Agresivita - bez důvodu

to znám, někdy už...pro Nany:

Ahoj, jsem ráda, že nejsem sama, kdo má tyhle problémy. Pokud bys chtěla, ozvi se na email [email protected], ráda bych Tě poznala víc.

Ahoj. Pokud najdeš řešení...Pro reggii:
Ahojky, svůj problém jsem zatím bohužel nevyřešila, přítel se se mnou rozešel (ale nebylo to ani tak kvůli tomu). Nyní mám krátce nový vztah a doufám, že se moje chování nebude opakovat. Tvoji přítelkyni neznám, ale podle vlastních zkušeností vím, že to asi hodně je opravdu v povaze. Nicméně můj přítel mě mnohdy i provokoval a tím se to znovu spustilo. Držím palce, ať to spolu zvládnete. :)

Nemám bohužel čas číst všechny příspěvky, ale tato diskuze se mě celkem blízce dotýká, a tak se chci rovnou zeptat, jestli některý z vašich partnerů vyhledal odbornou pomoc a zašel k psychologovi, popřípadě kam a zda to pomohlo. Můj kluk je hodnej a miluju ho, vím, že on mě taky, ale když se napije, je paranoidní a přehání, žárlí a strašně se hádáme. Není to pravidelné ani časté, ale i jednou to stačí... on si dobře uvědomuje, že to není dobře, chce vyhledat pomoc, ale já mu pomoc neumím. Pokud někdo můžete poradit mě nebo jemu napište prosím na [email protected]. Děkuju a držím vám palce

ahojky, ja mam take problem s...Ahoj Niki, mam uplne stejny problem jako ty. Rada bych to probrala s nekym, kdo ma stejne zkusenosti...ozvi se prosim na mail: [email protected]

Vztek je volani o pomoc a nebo dlouhodoby stres ci uzkost.V kazdem pripade je dobre obratit se na odborniky.

tak to já dobře znám , i ten pocit že si za to můžu sama jen jsem ve vztahu už 15 let , a si zůstanu , už jsem si zvykla , protože je to jen někdy a to podle období někdy to je celý měsíc v kuse a někdy mám třeba dva měsíce klid , mám dítě mám ho ráda a tak,jinak je moc hodný a tak si pořád nalhávám že to tak nemyslí a že se to zlepší jo a taky se za to stydí ale né tolik aby byl už ok

Mám podobný problém ve...to znám, někdy už přemýšlím že zkusím odbornou pomoc,ale zatím zkouším alespoň sbírat info na internetu...akorát zatím jsem nenašla žádnou radu...:-( Vždycky dokážu být třeba 2 měsíce v pohodě, a pak ten můj vztek zase přijde a já už nevím co s tím...i když je mezi námi vše v pořádku,tak si vždycky najdu důvod se hádat...hrozně mě štve že sem taková a taky se za to dost stydim...:-(

ahojky, ja mam take problem s pritelem a jeho neprimerenym chovanim. nekdy u nas litaji kastroly jen proto, ze neco nebylo na miste kde by to ocekaval, ikdyz leta se to dava jinde. nebo nekdo jede pomalu v aute, mam strach ze vyleze a toho pomaleho ridice vyfackuje. zatim jen nadava. ale zasekne se mu pc, tak mlati do klavesnice. jeho vztek je neprimereny situacim. i malickost staci aby zuril. neni agresivni vuci me to ne. ale ja jsem klidne povahy, nesnasim hadky, konflikty, proto se ani nehadame.. pokud on zuri, schoulim se do klubicka a cekam az to prejde, dost me to zranuje, ikdyz nadava treba jen sobe nebo k pocitaci. neni to vuci me. ale on si ulevi a ja jsem pak jeste x hodin zakriknuta a nechapu nechapu proc to neumi resit trosku s chladnejsi hlavou.. nemluve o mnozstvi sprostych slov, ktera z nej litaji. bojim se do budoucna, jestli se to treba nezhorsi  a moc nevim co s tim xkrat jsme to resili, on pak rika, ze je blbec, ze to prehnal to vi, ale v te situaci se nedokaze nijak ovladnout. rikal mi ze v tom vzteku na nej nemam mluvit a tak.. jen to teda sleduju a cekam az prestane..je mi jasne ze agresi se nema odporovat ale  jak to resit?? pokud je v amoku nic nepomuze a rict vzteklemu cloveku :uklidni se.. je na nic! jen ho to jeste vic mozna nastve.. mate nejake zkusenosti jak toto resit? uvazuju, ze bych si vyhledala psychologa a poradila se jak jednat v takovych situaich, co mam delat, aby me to tak netrapilo a abych ho treba dokazala i zkrotit..

Mám podobný problém ve...Ahoj. Pokud najdeš řešení se svým problémem, poděl se o to jak jsi na to šla. Já mám doma pravděpodobně podobnou přítelkyni s neovladatelnou agresivitou, ale bohužel si to asi úplně neuvědomuje. Chtěl bych mít klidný vztah,ale nějak se to stále nedaří. Rád bych zjistil zda je to v povaze, nebo je na ní nějaký citlivý spouštěcí systém.

Ja mam zase opačny problem,a to jsem sama ja.bohužel,ale je to tak.Mam přitele s kterym žiju 10let a mam ho moc rada,ale nesnašim ty jeho navštěvy po hospodach,ktere konči i rano.Vždycky mi slibi,že nejpozději za dvě hoďky bude doma,ale nikdy to nesplni.Já jsem doma a čekám,ale nic,tak to ve mě začne vřít a když příjde domu,tak je dusno.Vždycky si řeknu,že to řešit nebudu,ale prostě to nejde.Když jednou začnu,tak nevím kdy to ukončit.Následujou zlé nadávky a jednou už jsem se fakt neudržela a vzteky jsem ho i vyfackala,začali jsme se postrkovat,naštěstí nic važnějšího se nestalo.Máme 9měs syna a nechci,aby se to opakovalo aspoň kvuli němu,ale bojím se co se odehraje příště.Mužete mi prosím někdo poradit,co mám dělat??

Mám podobný problém ve vztahu, u nás je to ale obráceně. Tím agresorem jsem já. Jsme s přítelem přes tři roky a já si život bez něj už neumím představit. Ale vím, že takhle to dál nejde. Mám problémy se vztekem, snadno se naštvu i když není vlastně důvod a jsem pak hrozně zlá. Ve vzteku říkám sprostá slova a někdy přítele i biju. Strašně se za to stydím a chtěla bych to změnit, ale nejde mi to. Nechci ho trápit, nezaslouží si to, jenže jak se ovládat? Přítel je z toho nešťastný a často utíká za kamarády. Já mu to pak vyčítám, že není se mnou a je to zase to samé.Nevím, co mám dělat...

Lindo, a můžeš napsat jeden jediný důvod, proč být s mužem, který tě takhle týrá?

Odeujdi o něj já vím že se to říká lehce ale opravdu to nemá smysl.....budeš se jenom trápit budeš muset to stejuně jednou ukončit a nebo se utápíš a zkončíš u psychiatra a ten ti bude přžedepisovat jenom samé léky nauklidnění.....nebo si prostě s ním pokus o tom nějka rozum,ně promluvit ale jestly to opravdu nepůjde tam uvaž sama co je pro TEBE samotnou nejlpší...protože nikdo z nás ti nemůže radit bo nevidíme až tak moc do toho vašeho vztahu jak je vám spolu když jste sami atd. kolik je tych krásných chvil, začnmi to pocitovat jestly chceš v životě jenom se trápit a nebo jenom čekat kdy začnou ty urážky,osočování,obviňování atd...jestly jsi zamilovaná tak to je hodně težké ale zkus rozhodovat se rozumem, i když ono tohle všechno se jenom krásně říká ale každý člověk v situaci se zachová uplně jinak. Měj se krásně,Adéla

Můj přítel má taky záchvaty...Mám také takový problém s přítelem ... Žijeme spolu dva roky. Přítel je o devět let starší a hodně často mi to dává najevo .. Když jsme se přistěhovali, sem tam jsme se hádali, ale nepřikládala jsem tomu velkou váhu, postupem času to bylo horší a horší, jeho agresivita se zvyšovala, urážky, vydírání, osočování, výčitky, nadávky .... i tak jsem to přecházela, vždy se mi omluvil s tím, že toho je na něj moc a já ho tím vyprovokuji ... dokázal mně vždy přesvědčit o mé vině a také já sama jsem tomu začala věřit ... letos v červenci mně odvezla rychlá a skončila jsem v nemocnici ... měla jsem záchvat latentní tetanie, nikdy před tím se mi nic takového nestalo ani jsem na to nikdy netrpěla ... můj přítel z toho byl hodně špatný a začal se chovat úplně jinak, staral se o mně, vyčítal si, že to došlo tak daleko a snažil se mi to vynahrazovat ... Jenže to netrvalo dlouho, po necelém měsíci opět hádky výčitky, obviňování, že si za to, co se stalo můžu sama a házím to na něj ... Moji rodiče ho od té doby, co jsem byla v nemocnici, nemají rádi a to samé je i z jeho strany, kdykoliv se s rodiči pohádáme, vždy je to kvůli němu ...Chtějí, abych od něj odešla a vyhodila ho ... Přítel je opravdu nak počasí, někdy máme opravdu krásné chvilky a krásný vztah, ale více je hádek a výčitek. Začala jsem trpět depresema a pořád jen pláču, nemám chuť k jídlu a večer nemůžu spát ... Nevím na koho bych se měla obrátit, vím, že je to šílený vztah a asi se to nikdy nezlepší, ale stále doufám a nedokážu jen tak zahodit celý vztah . . ale také vím, že takhle to nejde dál. . . Nejhorší na tom je, že jsem to vždycky odsuzovala a říkala jsem, že bych od takového utíkala, ale spadla jsem do toho i já . .

Mám také takový problém s přítelem ... Žijeme spolu dva roky. Přítel je o devět let starší a hodně často mi to dává najevo .. Když jsme se přistěhovali, sem tam jsme se hádali, ale nepřikládala jsem tomu velkou váhu, postupem času to bylo horší a horší, jeho agresivita se zvyšovala, urážky, vydírání, osočování, výčitky, nadávky .... i tak jsem to přecházela, vždy se mi omluvil s tím, že toho je na něj moc a já ho tím vyprovokuji ... dokázal mně vždy přesvědčit o mé vině a také já sama jsem tomu začala věřit ... letos v červenci mně odvezla rychlá a skončila jsem v nemocnici ... měla jsem záchvat latentní tetanie, nikdy před tím se mi nic takového nestalo ani jsem na to nikdy netrpěla ... můj přítel z toho byl hodně špatný a začal se chovat úplně jinak, staral se o mně, vyčítal si, že to došlo tak daleko a snažil se mi to vynahrazovat ... Jenže to netrvalo dlouho, po necelém měsíci opět hádky výčitky, obviňování, že si za to, co se stalo můžu sama a házím to na něj ... Moji rodiče ho od té doby, co jsem byla v nemocnici, nemají rádi a to samé je i z jeho strany, kdykoliv se s rodiči pohádáme, vždy je to kvůli němu ...Chtějí, abych od něj odešla a vyhodila ho ... Přítel je opravdu nak počasí, někdy máme opravdu krásné chvilky a krásný vztah, ale více je hádek a výčitek. Začala jsem trpět depresema a pořád jen pláču, nemám chuť k jídlu a večer nemůžu spát ... Nevím na koho bych se měla obrátit, vím, že je to šílený vztah a asi se to nikdy nezlepší, ale stále doufám a nedokážu jen tak zahodit celý vztah . . ale také vím, že takhle to nejde dál. . . Nejhorší na tom je, že jsem to vždycky odsuzovala a říkala jsem, že bych od takového utíkala, ale spadla jsem do toho i já . .

Můj přítel má taky záchvaty...Mám doma také přítele, který je velmi zuřivý, nezvládá základní životní situace, je neustále naštvaný, nadává. Kříčí. Velmi špatně to snáším, i když je jinak velmi hodný. Vím, že to není pro život. Utrápila bych se.

zkušenosti bývají většinou stejné - mazat z takového vztahu rychle pryč.

Můj přítel má taky záchvaty vzteku a zuřivoti. Nakonec z toho vyjdu vždyky vina já, protože ho prý provokuju. Ale já vím,že takové neadekvátní chování není normální. Nevím jeslti to sem patří,ale ale kdyby někdo měl neco podobného doma , ráda bych slyšel co s tím děla, nebo jeho zkušenosti. děkuji.

Ahoj . Njedůležitější je že o tom sama víš a taky ti to vadí . To se určitě spraví když si to takhle uvědomuješ . Určitě se s tímto problémem svěř blízkým , že víš o svém neadekvátním chování a chceš to změnit . Pokud tě maj rádi a jsou to rozumní lidé tak ti daj podporu . Ahoj .

zdravim vsechny,
mam problem se sebeovladanim a agresivitou.
Je mi 26let, mam 4 mesice pritelkyni (31)krestanku, ja jako neverici jsem to bral jako prijemnou zkusenost - zadny problem sjem v tom nevidel,abych popojel : vidame se kazdy den v praci i ve volnem case, do konce brezna to bylo naprosto v poradku, pak se to zacalo kazit, tezko rict kde se stal problem. Ona je akcni, nebavi ji sedet doma kazdy den, tak jsme chodili po vystavach, divadlech, vyletech, bylo mi skvele - zacal se ve me probouzet "novy clovek" ... a to vsechno bez nejakeho stresu, nebo lamani pres koleno...
Pak se to zacalo kazit - vrchol to ovsem melo ve ctvrtek, kdy jsme se nepohodli na obede a po ceste z obeda jsem do ni strcil, na coz reagovala velice podrazdene. V tu chvili jsem si pripadal jako nekdo, kdo ji hrozne ublizil, bylo mi hrozne.... omlouval jsem se cely den, a pak prisel patek, kdy na byvale kolegyne oslave jsem trochu popil a snazil se zjistit, v jakem stadiu je ma odpoved. Opet byla podrazdena, tak padlo par osklivych slov z me strany, zacal jsem s ni trast a chytnul ji pod krkem, to vsechno v opilosti - nevim, kde se to ve me vzalo - hrozne se za to stydim a vicemene to znam jen z povidani...v sobotu, kdyz jsem se z toho castecne vyspal, jsem dorazil domu a jal se zehlit...
problem byla moje nevyspavost a zbytkovy alkohol, v te chvili jsem byl schopen slibit prakticky cokoliv. Nevedel jsem jak uz si ji ziskat zpatky, tak jsem rekl, ze pokud bude potreba a nezvladnu to sam, vyhledam odbornou pomoc...celou noc jsme debatovali, rano zadna zmena (byla nedele), sel jsem do kostela (jako dukaz, ze mi neni jedno, co se stalo), tam jsem dostal odpusteni, zpatky jsme jiz sli ruku v ruce, ja byl zase stastny a pripraveny vsechno resit (SAM) ...
proble mnastal vcera vecer, kdy doma , pri spolecne veceri mi s usmevem rekla, ze mi sehnala telefonni kontakt na psychologa...
ve me se neco zlomilo, zacal jsem se neovladat a kricet, ze me ma za blazna, opravdu jsem to nebyl ja, bylo to neco hrozneho, neco agresivniho, z ceho ja jsem i sam mel strach...padlo opet par osklivych slov, par podezreni, ze mi neveri, ze nebudu s nikym, kdo si o me mysli, ze jsem blazen...
praskl jsem dvermi a jeste do nich kopl - nevim, kde se to ve me vzalo, neskutecny vztek a nejsem sam schopen rici, kam to az muze zajit...
dneska v praci jsme spolu chvilku sedeli na kave, jinak samozrejme dela, ze me nezna a nehlasi se ke me...
trvala na tom, ze bych mel vyhledat pomoc, ja si ale ovsem myslim, ze bych byl schopen to zvladnout sam, na tom zustala stat cely nas vztah... bojim se, ze bych ji nekdy dokazal ublizit... pritom k nasili a vsemu kolem mam radikalni odpor, nikdy jsem takovy nebyl, je mozne, ze to ve me nejak vzbuzuje ona?
nemate nekdo nejakou radu jak se s tim vyporadat co nejdrive prosim?
Dekuji, Jakub