alkoholismus

Mám kamarádku,která pije každý den a to už od rána.Trvá to již dlouho.Má tři malé děti.Ty se musí dívat na to,jak se v opilosti pere s manželem a sprostě mu nadává.Opilá řídí auto.Manžel již neví,co má dělat,domluvy nepomáhají.Zajímalo by mě,jestli je možné,aby toto zvládli sami,aby přestala.Je mi jich líto.

Přesně tak. O nic jiného nejde. Ať si každý vybere.
Já bych si vybral denní docházení do léčebny, jako do stacionáře.

Je to pořád dokola, alkoholik si nikdy nepřizná svoje pití, že ničí rodinu, manželství, zdraví svoje i ostatních.On je totiž ten ukřivděný chudák, kterého všichni odstavili bokem a on neví proč.Že dělá dluhy, které za něj ostatní platí? Nevadí.Že se za něj děti stydí? Nevadí.Že připraví děti o střechu nad hlavou? Vždyť mu všichni jenom nadávají a onse tak snaží! Ale o co? Jenom aby sehnal peníze na chlast.Stokrát jsem uvěřila, že se manžel změní. Nepomohlo léčení, prosby ani výhružky.Dnes nevím kde je, na děti neplatí.Napřed jsem měla výčitky svědomí že odešel, dnes aspoň vím kolik peněz mám doma pro děti a na splácení jeho zbytečných dluhů.Určitě je potřeba alkoholikům pomoct, ale ne do nekonečna.Pokud sami něco nezačnou dělat, je každá pomoc marná.

přesně tohle teď řešíme, alkoholik ve čtvrtém stadiu není schopný dohlédnout své životní reality a dopadu svých skutků, ale je skoro nemožné zbavit jej aspoň částečně svéprávnosti. Podaří se to až u těch nejhorších případů alkoholické demence. Proto ty případy, kdy alkoholik zadluží rodinu, prochlastá rodině střechu nad hlavou, a ti okolo jsou opravdu bezmocní. Domluvit se s alkoholikem, aby dodržoval nějaká pravidla nebo pomohl najít řešení pro svojí rodinu (souhlasit s rozdělením majetku, rozvést se) je prakticky nemožný.
Ono totiž diagnostikovat alkoholika bývá hodně těžké, někdy s tím mají problémy i zkušení psychiatři, protože alkoholik dokáže mistrně manipulovat a zastírat. Také často mění doktory, aby nebyl prozrazen (léčí-li se na psychiatrii pro přidružené nemoci, jako je deprese atd.). I když podle statistiky třetí a čtvrté stadium alkoholismu je již za zenitem, tomu člověku nelze pomoci a on se z toho z největší pravděpodobností nedokáže sám dostat, pořád je tu šance, že až když padne na dno, prozře a začne se svojí závislostí bojovat. Nelze dle mého názoru oddělit toho alkoholika, který se nikdy nedokáže pití vzdát, od toho, který zvládne abstinovat, i když na miliontý pokus.
Takže až když už alkohol zničil mozek člověka tak, že je opravdu neschopný se o sebe postarat z důvodu demence, a je-li okolo něj ještě někdo normálnější, kdo to za něj zařídí, lze možná se žalobou na zbavení svéprávnosti a určení opatrovníka uspět.
Otec naší rodinné alkoholičky, celoživotní alkoholik, třeba zmizel pro rodinu na několik let úplně ze světa, pak ho někdo našel v příkopu jako strašnou trosku a umístil do blázince. Tam je pod léky, spokojený, v teple, úplně mimo, jen má občas záblesky, že píše dopisy, které na první pohled vypadají úplně normálně.
r.

text

co jsou ti platné míry a váhy,když jsi opravdu impotent.I duševní.To vidíme i na jiných diskusích.

Snad nikdo nikoho nenutí s opilým prasetem žít,pokud se chová jak píšeš,je snad dost jiných a hlavně střízlivých partnerů,nebo se mýlím ?Ono to chce hlavně trochu odvahy a ne jen z pohodlnosti trpět a nadávat.Obětovat se kvůli dětem,se tomu říká.Alkoholik je to nejhorší,co může být.Jen lži a zase lži,sliby.Zničí vše okolo sebe.Pokud se sám chce léčit - proč ne.Ale všichni ostatní nezaslouží ani špetku ohledu.A až někdy přijedu k dopravní nehodě,kde se vypotácí ohavné opilé cosi,nebude mít policie co vyslýchat,vymlátím mu život z těla.Měřím 180 cm a k tomu 117 kg,poradím si,to mi věřte.Nikdy jsem s opilcem nežil,ale to,co čtu,vidím a slyším mi úplně drásá srdce.

koukám, debata se vyostřila. Ten Anonym, který zmiňuje, že nikdo nenutí nikoho s alkoholikem žít, by se měl zamyslet nad tím, že děti alkoholiků nemají na výběr. Ony jsou neschopné samostatného života, pro to, aby jejich maminka - tatínek byli v pohodě a chovali se stejně jako ostatní maminky a tatínci, aby nepadali do bláta, neváleli se po schodech v baráku, nemlátili je v delírkách, nepodřezávali si žíly, aby přišli do školy na schůzky normální, aby doma bylo vše normální, proto by ty děti udělaly všechno na světě. Ty děti jen cítí, že život s alkoholikem není normální. A dělají všechno co můžou, aby maminka byla v pohodě, tváří se navenek, že se nic neděje, stydí se za to, že u nich doma to není "normální".
A taky, člověče, zapomínáte na to, že alkoholikem se člověk nestává ze dne na den. Nejdřív jen trochu víc pije. U žen je to zrádnější, protože dokáží pití dlouho maskovat, a to neuvěřitelně bravurně. A tak jejich partner nejdřív začne s "blbýma poznámkama" - nějak víc piješ, neměla bys to omezit? "chce ze mě udělat alkoholičku, no to já nejsem", pak začnou ultimáta, spory o dítě, strach, co s dítětem bude, protože dítě se o sebe postarat neumí, a s alkoholikem žít nemůže, takže zodpovědnost, tisíc pokusů dát vztah dohromady, tisíc a jeden způsob, jak přinutit alkoholika, aby si uvědomil, co se děje a včas zatáhl za záchrannou brzdu. Nejdřív se vše dusí doma pod pokličkou, navenek šťastná rodinka, jen to dítě se chová nějak jinak, je přehnaně veselé se smutnýma očima, nebo podivně zamklé a citlivě vnímá atmosféru v okolí a snaží se předcházet všemu, co by maminku mohlo rozhodit, a pro co by se zase musela jít napít. Dítě nevnímá, že neovlivní vůbec nic, ale strašně moc se snaží nějak zařídit, aby máma byla tou normální mámou. Pak hrnec přeteče, pravda se vyvalí jak hnusná láva, už začnou problémy v práci, krytí kolegy, pomluvy kolegů za zády, nátlak na léčbu. A bod zlomu: rozpad rodiny, důkazy o alkoholismu jednoho z rodičů jsou tak nepřehlédnutelné, že i české soudnictví svěří dítě do péče otce, ztráta "normálních" přátel, protože nadávat a urážet se člověk dobrovolně nechá jen určitou dobu, ztráta zaměstnání, finanční problémy, zdravotní problémy. Počínající alkoholická demence a stihoman, paranoia, neschopnost uvědomovat si realitu, únik před realitou opět k alkoholu.
Asi jsem smotala víc příběhů dohromady, ale je v tom i ten náš. Ony ty příběhy jsou jeden jako druhý, stejné konce. Na následky alkoholismu umře ročně 4 tisíce mužů a 2 tisíce žen. Jen nevím, jestli ta alkoholová clona alkoholikovi na konci sil nechá nahlédnout, kam ho jeho únik z reality zavedl, a jakou spoušť zanechal v duších těch, kteří ho měli rádi, když byl ještě tak nudně "normální" - jen se možná trochu víc napil ...

Přestal jsem pít sám.Bylo to strašné.Celé dopoledne jsem se třásl a strašně potil.Nemohl jsem jíst ani pít z PET lahve.Vše jsem roztříkal.Třetí den mne žena dovedla k obvodnímu lékaři.Ten se zhrozil, měla prý zavolat záchranku.Naordinoval mi Tiapridal.Zprvu 2 tablety 3x denně.Pak míň..nepiji 8 měsíců a jsme strašně šťastní.Tiapridal beru už jen na spaní.

Milý anonyme, NIKDO VÁS NENUTÍ zůstávat žít s alkoholikem, pokud je to s ním takové peklo. (a uznávám, že většinou je). Jenže to vy, ubohé chudinky neschopné samostatného života nechcete slyšet. Radši budete roky tohle snášet, litovat se a plivat síru.

to je logika!
Sama začala chlastat, ne s pomocí těch druhých...
trosku ze sebe dělá každý sám dobrovolně. dobrovolně chlastá, nikdo to do něj nelije, nikdo není zodpovědný za to že chlastá. taky do léčebny může jít jen dobrovolně, protože dobrovolně začal chlastat. NIKDO NIKOHO NEDONUTÍ PÍT, kdyby dotyčný nechtěl.
ale protože on chtěl, začal chlastat:-)
když čtu tyhle názory, zvedá se mi žaludek. já a mnoho dalších partnerů alkoholiků jsme mohli být tísíckrát uchlastaní na smrt, aby jsme nějak vydrželi to odporné chování opilce, taky jsme mohli začít pít, protože život byl nesnesitelný.

to dítě je chudák, ne opilá matka, ta mu zkazila život.

Jen aby ten dvanáctiletý "drobek" náhodou už sám v tichosti nepopíjel nebo třeba nehulil trávu, aniž jste o tom měli potuchu...
To je tak neuvěřitelné naivní... :-/

tobě to hlava nebere a jí taky ne,Koukla jsi se vůbec na to proč ta tolik tebou nenáviděná začla chlastat?Jestli ten tvůj kolík ji k tomu nedohnal?Umíš ji jen odsuzovat a špinit.Trosku dělá alkohol z lidí to ano,ale i s pomocí těch druhých.

pozdravuj na diskuzáku! My se opravdu "nebojíme" toho, že by soud rozhodl o svěření dítěte opět matce, s dítětem se tyhle škatulata naštěstí nehrají. Hlavně dítě už je velké, samo si řekne, co chce. My už vše řešíme pragmaticky, jen s ohledem na to, že drobek se bude muset nějak s tím, co jeho matka prováděla jemu i okolí, vyrovnat, a že v pubertě ten hnus z minula vyplave, tak aby tu matku mělo kde najít a vyříkat si to s ní.
Jediné, co by se mohlo podařit teď, po dlouhodobější abstinenci (soudkyně chtěla 1 rok prokazatelně) by byl pravidelný styk s matkou v určený dny (teď jí strašně vadí, že musí zavolat a dohodnout se se svým bývalým manželem), a taky, kdyby abstinovala delší dobu, tak by mohl soud (přes znalecký posudek ale) povolit, aby dítě zůstalo u matky přes noc, bude-li chtít. Přestěhovali jsme se kousek od matky současného bytu, drobek může kdykoliv sednout na autobus a za 10 min. je u matky, a podle jeho volby zase jede domů. Jediné, co musí matka dodržovat, je přísná abstinence, když je s dítětem, to bylo to jediné, na čem trvá rodina, sociálka i soud. Může taky kdykoliv zajet za matkou do léčebny, nebo ho tam odvezeme, ale nechce. Poslal pohled. Jenom si přeje, ať se pokusíme udržet mámě tu střechu nad hlavou, sám řekl, že máma neví, co se okolo ní děje, a že věří lidem, kterým by věřit rozhodně neměla. Ale fakt se přiznávám k těžkému pragmatismu, bez emocí, ani lítost, ani nenávist, muž už se s minulostí popral, řekl, že za to jak žila se odsoudila sama, žijeme svůj život, do kterýho se jen ona svými excesy pokouší občas zasáhnout. Stejně pro nás jen zůstává nepochopitelný, jaký trosky dělá alkohol z lidí, svíjející se zvířátka s obrazem šílenství v očích. To mi pořád hlava nebere. r.

S tím bytem, to už je fakt trochu "silný kafe" :-(((

Slávko ty se jdi taky vycpat.Co ty víš komu je co lhostejný.Kvákáte tu o jiných a sama r ani neví jak těžký to je.Kritizuje ji tu,ponižuje a dělá ze sebe svatou.Přitom je blahem bez sebe,že ona je slabá a sama dítě štve proti mámě.Hnusnej odpad ta tvoje r a ty fakt zalez slintáš tady svoje rádoby moudra a přitom tobě je to ještě víc fuk jak druhejm

Převychované Nešporovy stíny zase šíří svoje moudrosti... A přitom jim cuká u pr..., aby se náhodou znovu nenapili... :-/

R., je kouzelné a uchvacancujíce lidské, jak hrstce posledních spravedlivých, kteří se nedokáží na anonymním serveru podepsat ani anonymním nickem, je naprosto lhostejné, jestli vaše rodinná alkoholička třebas zdechne, ale hlavně že Ty budeš na*raná, když se z toho dostane :o)))))) Tomu říkám empaticky lidský přístup :o))))))) No nic, už se tu do vás nebudu míchat, zalezu si zase zpět na diskuzák ;-)

Souhlas!

kdyby se s tím poprala a dosáhla toho nepít bych ji přál to by se r posrala.Kráva.