Rozchod a navrat - co vy na to??

Ahoj Peťo, no jak valcim. Jsem jsem z toh lehla do postele, jak me to zmohlo. Fakt potrebuji nejdriv ziskat fyzicky sily na to vsechno. V sobotu jsem myslela, ze uz se to neda vydrzet, ze je konec. V nedeli uz jsem to ale brala jinak, ze to uz tady parkrat bylo, ze ted proste budu cekat. Cekat az se dostane z tech svych depresi, zklidni se situace doma a bude to zase on...Uvidime. Nechapu ho, ale i samu sebe. Ted si chci poradne odpocinout, provetrat hlavu, a pak teprve budu mit silu na nejaky vztah. Strasne mi chybi, ale nevim, jestli ho chci zrovna ted videt..Shodou okolnosti jdu v patek take ke kadernici.

Ahoj holky... tak jak bojujete? Já se snažím... dnes je to 14 dní, co u mě byl a řekl mi, že mu mám dát čas, že si potřebuje udělat pořádek v hlavě... a já pořád marně čekám... spíš se snažím vsugerovat si, že je konec, ale on mi dává naděje, tak je to těžký... ale pokud můžu radit... holky, zajdetě si ke kadeřnici, udělejte si radost novým tričkem a třeba si večer dejte vanu a popíjejte víno... fakt to asi pomáhá... já si nechala udělat nový vlasy a cítím se líp... není to ono, protože mám pořád v hlavě, že vlastně ani nemám komu se pochlubit, ale je mi líp. V pátek jsme si psali sms a já mu napsala o tom, že jsem zhubla (asi jako ty Hanko... první týden jsem snědla snad dva pomeranče), změnila vlásky a najednou chtěl fotku a hrozně se vyptával... je to děsný... pořád mě prozvání, ale vyjádřit se nehodlá asi... včera jsem mu napsala proč mě pořád prozvání a on mi na to odepsal "protože na tebe myslím"... a to bylo vše... nic jsem nenapsala a neozývám se... snažím se vyrovnat s tím, že je konec, ale je to dost těžký... i jeho kámoši mi pořád říkají ať neztrácím naději... jenže taklhe to dál nejde... no prostě teď nežiju, ale jenom přežívám... ale už dost ke mě...
Holčiny, jak jste na tom? KN - nedivím se ti, že si potřebuješ dát taky čas, protože vím, že to v tobě vyvolá pochybnosti, když chce ten druhý čas... je to těžké... ale tu akci s kámoškama... to máš u mě jedno velký plus... fakt to asi pomáhá, i když já se k tomu pořád nedostala... :(. A co ty Hani? jak to pokračuje? nějaké novinky? No dejte o sobě vědět... :)

Uf, tak se neozval, ze se chce sejit a promluvit si ted. Jsem rada, dnes uz to zase vidim jinak, nez vcera. Zitra odjizdim do ?koly, zase par dni k dobru. Tak uvidime. Popravde, kdyby se chtel hned videt, asi by me to i vydesilo.

lekorka, nemas icq? 262-496-319, muuzem popovidat

a jinak tohle nebyl můj první vztah, ale ten předchozí mě nevzal až tak moc jako tehle

celou dobu jsem byla bezradná a z toho všeho zmatená, nevěděla jsem, jestli mu mám psát (takže vlastně tak trochu za ním dolézat) a nebo čekat, co udělá on..taky jsem se celou tu dobu snažila rozluštit, co se to teda vlastně mezi námi stalo (dělo). tvrdil, že mezi ním a bývalou přítelkyní je konec a vztekal se, když jsem na tohle téma náhodou měla pochybnosti. mohly bychom pokecat více, pokud bys chtěla (kdyžtak se ozvi na canemn"seznam.cz, poslala bych ti ještě něco)

lekorka: Tak uz se podarilo a tvuj pribeh jsem si precetla. A jak to ted mezi vami je, jste v kontaktu? Jak moc jste v tom mesici a pul byli v kontaktu? Znate se dele nez ten mesic? Vis mesic je opravdu kratka doba se poznat, ale zas to staci k tomu, aby si clovek uvedomil, jestli si s tim druhym rozumim, jestli jsou tam ty sympatie. Lide mohou mit spolecne zajmy, nazory, stejny zpusob zivota, a presto jejich vztah nemusi vyjit. Naopak nektere povahy mohou byt odlisne a ve vztahu funguji, doplnuji se. Ukoncit vztah po mesici a pul se slovy - pauza...je zvlastni. Nemel v te dobe treba jeste neukonceny vztah s byvalou pritelkyni? Sama pises, ze uz cekas pul roku a sama nevis. Na co tedy cekas? Myslis, ze kdyby ti na tom muzi, tak zalezelo budes cekat rok a pul. To je dlouha doba - to jsi behem te doby nemela strach, ze nekoho potka, ze uz s nekym muze byt.
Pro tebe to byla prvni zkusenost se vztahem?

prostě si říkám, že je to vlastně všechno jednoduché, že to jen všechno zbytečně komplikuju (- stačí říct a udělat jen to a to) a za chvíli to oprvadu všechno komplikuju, říkám, že je to všechno až moc složitý na to, abych to dokázala vyřešit. kde je tedy pravda..

KN., mám úplně stejné pocity, jako máš ty.. taky mám pocit, že se ještě necítím připravená to řešit, že toho všeobecně o chlapech ještě málo vím, cítím furt potřebu si předem připravit, co mu říct atd. prostě tady jde o hodně. jenže já takhle žiju už pár měsíců, takže nevím nevím, jestli čas něco dokáže vyřešit. střídají se u mě 2 stavy- buď jsem šťastná sama se sebou a mám nápad, jak to všechno zkusit urovnat, jak s ním zase začít mluvit (= nečekat až se ozve sám, protože vím, že jsem to já, kdo má co vysvětlovat)a dokonce ochotně přijímám nápad, že když se najednou objeví nějaký jiný kluk, který by mě chtěl a já jeho, tak tady na toho zapomenu, a pak jsem naopak zoufalá, bezradná, nic mě nebaví, nevím jak dál, začnu o sobě a svém jednání pochybovat.. (psala jsem sem už příspěvky na některou z předchozích stránek, asi 351 - 360)

Spis ted i myslim na sebe. Nevim, ale nedokazu se s nim ted videt, mluvit,...Potrebuju asi nabrat silu, plouzim se, v hlave prazdno, jen desna bolest hlavy. Navic mam pocit, ze si to musim taky nejak prichystat, co chci rict, atd. ... Nechce se mi nic resit, nevim, jak to resit, chci klid, odpocinout si. Jen ho obejmout nekam vypadnout, bavit se a zit!!

Kdyby se ozval , tak určitě jdi a řekni mu přesně jak se cítíš a jak to je a ať ti on řekne taky pravdu a bud se rozejdete , nebo spolu zůstanete.Víš tehdy když měl manžel milenku , tak jsem myslela že umřu , on nebyl schopný se mnou o tom vůbec mluvit a já ho nenáviděla a milovala zároveň , myslím že kdybych mu tehdy na rovinu řekla , odejdi , tak by se vzpamatoval mnohem dřív.Ale já čekala a trápila se a trápila , nespala a nejedla a tím jsem si hodně ubližovala , měla jsem mu tehdy říct, buD JÁ , NEBO ONA . vzpamatoval až ve chvíli , kdy jsem mu řekal že jdu žádat o rozvod .Muži jsou jiní , neumí nic řešit , jsou ješitní.Víš co KN ,sejděte se , řekni mu to a když se to nepovede , tak vyhledej odborníka , který ti pomůže to zvládnout , nechoD TAM KDE SE ON VYSKYTUJE a uvidíš že to zvládneš , bude to hrozné ale čas je dobrý lék , vím o čem mluvím a úplně chápu jak se cítíš.Mně tehdy hodně pomohly kamarádky z práce a mí kolegové , jinak bych se zhroutila.Ale jestli jsi taková uzavřená povaha , tak fakt nevím.Hlavní je mluvit s ním a probrat to a jestli se to povede tak mít společné koníčky a být hodně spolu.Viš jak se říká že slepovaný hrnek už nikdy nebude takový jaký byl , je to pravda , já jsem manželovi odpustila , ale pořád to ve mně je a tak to taky ted dopadlo , pro mojí nedůvěru a scény.
Jestli se ozve tak běž a jednou pro vždy si to řekněte.Jak říkám ůplně tě chápu a je mi tě líto , vím jak se cítíš , ale nevěš hlavu , řekni si jestli mně nebude chtít ,bude někdo jiný,řekni si ,bude jaro , jsem mladá holka , někoho potkám a zvládnu to .Nemá smysl po někom kdo tě nechce něco chtít.Mně se to ted mluví , když mám tu šanci.
A běž mezi lidi , běž to ti pomůže , nesmíš sedět doma a myslet pořád na něj

Vim, jsem mlada, ale mam pocit, ze jsem uz trochu jinde nez moji vrstevnici, nerozumim si s nimi. Jsem dost negativni clovek. Driv mi nekdo tak moc ublizil, ze jsem uz nechtela nic. Mozna silna slova, ale me to tady proste nebavi. Uspesne studuju, co me bavi, v kolektivu oblibena, sporadana dceruska, atd.,..ale mam pocit, ze me to nenaplnuje. Nemam uz silu bojovat s bolesti. Uz do sveho soucasneho pritele jsem se odmitala zamilovat. Proste jsem se tak spalila, mi nejblizsi mi ublizili, ze jsem si rekla NE, uz nikoho k sobe bliz nepusti, uz se nechci nikdy zamilovat. Ale muj pritel me porad necim pritahuje k sobe, ja stale pred nim utikam, pak se zas vratim, prave, kdyz chce utikat on.
Taky bych potrebovala asi odbornou pomoc, mam v sobe tolik bloku. Neumim asi navazat normalni vztah uz v tomto veku. Nejblizsi mi vycitaji, ze jsem tak uzavrena, ze ke me maji strasne daleko a to je hrozny pocit.
Vidis, hodne zalezi na vnitrnim pocitu, na tve sile. Kdybys ted v sobe nenasla tu silu, chut zabojovat, vydrzet, tak jsi na tom jak v poslednich dnech. U me se to take tak strida.
Ted si rikam, jak se vlastne pozna, ze uz je konec, ze se rozejdem a uz se k sobe nikdy nevratime,...mozna je to ted hloupost, ale ja jsem se ted na to nejak zamerila - pokud tam ten cit je, tak...
Jeste jsem se chtela zeptat...jsem fakt zmatena, sama nevim, teda jsem si jista, co k nemu citim, ale nevim, jestli toto ma cenu (i kdyz nekde uvnitr vim, ze ano a ze bez neho proste nemuzu jit dal). Kdyby se ozval, ze se chce sejit uz dnes..proste bych mu odpovedela, ze jsem nejaka zmatena, mam starosti sama se sebou, ze si to vsechno musim srovnat. Jestli mi muze dat cas? Myslis, ze tim neco zkazim?! ze je to, muze byt chyba, ze si to mam jit vyrikat rovnou a uvidim jeho postoj. Jenze ja se fakt na to necitim. Melu z posledniho, jen ta predstava, ze bych ho mela ted videt, proste se cela roztrepu a....

A jinak si opravdu o sobě myslím , že jsem psychopatka , včera jsem myslela , že umřu žalem , ale dneska jsem najednou celkem v pohodě , nevím jestli je to tím , že mi dal nějakou naději.Mimochodem ráno zase beze slova odešel.Ale tak si říkám , jestli mně opravdu nechce , tak to taky přežiju , přežila jsem smrt obou svých rodičů , tak tohle přežiju taky. Je to divné , jsem v takovém momentálním rozpoložení , jsem magor.
Možná že ale večer už budu zase vyšilovat , prostě případ pro psychiatra

Kn já nevím , možná je jen nevyzrálý , muži jsou pořád jako děti , zkus s ním promluvit a netrucuj , to jak jsi psala že jsi si ho nevšímala v té hospodě , je to těžké , ale jestli tě má rád , tak spolu budete , uvidíš a jestli ne , tak nevěš hlavu , jsi mladá bez závazků , nějakou dobu budeš na dně ale pak potkáš někoho , kdo tě bude milovat. Víš u nás je to těžší , jsou tam děti , společný majetek , je to složitější.To bydlení mu zkus navrhnout a uvidíš , třeba se zpraví , je ještě hodně mladý a tak asi bojuje sám se sebou.My jsme se s manželem brali , když jsme byli vlastně ještě děti , já 19 let a on 22 let , a to byly problémy , oba tvrdohlaví , oba jsme si chtěli užívat , ale postupem let , dnes je mi 32 let , a hlavně smrtí v naší rodině ,jsme si uvědomili , že máme opravdu jen sami sebe a začali být k sobě ohleduplnější a tolerantnější.Člověk se pořád vyvíjí a když je starší , vidí to všechno trochu jinak. Proto si myslím že tvůj přítel nejspíš pořád neví co chce, ale určitě mu nejsi lhostejná.Zkus nehrát žádné hry a promluvte si na rovinu , co on vlastně od života očekává.Tak pa hodně zdaru a dej pak vědět

Hanko, mam radost, ze uz se citis lepe, preci jen uz se ti ulevilo, zmizela ta silena bolest na hrudi,ze? Je to videt z toho, co pises. A to je hlavni, uklidnila ses, zbytecne se nezziras tim, co neni, ale clovek (nebo aspon zena) to stale pitva, rozebira,...Takze je zpet doma? Nechal se obejmout? Vim, co myslis, oci cloveka prozradi! Je to lepsi, ale asi je stale sam zmateny, nebo se ozvala jesitnost a hrdost - ,,jeste nevi,, ,,musi promyslet,, ale pritom se vraci. Kdyby uz byl jinde, kdyby ses mu necim fakt zprotivila, tak si myslim, ze se nenecha, abys na nej sahala.
Hani, drz se! Snaz se byt ted v klidu, venuj se rodine - detem, prace, manzela zbytecne nedus, nezahrnuj vycitkami, otazkami - proc, jak,...zbytecne se neomlouvej. Mozna si vem neco z rady, kterou jsi mi poradila - vymysli nejaky odlehceny program, vylet, treba i s detmi. Zalezi jak jsou stare, ale detska spontannost a radost ze zivota vas uvede do pohodove, vesele nalady. Oba si odpocine od nejakeho reseni, pitvani, premysleni! a teprve pak se v klidu muzete k reseni vratit. Budete mit procistenoui hlavu, odpadne ten silny emocni tlak, kdy bys jednala v afektu, protoze se proste jen bala, ze ho ztracis.
No a co ja...to byla noc. Porad jsem nad tim premyslela..Chapu, ze to pro nej nas vztah nema smysl. Ale ja si rikam, co v jeho zivote vubec smysl ma. Jestli to vubec vi, na cem mu zalezi, ceho chce dosahnout. Jestli si mysli, ze bude s jinou stastnejsi (vim, ze v tom jina neni) tak budiz, ale ce by me zajimalo, jakou pritelkyni vlastne chce, jaky vztah by si predstavoval. Nema smysl? Ja myslela, ze mu moje pritomnost v nemocnici a behem urazu tak nejak pomahala (hned mi volal, ze me chtel slyset, ze je v nemocnici - to take od necem svedci, ne.., ze mam za nim dojet).Videla jsem v nemocnici ten pohled v ocich, tak silny az palil. A ted je vse pryc? Utapi se v depresi, problemy resi alkoholem a utekem pred nimi. Nevim, kam az to chce nechat dojit - myslela jse, ze po tom uraze si to uvedomi, vzdyt mohl byt na miste mrtvy, na jake jine varovani ceka?! Je mu 24let a by konecne svuj zivot nekam posunul...skola rolozena do nekolika let, odstrkuje od sebe svou matku, sestru, chce byt strasne samostatny, ale pritom bez nich nemuze nic - jen se opijet a delat kraviny. V nemocnici i stale na nich lpi, ale hraje si na ublizeneho, ze mi jeste vynadaji.
Vim, ze nejsem dokonala pritelkyne, take to ma se mnou tezke, ale muzu rict, ze jsem uprimna, tolerantni a chapava, muze se o me oprit, spolehnout na me. Smyl to nema proto, ze spolu nechodime do spolecnosti, ze netravime spolu moc casu, ale v tech osudovych chvilich se dokazet podrzet, semknout - podrzel me, kdyz jsem koncila skolu, hadala doma, ja kdyz mel ten uraz, problemy ve skole,...
Bojim se toho s cim prijde! Take spatruju tu zachranu, ze spolu nekam odjedeme. V meste, kde studuju mam byt, muzem tam byt jen spolu, tam budeme mit na sebe prostor,klid a cas... Myslite, ze mu to mam navrhnout? Myslim, ze uz mu to, ze musi byt doma leze na mozek...

Ahoj KN vidím že máš taky velkou depresi , chlapi jsou zvláštní , jsou jiní a proč řeší v hospodě svoje problémy , tak to nevím , asi je jim s kamarády dobře. Tak co kdybys vymyslela něco hodně bláznivého , třeba ho pozvala na víkend někam pryč a tam by jste se třeba uvolnili a vyříkali si to.Nevím co poradit , manžel dnes přišel z hospody , tak jsem se ho ptala co s náma bude , objala jsem ho , aby mi to odpustil ,řekl , že neví , že si to musí promyslet.Už se na mně nedíval ale tak nenávistně , tak to možná dopadne.On je jinak skvělý chlap , moc by mi chyběl , že měl ten jeden úlet , to se dá pochopit , tehdy jsme měli velkou krizi a skoro spolu vúbec nekomunikovali a nespali a tak ho sbalila moje známá , která mu samozdřejmně strašně rozuměla

Vcera jsme se nahodne potkali v hospode. On se choval jako by nic - prisel za mnou, proc se neozyvam, byl mily, ptal se na veci kolem mne, ale to zase ja delala nezajem. Proste jsem to nedokazala prejit, ze se neozve, ja se pak bavim s kamarady a hned vsechno zahodim a budu jen pro neho (i kdyz jsem to fakt chtela udelat, ale nemohla jsem kvuli sve hrdosti), takhle jsem ho prehlizela cely vecer, videla jsem jak me sleduje, jak na me kouka, moc se nebavi, vadi, ze jsem v pritomnosti jinych muzu, i kdyzy kamaradu! Pak jsem s nim chtela mluvit, ale zas byl odtazity on (jak ty na me, ja na tebe).
Druhy den jsem mu napsala normalni sms - jak se bavil, a tak, jestli nezajdem na kafe, obed. A on normalni odpoved a ze se ozve. Pak mi psal na icq, ze uz dnes nema na nic naladu, ze uz pil a ze se chysta na jeden mensi koncert. Ja jestli me nevezmu s sebou (do ted jsme spolu ani takhle nikam nevyrazeli). Na to on, ze uz pil a ze nevi jestli me chce videt. Ja proc a jestli jsem neco udelala. Napsal ,,promin ale,, , ,,ze jsem nic neprovedla, ale ze nevi jestli ma nas vztah smysl, musime si promluvit, vazne,,. A ze to takhle nechce resit. Ja mu napsala, ze ho mam rada, zalezi mi na nem a ze to musel ted behem toho urazu zjistit. A to ze jo, ale ze to takhle resit nechce jak uz napsal,,.
Mam strach holky a velky. Nas vztah je fakt zvlastni. Sama vim, ze nema smysl, ale ze my dva mame smysl, ale ze se to musi zmenit! porad si k sobe nemuzeme najit cestu, oba jsme uzavreni,..Take jsem zmatena, ale vim, ze ho mam rada a nechci ho ztratit a ze tohle pro me neni duvod k rozchodu.
Holky, co delat? Jak to myslel? Tohle uz jsem zazila, dokonce mi to uz driv napsal na ostro do sms konec, ale pak jsme to nechali par tydnu byt, a pak jsme se potkali a byli zase jako dve hrdlicky. Propada do takovych depresi, kdy zacne nas vztah zatracovat.

Hanko, sama jsem ted na tom uplne stejne zoufale. Mam strach, ze pritele ztracim. Jenze mi nejsme manzele, nemame spolu deti, jsme spolu rok, nemame spolecny byt, jen sami sebe. A presto to tak silene boli.
To, ze vas pripad je jiny - manzelstvi, uz jste si sve prozili, deti, proste hodne pojitek, nemuze jen tak zabouchnout dvere a rict koncim! Snaz se ovladnout a nepis mu! Jste ted oba pod emocionalnim tlakem. Nech chvilku vychladnout emoce, procistit vzduch...Je to tezke, ale snaz se to nejaky den, tyden vydrzet, a pak se ozvi, navrhni spolecnou schuzku, jdi na nejake misto, kde vis, ze bys ho mohla potkat. A uvidis...Taky je sam zmateny, potrebuje si to v hlave urovnat.
A ja se ptam, proc to muzi resi, ze jdou do hospody pit, uzavrou se do sebe?

A je to moje chyba , já jsem jinak hodná holka , ale hodně žárlím a a tak ted mám to co jsem si zavařila.Já i chápu , že ji tam měl pod chlapským jménem , asi se bál , ale nechápu , proč ji tam měl vůbec uloženou

Máme děti a chce odejít proto , že mněl před rokem milenku , trvalo to asi 2 měsíce , pak se vrátil s brekem , a pak bylo vše fajn , až na minulý týden , kdy jsme seděli u stolu a přišla mu sms od nějakého muže , kterého jsem neznala , ptala jsem se kdo to je a on at ho nepodezdřívám a nakonec z něho vypadlo , že je to jedna žena a že si jí uložil pod mužským jménem , abych nevyšilovala, ukázal mi i co píše , evidentně ta kočka po něm jede , asi 5 sms jestli příjde na pivo , dá ji pusu.Udělala jsem hroznou scénu a řvala jsem že se s ním rozvedu.On s ní nic nemá , určitě , protože je pořád se mnou , ale já po té předchozí zkušenosti ůplně zblbla.A tak mi řekl , že už se mnou nebude , že ho budu do konce života podezdřívat a už celý týden pije a není s ním řeč.a já nejím a píšu mu trapné sms jak ho miluji a že se polepším atak.ale on ne , že je konec, prý si koupí byt a odejde