14 let od rozvodu

jako že se nechce vůbec...se dávají ve škole nebo u soudu. Ten se s tebou asi má.

neznáme ho,tak netušíme,ty ho znáš roky,proto musíš sama vědět,jestli mu věříš,nebo ne.I když si budu něco myslet,nemusí to být pravdivé.

ale divné je,že se o tom...jako že se nechce vůbec bavit, to zase úplně ne, ale řekne jen to, co je nutné...ale když dám např. doplňující otázku, tak je vidět, že je mu to nepříjemné..Rozebírat vsvůj přístup k exmanželce se mu asi se mnou nechce. Což asi chápu, že na to sám nemá vysvětlení...a neví,jak mi to má říct...jinak nevím proč ...

no to já jsem chtěla...ale divné je,že se o tom nechce bavit,proč,když nemá co tajit? Obavu bych měla,jinak by o tom dokázal mluvit.

Určitě bych to s ním...no to já jsem chtěla řešit, jenže on jak se třeba zeptám na něco ve spojení s ex, tak nahodí obranu a spíš mlčí , nechce nic říkat, - asi něco ve smyslu - cokoliv řeknu, bude použito proti mě...Jenže když teda pak něco řekne, mě to nějak nesedí, snažím se tomu přijít na kloub a on je z toho asi dost na nervy a nevypadne z něj ani slovo. A to jsem klidná, neřvu na něj, nezesměšňuji ho, jen prostě chci vědět doopravdy, jak to je. Spíš naopak se mu snažím ulehčit, jako že když to budu vědět, ať je to cokoliv, je to pro mě přijatelnější, než když budeš mlžit, zapírat a lhát. Jo třeba mě to bude štvát, ale když uvidím, že jsi ke mě upřímný, uznám to a snažím se na tom najít něco logického, pro mě lépe k pochopení. Tečka...jenže ..jako kdybych hrách na stěnu házela...Tak nevím, proč se tak chová..

je prvda, že je nám oběma...pravda,pokud by byla sama rozumná,tak by to utla,nechtěla by od něho pomoct,ví,že už má jinou rodinu.Přesto ale je to i na něm samotném,on má říct,hele,nezlob se,už sem nebudu tak často chodit,musíš požádat o pomoc někoho jiného,mé přítelkyni se to už nelíbí.Chybu nevidím v té bývalé ženě,ale v něm,kdyby nechtěl,nechodil by tam a jistě ví,že se vám to nelíbí.

Rychle se ho zbav,nenič si...Určitě bych to s ním řešila.

jestliže s někým žijete...je prvda, že je nám oběma téměř před padesátkou a máme oba už něco za sebou, to je pravda...ale prč by nám minulost měla nabourávat současnost a budoucnost, v tom mám já trochu nejasno. Chápu pomoc ex, ale jen v případě nejnutnějším,kdy už ona vážně vyčerpá všechny možnosti. Sňatkem se nezmění nic, děti nám to přejí. Jen ten pocit asi té jistoty. Ikdyž co je v dnešní době jisté. Já bych byla nejraději, aby si ex uvědomila už konečně, že to je minulost a nechala ho v klidu, bez vyžadování nutných pomocí...Jenže nevím, jestli je sama schopna si tuo uvědomit..Mám obavu, že jakmile by jí to někdo naznačil, kdokoliv, bude mít opičí radost z toho, že to vadí a možná přitlačí na pilu, jen tak ze srandy...nevěřím tomu, že se chytne za nos a řekne si, no jo, co já to sakriš provádím, to se nedělá..už si to uvědomuju..tak toho musím nechat "..Ale chodit kolem toho a nevnímat to, když se to děje, to taky asi není řešení. Prostě natvrdo stanovit hranice, ale kdo..?

Jsem rozvedená pět let a bojím se nějakého vztahu. Prostě si nevěřím. Za rok mi bude padesát a asi už zůstanu sama. Zvykla jsem si.

Samozřejmě je to vaše věc...to je fakt s tou svatbou a taky záleží na věku a zdrav. stavu a postoji dětí. A je to tak, že každý si svoji minulost vleče sebou dál a to v tom dobrém i v tom horším. Já bych do toho taky nešel, ale vy ženský to máte jinak.

ahoj, potřebovala bych znát...jestliže s někým žijete šest let tak proč se ptáte zda z toho máte vycouvat. To musíte vědět sama. Zajíček už to asi není a vy také ne, určitě máte oba něco za sebou nějakou minulost ale i budoucnost . Možná, že budete jako jeho manželka velmi štastná, možná budete toho kroku litovat.
A navíc sňatek je i takové případné zajištění na stáří. Jo člověk by neměl být sám, ale to vy nejste. Změní se sňatkem něco?

nevím jaké máte zkušenosti s muži, ale být s někým jen proto, že je to on kdo potřebuje pomoct, je pro vás snad nedostačující. Jedině, že byste snad hrála roli jakési pečovatelky a tu jeho ex prostě pořád měla za zády. Jít do manželství chce odvahu, ale hlavně upřímnost od obou.
Sylva

Buďte ráda, že se svojí...když bych to měla brát z téhle stránky, tak určitě ano, je to hodný chlap, co se nechová jako křivák..Tak asi budu muset zatnout zoubky a říkat si o jeho ex...je to taky jenom člověk, který sem tam potřebuje pomoct...díky

Buďte ráda, že se svojí ex vychází slušně. Za nějakou dobu můžete být na jejím místě vy a potom možná oceníte, že je to slušný chlap.

Samozřejmě je to vaše věc a rozhodnutí..,ale skutečně chcete a ke všemu zrovna v dnešní době chaosu mít "státní souhlas a papír na vztah" i vše co s tím může souviset a taky i souvisí ? Dnes po pravdě je doba.., kdy nikdo totiž do nikoho nevidí..Osobně bych se dnes neženil ani omylem a na půl vážně říkávám, že svatba je dnes hodně "drahý řízek s bramborem"..a skoro málem "trestným činem" na sobě samotných vzájemně..:-)

ahoj, potřebovala bych znát...Rychle se ho zbav,nenič si život.Jsou tisíce lepších.

ahoj, potřebovala bych znát názor na situaci, kterou prožívám..mám přítele, se kterým žiji 6 rokem ve společné domácnosti a máme se brát..Je už 14 let rozvedený, jeho ex s dětmi dospělými žije kousek od nás. Mají mezi sebou docela slušný vztah, ikdyž na můj vkus si jeho ex asi pořád neuvědomila, že už má její bývalý manžel jiný život s někým jiným a čas od času "něco nutně potřebuje" a netýká se to dětí. On jí samozřejmě vyhoví, jak na povel. Se svou ex se několikrát stěhovali z různých koutů naší republiky a měli prý docela bouřlivé manželství. Pak ona si po 13 spol. letech našla jiného muže a odešla od něj. Můj přítel dělal nedávno pořádek ve svých věcech a nechal volně loženou krabici s....jejími dopisy z časů chození, svatební blahopřání, její fotografie, a nejen její , ale i žen, se kterými následně randil po rozvodu, svatební album atd...V běžném životě se na tohle téma bavíme málo, spíš vždy po nějaké jeho "pomoci" ex.. Mrzí mě, že se mu tady po jeho špatných letech, jak on tvrdí, snažím vytvářet domácí pohodu a zázemí, kdy se na mě může spolehnout a svěřit se mi se vším, co ho trápí...a po tomhle mám pocit, že tu svou ex má zarytou tak hluboko v srdci, že bych se mohla snažit jak moc chtěla, ale on stejně bude brečet pořád za ní, i 14 let po rozvodu..Poraďte jak ho přimět k tomu, aby konečně tu minulost zavřel do šuplíku a zahodil klíč. Nebo je to marné ? Mám z tohoto vztahu vycouvat dokud je čas ?