Reklama

Agorafobie a panická porucha-podpora v těžkých situacích

Iveta (Čt, 14. 7. 2011 - 00:07)

Iveto- za vším stojí ty...Ahoj Lado snažím se vyřešit problémy ale je jich čím dál tím víc 2 ubydou 3 přijdou nemá to konce k tomu nemám práci hledám pořád a nic a když už se mě něco naskytne je to míšto kde je mě špatně velký prostory nebo davy lidí naposledy to byla fabrika všichni nacpní v hangáru plechovým žádnej vzduch a na směně 650 lidí na 8 linkách byli na sobě jako sardinky polilo mě horko a rychle pryč je to zoufalství samo takový stavy.Děkuju ti za radu že si mám přečíst Práška.

Lada (Ne, 26. 6. 2011 - 14:06)

Iveto- za vším stojí ty tvoje problém,která se ti nahrnou a pak se ventilují ve formě nějakého strachu, nezvladatelné situace... Přečti si Praška a vyřeš nejprve ty problémy

Vašek (Ne, 26. 6. 2011 - 06:06)

Agrofobii+panickou poruchou...Ahoj ivo trpim panickou poruchou nevis jestli by mohla pomoci ta tvoje terapeutka děkuju V.

Iveta (Pá, 24. 6. 2011 - 00:06)

Taky trpím agorou už několik let je to strašný vyfasovala jsem prášky a k psychologovi jsem šla jen jednou probíral tam jak plavu v lodce po vodě a z dálky šumí splav co mě tam rozčiluje jsem se zbalila a odešla.Přišla jsem na zpusob že když jedu v MHD tak mě pomuže žvýkačka soustředím se na žvejkání dostala jsem se z toho měla jsem pokoj dlouho.Ted se nahnalo mnoho starostí a já jsem padla do toho znovu jsem zase na dně už sice jezdím autem vyhýbám se patrovým obchodum zácpám snažím se z toho dostat.Kdo to neprožil opravdu neví co to je jsem z toho uplně vyřízená.

Ala (Út, 3. 5. 2011 - 22:05)

Agrofobii+panickou poruchou...Ivi, přesně to mám taky za sebou...Nevyšla jsem ani s košem... tento měsíc mám taky nějaké zlé období, ale snažím se chodit...říkám manželovi, že mám opici zadara-všechno se se mnou točí a ještě jakoby pohybovala zem , ale říkám si , nikdy jsem nespadla, tak makej dál , no snad bude líp, zjistila jsem , že mi pomáhá něco nosit v ruce, deštník, tašku atd. jakoby záchytný bod...

iva (St, 20. 4. 2011 - 08:04)

Taky tím trpím....Agrofobii+panickou poruchou trpím 3 rokyZačalo to /po prožitém traumatu/strachem ve velkém prostoru a pokračovalo to tak, že jsem měla strach jít i před dům, problémy na procházkách, v lese. Dva roky jsme nešla do velkého obchodu, kina,problémy na ulici dojít 100m. Problem je , že to nikdo nechápe. Pro každého je normální se pohybovat venku a já jsem chodila domů úplně vyřízená. Nejvíce mi pomohlo se začít vystavovat krizovým situacím, opravdu panika nejde do nekonečna a když dosáhne někde svého vrcholu, začne záchvat klesat. Chce to hodně času, ale nepřestávat a věřit. Chce to přijmout jako nějakou zkoušku a pochopit, že někteří nemocní lidé jsou na tom hůř. Taky mi hodně pomohla ajurveda, řízené dýchání a relaxace. Případně můžu dát kontakt na terapeutku. Po 3 letech to ještě není 100%, ale vracím se skoro na všechna místa. Někdy to není jednoduché, ale opravdu to ustupuje.. I.

Nelena (Pá, 1. 4. 2011 - 20:04)

Taky tím trpím. Přestěhovala jsem se na vesnici, nemám dost kontaktů a už se bojím jet i autobusem...je to hrozné. AD neberu. manžel to nebere vážně, spíš mu připadám prdlá.

karolina (Pá, 1. 4. 2011 - 19:04)

skuste jedině a to kartářku léčí na dálku a pomáhá TV.ezo GIZELA koncové číslo 497 ta opravdu je schopná vám pomoc mě pomáhá taky

Ala (Pá, 1. 4. 2011 - 14:04)

Dobrý den , já s tou potvůrkou bojuji asi 12 let....Dagmar, taky mi nedělají problémy v lese, nebo na volném prostranství....je to o těch lidech, protože se ztrapním atd...Mám dny , kdy je mi Ok, ale i takové, kdy nejsem schopná vynést koš, o to je to horší, že mám malém děti...ale dá se s tím bojovat, měla jsem výborného psychologa, zasvětil mě do toho, je to o strachu, kterému se nesmím poddat, roky jsem jedla AD . teď jsem rok bez nich...pravda je , že je to s léky lepší, ale zkouším to řešit takhle, pojídám MG+B6 snažím se pravidelně spávat....A hlavně je důležité se na sebe pořádně naštvat!!!a když je panika, rozdýchat....snad se to povede , držím vám palečky :-)

Pepinie (St, 23. 3. 2011 - 17:03)

Dagrmar - ona agorafobie je vlastně strach z veřejných prostor, kde má člověk strach, že se mu při panickém či jiném záchvatu nedostane pomoci tzn. mhd, nákupní centra, fronty, supermarkety (tedy prostory s lidmi)

Pepinie (St, 23. 3. 2011 - 17:03)

Panickou poruchou s agorafobií trpím něco přes rok...dneska jsem první den na AD...a zatím je to maras...chvíle pohody, kdy se jen tak bez důvodu usmívám (což se mi už hooodně dlouho nestalo) se střídají s chvílemi, kdy se mi chce strašně spát a cítím se totálně napjatá a vůbec ne dobře...už jsem zkoušela vše možné a nic nezabralo - tak věřím, né vím, že když těch pár nedobrých dní vydržím tak budu za "chvíli" zdravá...

Dagmar (Ne, 20. 3. 2011 - 20:03)

Trpím už několik let psychosomatickou poruchou. Nyní také diagnoza AGORAFOBIE.... Nejsem si ale jistá, jestli se o agorafobii opravdu jedná. Nedělají mi totiž problém prostory, pokud v nich nejsou lidé. Vadí mi asi spíš davy než prostory. Prosím, kdo má zkušenost, objasněte. Děkuji

Hanka 1 (Út, 25. 11. 2008 - 21:11)

Jerry zatím mi to nejde,a dnes jsem to nezvládla vůbec,držím palce a moc

jerry (Út, 25. 11. 2008 - 19:11)

hanka1--no chtel jsem to skusit,bez toho se obejit,,kto vedel ze to bude az tak sileny???nechci prijit o rozum,tedy nechat se vygumovat praskama.delam ridice nemohu si dovolit nechodit do prace a pod praskama to fakt nejde..snazim si verit a nemyslet nato porad sam sebe ujistuji a uklidnuji ze vse je v poradku a tak.celkem to pomaha.chtel bych se vylecit z tehle nemoci,,.doktori jenom predepisujou leky a tim se nic nevyresi,,nechci brat prasky do konce zivota...skousim to takhle a docela mi to pomaha,.skus prekonat sebe samou presne to co ti rika manzel jak jsem cet v tvem prispevku...urcite to zvladnes,myslim ten blok je v nas a da se stim neco udelat.tak ti drzim palce

Hanka 1 (Po, 24. 11. 2008 - 14:11)

Jerry proč to náhlé vysazení,má se vysazovat pozvolna

jerry (Ne, 23. 11. 2008 - 23:11)

lidi to vam povim pp je poradne velkej hnus..byl jsem na ruznych vysetrenich a nic mi nenasli,,zchvaty uzkosti,,strach ze omdlim,budu mit epileptickej zachvat,strach ze me nekdo u toho uvidi...no hruza.klepu se u toho jak osika..je mi 30let,a prvy zachvat asi pred dvema lety...bral sem i xanax,dosti pomahal a ja sem to pak najednou vysadil a hrozny abstaky a stavy,,des a hruza...ted jsem nebral leky asi 7mesicu nemyslim na nemoc a zachaty se zmirnili...doufam ze se jich zbavim.vam drzim palce protoze vim ocem to je.budte silni

Jitka (Čt, 13. 11. 2008 - 15:11)

Ahoj všichni,ja jsem dnes byla na rodičaku...Nemohla jsem se z domu odpichnout,ale pak jsem si nadala a šla. Cesta sem tam motak,ale ve škole celkem dobry ,nejhorši to bylo ,když zazvonilo a byla přestavka,zjištuju ,že mi vadí hlučnost,a jinak dva dny jim leky,mam Asentru 50 po jednom ,tak budu čekat....mějte se

Hanka 1 (Čt, 13. 11. 2008 - 12:11)

Akaci tak to je fajn,a to je právě ono,můj muž mě neustále přesvědčuje,že se mám sama sebrat a jít se courat po městě,ale já to prostě nedokážu,neděla jsem to ani ,když jsem agoru neměla,tedy když spalaKlárko..........můj psychiatr mi jasně a rázně vysvětlil,že agorafobie není nemoc,že je to pouze fobieRomano píšeš správně autem se tomu vyhýbáme,ale ty jinak zvládáš vše,vid?No v atelieru práce dost,ale tak trochu je mi ted na podzim smutno,jsem tam pořád sama,kolega nemocný,kluci také ,takže no listopad bych zrušila,uplně.

Romana (Čt, 13. 11. 2008 - 08:11)

Ahoj všem,já jsem od pondělí nějaká rozbitá...angína a antibiotika a asi váček u dásně :-( dnes mažu k zubaři.Jinak co se týče agory a paniky,tak to je v posl.době celkem v pořádku,ale tím,že manžel začal říďit a dopravujeme se autem.Tudíš nestačím nastartovat paniku že zas někde něco bude třeba v MHD.Je to skvělé,je mi vážně líp i když vím,že je to jen obcházení stavu.Samozřejmě jet někam sama,nehrozí.Hani,jak ti to jde v atelieru?práce je asi pořád až až viď?Verunko,držím ti moc palce ať se ti ve škole stále líbí a dokážeš překonat spoustu věcí!

aKaCiA (St, 12. 11. 2008 - 22:11)

Hanka 1: Ono možná hodně pomohlo, že mě ta škola moc moc moc baví a vždycky se tam těším. Ale zase jít jen tak ven, to bych nedokázala:-(Klárka:To já když jsem sem zavítala poprvé, tak jsem jen tušila, že se v té agoře trošku poznávám, a holky mi to tu potvrdily. Potom jsem dlouze přemýšlela a zjistila jsem, že první záchvat agory jsem měla vě 14-ti nebo 15-ti letech, jen jsem netušila, co to je a pak se to vracelo častěji a častěji a najednou jsem ven nechodila vůbec...je to hrozná nemoc

Reklama

Přidat komentář