochodem co je to seznámení "normální cestou" (prosím o pár konkrétních způsobů)? Díky :-)

Milá Jano, informaci, jak dlouho jim to vydrželo, bohužel poskytnout nemohu, poněvadž se to odehrálo koncem školního roku, a od té doby jsem je již nikdy více nepotkal.Škoda, že jsi nečetla mé příspěvky, které jsem zde umístil před téměř dvěma roky. Bývala by jsi se dozvěděla, že to, co mi radíš, běžně praktikuji již cca. sedm let. Samozřejmě že není mým přáním natrvalo využívat služeb profesionálek, nicméně jsem realista, jak jsem již naznačil výše. Dokáži tedy pochopit, že mezi mými přáními a reálnými možnostmi existuje dost velký nesoulad. Výhody svého počínání spatřuji v následujícím:1) Mám styk s ženami, které splňují mé představy. Lapidárně řečeno: takové kočky by mi zadarmo rozhodně nedaly:-) Podobně jako na trhu existují zákony nabídky a poptávky, platí i ve vztazích mezi pohlavími, že přitažlivost je nepřímo úměrná dostupnosti.2) Za své peníze dostanu požadovanou službu bez rizika, že ztratím mnoho času a peněz dalším bezúčelným seznamováním.3) Zatímco manželky stárnou, profesionálky jsou neustále nahrazovány mladšími následnicemi.4) Rozhodně mi nehrozí problém, který tu zmiňovali jiní, že panic má při první známosti pochybnosti, zda někde náhodou neexistuje ještě jiná, v posteli lepší, partnerka. Po jistě již více než deseti vystřídaných ženách mám už jistá měřítka nastavena...5) Deprese z panictví a nedostatku sexu mě nenutí stát se křesťanem či buddhistou:-)

Rýpale, tomu, že má někdo sex po jednovečení známosti, neříkám úspěch:) Pokud ti jde jen o tohle, tak pro chlapa není problém našetřit peníze a nějakou slečnu sbalit, nebo si dojít do veřejného domu. Jen tak pro zajímavost, jak dlouho jim to vydrželo?

To Jana. Já myslím, že další negativní faktor skutečně může spočívat v tom, že dva cizí lidé si na sebe navzájem musí po nějakou dobu zvykat. Podobně jako ty jsem byl několikrát rád, že se mi dotyčná už neozvala. Nicméně soused na kolejích si podal jednoho dne inzerát, a na druhý den si už holku přivedl na pokoj. Po cca. 2 hodinách se pak přišel zeptat, zda bychom mu nepůjčili kondom, protože mu prý už došly... Jak vidno, tak některým to skutečně vyjde:-) Samozřejmě, že oba z této dvojice je možno hodnotit jako atraktivní... Také bych se rád seznámil "normálně", nicméně mé možnosti v tomto směru jsou velmi omezené - s vizáží ministra financí Sobotky to není vůbec jednoduché:-)

To Rýpal: se seznamováním přes inzerát na internetu mám podobné zkušenosti jako ty, ale nemyslím si, že je to jen výhradně tím, že se ti dva odradí tím, jak vypadají. Nejsem ideální krasavice, ale úplně ošklivá taky ne a co se týká vzhledu, nebyli ti kluci, s kterými jsem se setkala, úplně nejhorší. Přesto se mi po první schůzce ani jeden neozval a já jsem byla ráda, že to neudělali, protože jsem taky neměla zájem. Myslím, že je to tím, že ačkoliv se ti dva vůbec neznají, už o sobě ví tak intimní informaci, jako že jsou sami a někoho hledají. Pak se sebe navzájem leknou, že by to měli být oni, kdo tomu druhému splní představy o naplněném vztahu. Asi to není úplně nejlepší začátek přátelství nebo vztahu s novým člověkem. Po těch zkušenostech už nechci inzeráty ani vidět, ať vypadají sebelíp:), i když někteří lidé se tak samozřejmě seznámili a vztah jim vyšel. Zařekla jsem se, že raději budu hledat přítele "normální cestou":)

No, Rýpale, asi máš pravdu, že v některých případech (možná ve většině) se únik k víře může jevit fakt jako alibismus. Na druhý straně - dnes je tomu na den přesně osm dní (ono to vyšlo takhle na den), co jsem navštívila svého dlouholetého kamaráda- mimochodem velice chytrýho a sympatickýho kluka a rozebrali jsme dopodrobne jeho pohled na sex (je křesťan a souhlasí výhradně se sexem po svatbě). Musim uznat, že na jeho přesvědčení o věci a způsobu jakým si to obhajuje je něco hrozně hezkýho a romantickýho.Holka, která si ho vezme, bude mít velký štěstí a hlavně jistotu, že sex bude pro něj naplněním vztahu a ne kořením života, který lze podle chuti střídat.Ještě podotýkám, že z mého pohledu může být sex skutečně kvalitní jen v případě, kdy se oba dva vzájemně znají, respektují, má to jiskru a perspektivu. Sex na veřejných záchodcích, mezi kamarády, v opilosti a podobně může bejt sebelepší, ale eliminuje se to jenom na krátkodobou tělesnou slast (kterou si člověk vesele může přivodit sám v teple domova, žejo :)) Tak pa.

Teď jsem si ještě procházel starší příspěvky, a dozvěděl se, že se Honza (iniciátor diskuse) stal buddhistou. Někde jsem četl krásný citát, že víra je poslední útočiště pro lidi, kteří už nevěří vůbec ničemu. Na kolejích jsem během svých studií bydlem s jedním křesťanem, a jednou jsem se nechal zlákat k návštěvě toho jejich katolického spolku. Společným jmenovatelem většiny přítomných byla na první pohled nápadná nevzhlednost. Skoro jsem si říkal, že bych tam velice dobře zapadl. Bohužel mi nijak neimponovalo to jejich společné modlení, jakožto hlavní aktivita. Jako alibismus je to ovšem skvělé: jsem panic, protože křesťané to přece dělají až po svatbě...P. S. Mým cynismem si nenechte zkazit dobrou náladu:-)

Navštěvuji tuhle diskusi po více než roce od doby, co jsem do ní poprvé přispěl, a koukám, že je stále o čem diskutovat. K problematice posledních tří stránek: 1) Zaznělo tu, že je problém pochopit, co holky vlastně signalizují. Ano, to je i má zkušenost, nejsem schopen rozlišit přátelský úsměv od koketování. Pokud reaguji rovněž milým úsměvem a medovým hláskem, nezřídka to skončí tím, že se mi dotyčná začne posléze vyhýbat, poněvadž si začne myslet, že se ji pokouším sbalit. Druhým extrémem je, že na úsměv reaguji chladně, což si zase vykládají jako projev namyšlenosti. Naučil jsem se proto standardní "střední míře". 2) Je mi 30, a jsem stále sám. Není to však v mém případě tak - jak tu zaznívá - že by mě to stále více tížilo. Naopak je mi to s přibývajícími roky stále více jedno. Největší deprese jsem z toho měl ve věku tak od 18 do 23. 3) Mé zkušenosti se seznamováním na internetu jsou bohaté a vesměs negativní. Schéma je vždy velmi podobné: po odpovědi na inzerát následuje výměna série e-mailů. V tomto stádiu vše vypadá velmi růžově, vzájemné porozumění je téměř idylické. To ale skončí po první schůzce na živo, kde se na vlastní oči vidíme... Třebaže si velmi příjemně hodinu popovídáme, druhé rande již nenásleduje. Vysvětlení? Dle mého soudu je tomu tak proto, že dva hezcí lidé si jsou navzájem sympatičtí, a snadno se do sebe zakoukají. Naproti tomu dva přírodou méně štědře obdaření (i můj případ) se navzájem odpuzují, a každý z nich si řekne: tak tohle teda ne, to budu raději hledat dál. Našly se sice i takové, které byly ochotny vztah rozvíjet, ty mě ale nechaly platit celou útratu v restauracích či nést náklady za dlouhé vzájemné telefonní hovory, aniž by to nakonec v něco konkrétního vyústilo...

Ahoj.Da se na klukovi poznat,ze je panic? Jak?

No, abych pravdu řek, tak tomu moc nevěřím. Už jsem zkoušel na radu kámoše i inzerát tady na netu a pokaždý když mi někdo odpověděl, tak jsem si udělal na monitoru tužkou čárku.Vážení přátelé, ani jedna! :-)No a naopak - přeci nebudu odpovídat na inzeráty typu "hledám hezkého, příjemného, bohatého" a já nevím ještě jakého.P.S.: vždyť mail zveřejňujem...

Vážení pánové,jadyrko, apod.Nemyslíte si,že třeba právě tady na netu máte docela slušnou možnost se seznámit!?Myslím-kdybyste furt nepsali jen zda se někdo na Vás usmál ,nebo ne, ale třeba napsali i něco jiného... a když by někdo z vás hledal kamarádku, přítelkyni , partnerku...,tak by mohl zveřejnit svůj e-mail, napsat odkud je...Nebo co vlastně čekáte?Já sama např.s nikým nechodím a chtěla bych si už konečně najít partnera.Není to tak jednoduché, když někdo nechce vymetat diskotéky a bavit společnost přihlouplými žvásty.Takhle skutečně nepotřebuju regredovat.Takže nejen mnoho krásných úsměvů!

Ja jsem pred urcitou dobou chodila s klukem,kteremu bylo 23 a me 25. Byl tichy,nesmely(dokonce i ja jsem to musela rozseknout a zbalit ho),a byl panic. Nikdy me nenapadlo,ze by me tou svoji nevinnosti neimponoval nebo byl "problemovy". Mela jsem ho moc rada a kdyz prislo na vec,tak jsem byla snad nervoznejsi nez on.Rozesli jsme se po roce kvuli jinym duvodum,ale jsem rada,ze ta jeho prvni jsem byla ja. Podle me,nezalezi na veku,ale s kym o panictvi prijdes. U me to byla prvni laska a nelituju toho,lepsi nez nekde na disco/zabave,jen aby to bylo. Nechte si venecek pro toho osudoveho cloveka,urcite na kazdeho nekde nekdo ceka....mejte se

Konecne se da o necem diskutovat! Priklad je to perfektni,takze priste ... jak rika magda ... neuvazuj nad tim proc se smala,ale ze se smala tvym smerem. A usmev opetuj. A pak budem resit co se stane az zase odpluje. Mimochodem presne tuhle situaci jsem zazil asi pred dvema dny. Jenze s vedomim toho co ted pisu jako radu tobe. A vysledek ? Zadny. Smula byla v tom,ze se neusmivala primo na me.Ale do prazdna(vidim totiz dobre) Jdi do toho s tim, ze treba ona je ta prava... vis nekde jsem cetl,ze je dobre se usmivat neb nikdy nevis kdo se zamiluje do tveho usmevu ! Jadyrko ... ten priklad jsem myslel tak,ze partnera ztratis treba pri nehode. Treba po desetiletem vzathu (od 15- do 25).A ne vzdy se z toho clovek dostane tak rychle aby si pak nasel "nahradu"(deti apod.). Pokud se kolem tebe motaji kamaradi pak mas cestu i k holkam co se motaji kolem nich (byt v tve nepritomnosti) Takze se nekdy pridruz k nekomu jakmile budes vedet ze on "jde za holkama" Neni cilem se prit,ale najit problem a obejit ho ... (ne vzdy se totiz da resit primo,at uz z jakehokoliv duvodu)

Tak tohle prostě neřeš, řekni si že se dívala a usmívala na Tebe! Teď už máš sice smůlu, ale až se Ti tohle zase stane, tak prostě nějak zareaguj!!! Za pokus nic nedáš:o))!

Pavle: V cem je problem? Tak u me je to to, ze absolutne divky a zeny nechapu, nerozumim jim, nevim, co chteji, co naznacuji, proste me jako osobnosti uplne mijeji. Priklad? Stal jsem pomoreny do vlastnich problemu kousek od zastavky MHD. Proti me sla holka (nebyla sice primo muj typ, ale byla docela hezka) a usmivala se. Koukala se mym smerem (v podstate jsme v tom prostoru tim smerem byli sami). Ja nic, stale zahloubany do vlastnich problemu, jen jsem ji sledoval ocima jako kazdeho, kdo jde kolem me. Minula me. Koukal jsem za ni (kdo by se nepodival za hezkou holkou, ze ano?). Po takovych 20ti metrech se jeste jednou otocila a podivala se nekam mym smerem (nevidim bohuzel dost dobre na dalku, takze zadne podrobnosti po me nechtej). A ja ted resim:- usmivala se snad na me? (nebyl jsem zrovna ve sve nejlepsi forme, tak jsem ani nic takoveho neocekaval)- mela ten den jen dobrou naladu a usmivala se na kazdeho?- potkala nekoho v autobuse/drive behem dne/nekde jinde a pri vzpomince na nej se jeste porad usmivala?- vzpomnela si na sve ceste domu na sveho pritele a na tvari se ji objevil usmev?- pripadalo ji na me neco legracniho? (za ten stav, ve kterem jsem tenkrat byl, se docela stydim. Normalne bych tak ven nevylezl).- ... a jeste asi dalsich 5 duvodu, ktere me tenkrat napadly a ktere jsem uz zapomnel.Jak vidis, jsem vazne uplne mimo. Ano, nepotkal jsem jeste dokonalou divku, s kterou bych si chtel zacit, ale zaroven mam strach, ze az ji potkam, tak se na nic nezmuzu a ona jen propluje kolem me a uz se nikdy nevrati :-(

Jadyrko: V necem s tebou souhlasim, v necem ne, tady je to, co si o tom myslim:Take doufam, ze na fyzicke pritazlivosti snad nezalezi (tedy ze se kazdy libi alespon jednomu cloveku - problem snad muze byt, jestli to je zrovna ten, co se libi nam). Utesuju se tim hlavne proto, ze sam jsem podle sebe moc fyzicke krasy nepobral.Jeste horsi, nez povest inteligentniho kluka, je takovy typ kluka, ktereho si normalne holky nevsimaji a mezi kamaradkama, ktere ho znaji, ma povest 'hodneho kamaradama'. To je kombinace, z ktery se snad nejde dostat (osobni zkusenost) - mozna mi ale kamaradky jen vedome lichoti a snazi se me trosku povzbudit, protoze vi, ze jsem porad sam.