Reklama

Nez primo vychrtlost,tak staci jen HUBENOST

Klarka (Pá, 18. 4. 2003 - 13:04)

Ahoj, ctu, ale nemam moc prilezitost psat.Kaco, jak jsi to myslela, ze je lepsi se zabyvat tim, co snis, nez dopadnout jako vetsina lidi tady ??? Citim v tom opovrzeni.Loro, diky, ze mi prejes, at jsem zdrava. Ja bych rekla, ze to uz asi nikdy nebudu. Ale zivot jde dal a ja jsem zvykla, ze to mam v zivote tezky po jakekoliv strance.Vaha stoji a stoji, vim, kdy by se pohla, kdybych nezrala, jenze to ja nedokazu.Ostatni musim docist....KlarkaPS: jo jsem to stale ja, zadna jina Klarka, jak se tu nekdo ptal.

Niki (Pá, 18. 4. 2003 - 11:04)

Jsem na tomto tématu poprvé a chce se mi snad brečet. To tady nefunguje cenzura?!? Korekce?!? Na všech serverech, pokud tam začnou přispívat narušení a nebezpeční jedinci, se takové příspěvky smažou... dámy, je mi jasné a je mi líto, že jste měly těžké dětství. Že se nemáte rády a nemáte rády svou ženskost. Poprsí, boky, mestruaci, sexualitu... nevím proč, ale jde cítit, že to rády nemáte. I 24 je houby věk, já sama začala děti chtít, když mi bylo 25 let (tj. před rokem, jsem tudíž taky mládě:-), to jen na okraj. Mám 168 cm a teď jsem přibrala na 58 kg (z 51 kg) a vypadám jako krásná štíhlá ženská. Nosím velikost 38, což je pořád v normě štíhlosti. Opravdu netrpím závistí vůči kostřičkám, které nemají vlasy, zuby, přátele, milování, koníčky, sílu, energii, pocit štěstí a radosti ze života, aby mě nikdo neobvinil. Mě je z vás strašně smutno. Je mi smutno z lidí, kteří se líbí pouze sami sobě. Kdy jste naposledy zažily orgasmus, kdy vás naposledy nejen slovy, ale i činy (hlezením, mazlením, vášnivým milováním) někdo přesvědčil, jak jste nádherné bytosti? Jak je vaše sexualita, ženství i menstruace nádherná? Neblbněte... 43 kg je optimum, pokud neměříte víc než 150 cm... jste nemocné... ZAČNĚTE SE MÍT RÁDY! Pa...

Zuzana (Pá, 18. 4. 2003 - 10:04)

Cau Radko a Kaco,jidlo u me nic moc, ale zase katastrofa to taky neni:) Jen ty vecerni ulety. Vcera jsem vecer uplne zbytecne slupla fazole s rohlikem a zazdila to takovym malinkym bochankem. No ale, dneska si to odpustim a budu zase na svych 53-54. Velikonocni svatky preziju snad v pohode, chci se cestou na Sumavu stavet v Tescu a nakoupit ananas, meloun a ty moje oblibene jihoceske jogurty, tak budu po vecerech mlsat tohle. V utery poreferuju.Fotky asi nebudou, digital jsem zapomnela v Praze, ale no tak priste. Radko, jak dlouho jeste budes v USA? Tam u vas na "severu" je ale priroda hodne podobna te nasi, ne? Ja si myslim, ze bych mohla nahore ve statech zit. Ale urcite by mi vadil jih. A nejen kvuli prirode. Ale na druhou stranu bych desne rada navstivila kamaradku, ktera zije na Havaji. Nevim, jestli se mi to nekdy povede, snad jo. Mejte se krasne, uzijte si velikonoce (jak je ti amici slavi?)

Kaca (Čt, 17. 4. 2003 - 18:04)

Cau holky,vcera jsem to vydrzela bajecne,skoro pitnak,jeden pomeranc a jablko.Ted je dvanact hodin balim si ovoce a vyrazim na plaz.Vecer jdeme na vecu,dam si rybu.Hezkej den preje KacaJa jsem byla nedavno na navsteve v Cechach a azvykla uz bych si asi jenom v Praze,ale ne v zime.

Radka (Čt, 17. 4. 2003 - 15:04)

Ahoj holky, tak vcera jsem si dala - snedla jsem jablko, banan, osm (!!!) musli tycinek a zeleninovej salat. Ty musli tycinky uz si asi nekoupim, protoze musim vzdycky sporadat celou krabici. Mela jsem vcera volno a udelalo se tady krasne, takze jsme jeli na vylet kousek odtud, do takove hezke prirodni rezervace, kde jsme usli asi patnact kilometru, bylo to super. Ted se budu snazit aspon ctvrtek, patek a sobotu moc nejist, protoze je mi jasne ze na velikonocni nedeli neodolam vsem tem sladkostem a dortum.Zuzi, ja jsem tady taky zpocatku jezdila vyzkouset novy zivot, poznat novou kulturu, proste neco uplne jineho - a ted mi paradoxne zacina chybet to vsechno ceske, co jsem kdysi brala jako samozrejmost - styska se mi po rodine, opravdovych kamaradech, vuni ceskeho leta a vubec..Holky, uz musim bezet, preju vam moc hezky velikonoce a brzy ahoj.

Lora (Čt, 17. 4. 2003 - 15:04)

Klárko,promiň ...ale mít trochu PPP je jako mít trochu rakovinu.Buď si nemocný nebo nejsi...nic jiného mezi tím není.Moc ti přeju abys byla brzy zdravá :-)

Kaca (St, 16. 4. 2003 - 15:04)

Cau Kocky,Radko ja Vitka proste ignoruju.Na nas narazi,ze jsme posedle a pritom tady furt ........Ja jsem vcera ujela na tortila chipsech a nachosu,byli jsme s kamoskou v kine.Nejako to preziju.Dneska si dam pitnak,anebo jenom ovoce az na me prijde hlad.Ja jsem na Floride,hory me chybi a to hodne.Ale na druhou stranu nesnasim zimu,takze se to nejako vyrovna.Chci jet na leto domu tak si tech hor snad uziju.Musim letet cauki KacaJe lepsi se zabyvat tim co snime.Nez dopadnout jak vetsina lidi tady.

Zuzana (St, 16. 4. 2003 - 15:04)

Cau Kaco a Radko,ja jsem docela v pohode, mozna znim smutne, mam ted babicku v nemocnici a jeji cas se chyli ke konci. Ale chodim za ni kazdy den, jak to jde, snazim se ji rozveselit, prozivame spolu paradoxne docela hezke chvile.Klarce a Vitkovi jsem se snazila vysvetlit, ze ne kazdy, kdo chce mit mensi zadek je anorektik. Clovek rekne, ze chce vazit padesat, ale vlastne ani o to cislo nejde. Taky nevidim nic spatneho na tom, kdyz clovek premysli, co sni a co ne. Ale uz toho necham. Dneska jsem mela k snidani jogurt, k svacine cottage a pulku ananasu (po dlouhe dobe ovoce, budu kupovat casteji:), k obedu tomatovou polevku a jeden dil pizzy, ted druhou pulku ananasu a dalsi jogurt. Delaji tady fakt prirodni "jihocesky" jogurt, je sice tucny, ale proste fantasticky. Taky jsem si udelala radost, protoze meli v Jackpotu velikonocni slevy a vsechny svetry za 999,-, tak jsem zakoupila hned dva:) A to jeste odpoledne planuju nakup tricek v H&M. Zbytek penez z konta odevzdam stavebni sporitelne, protoze si bereme uver na opravu strechy:). Jsou to paradoxy...Radko, ja ti zase trochu zavidim, ze si muzes vyzkouset zivot nekde jinde. Me uz v tomhle smeru ujel vlak. Holt musim tu anglictinu sprtat jinak a tesim se, ze jednou takhle vyrazi moji synkove a ja jim budu potom v USA treba hlidat deti:)) No, to si ale pockam, je jim teprve deset a ctyri:). Na vikend si zkusim vzit digitalni fotak, neco nafotim a soupnu to nekam na web. Dam potom vedet a muzete se kochat.

Radka (Út, 15. 4. 2003 - 18:04)

Ahojky Vitku, klidne si me povazuj za psychicky vysinutou pro to, ze chci shodit par kilo, abych se citila dobre. Je mi totiz uplne fuk co si myslis. Neni mou zivotni naplni se bavit o ubytku na vaze, ale stejne dobre jako nekteri, kteri chodi na internetou kucharku a vymenuji si sve recepty o jidle, nebo ti, kteri zrizuji fancluby oblibenych zpevaku a skupin, ja chodim na tohle forum, protoze jsou zde fajn lidicky, kteri maji taky neco spolecneho - stat se ve svych vlastnich ocich spokojenym s vlastnim telem, mozna zmenit zivotospravu, a byt stihli. Nevim, co je na tom tak zvlastniho. a klidne si at to podle tebe zavani fanttismem, uvarim tukozroutskou polivku. Ja se taky do oci nevysmivam chlapum, co jsou plesati, ze si myjou vlasy nejruznejsimi pripravky doufajic, ze jejich plesatina brzy zaroste bujavou kaderi, byt to je temer nemozne. Maj viru a nevim proc bych jim ji mela brat. Proto nechapu, co te tak popuzuje na nas vsech, kdo si radime, jak snizit kaloricky prijem, treba se ti to muze zdat nesmyslne a proc se tomu musis tak vysmivat.... ale klidne v tom pokracuj, respektuju pravo svobody nazoru.Kaci a Zuzi, docela se mi ted dari... Jim hodne jogurtu, ovoce, zeleninove salaty... a snazim se vecer po seste u nic nejist. Ubytky na vaze zatim neprilis velke, ale uvidime. Zuzi, zavidim tu Sumavu. Miluju hory, ale tady kde jsem ja, skoro zadne nejsou. A ani na ne nemam cas. Napis jak ses mela. Kaci kde jsi ve statech? Ja jsem kousek v Massachusetts, kousek od Bostonu.

Kaca (Út, 15. 4. 2003 - 15:04)

Ahoj AJo vubec nejses magor.Ahoj Zuzi,vypada to,ze mas nakou depku.Uz,aby to jaro k Vam prislo.Ja jsem s jidlem v pohode,pocitam,ze do pondelka neco shodim.Jdu si udelat snidani.Zuzi vykasli se na lidi,kteri predstiraji,ze jsou nekdo co nejsou.Me osobne si poradila hodne,tak ne ze se na nas vykasles.Kaca

Aja (Út, 15. 4. 2003 - 12:04)

Ahoj,jsem 164/51 je mi 17 let a nejsem spokojená se svou postavou, vypadám oplácaně a vůbec se sobě nelíbim, vim že to neni to nej na světě, ale chtěla bych jestě trochu shodit, nemusim vypadat vychrtle a pod 45 se taky dostat nechci, ani o PPP taky nějak zvlášt nestojim, jen chci byt prostě štíhlá, myslíte si že jsem magor?

Klarka (Út, 15. 4. 2003 - 10:04)

Ahoj vsem, jak jsem to tak procetla ty posledni prispevky, kde silite, ze mate 55 nebo 53 kg na 168 cm, tak mne to pripada smesne, takhle se chovat, kdyz vam je uz neco pres dvacet nebo pres tricet let. Chapu ty holky, co jim je nejakych nact, ale Vy damy, takhle blaznit kvuli kilu, to snad ne ? To ji ja jsem docela vyrovnana se svoji postavou a nebudu se nicit nejakou hladovkou kvuli tomu, ze mam treba rano o kilo vice, vzdyt to muze byt zadrzenou vodou nebo clovek neni vyprazdneny, to snad vite, ne ? Narizovat si skoro cely den ovoce a jogurty, tak to je vstupenka do prezirani a pak hned jojo efekt. Ja jim uplne normalne, snazim se obcas cvicit, prevazne jim zdraveji, ale treba o vikendu si davam v restauraci k obedu cokoliv-smazak, bramborak, peceny brambory, maso a vubec to neberu tragicky, zase to nemam treba v tydnu. Nejvetsi hlouposti je tukozroutska polevka, stejne to pak vsechno nabres zpatky. Ted mne prijde, ze tady pisou same nedospele zeny, ktere sice maji uz deti, ale v mysleni jsou o nekolik let zpatky. Nezlobte se, ale jsem jen uprimna, jak to citim, rikam lidem co si myslim a nedrzim to v sobe. Klarka

Zuzana (Po, 14. 4. 2003 - 09:04)

Vitku, Klarko, ostatni,ja nevim, asi nepisu na spravne forum, asi se na to brzy vykaslu, protoze je fakt, ze to je vlastne ztrata casu. Se svymi chabymi znalostmi tezko muzu nekomu radit, jak se ma stravovat, jak ma zit. Ani to nechci delat. Jen jsem chtela holkam rict, ze ziju, nezvracim, mam primerenou vahu. Ale musim si ji hlidat, jinak klidne zase priberu 15 kilo a to se zdravotne necitim zrovna nejlip (zadychavani, bolest zad). Takze se vazim skoro denne, kdyz vaha stoupne na vic, nez chci, tak si dam cely den jen piti a snazim se to srovnat. Chapu ve svem veku, ze kdyz jsem nekadila, tak ze muzu mit i o kilo vic, chapu, ze kdyz se vecer nacpu cerstvym chlebem, tak muzu mit o kilo vic zadrzenou vodou. Nezvracim, neberu projimadla. Sledovani vahy neni jedinou moji zivotni naplni. Jsou proste ale lidi, kteri vazi porad primerene stejne a lidi, kteri si vahu musi hlidat. Muj otec byl taky cely zivot bud tlusty nebo "hubeny". Vzdycky byla sranda, kdyz sli na ples, protoze nikdy nenasel kalhoty spravne velikosti. Bud mu byly velke nebo male. A ja jsem po nem. Nemyslim si, ze je neco spatneho nebo zvraceneho sledovat svoji vahu a jednou tydne se postit. Ani nevidim nic spatneho na tom, kdyz by clovek jedl tyden jen jogurty. Jasne, ze to neni celozivotni program. Chce to jist prakticky vsechno, ale v rozumne mire. Ale ani nevidim jako nejake hrdinstvi se prejist hranolkami s tatarkou. Ve svem veku, Klarko, vim, kde je mira a 43 kilo mit opravdu nechci. Jen chci rict, ze ne kazda holka, ktera sem napise, ze ma 55 kg a chce zhubnout na treba 50, je anorekticka a silena. Nekdy chce jen lip vypadat v kratasech - treba. Co je na tom tak zleho?Problem nastava, kdyz chce mit clovek 40 kilo, kdyz zvraci, je zavisly na projimadlech, sex provozuje kvuli tomu, ze by pri tom mohl zhubout, kdyz se boji snist rohlik denne. Kdyz se boji jidla. Asi je tezke rozlisit, kdo je jeste v pohode a kdo uz ma problem. Proto nas Vitek obvykle sprdne vsechny:)Uz jsem po te kratke dobe, kterou ctu tohle forum (a obcas i PPP), pochopila, ze PPP maji opravdu svuj puvod v psychice a ze je to jen vnejsi projev obvykle vaznych psychickych problemu. Radko - k tomu ananasu. Nektere ovoce muze klidne vyvolat alergickou reakci. Takove agresivnejsi jsou treba jahody a ten anananas bych tipla, ze taky. Mozna by byl lepsi s mym oblibenym jogurtem. A nesnist cely najednou:) Kaco, na Sumavu vyrazime ted na velikonoce, ale ma v sobotu prset, to na Sumave bude padat snih... Snad to bude aspon na prochazky (o turach se s nasim ctyrletym synkem mluvit neda:))

lida (Po, 14. 4. 2003 - 08:04)

mám pocit,že se jedná o jinou Klárku,nebo ne?

Sofie (Ne, 13. 4. 2003 - 23:04)

Teda Klarko!to bych od tebe necekala

Karla (Ne, 13. 4. 2003 - 22:04)

Ahoj Klarko, nic ve zlem, ale pripada mi, ze to s tou kritikou malicko prehanim. Pokud jsem spravne pochopila prispevky z Tveho anorektickeho obdobi (jeste tak pred tremi mesici, ne?), tak jsi "vysilovala" zrovna tak, i kdyz ut je Ti taky pres tech dvacet. Nevim, jestli jeste beres Adipex, ale jeho uzivani za "vyrovnanost" zrovna nepovazuju. Ja mam taky problemy s jidlem, je mi 23 a z vlastni zkusenosti vim, ze s tim nejde jen tak seknout s tim, ze se prece nebudu chovat jako -nactileta. Ty ses taky trapila, ze 48 kg na Tvou vysku neni dost malo, ne?

Angela (Ne, 13. 4. 2003 - 20:04)

ahoj holky! Tak co se me tyka ja se za ten svuj problem docela stydim a vubec mi nedela dobre nekomu ho z oci do oci sdelovat. ale vim, ze sama v tom byt taky nedokazu a timto bych snad mohla reagovat na Vitkuv prispevek o tom, jak si tady holky mezi sebou pomerne soukromne povidaj, oslovuji se mnohdy se znacnym citovym zabarvenim, ano ale mozna prave tady muzou najit jednu z tech mala opor na tomto svete, ktere snad muzou jeste nejak pomoct. Protoze jak jsem psala driv, nikdo z tech tzv. "normalnich lidi" to nemuzu pochopit. Ja osobne bych sama sebe taky nejradeji vyliskala. Stejne tak jako to, co napisu ted - vazim obvykle 50 kg na 168 cm. Ted jsem pribrala 0,5 kg. proste se rucicka vahy pohnula mirne na horu a svete div se i z tohohle mam trauma. Je to tak absurdni az me to samotnou desi. Ale v tom je ten muj problem. Ja o tom vsechno vim, srovnavam si to v hlave, ale ta skutecnost a samotne vnimani me osoby ovlivnit ted nedokazu. A co jineho bych mela mit pod kontrolou vic nez sama sebe???Klarko, zadne prasky neuzivam, bulimicke zachvaty v tom pravem slova smyslu jeste snad vazne nemam, ale uz je to mnohem bliz nez predtim, ja vim...ani vlastne netusim jake prasky by se mely (mohly) uzivat aby mi nejak pomohly. Co se tyka te psychiatricky, tak jsem si samozrejme vedoma toho, ze to vsechno visi na me. Dokonce mam urcity pocit zodpovednosti vuci ni - ze se snazi mi pomoct a dava do me svuj cas atd. Presto je to moc tezke.Zatim pa, ozvu se

Vítek (Ne, 13. 4. 2003 - 16:04)

Xénie, když máš zrovna období "normálnosti", jsou mi tvé názory blízké a mám pocit, že i ty rozumíš mně. Ano, jsem (na první pohled bez zjevného důvodu) docela často zoufalý. Stal jsem se - ani nevím jak - součástí "světa poruch příjmu potravy", přitom dalekosáhlé souvislosti toho, o čem tu čtu, pozoruji takřka na každém kroku kolem sebe. V jaké "blažené nevědomosti" jsem kdysi žil! V době, kdy jsem o PPP nevěděl zhola nic, natož abych znal někoho, kdo se něčím takovým trápí. Tehdy jsem mohl - tak jako většina nepoznamenaných ("normálních") lidí - být "nad věcí", nenechat si PPP narušovat svůj víceméně spokojený život a případný střet s tímto problémem odbývat s pousmáním (výsměchem) a alibistickým konstatováním, že něco takového je prostě "úchylné" a "holky, co TO dělají, musí být úplně pošahané". Tečka, nezájem, tohle se mě netýká, já mám svůj píseček někde úplně jinde...Je fakt, že se v tomhle světě těžko orientuji, resp. to, o čem se tu píše, mi připadá jako z hororového snu. Pořád tu někdo s něčím (nebo s někým?) "bojuje", všichni si navzájem "drží pěstičky", nešetří vůči sobě lichotkami a (až infantilními) zdrobnělinami, přestože se vlastně vůbec neznají a nic - snad kromě výšky, váhy, jídelníčku a společného "zájmu" - o sobě nevědí, poplácávají se po ramenou, jak jim kila ubývají, jak už druhý den nezvrací... A přitom se tu snad všichni hluboce trápí věcmi, které k životu patří a bez nichž se žít ani nedá! Ostatně mnozí přítomní jako by ani nežili, ale jen přežívali mezi vzestupy a poklesy váhy, náhlými návaly odhodlání, pozitivní energie a dobré nálady a zničujícími depresemi.Taky už jsem si všiml toho, že s člověkem, který se v něčem podobném plácá, nestačí jen "zatřást" v dobré víře, že se snad "probere". A vůbec, jak s někým na dálku (v internetové konferenci) "zatřást"? Prostě sdělená fakta jako by tu neplatila - přinejmenším nemám pocit, že by se tu někdo pozastavoval a zamýšlel nad tím, co napíšu. (Pozor, já si vůbec nedělám nárok na nějakou absolutní pravdu, často jen stavím vedle sebe - do zjevného rozporu - to, co samy píšete, čemu věříte a čím se v životě řídíte!) Mé "rýpání" vás ve většině případů (reakcí) jen nadzvedne ze židle (což by až tak nevadilo), ale o to víc zatvrdí v tažení vůči novému "nepříteli".Ostatně kde mám pořád brát víru, že se na tom všem dá něco změnit, a odhodlání o něco vůbec usilovat, zvlášť když se tu (na rozdíl od těch, co jsou "na stejné lodi") všeobecně nesetkávám s pochopením a kladným přijetím? A co mne od vás vlastně odlišuje (a co ve vašich očích rozděluje svět na "my" a "oni")? Neprahnu po tom vyhubnout na kost, netrápím se kvůli své postavě, nepodřizuji svůj život kilům, tuk není mým úhlavním nepřítelem... Jinak jsem ale taky člověk z masa a kostí, se spoustou lidských nedokonalostí a problémů. Jenže tady jako by platilo, že kdo "nejde s námi, jde proti nám". Kdo netrpí (s vámi), nezasluhuje si příliš respektu, bezmeznou podporu, "držení pěstiček", rozněžnělý tón... Vždyť vy samy se tu v internetové komunitě spojené společným cílem (a zároveň i problémem) opevňujete a vyčleňujete proti "zbytku světa". A ptáte se vůbec, jak vás vnímá ten "zbytek světa"? Jste pro něj ještě soudnými a svéprávnými lidmi, nebo jen vyšinutými troskami (viz prvoplánově senzacechtivé a "exotické" zobrazení anorexie v nováckých Střepinách), se kterými není možné najít společnou řeč, natož jim nějak pomoci. A jak pomáhat někomu, kdo o pomoc ani nestojí (proč taky, když přece "žádný problém nemá")?Možná se jednou dočkáte toho, že mne tohle "házení hrachu na zeď" unaví, že otupím, zmizím z "vaší" konference a už vám tu nebudu "kazit vzduch" a narušovat váš bezrozporný "obraz světa". Nicméně zatím mě tohle téma stále oslovuje a nedaří se mi k němu mlčet (jakkoli mé působení můžete vnímat jako medvědí službu). To, že někomu mohou mé příspěvky připadat "zlé" (ačkoli tak nikdy nebyly míněny!), chápu, na druhou stranu se ale rozhodně nehodlám stavět do role "mesiáše", který by tu mohl (měl) někomu "napravovat hlavinky". (Nehledě na to, že taková představa je podle mého názoru - z mnoha důvodů - krajně utopická.) Příznivce absolutně chápavé a útrpně smířlivé nóty asi zklamu, ale ode mne se pravděpodobně nedočkáte toho, že s vámi budu "držet basu" ve věcech, se kterými nesouhlasím, že v dobře míněné snaze podpořit vás budu mít touhu vám (nebo sám sobě) něco nalhávat.Docela mne zaskočil - překvapivě střízlivý a vyrovnaný - příspěvek Kláry, která jakoby nečekaně zacílila do vlastních řad. Jaká hloupost bláznit kvůli kilu! Inu, každý má svůj "recept na štěstí". Pro někoho je to jogurt, pro jiného "tukožroutská polévka" (mimochodem, nezdá se vám, že už ten název zavání fanatismem a la teleshoping?). Přeji všem, ať se vám daří právě na té VAŠÍ cestě za štěstím a ať na jejím konci naleznete skutečné naplnění a ne jen laciné a prázdné pozlátko!

Klarka (Ne, 13. 4. 2003 - 08:04)

Ahoj vsem, jak jsem to tak procetla ty posledni prispevky, kde silite, ze mate 55 nebo 53 kg na 168 cm, tak mne to pripada smesne, takhle se chovat, kdyz vam je uz neco pres dvacet nebo pres tricet let. Chapu ty holky, co jim je nejakych nact, ale Vy damy, takhle blaznit kvuli kilu, to snad ne ? To ji ja jsem docela vyrovnana se svoji postavou a nebudu se nicit nejakou hladovkou kvuli tomu, ze mam treba rano o kilo vice, vzdyt to muze byt zadrzenou vodou nebo clovek neni vyprazdneny, to snad vite, ne ? Narizovat si skoro cely den ovoce a jogurty, tak to je vstupenka do prezirani a pak hned jojo efekt. Ja jim uplne normalne, snazim se obcas cvicit, prevazne jim zdraveji, ale treba o vikendu si davam v restauraci k obedu cokoliv-smazak, bramborak, peceny brambory, maso a vubec to neberu tragicky, zase to nemam treba v tydnu. Nejvetsi hlouposti je tukozroutska polevka, stejne to pak vsechno nabres zpatky. Ted mne prijde, ze tady pisou same nedospele zeny, ktere sice maji uz deti, ale v mysleni jsou o nekolik let zpatky. Nezlobte se, ale jsem jen uprimna, jak to citim, rikam lidem co si myslim a nedrzim to v sobe. Klarka

Xenie (So, 12. 4. 2003 - 12:04)

Ahoj Vitku,ja uplne chapu tve zoufalstvi, kdyz vidis, ze tvoje chytre a pravdive poznamky maji asi stejny efekt, jako kdybys je rikal zdim. Asi to musi bejt hrozny, "vedet" jak nekomu pomoct a nemoci udelat vubec nic. Vazne se divim, ze s nama ti chapi (ti, kteri o tom vedi} vydrzi (mimochodem doufam, ze tve pritelkyni se vede o neco lepe). Ja taky vsechno vim v dobach "normalnosti", rozdavala bych rady o sto sest a papam vzorne a s laskou. Ale kdyz to na me padne, jsem proste vysinuta a bez sebe, delam uplny opak toho, co jindy.Myslim, ze PPP (a jeste ve spojeni s depresi) jsou vazne strasne velka psychicka porucha. Je to fakt jako kdybysme meli nekdy "jinej mozek". To nejde ani vysvetlit, co clovek citi a jak mysli, ale je to opravdu cely zvraceny.Myslim, ze mas chyty pripominky, mas nadhled, ktery nam chybi. Ale jses nekdy moc "zlej" a ironickej. Chapu tvoje zoufalstvi, ale bohuzel na PPP nestaci "ztrepat s nama, abysme se probraly". Tim "ztrepanim" nas spis nekdo muze jeste vic utvrdit v nasi "pravde". PPP se neda vylecit silou (a de se vubec kdy uplne vylecit?},ale postupnou napravou nasich hlavinek.Vazne by me zajimalo, jak muze nekdo mit rad holku s PPP. Proc me proste nenecha a nenajde si nekoho chytrejisho, normalnejsiho a lepsiho?Xenie

Reklama

Přidat komentář