ADHD - Porucha pozornosti s hyperaktivitou

Lucko, můžete prosím napsat jaká homeomatika? Mám stejně starého syna s ADHD, v září ma jít také do školy a děsíme se toho. Díky za radu.

Jak poznám že mám ADHD, sem taky nadprůměrně inteligentní ale ve škole se nedokážu soustředit víc jak 10 minut když mě to zaujme...

zajímalo by mě jak se daná homeopatika nazývají. Jednou jsem byl se synem, který má syndrom ADHD od mala u lékaře z bývalých sovětských států a jeho léčba probíhala stylem, že se mého syna sem tam něco zeptal a pak se vyptával na naše poměry, přesněji řečeno finanční. Za 10 ti minutovou návštěvu si naúčtoval Kč 500,- a dal nám údajné homeopatické léky 20 ks kuliček, které synovi nic nedělaly a po odzkoušení jsem zjistil, že se jedná o hroznový cukr.

nnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggggrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000

mám dceru 7letou s ADHD,od narození hrůza.Nyní chodí do 1.třídy běžné základní školy,první 3 měsíce to byl horor,jak pro ni,tak pro celou rodinu.Do školy jsem chodila se staženými půlkami.Od prosince užívá homeopatika a je klid.Můžu vřele doporučit,už ani víkendy,kdy je celá rodina pohromadě nejsou tak hrůzostrašné.Držím pěsti všem,co mají ten samý problém a pevně věřím,že je to již za mnou

Před rokem jsem se dozvěděla,že mám touretův syndrom.Byla to pro mě velká rána.Je mi 14 let.Kvůli této poruše jsem se pokusila i o sebevraždu.Teď,s pomocí psychologů a odborníků se učím s touto nemocí žít.Zatím se mi to daří docela dobře,proto nedělejte hlouposti jako.Všem,kteří mají podobný příběh jako já přeji hodně štěstí a zdaru při léčbě.

je pouze jedna škola pro děti s ADHD a ta je samozřejmě jen v Praze. Fungování takové školy je velice finančně nákladné, takže jich asi víc ani nebude. Já mám 5tiletého syna s ADHD, zatím to jde, ale děsím se školy a puberty. Byla jsem na konferenci o ADHD, přednášeli tam přední psychiatři a pedagogové a v podstatě je jediná možnost-důslednost, ale hlavně léky. Jsem proti lékům, ale pokud se to nedá zvládat, tak je to asi jediá mžnost. A hlavně spolupráce se školou! Držím pěsti při výchově.

Děkuji za odpověď a Vám při tom Vašem zvládání přeji dál také hodně štěstí!!!

Myslím, že jdete správnou cestou, i když Vy o tom teď pochybujete. Váš syn už zřejmě pár věcí pochopil a další pochopí časem. Zřejmě si vybral cestu ve stylu "průserem vpřed". Reaguje se zpožděním, až když se něco stalo. V jeho věku už hodně věcí ovlivnit nemůžete. Jedině se obrnit trpělivostí a občas něco i ignorovat. Mám tři děti, jedno hyperaktivní 1,5 roku, nejstarší syn (16) má dyslexii, dysgrafii. Dcera (14) je v těžké pubertě a výkyvy jejích nálad jsou od absolutního uletu štěstí do deprese, kdy si řeže žíly. Dcera hledá cestu, jak v naší drobet přeplněné domácnosti upoutat pozornost (zatím se jí nic hrozného nestalo, má se dost ráda na to, aby si skutečně ublížila). Starší syn chodí na kineziologii - docela dobře to pomáhá, teď na to ale finančně nemám. Tak chodíme aspoň jak to finance dovolí. Nejmladší syn je jen "třešničkou na dortíčku" mých problémů. Zjistila jsem, že každé má nějaký problém, se kterým si neumí poradit, a se kterým mu neumím pomoci ani já ani odborníci. Má zkušenost a rada je: má-li problém řešení, není třeba si dělat starosti, nemá-li, starosti nepomohou. Držím vám všem palce...

Mám dvojčata u obou diagnozu LMD u jedné diagnoza ADHD jsou chytré ale ve škole jsme měly problémy s chováním už v 1.třídě.Soustředit se na ukoly je u adhd obtížné je na práškách ale jenom ve škole.Doma si myslím že je zvládnu.Nejsou nějaké školy pro děti s touto porucou?

Ahojky, není mi teď zrovna jako matce dobře. Mám staršího syna, kterému je právě dnes 16 let a od dětství má diagnostikovánu poruchu pozornosti. Absolvovali jsme spolu cestu pedagogickou poradnou přes spoustu pokusů různých terapií, ale většinou to ztroskotalo na tom, že většina z nich je placených (kineziologie, reflexní masáže, biofeedbeck aj.) a přiznám se, že tabletky jsem usilovně odmítala - možná to byla chyba, nevím. Bylo to a ještě stále je dost náročné. Uklidňovali mě, že se to věkem bude zlepšovat, že jen mám být ve výchově důsledná, vytrvat atd. Nálady měl a má kolísavé, je prý tak trochu netypický - jeho porucha se u něj projevuje v různých polohách a kolísá na období - období relativního klidu, kdy vše vypadá úplně OK a zase období, kdy máte pocit, že to s ním snad ani není možné. Střídají se nálady - radost nebo soucit, empatie s okolím a pak rychlý a nepředvídatelný záchvat vzteku a agrese. Mimo ty návštěvy poraden a usilovného omílání a vysvětlování některých věcí doma, se to samozřejmě vše nevyhlo bez spolupráce školy, do které syn chodil. Až napotřetí jsem našla školu, kde syn úspěšně dochodil základní povinnou docházku - zjistila jsem, že když něco chce - dokáže být i cílevědomý. Podařilo se mu dostat se díky dobrým známkám i na střední školu a studovat obor, který ho baví a vlastně by to mělo být úplně v pohodě - a není. Už to totiž vypadalo, že tak trochu zmoudřel a porucha se už ani nezdála poruchou - prostě začínala jsem mít ten pocit, že jsme to období úspěšně překonali. Ne, nebyla jsem až tak naivní, abych si myslela, že všechno půjde jak po drátku a bude v pohodě a bála jsem se o to, jak to bude zvládat, ale na druhou stranu jsem si říkala, že už by měl pocítit i tu zodpovědnost. Takže na možná úskalí jsem jej upozornila a nakonec ho pustila na internát.Časem jsem zjistila, že to bohužel moc nezvládá - začal si hrát na dospělýho, ale tím nesprávným směrem a já ho tak musela vzít domů, aby dojížděl. Stížnosti na jeho chování byly však tak velké (většinou nerespektoval učitele, rušil výuku tak, že ho museli vykazovat ze třídy), že si vysloužil v pololetí i dvojku z chování a protože nakonec začal porušovat školní řád (domluvy se jaksi míjí účinkem - nějak si to snad ani neuvědomuje) ....... musela jsem ho z té školy nakonec stáhnout. Je těžké o tom psát. Snažila jsem se o to, abych nebyla žádnou opičí matkou a nezametala mu cestičky, ale je fakt, že teď mám opravdu nahnáno. Je po pololetí, a jak jsem zkoušela, tak na přestup už ho nikde nevezmou a bude muset jít pracovat a zkusit znovu přijímačky na novou školu a pokračovat od září. Myslím, alespoň to tak vypadá, že si už uvědomuje, co se stalo, je vidět, že ho to mrzí, ale nevím a přiznám se, že se teď i bojím toho, jak to bude zvládat dál. Na jednu stranu si říkám, že vše špatné je k něčemu dobré a že musel dostat ťafku, aby poznal, že se musí přizpůsobit a dodržovat hranice, ale na druhou stranu se děsím toho, že si to pořád opravdu neuvědomuje, že je to opravdu tou poruchou a že to prostě nezvládne. Je jedno jestli je na škole nebo v práci, všude se bude muset přizpůsobit a nikde nebudou k jeho úletům možná tak schovívaví, jako byly na základce.K psycholožce teď jde na kompletní testy a přiznám se, že mám opravdu o něj a jeho budoucnost strach. Má už někdo z Vás dospělé děti s touto poruchou a jak se to těm Vašim podařílo? Předem díky.

Ahoj, mám 8letého syna s ADHD. Je to až na hranici extrému. Můžu poradit ze strany matky. Pomáhá nezadávat dítěti více úkolů najednou(max. počet 2), domácí úkoly předem rozdělit na více částí, ale dbát na dodržení, osvědčilo se mi 5minut práce a 20minut odpočinku. Je třeba také posoudit kdy daný úkol odbyl a kdy není schopen lepšího projevu. Při odbytí doporučuji opravu, při nezlepšení pak například slova jako "příště se to povede líp", "je to lepší než minule" apod.

Máme syna, kterému byly tři roky. Už od ranného dětství trpí nespavostí, kdy mu nestačilo nakojení k tomu, aby se nebudil několikrát za noc. Na prstech jedné ruky bych spočítal noci, které od svého narození prospal celé-tj. cca od 20.00 do 6.00 ráno. známí mi nevěřili, že nespí v klidu celou noc. Byli jsme s ním u psychologa i psychiatra, byl mu předepsán chlorprotixen-jeden prášek na noc, který užívá asi rok. Syn je dost často agresivní, snaží se ubližovat všem, kdož jsou v jeho okolí, když se mu v něčem nevyhoví, nebo se mu něco nepovede. Záchvaty vzteku někdy trvají i 3/4 hodiny, kdy je schopen sám upadnout na zem tak, že se dost praští do hlavy...Nevíme, jsetli máme zkusit nějakého léčitele, nebo s ním jet do centra poruch spánku není schopen usnou ani ve školce, když přijde domů, je do hodiny úplně grogy a nakonec to končí záchvatem zuřivosti, nechceme jej bít,protože víme,že není jen chyba v něm, ovšem někdy už nevíme kudy kam...

Máme 10ti letého vnuka, kerý se rovněž potýka s touto poruchou ADHD.Přes logopedickou školku,psychologa a následné vyřazení z " normální školy " do zvláštní,protože nezvládal učení, jsou stále vidět negativní reakce ze stran dětí , které jsou v této škole spíše ze sociálních důvodů než pro poruchy učení. To je kámen úrazu, protože škol,které se věnují těmto dětem je jako šafránu.Vnuk je omezen jezdit i na tábory pro "normální" děti,protože se vlivem okolí sem tam v noci ještě k tomu počůrá.Má veliké a hodné srdíčko a neumí se bránit těm, kteří se mu posmívají. Od psychologa má nasazené prášky a to je vše. Dcera pracuje na směny,v dnešní hektické době si nelze ani zaměstnání vybírat a my jako prarodiče jsme také zaměstnaní , ale i přesto se snažíme mu pomáhat.Když mluvím s někým, jak vnuk reaguje na různé situace většina lidí si myslí,že jsou to děti mentálně postižené a o této poruše nic nevědí.Doporučí Vám kroužky,více zapojení do sportu, ale ono je to velmi,velmi těžké udržet pozornost, třeba se "jen" naučit hodiny.Právě proto, že tyto děti vypadají na pohled naprosto normálně, kromě chování a reakcí,tak jsou pro ostatní divné.Zdravím všechny rodiče dětí s touto diagnozou a přeji pevné nervy.

Milá Jano,
jedná se o různé cvičení.Každý blok se cvičí 3 měsíce,každý den 10minut - nesmí se ani jeden den přerušit.Jedná se o cičení zraková diferenciace,akustické atd.Např.kařdý den se 10minut čte pohádka a na vybrané slovo dítě tleská apod.Je toho mnoho,není to žádný lék na TS.jestli můžu poradit,najděte si na internetu občanské sdružení ATOS,každý rok má toto sdružení setkání a tam se i od lidí,kteří trpí stejným problémem dozvíte více.Co se týče léků,my už od září nic nebereme,chvíli je to lepší a chvíli horší,záleží na celkovém napětí organismu.Syn má tiky jak na pozitivní,tak i na negativní reakce.Pokud chcete,klidně mne můžete kontaktovat na e-mailu ija.kokina"seznam.cz,napíši Vám více o sdružení ATOS.

Mám 16letého syna sADHD,který byl od malička velmi hyperaktivní,vše co ostatní děti zvládaly on zvládl asi o rok později,dětská lékařka mi absolutně nebyla schopna pomoci.Začala jsem se tedy starat sama,ptát se ostaních rodičů a lékařů.Docházeli jsme na logopedii,psychologii,rehabilitaci a neurologii.Byly vidět velké pokroky,když se se synem pracovalo.Vyžadovalo to ovšem mnoho úsilí a času.Školu začal navštěvovat s ročním odkladem a učil se výborně.Ve škole ,ale vyčníval svým chováním a specifickými reakcemi.Problémy byly s učiteli,kteří neměli ponětí co to ADHD je is dětmi ,které se mu často smály,Vše se vystupňovalo na víceletém gymnáziu,kde ani profesoři neměli zpočátku pochopení apár spolužáků jej začalo šikanovat,nemusím vám určitě psát co jsem jako matka prožívala,začala jsem se doslova hroutit psychicky,že někdo mému zlatíčku ubližuje a neuměla jsem odpovědět na jeho proč.Naštěstí většina spolužáků se ho zastala a na šikanu upozornila třídní učitelku dříve než nám došlo jak je situace vážná.Škola ,po spolupráci s náma učinila rázné kroky a viníky potrestala i přes protesty jejich rodičú,kli byl asi půl roku apak začali titéž znovu dělat problémy ,to jsem už neváhala atřídní upozornila sama.Snad se vše už nebude opakovat.Bojujte za své dítě a nic nedejte na posměváčky.Kdo mě chce kontaktovat .Květka.zurkova"seznam.cz

ADHD

Prosím, ozve se někdo kdo má zkušnosti s toureteovým syndromem?

Ahoj Ivano!Mam 9letého synovce s toureterovým syndromem a bere též nějaké léky, rivotril a ty druhé neznám.Psychiatrička mu při potížích ty léky stále jen zvyšuje.Myslím,že to není zprávné.Mohla by jsi to cvičení nějak poppsat? Moc děkuji , hodně štěstí a pevné nervy.

mám šestiletého syna s ADHD. Zatím vím jen to, že je hyperaktivní, ale protože do školy teprve půjde, ještě nevím, zda bude dysgrafik, dyslektik...apod. I když problémy s psaním mít bude 100%. Je dost opoziční vůči autoritě, takže když provádíme cviky na koordinaci pohybu a myšlení, soustředí se maximálně pár minut a víc už s ním nenadělám, navíc musí každý den trénovat ještě řeč a grafomotoriku, což je taky dost náročné. U všeho se soustředí rovněž jen v rozmezí od 5 do 10 minut. Co se týká pohybového vyžití nehrozí, abychom jej dostali na kolo či jinou sportovní činnost. Není soutěživý, nebude to týmový hráč. Dělá jen to, co ho zajímá. Takže mám z docházky do školy vítr už dopředu i za něj. Pravidelnost činností přes den nám pomáhá, ale psychowolkmana bych mu dát rozhodně nemohla. Určitě by jej odmítl. Léky do něj cpát taky nechci, není přece nemocný. Tyto děti se vyskytovaly vždy a myslím si, že by dost pomohlo, kdyby se rozšířil počet malotřídek, a byli by spokojeni jak učitelé, tak děti. Psycholožka mi řekla, že každý, kdo má takovéto dítě musí mít nervy z ocele a svatou trpělivost. Tak se držme, abychom ji měli (já ji tedy opravdu nemám).