Reklama

Agorafobie

Hanka (So, 10. 5. 2008 - 19:05)

Kláro beru Ansilan,AD Seropram,a tak si myslím,že už to beru dlouho................ale prý ne,,,,,,,,,,,,,,rodina to nebere vůbec až na bráchu to je primář na ARU,mám v rodině x doktorů,a neberou to............................a manžel a dcera také ne,vůbec ,naopak.Já totiž měla období mnoho let klidu,takže o to je to horší..................

Klára (So, 10. 5. 2008 - 18:05)

Hanko, kromě té akupresury užíváš nějaké léky? A co rodina, jak? Chápou? Ono je to dost těžké, kdo neprožije, nepochopí, viď!

Hanka (So, 10. 5. 2008 - 17:05)

Klárko jak já tyhle stavy znám,bože fůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůj

Klára (So, 10. 5. 2008 - 15:05)

oprava: klaustrofobie

Klára (So, 10. 5. 2008 - 15:05)

Poslední moje návštěva divadla končila úprkem o první pauze, kolegyni jsem tam nechala sedět a já celá zpocená a vytřepaná jsem unikla. Myslím, že agorafobie jde ruku v ruce klastrofobií. Tenkrát jsem seděla asi čtyři místa od uličky, ale nedalo se. Nic jsem z toho neměla, jenom se klepala ať už vypadnu, viděla jsem všechny hrůzy od omdlení, po rozsypání se a já nevím co ještě. Kupodivu ulice mi byla v ten moment milejší. Naštěstí to mám kousek domů, tak jsem to zvládla. Ale zase to zoufalství a vztek na sebe. A to, co "rozjíždí" Zdeněk jsou možná nějaké splíny. Protože, když má člověk chuť si vyjet na kole, tak to asi deprese nebudou. Depresivní člověk nemá chuť dělat běžné, normální věci, natož vymýšlet a uskutečňovat mimořádné jízdy na kole.

Pajka (Pá, 9. 5. 2008 - 22:05)

http://www.psychotesty.kvalitne.cz/fobie-lecba-5.html

http://www.kosmas.cz/knihy/136869/agorafobie-a-panicka-porucha/

http://www.veselac1.estranky.cz/

http://www.mediatarget.org/clanky/nemocna-sila-agorafobie/

http://www.mamdepku.cz/clanky-deprese/podstata-deprese/co-je-to-agorafobie.html

ATD.

Agorafobie je původně definice strachu z otevřených prostor, ale dnes označení pro fobie v mnohem širším slova smyslu.
Mně jízda na kole otevřenou krajinou uklidňuje, ale chůze např.už mi příjemná není. Chůze v centru rodného města je jeden z nejnáročnějších zážitků, v cizím městě mi zase nijak nevadí, jízdu autem, autobusem ani vlakem zvládám většinou v klidu, projdu Václavákem i mohu jet metrem či MHD, ale někdy má problém přejít pár set metrů na místní koupaliště. Dokážu courat sama lesem na houbách, ale přesunout se k tomu lesu pěšky je už zase problém, takže mi vyhovuje kolo nebo auto... Ve velkých sálech hledám sedadlo na kraji řady, co nejblíže dveřím, podobně i v restauracích, jsem klidnější blízko únikového místa, to je příznak panické poruchy. Projdu supermarketem, nejnáročnější bývalo odhodlat se tam jít, pak úzkost klesla, v určitém místě zase vylítla a nepříjemná je fronta u pokladny, zejména, když se člověk ocitne někde uprostřed, ale opakováním a neustupováním se člověk vytrénuje k tomu, že do takových situací opakovaně jde a postupně se otužuje, až úzkost je nižší a nižší a snesitelná... Myslím, že to každý máme trochu jinak..,

Zdeňku, rozhodně jízda na kole přírodou je zdravý relax :-)

Lenka N (Pá, 9. 5. 2008 - 21:05)

Přesně tak Zdeňku souhlas s Ivkou.Ale narozdíl od Ivky mě neva restaurace,cukrárny,obchody a procházky po venku.Pro mě už jedinný problém je cestování.Vlak a autobus.Paradox autem jsem schopná jet kamkoliv.Ale aby jste si nemysleli samozřejmě beru nějaké léky ale snažím se je brát jen opravdu když se necítím,to už na sobě za tu dobu poznám.Kecala bych kdybych tvrdila že to co zvládám tak bez nich,to zase ne.Ale snažím se je omezit na jen tu nejnutnější potřebu,jelikož jsou návykové.Zatím páček všem tu a držte se

Iva (Pá, 9. 5. 2008 - 20:05)

Zdenku, to máš jen deprese, kolo, příroda, výlety - je ti pak líp, to není agorafobie. Já nemůžu do dopr.prostředků, výtahů, lanovek, ale ani na procházky po horách a do míst, kde bych se nedovolala pomoci. Do hor se neodvážím ani s rodinou. Nemůžu do kin, divadel - to si tak vsugeruji, že mi bude zle a jak budu klopýtat přes ty řady diváků, že se to samo vyvolá. Jedině sedět na krajním sedadle, ale stejně požitek bych z toho neměla.

Klásek (Pá, 9. 5. 2008 - 18:05)

Ahoj Zdeňku, mě ano...v poli přece neni pomoc...a tu já pořád potřebuju:-)

Zdenek (Pá, 9. 5. 2008 - 15:05)

Dobrý den.
Já "tíhnu" k jiné fobii a pomáhá mi např., když si můžu vyjet na kole do polí a prostě pryč od lidí. Říkám tomu, že rozjíždím deprese. Zajímalo by mě, jestli v polích - tedy v široce rozevřeném prostoru bez lidí - agorafobika ta agora taky pronásleduje?
Zdenek

Hanka (St, 7. 5. 2008 - 18:05)

Klárko i tak to je asi podobně u mě,i když u mě to začalo klaustrofobií

Klára (St, 7. 5. 2008 - 16:05)

Několik atak paniky předcházelo problémy s agorafobií. Já jsem několikrát na ulici zažila pp a pak už jsem v tom jela. Já jsem si pravděpodobně vinou paniky vypěstovala agorafobii. Dlouho jsem se vyhýbala místům, kde jsem pp zažila.

Hanka (St, 7. 5. 2008 - 15:05)

Agorafobie je strach z otevřených prostranství,nebo MHD,metra,kde je mnoho lidí zade jsi agorafobii a ono ti vše vyjede,,,,,,,,,,,,,,,,,,plno lidí má pp a ne agorafobii,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

Návštěvník (St, 7. 5. 2008 - 09:05)

Dobrý den, nechápu rozdíl mezi agorafobii a panickou poruchou, prosím o vysvětlení. Zdá se mi to stejné. Děkuji

Lenka N (St, 7. 5. 2008 - 09:05)

Ahojky všem.Tak dnes musím absolovovat návštěvu Úřadu práce.Vždy když mám jít z domu tak jsem nervozní.Ale poslední dobou díky lékům bohužel to vždy pochvíli venku přejde tak snad i dnes.Ale jednou bych chtěla abych opět fungovala bez nich.Už se párkrát zadařilo,vždy přijde klidová doba a pak stačí nějaký stresový podnět a jsem zase vtom.Ale naštěstí to už nebývá tak hrozné jako na začátku čili při prvním propuknutí této nemoci.Holt je to mrcha zrádná a nám nezbývá než se nevzdávat a bojovat.Naštěstí funguji skoro normálně ale jak jsem psala jen díky lékům,jenže ještě ten vlak a autobus.

Mim (Po, 5. 5. 2008 - 16:05)

Re;je to něco podobného jako abstinující alkoholik,ucítí chlast a už v tom zase jede,tady stačí vyjít ve"správný čas k popelnici"!

Klára (Po, 5. 5. 2008 - 16:05)

Já jsem velmi nezodpovědná. Ze začátku, dokud jsem nevěděla co mi vlastně je a prošla si tím známým kolečkem různých vyšetření, které nakonec skončilo i hospiatlizací v PL a dost dlouho potom docházela k psychiatrovi i ambulantně, jsem užívala kdeco, ale je to už opravdu hodně let zpátky. Ale jakmile jsem vypdala, že jsem v pohodě, tak jsem to utla a sem tam, jenom když mi bylo nejhůř, to už jsem tak nějak cítila, jsem zobla neurol nebo oxazepam. Když už to zase bylo takové neudržitelné tak Serlift, teď momentálně Cipralex. To už jsem byla teď tak špatná, že mi dělalo i problém čekat na přechodu na zelenou. Zdá se mi že Cipralex začal fungovat. Začínám pátý týden, na nějaké nájezdy do nákupních center to není, ale aspoň ten pochod z práce do práce pěšky zvládám. Před X lety jsem nebyla schopna ani dojít před dům k popelnici. Tak nevím, kdybych se kdysi léčila intenzivněji, jestli bych se toho navždy zbavila. Mám zkušenost, že po větším stresu, ne hned, ale až když se situace uklidní, jsem zase tam, kde jsem byla.

Hanka (Ne, 4. 5. 2008 - 23:05)

Kláro a co bereš a pomáhá ti to?Je to jako na houpačce ,vid?

Klára (Ne, 4. 5. 2008 - 18:05)

Hanko, buď si jistá, že bych si kolikrát nafackovala, když stále tomu podléhám. A to už jsem zažila taková údobí, že jsem absolvovala několik cest po Evropě autobusem, letadlem, dokonce trajektem do Anglie. Asi dvakrát dokonce sama bez jakéhokoliv doprovodu. A pak mám problém ujít i pět minut od baráku aniž bych se u toho nehroutila. Po takové strastiplné cestě si připadám vyčerpaná jako bych slezla Mount Everest a to je pak na tu facku. Tak teď momentálně zase léky. Ach jo...

Hanka (Ne, 4. 5. 2008 - 12:05)

Kláro ,vydím,že v tom nejsem sama a taky tě to tak ehmmmmmmmmmmmmmm,já mám někdy ve finále na sebe děsný vztek....................ale bez těch léků,to asi nejde,,,,,,,,,fakt

Reklama

Přidat komentář