Reklama

Ako ovlivnila interupcia vas zivot

Lenka (Po, 28. 12. 2009 - 19:12)

Ahoj Mariano! Taky jsem po interupci a jsem za ni moc vděčná. S tím vynálezcem interupce máš pravdu, já si zase myslím, že to byl génius! Díky tomu úžasnému vynálezu nejsme my ženy otroky reprodukce.

Mariana (Po, 28. 12. 2009 - 17:12)

mariano!!za to co jsi...Trpět budeš ty, já si užívám, a neustále oslavuji tu radost, že jsem se zbavila odpornýho parazita, co mně užíral zevnitř. Je to báječný pocit, být zase svobodná, mít kontrolu nad svým tělem. Jsem to zase já. Vím, že ten kdo interupci vynalezl byl nejskvělejší člověk na světě!

alica (Po, 28. 12. 2009 - 16:12)

dobry den.pred mesiacom som...majka ja som na tom presne ako ty strašne vyčitkycsvedomia strašne

Denisa (Út, 27. 10. 2009 - 12:10)

Ahojte maminky, ja som otehotnela ešte na strednej škole, zmaturovala som dva týždne pred pôrodom, mala som 19 rokov... Tiež sme sa báli, či to všetko zvládneme, či zvládneme dať nášmu dieťatku všetko to, čo si zaslúži, ale mamina mi povedala jednu vetu:" bola si nezodpovedná čo sa týka sexuálneho života, tak teraz sa zodpovedne postav k Vásmu dieťaťu" A ja som ju poslúchla a dnes som šťastná, mám 3 rojčnú princeznú, je krásna, milujeme ju a je to ten najkrajší dar od žívota aký sme mohli dostať. Myslím, že každá z Vás, ktorá ma svedomie, tým, že pôjde na interrupciu bude trpieť celý život... Budťe silné mamičky!!! Držím Vám palce. PS: ak sa predsa rozhodnete ísť na zákrok, zistite si všetky trvalé následky, ktoré môžu vzniknúť.

jana godlova (Pá, 23. 10. 2009 - 21:10)

Díky interupci jsem zase sama...mariano!!za to co jsi napsala,budeš v životě trpět!!!vim co pišu,za par let si na mě vzpomen!potrat tě bude provaze cely život,ja 25 let trpi za potratůsnad si dost silna.jak tohle dokažeš napsat.jsi nestvura!!!!!

jana godlova (Pá, 23. 10. 2009 - 21:10)

dobry den.pred mesiacom som...musiš se z toho hodně vybrečet,snad maš podporu v přiteli.ja byla na potratě před 25 lety,čekala jsem dvojčata.cele roky se mi po nich styskalo a ja to netušila.dnes mam 3holky.opravdu nejsem pobožna,ale zašla jsem za farařem do kostela aby mi pomohl.dojdi si k psycholog.bude tvoje dalsi zivotni etapa lehči,opravdu věř mi,musi ti opravdu někdo pomoc.držim palce!!!!

Mariana (Út, 20. 10. 2009 - 20:10)

Díky interupci jsem zase sama sebou. Ten parazit uvnitř mně užíral, bylo mi pořád špatně, škoda, že jsem ho nemohla rozdrtit vlastní rukou. Ale i tak, díky za interupci!!!

jajaja (Út, 20. 10. 2009 - 10:10)

ahoj jani,ja si myslim,ze to...ahoj ako to doppadlo?nechala si si babatko?peniaze nie su vsetko da sa uskromnit velmi velmi a vychovate ho

Lemra (St, 14. 10. 2009 - 17:10)

S tím spamem táhni k čertu a neotravuj tady!

eva (St, 14. 10. 2009 - 12:10)

vice pribehu na www.tojesila.cz

meduzi (St, 14. 10. 2009 - 00:10)

Dave anonymne porodit a dat...Svým příspěvkem jsi přesně podpořila můj názor ohledně toho, proč lidé (matky i otcové) tak málo volí možnost adopce a přitom raději podstoupí interupci. Když nechci mít dítě já, nebude ho mít ani nikdo jiný. "Moje dítě je můj majetek a jedině já o něm rozhodnu, bez ohledu na případná jeho práva!", mi v tom zaznívá. Dost smutné, řekla bych...

karla (Čt, 18. 6. 2009 - 01:06)

jani, tak teď už to máš asi vyřešený...
jenom, že mít dítě s ženáčem je náročný, ale na druhou stranu v dnešní době není nic neobvyklého, že je matka třeba rozvedená, takže pro eventuální další partnerství to nebývá hendikep - když je ženská fajn, tak ji chlapi berou všema deseti i s dítětem, vídám to v okolí pořád.
přejuhodně síly a lásky do dalších dnů!
(jestli sem ještě někdy zabrousíš, jak to s váma dopadlo?)

mima (Čt, 4. 6. 2009 - 13:06)

ahoj jani,ja si myslim,ze to zvladnes aj sama.ja viem tiez uz tyzden,ze som tehotna,a neviem,co dalej.lubim otca dietata,ale bojime sa hlavne financne ako to bude.sme obaja dospely ludia,ale sme v situacii,kedy ozaj nevieme,co dalej.interupcii sa bojim a hlavne,ked viem,ze to dieta je jeho,a priatela milujem.ale neviem,ako dalej

jana (St, 3. 6. 2009 - 15:06)

som práve v takejto situácii, už týžden viem, že som tehotná, no môj partner už rodinu má. neviem čo mám robiť a na rozhodnutie mám už len týžden. Pomoc! na jednej strane by som ho chcela ale viem, že otca asi mať nebude, toho od pôvodnej rodiny odtrhnúť nechcem, a asi ani on - ešte má malé deti.
Zvládnem to sama? bývam ešte s rodinou, mám 26 rokov

karla (Po, 1. 6. 2009 - 22:06)

no, já někde četla, že žena má vpodstatě vrátit "míč" na partnerovu stranu hřiště, tedy:
buď nás(tedy mě a dítě) bereš, nebo ne, ale pak s tebou končím.řeknete si:ale pak ho ztratím, jenže právě že často ne, pokud vás opravdu miluje, bude o vás stát s dítětem(jeho! dítětem). pokud ne, tak by vás stejně nakonec pravděpodobně opustil a zůstala byste jen s bolestí z potratu...
to nejde, aby se chlap choval, jakoby početí s ním nemělo nic společného - je přece otcem toho děťátka...
takže: nebojte se chlapa postavit před toto rozhodnutí!

Zdeněk2 (Ne, 3. 5. 2009 - 22:05)

V Čechách stojí miniinterrupce asi 3000 Kč, klasická interrupce o něco víc, několik set korun stojí taky předoperační vyšetření.

Zdeněk2 (Ne, 3. 5. 2009 - 21:05)

Před samotnou interrupcí musíš jít ke svému gynekologovi aby provedl předoperační vyšetření. Ten Ti taky řekne, ve které nemocnici se zákrok provede. Běžně to dělají v každé nemocnici kde je gynekologicko - porodnické oddělení. Tedy napriklad v samotné B.B., ve Zvolene...

lenka (Ne, 3. 5. 2009 - 19:05)

prosim Vás kde v banskobistrickom kraji je možne isť na interupciu a kolko to stoji???za skoru odpoved dakujem..je o velmi naliehave..

lucia (Ne, 29. 3. 2009 - 23:03)

ked som pred 6-timi rokmi otehotnela-samozrejme neplanovane tak som sa rozhodla pre UPT. Bolo tam viacero dovodov-(vsetky neskutocne sebecke)dialo sa to vsetko tak strasne rychlo ze som akosi nerozmyslala co bude potom.po zakroku som citila najskor hroznu prazdnotu a potom na chvilu dokonca ulavu.bolo po vsetkom-aspon som si myslela.prisli vsak obrovske vycitky svedomia.bola som velmi emocionalna uplakana,podrazdena neskor to prerastlo do agresie.boli chvile ked som si myslela ze prichadzam o rozum.chcela som len aby ta bolest zmizla-zacalo som zo sebaublizovanim.doteraz mi jazvy pripominaju to cudne obdobie.vytvorila som si "zvlastny vztah"k jedlu.mala som pocit ze jedine co mozem kontrolovat je prijem potravy.cele sa to zacalo rozvijat v priebehu niekolkych mesiacov a trvalo to okolo 2 rokov.bola som psychicky aj fyzicky vycerpana.este aj dnes ked o tom pisem ani neviem ako som cez to presla-uz by som to druhy krat asi nezvladla.mala som 22 rokov a "velke plany"do ktorych sa deti(boli to dvojicky)nehodili.trvalo mi roky kym som sa zas trochu rozhybala.mozno som potrebovala pomoc ale bala som sa o nu poziadat pretoze som mala pocit ze musim znasat nasledky ked som sa tak rozhodla.bala som sa ze ma odsudia?myslim ze je to kazdeho osobna vec a nik by nemal zeny posudzovat pretoze nevie preco sa tak rozhodli a nevie aku cenu za to platia.

Veronika (Pá, 27. 2. 2009 - 11:02)

Dobrý den,
píšu zrovna článek o postinterrupučním syndromu, a tak jsem se chtěla zeptat, jestli by se našla nějaká žena, co si tím prošla (nebo právě prochází) a byla by se mnou ochotná udělat krátký anonymní rozhovot přes email. Myslím, že by to čtenářům pomohlo alespoň trochu pochopit, jak se taková žena cítí. Pište mi prosím na email: rozhovorVK"seznam.cz . Děkuju.

Reklama

Přidat komentář