Alergie na hluk

Co se týče odhlučnění stropu tak to pomohlo z části,museli bychom odhlučnit celý byt což nelze vobýváku,kde je odhlučněný strop tak hluk je jako z dálky řvaní celkem není vůbec slyšet,ale jelikož nad náma jsou malé děcka tak jak začnou lítat tak je to slýšet hlavně v místnostech kde není izolace.Kdyby ti nad náma měli koberce tak je to v poho,ale oni na podlaze nemají nic mám dojem,že už tam mají jenom beton.Ale ještě něco my jsme podali na mě stížnost byli pozvání na úřad a uklidnilo se to né sice úplně,ale v rámci možností to jde.Aja

S manželem jsme si před 3 roky postavili domek za Prahou,ale bohužel naše představa klidu u lesa se nekonala, neboť naši sousedi drži svého psa celý den zavřeného v kotci. A asi si umíte představit, co znamená neustálý stěkot psa pod okny.Řeknu vám, žila jsem před tím celý život v Praze, ale nic tak šílenýho jako x hodinový štěkot zoufalého psa v kotci na zahradě jsem nezažila. Po takovém zážitku říkám: Zlatá Praha a rachot aut i tramvají.

Taky bydlím v cihláku a mám pocit, že v paneláku by mi bylo líp. Ráno se budím každým krokem, který se ze sousedních bytů ozývá. Ač mám zděné jádro, neustále mi v něm vibruje zeď, jak někomu ždíme pračka. Navíc mám pocit, že to není ani z bytů bezprostředně sousedících s mým, ale klidně šikmo pode mnou. Někteří lidé mám pocit, že hluk dělat prostě musí. Máme v domě velmi distingovanou dámu s titulem, ale ta je slyšet úplně všude. Tříská výtahem, dveřmi od bytu. V bytě vším, co jí přijde pod ruku a velmi často do noci. Také je ze mě uzlíček nervů. Někdy tak přemýším, kde je ta mez, za kterou už dostanu nějaký nervový kolaps. Mám dojem, že už žiji jen tím, kde co bouchne, kdo kde bude dupat. A co se týče odhlučnění, krom toho, že to není levná záležitost, tak ne všude se dá toto vyřešit, a ne vždy to má kýžený efekt. A na rodinný domek coby samoživitelka si asi moc nenašetřím. :o(

Já bydlím v cihláku,ale je to taky hrůza. Z vedlejšího bytu máme klid,pod námi je sklep, ale co se děje nad námi, to je opravdu neuvěřitelné. Nechápu, jak může každý den někdo vyprodukovat tolik kraválu. Doufala jsem, že aspoň o vánocích budou ti lidi trochu ohleduplní a budou se mírnit, ale je to ještě horší. Je ze mě uzlíček nervů a nedokážu se už ani na nic soustředit.

Ahoj všichni milovníci ticha.
Měli bychom založit spolek a bydlet pohromadě v klidu. :-)
Všechny Vás chápu a vadí mi naprosto stejné hluky. Bydlím v paneláku a dnes ráno mne vzbudily dva štěkající čoklové pod oknem. Kdybych měla samopal, snad z nich udělám psí kusy. Potom haranti, co bydlí pod námi a jejich nejdříve dupání a pak půlhodinové naprosto odporné ječení na chodbě. A aby toho nebylo málo tak baba nad námi asi každý den stěhuje nábytek, protože jinak to není možné. Tak pevné nervy, asi se sejdeme u Chocholouška.

Majo, kdyz jsi ve zvysenem prizemi, tak staci odizolovat jen stropy, steny k sousedum, usetris za podlahy, protoze zespoda ti asi hluk zadny nejde. Pokud by okna z obyvaku a kuchyne vedla do lodzie, je dobre ji zasklit, pokud ne, urcite plastova okna tlumi hluk vic, mohou byt i nekolika sklova. Treba by slo vybudovat pred oknem zasklenou vitrinu ve velikosti o trochu vetsi nez je okno, aby neubirala svetlo. Mohla bys ji vyuzit na pokojove kvetiny, apod.
Chtelo by to obvolat par stavebnich firem, nechat si udelat od nich nabidky a poptat se, z jakych materialu by to delali.
My to delali davno, takze uz ani nevim, kolik to presne stalo a materialy jsou ted lepsi.
Pres den pri praci si lze udelat svoji zvukovou kulisu - v kuchyni poustet televizi, hudbu, apod. Ale na studium, relaxaci a spani potrebuje clovek bezpodminecne mit svoji mistnost odhlucnenou, aby se mel kam schovat a mohl si odpocinout.

Plně chápu Vaše problémy. Mě také vadí hluk, je mi 36 let, vadí mi nahlas puštěná televize, ječení mé dcery, atd. Na co jsem úplně alergická je hučení digestoře v kuchyni a spínání ledničky a její následné vrčení. Já ale vím, z čeho to mám, tak zaprvé jsem neurotik a zadruhé pracuji v kadeřnictví, kde neustále hučí feny, dříve sušáky a člověk je pak rád, když přijde domů a chce si užít slastné chvíle klidu a ticha.

Ahoj Majo, jako by jsi to psala za mě. Prožívám přesně totéž. Jediný klidný byt mám pod ložnicí a tam bydlí paní, které teď bude 80. Tak si jen přeji, aby tady ještě aspoň 10 let vydržela, protože jestli po ní přijdou její vnuci, kterým je dnes cca 22 let, tak už skončím vážně v blázinci. Začátkem roku jsem kvůli tomuto problému podstoupila 3x hypnózu, ale na mě vliv neměla. Ani trochu. Ani relaxační techniky, které ti jistě psycholog navrhne jako první verzi. V tomto bytě bydlím téměř 20 let a teprve 2 roky vnímám každý krok a bouchnutí kolem sebe. Přitom je vše tak, jak bylo i dřív. Naopak mé sousedce odrostly děti. A já tehdy ani nevnímala, že tam běhají, dupou, křičí. Tak mám asi nějakou oslabenou nervovou soustavu nebo už nevím, jak si to vysvětlit. Zatím jsem aspoň situačně prohodila pokoje tak, abych spala v té tižší místnosti, ač ráno vstávám o hodinu dřív se svou sousedkou a usínám u puštěné televize, abych trochu filtrovala zvuky od sousedů. Pokud by jsi našla způsob, jak se toho přecitlivělého vnímání zvuků zbavit, budu ráda, když se o to se mnou podělíš.

Taky mě potěšila informace o tom, že byt izolovat JDE.Před půl rokem jsme se s přítelem přestěhovali do zvýšeného přízemí ve starším cihláku. Nutno podotknout, že jsem se stěhovala z rodinného domku na klidném místě, což má asi zásadní vliv na moje současné problémy s hlukem. Dva týdny po nastěhování jsem byla v pohodě a nevnímala nic, ale pak to začalo jedno po druhým...

Pro Niku. Souhlasím, pokud mlátím dveřmi, ječím, ječí moji spratci, řvu s kdečím, pak určitě zaparkuji nákupní vozík uprostřed uličky, auto zaparkuji tak, aby už nikdo nevyjel, v narvané tramvaji nebo autobuse si přehodím nožku přes nožku tak, aby už nikdo neprošel nebo se o moji nožku umazal, na sedadle pro tři lidi se rozcápnu tak, že ho celé zaberu (to je případ ale chlapů), to jsem fakt u ženských ještě neviděla (ale co není může být),ten zbytek se týká obou pohlaví. Mně toto strašně vytáčí a říkám si: "Jsou ti lidé "jenom" blbí nebo bezohlední nebo obojí? Myslím si, že většinou obojí. Ona blbost a bezohlednost jde ruku v ruce. Problém mám ale nakonec já. Dokáži slepici nebo magorovi slušně říci "s dovolením, tu nožku si sundejte, abych mohla projít"? Proderu se radši jiným východem, protože mám chuť beze slova rovnou ty nožky nakopnout.

S těmi nákupními vozíky to vidím stejně. Já vždy někde zaparkuju, oběhnu několik uliček, v náručí to snesu k vozíku. Popojedu dál atd. Nechápu, proč ti lidi se chovají, jako by k vozíku byli přilepení. Pak ho postaví doprostřed a když jim ho lehce popostrčím stranou, ještě se blbě dívají. Jenže toto všechno i s hlukem je o ohleduplnosti. Pokud budu v noci mlátit dveřmi, určitě zaparkuji vozík uprostřed uličky. Lidi jsou k druhým slepí. Vidí svým úzkým průzorem jen sebe a víc je nezajímá. Já nejsem z Prahy, jsem z Brna, ale situace parkování bude velmi obdobná. Tečou mně nervy, když někdo najede na místo pro dvě auta a zastaví uprostřed. On vidí v tu chvíli, že krásně vyjede, když už se za a před něho nikdo nevejde. To je ovšem taky bezohlednost. Nebo jsem jen takový nervák, že mi vše tak vadí?

Pro Jolandu. Nejste první, kdo říká, že bych měla ze svých připomínek a zážitků napsat knihu, jenže: Mám sice na české poměry slavné příjmení, ale rodiče se netrefili do správného jména. Musela bych se jmenovat Dagmar a pak by šla v knihkupectví na dračku i sebevětší ptákovina. Vydání ptákoviny by zafinancoval Venca. Já bych musela sehnat nakladatele, kdo do toho půjde, když si knihu koupí tak 50 lidí (to jsou tak mí známí a jejich známí a to už jsem započítala Jolandu s manželem). Navíc bych musela zaplatit i právníka, který by knihu před vydáním zkontroloval, jestli jsem nezadala podnět k mému trestnímu stíhání a že mne by tedy stíhali. Nejsem Čunek a spol. a madam Vesecká by moje trestní stíhání opravdu, ale opravdu nezastavila. Dotaz na pražáky: Lezou vám na nervy v Praze lidi? Mně strašně. Jak jsem v přírodě, tak se tak uklidním i těch pár lidí co potkám mi nevadí, jen se vrátím do Prahy už to začne. Davy v metru se zběsile řítí proti sobě, osobní prostor nulový, není kam uhnout, prostě klušete s davem, kam si dav umane. Nedávno jsem chtěla vybočit neprozřetelně z klusajícího davu, neohlédla jsem se nejdřív jaká je situace za mnou, odbočila jsem a žuchla do mně rozjetá ženská tak, že se nám oběma zajiskřilo v očích. Ustály jsme to, neporvaly jsme se, a pro mne je to poučení. Neustále sledovat situaci za sebou, vystihnout pravý okamžik, kdy vznikne půlmetrová mezera a hbitě z davu vyskočit. Nebo situace na chodníku. Chodník široký dva metry a jedna baba ho klidně ucpe celý. Je široká tři metry a kolíbe se jako kachna. Já chodím rychle, kolíbat se za babou nevydržím, vlézt do vozovky také není to pravé, smete mě nějaký blb v autě, tak co s babou? Shodit ji do vozovky nelze, i když by se babě nic nestalo, tu by přejel jedině pásák, běžné auto na ni nemá, nezbývá tedy než se kolébat za ní a čekat, jestli se někde chodník nerozšíří. Nepříjemné ale je, že já v takovýchto situacích si už začínám brumlat polohlasně pro sebe asi takto: "Tak hne se ta baba nebo nehne, já ji snad praštím". Asi mě stejně jednou odvezou do Bohnic nebo do krimu. Kde je to lepší? U nás, myslím, v krimu, kdyby mi dali ajnclík, bylo by tam ticho, dali by mně knihy, co by mi tam chybělo. Zase ale jenom ta svoboda. Nesmím tedy žádnou babu praštit. Další problém supermarkety. Davy, košíky, vozíky a někdy i haranti. Utrpení. Zaparkuji inteligentně vozík, aby nikomu nepřekážel a obíhám supermarket rychlostí blesku, vytrhám z regálu zboží, hodím do vozíku a pádím k pokladně, hlavně už ať jsem pryč. Někdy sice ten můj vozík chvíli hledám, ale pořád je to lepší než se s ním davem prodírat. Špičkové jsou ale některé baby. Zaparkují s vozíky přesně uprostřed uliček a "ahoj Máňo, to jsme se dlouho neviděly, co dělá Božka" a jedou jako fretky a vůbec jim nevadí, že zároveň ucpaly celou uličku. A opět si začnu něco brumlat, tak to je pořád. Už zase sním o tom ostrově.

Jane, já to myslím v nějakém svém příspěvku taky psala. Vadí mi to ale taky v restauracích. Nedávno jsem obsluhu požádala, ať to ztiší, což slečna udělala. Ale za 10 minut to zesílila zpět. Myslím si, že hudba by měla být kulisou, zvlášť když se jde na oběd a ne na nějakou večerní akci. A ne, abych ji musela překřikovat. Mám sice radost, že se v poslední době dá vybírat i mezi nekuřáckými restauracemi nebo těmi, co mají oddělené prostory, ale ještě bych ráda našla ty, kde jim nevříská hudba.

Liba napsala: Ten zbytek hluku pak muzou utlumit molitanove ucpavky do usi.

Neni to molitanova pena, ale viskozni pena. Molitanova je starsi, nema pametovy efekt, viskozni, neboli lina pena se da stlacit, strcit do ucha a pak se tam sama postupne zvetsi a zaplni prostor. Molitanovou penu bys do ucha tezko narvala. Jinak spunty do usi se delaji i voskove - ty tlumi hluk uplne nejlepe, ale nejsou tak prakticke, obtiznejsi manipulace s nimi, natvarovani, udrzeni cistoty. Tolik technicka pripominka - pouzivam spunty jiz 10 let. :-)

Ještě jste zapoměly na hlučnou hudbu v obchoďácích, tam mě silně vadí taky. Obsluha v těchto obchodech si z toho dělá diskotéku. Většinou se v takových případech obrátím a můj nákup tím končí.

Lio, jdi do prace a manzela nech na materske doma, pak s nim treba pohnes :oD.

Jsem ráda, že tady čtu, že jde byt odizolovat na jedničku. Většinou se setkávám s názory, že to nemá valný efekt. Nedaří se mi přesvědčit manžela. Tvrdí, že bych měla jít raději k psychiatrovi, prý je to levnější řešení mých problémů než nějaká izolace. On samozřejmě žádný problém s hlukem nemá, je od rána do noci v práci, tudíž se tomu nejhoršímu vyhne a mně nevěří, že je to přes den nesnesitelné. Jsem na mateřské, takže většinu času trávím v bytě a je to opravdu ubíjející, když člověk nemá ani chvilku klid.

Jsem jedna z tech, o ktere ostatni tvrdi, ze je alergicka na jakykoliv hluk (vcetne manzelova chrapani). Chtela bych vzkazat vsem TRPICIM - reste svou situaci! Nerikejte, ze nejde odizolovat zdi, stropy. Jde to. Chce to trochu penez, ale za ten klid to stoji. Bydlela jsem v apartmanu na hlavni ulici, auta jezdila primo pod okny - hodne frekventovana ulice - a nebylo slyset nic - troje skla v oknech. Jde odizolovat pricky, stropy, vsechno. Jen se musi chtit. Ten zbytek hluku pak muzou utlumit molitanove ucpavky do usi.
Takze, kdyz nemam na dovolenou, kde spime s manzelem oddelene, tak na ni nejedu. Ale byt mam odizolovany na jednicku. Samozrejme treba proti hluku vrtacky ne, to je jasne, ale to zase neni tak caste. Kutilove nekuti nepretrzite.

přesně tak Jirko, Hanka to umí naprosto přesně vystihnout! Měla by napsat knihu, určitě bych si jí koupila! S manželem jsme se nachechtali. :-)

8. 10. 2008 21:40:38, Hana

To byl parádní příspěvek, i ten další. Paní Hano, takto mi z duše ještě nikdo nemuluvil, kdykoli tu budete, napiště, prosím! Opravdu - moc si to přeji...