Rozchod a navrat - co vy na to??

ou... to jsi našla v mobilu svého přítele?

Jak by na vás působila tato sms:
Dobré ranko. Tak co finfula už nesvědí? Mé malé kozenky mají oproti včerejšku krásně hnhědou barvičku. Pa gaga
Já ho vyhodila, že se nestačil divit. Ještě breptal něco o kamarádce cestou.

Ahoj... no vím, že asi všichni ti řeknou, že ví jak se cítíš, ale musím říct, že v tom co jsem četla jsem se trošku viděla... asi tak před měsícem jsem měla stejný pocity, stejný otázky... Je těžký něco radit i když bych ráda řekla něco, co tě potěší a stane se, aby jsi byla zase ta usměvavá KN... Já osobně si myslím, že to určitě není tím, že jste se spolu nemilovali... myslím, že jak kluk, tak holka dokáže milovat a přitom s tím druhým sexuálně nežít... sice je asi něco na tom, že sexuální život je půlka vztahu, ale ne všude to platí. Hlavně bych nedělala něco takovýho jako se mu teď odevzdala... vím, že asi tak neuvažuješ, ale vyspat se s ním s tím, že všchno bude v pohodě by asi nemělo cenu... Je opravdu hodně zmatený a sám neví... podle toho co píšeš. Určitě mu nejsi ukradená, tím jsem si jistá. Ale trošku bych se bála toho, když ti dokázal do očí říct, že tě už nemiluje a že tě má rád jako kamarádku... bojím se toho, že jen tak by to neříkal... jako rady typu, že si máš udělat pořádek v hlavě, přijít na jiný myšlenky a hlavně nemyslet na to jsou sice dobrý, ale lehce se píšou a těžko provádějí... a sama vím, že takovýhle rady ti jsou momentálně k ničemu, protože máš pocit, že je konec světa... vím to... Mě třeba v týhle době hodně pomohlo jet na celý víkend za mámou na chalupu a makat tam... dělat cokoliv... dokonce jsem přehazovala sníh z jedné strany na druhou, ale hlavně jsem něco dělala a tím i nemyslela na tu bolest... je potřeba se zapřáhnout... nebo udělat něco sama pro sebe... i když to jsou jenom rady, na který stejně většinou člověk nemá v tomhle období moc náladu a hlavně myšlenky. Myslím si ale, že je velkej pokrok už jenom to, že jsi vyhledala psycholožku... člověk se s tím prostě občas nedokáže sám vyrovnat a potřebuje pomoc... i když podle toho, co píšeš si myslím, že máš velkou oporu i v mamince... jenom být tebou bych se snažila hodit do pohody už jenom kvůli tomu, aby viděl, že nejsi nějaká troska, která bez něho nemůže žít (i když se třeba teď tak cítíš)... když uvidí, že jsi veselá, "šťastná" a v pohodě, tak si buď řekne, že je blbej, že takovou prímovou holčinu od sebe odehnal, nebo bude příjemně překvapený i když svoje rozhodnutí zpět nevezem.... každopádně si myslím, že když na něj budeš působit spokojeně a v pohodě, tak to bude lepší než když mu budeš plakat do telefonu a psát oplakané zprávy... asi jsem moc neporadila, ale ono asi moc není co... člověk si tím musí projít a nepomůže mu skoro žádná rada... doufám jenom, že to brzo zvládneš a bude to v pohodě... kdyžtak třeba zase písni a můžeme to probrat víc, když budeš chtít... a... KN... usměj se, venku svítí sluníčko a máš kolem sebe spoustu lidí, kteří tě uznávají a mají tě rádi... :)

Tak jsme se rozesli. Potrebovala jsem s nim mluvit. Chtela jsem mu rict, ze jsem konecne vyhledla odbor.pomoc, abych se dostala z psychic.problemu. A take, ze ho ted potrebuji vic nez kdy predtim. Ze ta lecba je mnohem tezsi a bolestivejsi nez jsem myslela, ze to sama nezvladnu, ze mi ted hrozne chybi, kdyz mi je mizerne a nejsem v pohode.
Tak jsem mu rekla, ze je pro me dulezitejsi nez on sam si vubec mysli, ze on byl impulsem, abych s temi problemy neco delala. Kvuli me, jemu a nasemu vztahu.
Rekl mi, ze to takhle nesmim brat. Vi o tom, ze me neco trapilo, ze jsem mela nejaky problem, ze se mi snazil pomoct, ale ze proste uz nevedel jak... Ze me ma rad, ale nemiluje. Ze jsme si tak dlouho povidali az se z nas stali kamaradi. (byli jsme spolu rok a nespali jsme spolu).Takove veci prichazeji hned, neda se na ne cekat. Ze me bere jako kamaradku. Kdyz jsem se ho ptala, kdy tohle zjitil, rikal, ze v posledni dobe. Hlavne, ze se mnou celou dobu byl. On byl prvni, co rekl, ze me miluje. Ja mu to dosud nerekla. Jaky je rozdil mit rad a milovat. Je proste nevyzraly, nevyrovnany sam se sebou, nevi, co chce od sebe, a pak i ode mne.
Rikala jsem, ze mi ublizovalo to, ze si porad myslel, ze ho beru jako kamarada, kdyz jsem si dosud zadneho tak nepripustila k telu i dusi. Vse s nim jsem zazivala poprve a bylo to pro me nove, neumela jsem v tom chodit, bala se a on nikdy neprisel s jistotou. Byl stejne nejisty jako ja. Kdyz jsem se s nim chtela milovat - mel strach, nikdy si na to vlastne netroufl. Bal se me. Dokazal jsem rikat ty jsi tak krasny, mw staci jen pusa od tebe a uz se ztracim, nekoukej na me tema svyma ocima, nebo uz to onevydrzim. Vzdy vedle me sedel, teklo z neho, potil se, chodil se omyvat vodou a malokdy sebral odvahy se me dotknout prvni, se sebejistotou me ,,svadet,, . Tak fakt nechapu... vim, ze pro neho kamaradka nejsem. Vim, ze ho pritahuju, asi i mozna tak, ze to nedokaze prekonat.
Nicmene jsem udelala to, co mi radila i psycholozka - rict mu,ze ho ted potrebuji, chci jeho podporu. Tu mi vlastne nedal. Nechal me tam na lavicce. Rekl, ze ho to mrzi. Neustala jsem to a zeptala se, jestli je v tom jina. Rekl, ze ted uz mi to muze byt jedno, ale ze neni.
Dokonce prisel a choval se normalne, mel starost, jestli cekam dlouho, ve stredu mi popral smskou k narozeninam. Kdybych do toho take nerizla, tak jsme mozna i spolu.
Ted mam smisene pocity. A pred sebou tezky ukol - zvladnout ty sve psych.problemy, dat se dokupy. Vim, ze castecne i ony jsou duvodem, ze nemohu navazat normalni vztah s muzem. Chvilemi si rikam, ze to dopadlo tak, ze varianta, ze do lecby pujdu s nim padla /sama jsem se bala i teto varianty/. Tohle musim nejak odsunout a dat nejdrive dokupy sebe, ze jinak i ten vztah by nemal cenu..
Ale chvilema padnu na zem a rikam si, uz nikdy sem neprijde, uz jsem pro neho vzduch, najde si, potka jinou, nemel me rad, zprotivila jsem se mu a to je KONEC..
Kamaradka mi rekla, ze u nej taky clovek nevi, ze nevi, co se mu honi hlavou, ale ze vi, ze ho hodne fyzic. pritahuju a ze chemie zmuze hodne. Ze nesmim citit litost, ale vztek, rictsi ze mu jeste ukazu. I mamka mi rekla, ze to tak nesmim brat ,,nikdy,, ze pokud je to uprimne, pokud tam neco je, ze si zas tu cestu k sobe najdem, ale pak bude zalezet na me, jestli mu toto budu chtit a umet odpustit, ze vidi, ze jsem na tom spatne a nepodporime aspon i jako kamarad, ze mi to dluzi za to, jak jsem ho drzela pri jeho urazu.
Prosim napiste svuj nazor, svoje zkusenosti. Myslite, ze je velka chyba si ted rict, ze musim myslet ted na sebe, a co ja a on se pak uvidi, ze pokud tam neco je, tak neni NIKDY. Lepsi je jit dal, nepitvat to, mozna vlastne i nepripoustet, coz mi aspon dava nejakou silu jit dal...
Myslite, ze moje cesta k nemu je uzavrena. Nas vztah byl vseljaky, ale jak z moji tak i jeho sstrany nas k sobe porad neco tahlo. Vim jedno, bal se do me zamilovat a ja taky. Oba mame nejake problemy v sobe, ktere jsme nedokazali prekonat.
Myslite, ze u muze- tak v tom prvnim povrchnim pohledu, kdyz se mu zena ze zacatku hodne libi, chce se s nim milovat a neni to naplneno proste uz u neho zpusobi takove ochladnuti, ze uz o to vubec nestoji?

Asi mi nadate, co to tady resim, ze sama jsm o nasem vztahu pochybovala, ale tohle je treba, co by me pomohlo. Nemam v planu za nim chodit, premlouvat, to vubec... Vim, ze musim resit sebe, ale toto by me tak nejak drzelo ,,pootevrena dvirka,,

Ahoj Jani a Peťo, děkuji za vaše názory. Problém byl časově, že jsme každý z jiného města a to cca 200 km od sebe. Můj osobní pocit je ten, že zkrátka zjistil, že chce být asi ještě sám a žít svůj život, ikdyž mě velice překvapilo jak téměř ultimáty vyžadoval, abych se už k němu odstěhovala, aby už jsem si našla práci tam a pak takovýto skok. Myslím si, že jsem velmi tolerantní a velmi rodinná a možná si to myslel i o sobě i on...ale zdá se mi, že se nechce ještě usadit a všech činů, které k tomu směřovaly si za pět minut dvanáct rozmyslel. Mám na něj spousty otázek to ano, ale vím, že když jde chlapům většinou o hodně což je mermomocí se vráti, naslibují hory doly...ale co když se to znova zlomí? Uvažovala jsem častokrát právě nad tím co píšeš ty, Peťo, možná mu ta pauza pomohla něco pochopit..., protože on není ten, který by se vracel k někomu zpět a už vůbec neprosil o odpuštění. Momentálně si dávám velmi na čas a vše pečlivě zvažuji než vůbec svolím ke schůzce, a proto jsem chtěla i nějaký jiný nezávislý názor...??

druhou stránku o tom urcite přemýšlel a rozhodl se byt s tebou. Urcite bych si s nim o tom promluvila,hlavne o tom jak by vas viděl do budoucna,jestli je rozhodnutý ze se budete videt často (pokud to byl opravdu ten důvod rozchodu).

Luci a ses si jistá,ze to zrušil,prtz jste se vídali často? nemohla v tom byt jiná slečna? prtz požádat o ruku a pak se rozejít kvuli tomu ze jste spolu moc... co čekal? Promluvila bych si o tom,proc se s tebou opravdu rozešel a jestli si uvědomuje,ze je normální spolu bydlet a videt se denně?!? A proc mu to vadí? Ma sve koníčky,které musi omezovat nebo tak? No,pokud je mu pres 30 a je zvyklý byt v podstatě sam,tak to neni moc dobre. Ale na

Ahoj Lucí, no těžko radit... já byhc to viděla tak, že si říkal, že mu samotnému bude líp a nakonec zjistil, že bez tebe nemůže být... čas je nejlepší přítel... asi si uvědomil, že tě ztratit nechce a podle mě asi už ví do čeho jde... pokud plánoval svatbu i předtím, tak ho třeba tahle "pauza" i nějak pošoupne... ale říkám, je to těžký.... taky to teď může být dobrý a za pár měsíců se všechno vrátí do starých kolejí... Nevím jestli to je dobrá rada, ale já bych si být tebou s ním o tom promluvila... řekla mu, že pokud by jste měli být v budoucnu spolu, tak chceš odpověď na nějaký tvoje otázky... pokud nebude vědět co říct, tak je to asi ztracený, pokud o tom bude chtít mluvit a vysvětlí ti to, tak potom je rozhodnutí už jenom na tobě..

Ahoj, ráda bych znala váš názor...přítel se semnou rozešel poněkud zbabělým způsobem s tím, že mu vadí, že chci být s ním až příliš často. Skutečnost je však taková, že se vidíme pouze o víkendech a někdy přes týden na dva dny. Před pár měsíci mě požádal o ruku a dva měsíce na to tohle zrušil a rozešel se. Myslím si, že je nevyzrálý a chce si ještě užívat. Teď však po dvou měsících se chce vrátit, prosí o odpuštění. Já však mám obavu z toho, že ačkoliv má dávno přes třicet, trvalý partnerský vztah nechce a znova mě zklame. Děkuji za názory...

ahojte, davide já si nemyslím, že bychom nadávali na chlapy, ale pokud to tak je, tak souhlasím s tvým názorem. I holky dokážou být pěkné potvory... není to o pohlaví.

vy tady nadaváte jaký jsou chlapy podrazáci a já znám hodně ženských na peníze a dělají a lžou totéž. je to jen o lidech, je jedno, jestli to je chlap nebo zenská

Kdysi jsem odešla od manžela kvůli alkoholu.Na jeho naléhání jsem se po čase vrátila.Ten návrat byla největší chyba mého života.

byla jsem u psycholožky, řekla mi abych si představila jak by vypadal život s člověkem kterého miluji za pět deset let, jestli chci aby to bylo dál tak jak to je, a jestli to co si představuji je možné,jenže já si nic moc nepředstavuji, nikdy jsem neměla žádné velké představy o své budoucnosti, snad jen ze budu s nekym koho mam rada a taky kdo me ma rad. taky mám napsat to co bych ve vztahu chtěla a taky s jaky člověk se kterým bych chtěla mít vztah má být. Bojím se že jediným řešením které najdu je rozchod a proto se tolik bráním, chci ho milovat, je to strašně krásný mít někoho koho můžu mít ráda.Taky vím že kdyby byl nekdo tak závislý na me a tak by mě to štvalo a chtěla bych se ho zbavit,trénuju být sama,moc mi to nejde.Druhá Jana

KN: Já jsem ta, co Ti radila. Ten příspěvek nad Tebou jsem nepsala. Teď nemám čas ho ani číst, tak zítra.

Jana2: Prosím změn si přezdívku, ať se nepleteme, dík:)

Jsi ta Jana, co mi radila o nekolik prispevku vyse?
Nejsi blba, proste mas toho cloveka rada, i prestoze si tvuj zdravy rozum uvedomuje, ze jeho chovani neno vhodne a ty si ho nezaslouzis. Lidska psychika, emoce a prozivani, stejne tak jako mezilidske vztahy jsou komplikovane! Kazdy jsme jiny a kazdy ma jiny vztah k druhym. Radit v jakemkoliv pripade je tezke, jen ty sama znas vasi situaci nejlepe do kazdeho detailu..Vim, a stale se to tu opakuje dokola, ze ve vztahu je dulezita komunikace. Sama ale take vim, ze to neni tak lehke, ne kazdy neni tak otevreny, aby dokazal o svych pocitech mluvit.
Promluvili jste si nekdy spolu? Stejne jako ty mas problem a vyhledla jsi odbornou pomoc, ma problem i tvuj partner. Treba te ma rad, treba te jen vyuziva, treba te miluje tolik, ze se boji to dat najevo a chova se takto,... Myslim, ze chvilkove odlouceni, mit cas si vse na obou stranach projit hlavou neni na skodu. Zkuste se na chvili oba odmlcet, nekomunikujte spolu. Zkus vydrzet tyden, dva, snaz se delat veci normalne dal a uvidis sama, jak moc ti chybi, jak fungujes bez nej, jake misto v tvem zivote zaujima.
Navsteva psychologa neni na skoda. Uz jen to, ze se muzes vypovidat. Uslysis aspon vseobecnou radu, odborny pohled zvnejsku. Diky psychologovi najdes treba skrytou vnitrni silu na vyreseni tveho problemu.
Hlavne se drz, zkus se na to povznest a hlavne netrap jeste vice samu sebe. zalezi na tobe jak moc se teto situaci poddas...

tak ať ot máte taky ode mě, chodila jsem s klukem no nevím jak dlouho protože po třičtvrtě roce jsme byli u moře a on na cely den zmizel s recepční z hotelu s tím že mi před odletem zapomnel říct že jsme se rozešli, od té doby to začalo, pak mě zase miloval a pak se zase rozešel,údajně proto že jsem mu nevěrná, nebyla jsem ani jednou ani teď je to dva a půl roku pořád mi vyčítá mé nevěry žárlí na mě, ale nevěrný byl sám před půl rokem tvrdí že jsme byli rozešlí ale posílal mi zprávy že mě miluje a jezdil za mnou a spal i s jinou, odpustila bych mu cokoliv protože ho bezmezně miluju a jsem na něm citově absolutně závislá, jsou dny jako dnes kdy je to fajn ale pak jsou dny kdy lezu po zdi a nevím co mám dělat abych mu co dvě minuty nevolala nepsala že jej miluji a že s ním chci být, vím že kdyby tohle dělal on mě tak uteču a nikdy ho nechci vidět, takže se snažím tvářit jako že o nej zas tak velký zájem nemám,on mi naopak vyčítá že jej nemiluji a že za ty nevěry-jím vymyšlené, mě nemůže milovat, že mě za ně nenávidí a nemůže mi věřit, nevím jak z toho ven zítra jdu za psychologem, za poslední rok jsem měla takové stavy že jsem spíš zralá na psychiatra, přes vánoce jsme byly spolu v cizině on na odjel a nechal mě samotnou v cizí zemi, když jsme se pak setkali řekl mi že jsem určitě někoho měla, a proto jsem kurva. Pak ale otočil že mě strašně miluje a že ho strašně trápí jak jsem se k němu chovala a že se té lásky nedokáže zbavit ale že musím počítat že je to konec a až se vrátíme zpátky tak už se neuvidíme, neviděli jsme se on spal s tou původní.Pořád se vídáme strašně mě to trápí, vím že se s ním musím rozejít párkrát jsem to udělala ale nedokážu to vyržet, vždycky se k němu vrátím, a on mi tvrdí totéž ale není pro něj problém spát s jinými ženami,vzdycky kdyz se vidíme říká že to musíme skončit. Klidně mi napište že jsem uplně blbá vím to.

Ahojte, bueno - je těžký ti radit, ale musím říct, že pokud už přemýšlíš o tom, že by jsi to ukončil, tak je to na správný cestě...je dobře, že už nepřemýšlíš jenom o tom, jestli se k tobě vrátí, ale i o tom, jestli to vůbeec má cenu takovýhle vztah nevztah... podle mě holčina asi neví co chce... nebo tě chce mít jakoby v záloze. Každopádně si myslím, že pokud s tebou takhle jedná, tak by jsi od ní měl dát ruce pryč... ale to se lehce píše a těžce provádí... Každopádně držím palce ať se to brzo vyřeší...

tak si tak rikam jestli to nahodou neni jeji projev neucty ke me, kdyz se ji ptam na pravdu co je mezi ni a byvalym tak mi odpovida ze je to jeji tajemstvi a nebo se nastve co se na to vubec ptam... vcera chtela abych za ni vecer prijel ze je ji smutno, libala me lezeli jsme cely vecer vedle sebe a pak me poslala spat domu... Premysli jestli mam byt rad za takovou kamaradku a doufat ze se to jednou zmeni nebo to ukoncit... Dekuji vam moc za rady

vim ze se se svym byvalym oslovuji lasko,milacku, ona ma vsude jeho fotky... tak nevim co si o tom myslet... pritom mi rika ze spolu nejsou jen ho nedokazala prestat milovat...

Ahoj,moc si vasich rad vazim, ted jsem zkousel provest neco z toho co jste mi radili. Pred 14 dny me pozvala na rodinoou oslavu, pozvani jsem odmitl protze po tom nasem rozchodu nerozchodu bych si tam pripadal divne. Potom mi cely tyden rikala jak je ji se mnou dobre, chtela abych spal u ni ze je ji samotne smutno,kdyz jsme nebyli pres noc spolu vzdy jsme si volali dlouhy rozhovor pred spanim, dobre rano rovnez doprovazeli dlouhe hovory,vzdy volala ona. Behem dne jsme si take nekolikrat volali. Voala mi at za ni prijedu ze si k sobe jen tak lehneme. Slovne zarlila na me kolegyne. Kdyz jsem ji predstavil zanamym jako kamaradku, tak mi vycinila jak ji muzu oznacovat za mou kamaradku. Rika mi jak ji nedela dobre kdyz pracovne jednam s nejakou zenou. Tento tyden byl co se tyce telefonatu a nasi komunikace stejny, akorat s tim rozdilem ze nechce abychom spolu spali. Vcear jsme spolu byli cely den na vylete. KDyz se s ni chci bavit o nas a zaroven o jejim byvalem zenatem priteli(se kterym nevim jestli spi nechce mi to rict,ale prijde mi divne kdyby ne) vzdy se akorat rozhneva a ja jsem za toho spatneho. Dnes mi rekla ze porad miluje byvaleho,ten je zenaty a tak se mnou je hlavne kdyz je ji smutno a jsme kamaradi kteri pry spolu muzou spat. Me to ale prijde divne pro tu nasi komunikaci a i to ze sex se mnou je ji hodne prijemny, libame se jako milenci.. Ja fakt uz nevim jak se k ni chovat. NEjlepsi by podle me bylo ji rict ze takhle to dal nezvladnu a ze se teda prestaneme stykat. Ale vim ze kdyz jsem bez ni jsem uplne mimo a myslim na ni. Urcite i takove divne kamaradstvi by asi melo pro me nejaky prinos, mozna lepsi nez byt sam tak ja nevim.. Ted jsem ji pomahal nejakou dobu zarizovat novy byt a v dobe kdy je vse hotove mi rekne ze se do me nezamilovala a ze nema doresenou minulost a to prosim po 8 mesicich...