Alergie na hluk

@Stephanos - mam to naprosto stejne jen s tim rozdilem, ze mi vadi sebemensi hluk doma, pokud prichazi z venku nebo jsem venku tak jsem uplne v klidu. Uz dlouho premyslim jak to resit, sousedi nejsou nijak vyznamne hlucni a manzelka to nevnima, ale pro me je to dost zly... premyslim nad navstevou psychiatra, ale nevim co bych mu mel ric? Ze jsem neurotik, kterymu vadi rostouci trava u sousedky v kuchyni? Resim i odhlucneni bytu, nastesti mam slusny prijem tak proste tech 90 obetuju a uvidim zda to pomuze

Na světě je prý 10-20% lidí, kterým téměř žádná hladina hluku vůbec nevadí, 60-80%, u kterých je to tak nějak vyváženě a 10-20%, kteří jsou na jakýkoliv hluk mimořádně citliví. Bohužel patřím do této skupiny. Problém je, že kdo patří do té vůči hluku tolerantní skupiny, vůbec nedokáže pochopit, jakou trýzeň dennodenně mohou prožívat osoby na hluk citlivé. A že si to nevymýšlí a nepřehánějí. Nedá se to vůlí ovládnout a nedá si na to zvyknout. Někdy si říkám, že bych byl šťastnější, kdybych úplně ohluchnul, než tím pořád trpět. V mém případě nejhůře snáším nízkofrekvenční zvuky, intenzivně vnímám i ty, co jsou na samé hranici slyšitelnosti, které třeba jiní lidé vůbec nevnímají. To je právě to dunění. Bohužel, spousta zvláště mladých lidí je na výraznou basovou linku vysazená. Pro mě je to úplně nesnesitelné. Úplně nejhorší jsou na plné pecky puštěná autorádia. Bohužel někteří jedinci nedokáží pochopit, že by je měli v obci, obzvlátě v noci, ztlumit. Utrpením jsou pro mě i nákupy v mnoha obchodech a restauracím s řvoucí hudbou se zdaleka vyhýbám. Utrpením jsou i pravidelné open air festivaly ve vedlejší obci. Hudba není slyšet, ale to dunění z toho se nese kilometry daleko a není před ním úniku. Navíc v posledních dvou letech máme i sousedy, kteří nehodlají pochopit, že když ohulí basy na své reprosoustavě na maximum, tak se pak nese dunění celým domem. I když to není v noci, pro mě je pobyt v takovém prostředí nesnesitelný. Každý den, když se vracím z práce domů, tak se mi svírá žaludek ze stresu, že jen otevřu dveře a bude to tam zas dunět. Kdo tenhle problém nemá, nepochopí to. Používám protihluková sluchátka i špunty do uší. Někdy ale ani to nestačí. Vypěstoval jsem si tím už averzi k veškeré hudbě. Současně dobře vnímám i zvuky s velmi vysokou frekvencí, jasně slyším třeba vysokofrekvenční plašičky na kuny a v jejich okolí nevydržím. Je mi 37 let a už si přeji, aby ze mě byl co možná nejdřív hluchý důchodce.

Tak jsem se sem dostala,když jsem hledala řešení.
20 let bydlíme v paneláku,slušní lidé,žádné problémy.
Před rokem začali pod náma noví přistěhovalí dělat půl roku rekonstrukci.Celé dny jsem musela pracovat z domu při vrtačkách,bourání,detonace,jako za války.
Pak se nastěhovali 3 důchodci,nevěřila jsem,čeho jsem se dožila.Ty rány od rána do noci a vykecávání 7hodin nonstop,mi zničilo zdraví.po roce jsme zjistili,že dali pryč koberce ,na strop špatný podhled,který zesiluje zvuk a podlahy vibrují....Nic s tím nechtějí dělat,ani reklamovat,ani když jim přispějeme....Prý,až ten 95 letý neustále se dusící děda,na polohovací posteli( nejspíš z I.světové),odejde na věčnost.
Do té doby se můžu zbláznit,přestala jsem spávat,usínám nad ránem,jen s práškama...
Na SBD,kam jsme napsali,nám dali najevo,jací jsou všichni70letí,kámoši a tak diletantské názory technika a ředitele,mně přivedli asi 100let v čase zpátky...Neuvěřitelná zkušenost...Když jsme psali vzkazy typu...prosíme,nehalaste tak,nemůžeme spát...Odpovědí byly jen naschvály,vzali si tam vnoučata na 2 měsíce,dupot,mlácení do radiátorů,rány do holých starých parket,no,burani nejvyššího kalibru...

Co se týče pouliční hudby, kdy dneska je tolik smradů co chodí s reprákama a pouští všem odporné techno/rep, tak řešením mohou být obecní vyhlášky, které mohou zakázat užívání těchto zesilovačů, protože to je fakt hnus, to aby člověk ani nechodil ven, protože kam se hne, někdo mu bude hrát techno.
Bohužel některé obce tohle řešit nechtějí. Nejlepší by byl zákon platný pro všechny. Do toho obecně narůstá celkově počet hovad, kteří na zahradách fakt vyhrávají jako by se jednalo o festival. Nebo někteří řidiči v autech, co z auta jdou slyšet jen bubny na stovky metrů, další hnus, co dále ohrožuje i bezpečnost! Nechápu, jak takové chování může procházet.
V tomto se fakt žít nedá a na místě je postihování jako narušení veřejného pořádku. Normální tohle fakt není. Lidé se musí více spojit proti těmto novým nešvarům.

Nevím, jestli to tu už někdo psal, pravděpodobně ale ne a je to docela zvláštní. Za mě nejhorší jsou majitelé čoklů. Jejich miláček může vše, neustále řvát jako pominutý, výt dlouhé minuty a hodiny, protože je to znuděný psychouš, kterého majitelé ignorují, ale strašně ho musí mít v bytě/na zahrádce. Celou dobu se o něj nezajímají, domů jezdí pozdě večer, ale jakmile si někdo dovolí upozornit na bordel, který ta jejich **** dělá, hned největší haló, "je to pes, ten štěká, co chcete?". A proti tomuhle žádný zákon není, policajti jsou retardi, kteří jen řeknou to samé a odjedou. Česká posedlost čokly je naprosto odporná.

Ano, taky nesnáším hluk. Dnes jsem šla říct sousedce, že mě obtěžuje její hudba a její děcka, které řvou do večera do 22. Sice mě neposlala přímo někam, ale moc pochopení pro mě neměla. Já jsem aspoň řekla, co jsem chtěla,ale jestli to bude k něčemu, to nevím....Dám si špunty a okna asi otevřu až později...A ti, co si myslí, že na vesnici se budou mít líp ohledně hluku, by se měli mít na pozoru, protože to tak vůbec nemusí být. Záleží na míře ohleduplnosti sousedů a ta může být velice rozdílná.

Dobrý den, ahoj,
bohužel člověk a hlavně ten slušný, postupem let často zažívá stresy z nich se mohou postupně stávat traumata a pocity beznaděje. Faktem zůstává, že je před těmito problémy vždy sám a to i přes pomoc druhých. Neboť problém není tam venku, ale uvnitř v jeho duši. Nejedná se o církevní pojetí, ale o čistý fakt. Tyto problémy znám. Skončil jsem na antidepresivách. Ty jsou účinné do jisté míry a spíše než pomáhají, tak otupují smysly a oddalují skutečné řešení problému. Noci beze spánku, strach z návratu domů, hluk všude kam se hnu, problémový arogantní lidé, atd. atd. To jsou všechno problémy, které si nevědomě přitahujeme a máme je řešit, protože jinak nás udolají.Nejtěžší je začít s tím něco dělat. Zkoumat proč nám to tolik vadí, sebrat sílu a pokusit se o duševní růst. To způsobuje ve výsledku změnu okolí a zlepšení naší situace. Je to těžká a bolestivá cesta. Většina lidí se jeví jako hovada a také jimi jsou. Bohužel. Slušní lidé to mají vždy těžké. Jsou sami v přesile hovad. S hlukem mi pomohla terapie prostřednictvím bezdrátových sluchátek s relaxační a meditační hudbou. Dále je dobrá terapie a podpora přátel a rodiny. Nutno ovšem říci, že jsem sám. Je mi 32let a jsem v těchto situacích možná odjakživa. A ano, je to boj!

Určitě by se lidé měli více angažovat a apelovat na restrikce, postihování viníků! Lepší vymahatelnost zákonů na ochranu zdraví! Limity existují pro restaurace a další, vše řeší Hygiena. Existují protihlukové stěny, protihluková okna atd., vše je o penězích. V Novém občanském zákoníku se nesmí narušovat soukromí druhých lidí včetně nechtěného hluku, je to § 113 atd.
Nicméně jakýkoliv spor je pořád na dlouhé lokty, někdy se to těžko dokazuje atd.
Lidi se obecně čím dál více chovají jako hovada, jsou bezohledná a čím více milují hluk, je to známka tuposti a úpadku společnosti.
I u mně vznikla za poslední rok zvýšená citlivost na hluk a fobie z hluku. Nikdy jsem neholdovala hluku, mám ráda zpět ptáků a šumění stromů.
Za poslední rok se můj zdrav. stav tak zhoršil, že teď mám nemocenskou. Je to způsobené stresem, přepracovaností, únavnou a nadmírou hluku z okolí. Dojíždím daleko do práce a všechny faktory se sčítají. Smradům v autobuse co jim vyhrávají bubny ze sluchátek, ty mám chuť doslova vyfackovat. Vadí mi i auta co jim vyhrávají bubny na 500 m široko daleko. Nechápu to, co to je za požitek?? Proč stále někdo obtěžuje druhé lidi svou odpornou hudbou? Dvě poschodí pod námi mají plovoucí podlahy a malá děcka, která dělají běhací maratón hlavně večer po 20 h! Děsné. Pod námi je sousedka, co stále s něčím tříská a má rovněž plovoucí podlahu.
Můj odpor k bubnům nastal vloni, kdy na fotbalovém hřišti otevřeli hospodu a ti blbečkové si venku vystavili dvoumetrové reproduktory vyhrávali na dvě ulice, že i přes zavřené okno jsem měla bubny v bytě. Nesnesitelná bolest. Pak byla petice, jednání s obcí, protože něco takového samozřejmě není ani povoleno a správně to mělo být ihned vedeno jako správní řízení. Jenže i obec tyhlety gaunery kryla.
Samozřejmě doma to řeším špuntami do uší, vodní fontánou či ventilátorem.
Když jsem někde v lese, kde očekávám ticho, nesmírně mě vytočí motorkáři, kteří jsou úplně všude a jejich odporný zvuk motorky je slyšet i na kilometry. Těm bych také nejraději nakopala do prdele, jak ohrožují zdraví ostatních lidí tím, jak nemají tlumiče, jezdí neukázněně atd.
Co se týče hudby na vlastním pozemku, tak tady také nechápu přístup lidí, že si může dělat co chce. Mně přijde normální a slušné, že člověk neobtěžuje druhé svou hudbou a pokud má potřebu hlasité hudby, ať si zaleze a vybaví byt tak, aby neobtěžoval a neohrožoval zdraví druhých lidí.
Prostě řešení vidím jen a jen v postihování a v trestech a v tom, že lidé si budou více a více stěžovat a tlačit na zákonodárace, aby ti, co dělají nepravosti, neměli práva, ale tresty.

Moje dcera je též od mala přecitlivělá na hluk. Několikrát jsme kvůli tomu museli odejít z dětské akce- karnevalu, diskotéky, protože jí vadila ta moc hlasitě puštěná hudba a do toho křik dětí. Ve škole vyplňují každý měsíc dotazník, co jim vadí, co se jim ve škole líbí a ona vždy píše, že křik kluků o přestávce - no s tím se asi moc nedá dělat - děcka jsou prostě hlasitá, ale jinak určitě by šlo různé hluky zmírnit. Mně třeba vadí, když soused pravidelně seká i nízký trávník křovinořezem , je slyšet i to drnční kamínků, jak najíždí na zem. Sekačky v sousedství řvou pravidelně každý víkend od března do listopadu, jen letos v tom suchu to bylo o trochu lepší v prázdninových měsících, ale teď v listopadu ještě všichni posekali. Jinak též nemusim hlasité koncerty. Většinou si hudbu užiji z větší vzdálenosti a přímo na koncert nejdu.

Koukám, že jsem to omylem poslala nedokončené. Vlastně už v tuhle chvíli nemám moc co dodat, jen to, že by mě zajímalo, co si o tom vy ostatní podobně "postižení" jako já a možná i ta paní myslíte a jestli jste se třeba někdy dostali do podobné situace a jak jste to zvládli. Možná je většina z nás teď vystresovaná a otrávená z blížících se Vánoc a situací s tím spojených, a pak přecitlivěle reagujeme v situacích, které bychom jindy zvládli v klidu nebo nad nim mávli rukou, protože by nám to bylo fuk.

Ahoj, hodně dlouho jsem tu nebyla, ani jsem neměla v plánu sem jít, ale dnes jsem měla jeden takový docela nepříjemný zážitek, o který bych se s vámi ráda podělila, třeba mě pochopíte a povzbudíte. Četla jsem počáteční příspěvky této diskuse a musím říct, že mi do značné míry mluví z duše. Je mi skoro 38 let; hluk mi asi do určité míry vadil vždycky, pamatuju si, že na základce jsem patřila mezi docela tiché děti, které nelákalo lítat venku nebo po třídě, radši jsem si kreslila nebo s někým povídala, bohužel většina kluků ze třídy to měla přesně naopak, vybavuje se mi, že mi ten kravál lezl na nervy už tehdy. Celý život bydlím v činžáku nebo v paneláku, takže bych teoreticky měla být zvyklá, ale bohužel tak úplně nejsem. Nějakou dobu mi to ani tak nepřišlo, ale posledních několik let mi docela dost leze na nervy hlavně hluk, který dělají někteří spolucestující v MHD, a na jiných uzavřených veřejných místech: ať už to jsou řvoucí mimina, hlasitě žvatlající děti, lidi nejrůznějšího věku hulákající do telefonu nebo vyloženě hluční jedinci, kteří zcela bezúčelně vyřvávají, protože jsou pod vlivem alkoholu nebo drog nebo prostě jen bezohlední, případně obojí dohromady. V MHD mívám většinou sluchátka (pecky; obvykle poslouchám na hlasitost 20 - 25 z max. 40, takže nejspíš docela rozumná hlasitost; navíc jde často o melodickou hudbu, která se líbí spíš lidem z generace mých rodičů nebo dokonce prarodičů, takže pravděpodobně většinu lidí neruším, a pokud ano, jak jinak se mám já a lidi jako já bránit kraválu, když ještě nejsme tak daleko, abychom okolní zvuk zvládali účinněji odfiltrovávat? U těch mimin se to dá omluvit, že se s tím často třeba ani nedá nic moc dělat, i když se rodiče někdy v dobré víře opravdu snaží, někdy se s tím možná opravdu nedá dělat nic lepšího,než nechat dítě "vyřvat" (nevím, děti nemám, ale do značné míry se ztotožňuji s názorem, že "nejmoudřejší" ohledně výchovy dětí bývají ti, co žádné děti nemají, resp. přiznávám, že vím, že nic nevím); ti ostatní si to buď neuvědomují nebo neberou, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného. Není to tak hrozné, že bych kvůli tomu nemohla spát, ale štve mě to. Na druhou stranu musím bohužel připustit, že sama mám (prý) dost zvučný hlas a že si to někdy neuvědomuju, proto neberu jako nic špatného od někoho z rodiny, kamarádů nebo kolegů, když mě na to ve správnou chvíli upozorní, naopak jsem ráda, a hned se snažím mluvit tišeji. Snažím se podle toho aspoň v rámci možností zařídit: ne že by mi vůbec nikdo nevolal, ale (naštěstí) na tom nejsem ani zdaleka tak, že bych měla v průměru deset hovorů za hodinu :-) Postupem času se mi víc a víc daří být empatická v tom směru, že fakt nechci dělat ostatním to, co mi samotné vadí. Většinou když si potřebuju vyřídit nějaký telefonát, je to buď v situaci, kdy opravdu nikoho neruším, nebo to odložím, což většinou jde, a zavolám, až když jsou na to lepší podmínky, ale občas se to prostě odložit nedá nebo je důvodné podezření, že by to opravdu mohlo "hořet". Jako dnes: byla jsem na poště s pracovním dopisem, zrovna jsem se dostala k okénku, když mi začal zvonit telefon. Fakt jsem to nemohla vzít, tak jsem to típla. Ale byl to šéf, tak jsem to brala tak, že asi potřebuje něco neodkladného, a zavolala mu hned, jak jsem vyřídila záležitosti u okénka. Nakonec se ukázalo, že (aspoň podle mého názoru) to aspoň chvilku počkat mohlo, ale šéf mi málokdy takhle volá (nemám služební mobil), navíc je to fajn férový a vstřícný člověk, tak jsem měla i trochu špatný pocit, že jsem mu to původně típla. Chvíli jsem koketovala s myšlenkou, že půjdu ven a zavolám odtamtud, ale bylo kolem nuly, nechtěla jsem mrznout, tak jsem si řekla, že určitě nebude žádný velký problém, že mu zavolám z pošty. Sedla jsem si na jednu ze tří židlí (kolem to opravdu nevypadalo, že bych někomu blokovala místo) a zavolala mu zpátky. Ještě jsme neskončili, a už mi nějaká důchodkyně, která si sedla vedle mě, něco naznačovala. Jakmile jsem položila telefon, dozvěděla jsem se, že mám mluvit tišeji. OK, kdybych nebyla dlouhodoběji docela "napružená" na rozličné "zdroje hluku", možná bych řekla "pardon" nebo "promiňte" a dál to neřešila. Takhle to asi "chudák baba" odnesla za všechny, kterým jsem nic neřekla, protože jsem se jednak bála a jednak jsem si nechtěla kazit den a snažila se si to tak nebrat; na svou obranu můžu aspoň říct, že jsem na ni nebyla sprostá. Řekla jsem jí, že tohle je výjimečná situace, že kdyby po mě šéf zrovna něco nechtěl, vůbec bych teď netelefonovala; paní se pokusila něco namítnout, ale já nebyla k zastavení, oznámila jsem jí, že mi taky vadí hluk, který hodně lidí dělá, ale nikdo to neřeší, a když si já potřebuju výjimečně zatelefonovat, je to hned problém, a svůj odchod jsem doprovodila slovy "jděte do háje" (nikoliv "do prdele", "do hajzlu" ani nic podobného). Vypadalo to, že si z toho "bába" nic nedělá, naopak ji to pobavilo. Pak jsem se schválně podívala v mobilu do přehledu, jak dlouho můj hovor se šéfem trval. Tipovala jsem, že to určitě nebylo déle než 3 minuty. Skutečnost mi téměř vyrazila dech: ani ne minutu! Přesně 59 vteřin! A z toho jsem nemluvila celou dobu jen já, celkově to odhaduji na 30 - 45 sekund. Vážně je to tak hrozné nepohodlí, aby to někdo musel komentovat? Možná jsme se sešly v ne úplně příjemném prostředí dvě ženské otrávené z okolního hluku a prostá zdvořilá prosba jedné spustila výbuch druhé; možná je ta paní opravdu nadprůměrně citlivá na hluk a můj krátký stručný telefonát ji opravdu hodně rušil; možná jsem ani nemluvila moc nahlas, ale paní bohužel patří mezi lidi, kteří si myslí, že můžou buzerovat a okřikovat každého, kdo je nebo vypadá výrazně mladší než oni - možnosti jsou různé. I když uznávám, že ten nepříjemný incident určitě nebyla chyba jen jedné strany, mrzí mě, že k němu došlo. Vytočila mě pěkně, v tu chvíli jsem viděla rudě, myslím, že jsem situaci aspoň v rámci omezených možností zvládla docela se ctí, ale mohla jsem to určitě zvládnout líp, přece jen moje slovní sebeobrana byla v duchu "Pepíček taky čmáral po zdi". Ale je rozdíl, když někdo hlasitě krafe do telefonu a vykecává se z dlouhé chvíle nebo je mu úplně fuk, že by tím mohl někoho rušit, a když si někdo potřebuje něco krátce a stručně vyřídit. Není vyloučené, že paní mé části rozhovoru nerozuměla, mluvili jsme anglicky, tak mi možná ani nevěřila že telefonuju se šéfem.

Mám to něco podobného a myslím, že alespoň dočasným řešením je dělat hluk taky.

Něco podobného se řešilo zde http://www.24poradna.eu a je tam i řešení jak s takovými sousedy vyběhnout.