Reklama

Anketa - udělejte si , prosím , čas-Děkuji !

Lenka - lenkasa (St, 3. 2. 2010 - 15:02)

1. v rodině nikoho postiženého nemáme

2. kdyby se takové dítě narodilo tak bych se o něj rozhodně starala vždyť by to bylo mé dítě ať už postižené nebo ne.

3. Ano přispívám na takováto konta. Myslím si, že to rozhodně pomůže těmto lidem. A navíc odjakživa chci lidem pomáhat.

4. Ano rozhodně to budoucnost má, pokud ten člověk má chuť i přes postižení žít. Pokud nemá tak je to smutné, a nevede to nikam. Ale pokud alespoň tu chuť do života má a chce býti jako člověk bez postižení tak to budoucnost má a mnohdy i velkou budoucnost.

Marta (Po, 5. 5. 2008 - 21:05)

V rodine ne, ale blizko naseho bydliste je domov pro mirneji postizene, casto se s nimi setkavam, obcas s nimi hraji hry, nebo jen tak povidame. Kdyby se mi narodilo takove dite, urcite si ho necham, i kdybych si mela jidlo od pusy odtrhavat, abych ho uzivila a na prizpivani ve vetsim rozmeru mam cas a hlavne nemam prijem, takze nemam poenize, ale casem urcite! Kvalita retardovanych lidi se muze a mela by vzdy zvysovat

Eowyn (Po, 5. 5. 2008 - 19:05)

1. Neznam nikoho s postizenim.
2. O dite bych se starala.
3. Prispivame vice neziskovym organizaci. Jsme muslimove a odevzdavame 2,5% nasich prijmu jako zakat.
4. Ano, zlepsi kvalitu zivota postizeneho cloveka.

v. (Po, 5. 5. 2008 - 19:05)

Ahoj Andy,
1. pracuji v NNO. Máme denní centra pro lidi s duševním onemocněním (schozofrenií) a denní centra a chráněné dílny pro mentálně postižené. Pravidelně se s nimi setkánám a účastním se řady akcí a reakce okolí jsou v pohodě. Spíš pociťuju od lidí lítost než strach a opovržení....
2. pokud bych to zjistila včas, šla bych na interupci (samozřemě podle druhu a míry postižení). Pokud by se mimčo narodilo z postižením samozřejmě bych se o něj starala, měla bych ho doma a snažila se mu poskytnou co nejkvalitnější život ve spolupráci NNO a různých docházkových center.
3.Můj postoj - pozitivní. Pomáhám nyní jako zaměstnanec, dříve i nyní jako dobrovolník.... na sbírky zásadně NEpřispívám!!!!! Např. časopis Lev, nebo Srdce, které nám vnucují na ulici, že to jde na děti přispívá 2O haléřů z prodaného výtisku, který stojí 30 Kč. Snažím se pomáhat jinými způsoby (dary hmotné, dobrovolnictví, sponzorství aj.)
4. Jo, jo asistent je skvělý. Nejen že pomáhá, ale hlavně učí a začleňuje do společnosti. Jen na ně nejsou peníze.
Snad jsem pomohla a drž se :o))))

Návštěvník (Pá, 5. 10. 2007 - 12:10)

1. ne
2.nevím, snad bych se dokázala postarat sama, ale těžko říct..
3.ano
4.ano

Andy (Pá, 5. 10. 2007 - 10:10)

1. s postiženými dětmi jsem se setkala v kojeneckém ústavu a v dětském domově, kam chodíme s dcerou pomáhat. Přesné názvy nemocí neznám, je pravda, že jsem si dobrovolně nikdy takové dítě nevzala ven na procházku, jen pomohla vykoupat, převlíct a nakrmit.
2. přestože jsem proti potratům a věděla bych, že dítě, které čekám je postižené, šla bych na něj! Pokud by se to zjistilo později, nechala bych si ho a obětovala jeho péči svůj celkem spokojený život:)
3. postižený lidi mi nevadí, neotáčím se za nimi ani nijak nekomentuji, jen lituji je a jejich rodiče či pečovatelky. Vždy si v takovém momentu uvědomím, jak mi vlastně vůbec nic nechybí, páč doma jsme všichni zdraví! Přispívám pomocí magnetek na konto "pomozte dětem".
4. myslím, že asistenti mají budoucnost, ovšem nedokážu si představit, kdo by jim za to platil, když stát nemá ani na dotace pro bezbariérové vstupy:(
Myslím, že to co děláte, je velmi ušlechtilé, klobouk dolů, já raději zdravé a zlobivé děti:)

PRAVDA (Ne, 30. 7. 2006 - 13:07)

proč trapit ditě když by bylo postižené?To už je lepši potrat.Nebudte sobci

Magdaléna (Ne, 30. 7. 2006 - 08:07)

1)V okolí nemám nikoho s postižením,ale pracovala jsem 4 měsíce v Ústavu pro mentálně postižené.Práce mě velice bavila,ale bohužel nešla skloubit se 3 dětma.V Ústavu je o tyto lidičky dobře postarané strava,oblečení,různé akce..
2)Myslím si,že bych se chtěla starat o své postižené dítě,ale ze skušenosti vím,že to vždy není možné.Dítě doroste v dospělého člověka,má větší sílu,někteří ubližují sobě i jiným,utíkají atd.
3)Přispívám na lepru slepé a někdy i DD,chtěli jsme přispět konkrétně a to otevřenýn srdcem,tak jsme si vzali před 8 lety klučinu z kojeňáku.
4)Myslím si,že osobní asistence je úžasná věc,která ulehčí dětem rodičům i učitelům.

Katy (So, 1. 7. 2006 - 17:07)

Naprosto souhlasím s Annou, variantu potratu bych nezvolila nikdy!!!
To by musela být vada neslučitelná se životem!

janja (Čt, 22. 6. 2006 - 00:06)

aj a ještě jsem chtěla dodat, že přispívám, ale spíše na dětičky

janja (Čt, 22. 6. 2006 - 00:06)

Ahoj Andy, ráda ti s tvojí seminárkou pomůžu, ačkoliv ti jen napíšu svůj názor. Studovala jsem na integrované sš právě s lidmi různého postižení, hlavně zrakového. Mentálně postižení studovali hlavně na košíkáře, keramiku, knihtisk, a další manuální práce. Zrakově postižení zas třeba masáže. Já konkrétně žádné postižení nemám, a tak mi trvalo nějakou dobu se s nimi sžít. Ve třídě nás bylo málo a polovičku tvořili právě postižení žáci. Hodně jsme jim pomáhali, ačkoliv někteří byli hodně samostatní. V rámci studií jsme jezdili masírovat postižené děti - fyzicky i mentálně. Někdy to bylo fajn, jindy zase silně vysilující. Někdy se na vás to dítko krásně usmívá a jindy je schopné pro nic za nic vás poflusat. Popravdě řečeno, kdybych na 100% věděla, že bude mimi trpět např daumovým syndromem, asi bych si ho nenechala. Miminko mám, musím to zaklepat, abych to nezakřikla, protože život je někdy převelice vrtkavý, je zdravé a krasné a prospívá. A upřímně řečeno, nedovedu si, hlavně po zkušenostech ve škole, představit život s postiženým dítkem. A děti hodně mentálně postižené ani dle mého názoru nechápou, kdo je máma, táta, okolí, to není ani život. Ale když už se setkám s postiženým, např náš dlouholetý kamarád je upoután na vozíček, druhý má lehké pohybové problémy, beru je prostě takové, jací jsou. Ani snad nejde k nim jinak přistupovat, nebo se k nim chovat špatně, či se jim vyhejbat, prostě tady jsou a perou se s životem a mají to těžší než my... No a osobní asistent je práce důležitá a úslužná a kdo má na ni nervy a sílu, tak jen do toho :-)

Anna (St, 11. 5. 2005 - 07:05)

Ahoj,1. Ne, neznám nikoho ze svého okolí, kdo by měl nějaké postižení.2. Tak určitě bych ho chtěla vychovávat doma, v normálním rodinném prostředí, jako každé dítě. Druhá věc je, jak bychom to - rodina - zvládali finančně a vlastně i fyzicky a psychicky. Občas by to určitě nějakou pomoc chtělo, takže třeba asistentka, pečovatelka... 3. Přispívám, je to pro mě nejschůdnější cesta, jak někomu pomoci - částky nejsou nijak závratné, ale v konečném součtu jich zase málo není a věřím, že pomohou.4. Určitě ano, jen by to chtělo dotace od státu.Ahoj :-)

Zdeněk (Út, 10. 5. 2005 - 20:05)

1. Mám postižené dítě. mentálně i fyzicky (imbecilie, epilepsie). Vyloženě špatné rekce neznám, taky proto, že se vzniku kritických situací vyhýbáme, jinak spíše pozitivní např. v obchodech z hlediska prodavačů ap. Ale u blízkých lidí (kterým "nedocvakne", že v auditoriu je člověk s postiženým příbuzným)jsem zaznamenal hodně škaredá slova o debilech, magorech ap. Bohužel. hodně záleží na empatii u každého člověka, a člověk, který v tomto prostředí nežije si někdy ani neumí představit jak je to vysilující a co takové rodiny za zavřenými dveřmi prožívají.2. Kdybych dopředu věděl o něčem takovém strašném, asi bych realisticky volil variantu nenarození. Zvolil jsem variantu ústavní péče přes týden a víkendy doma, tzv. týdenní pobyt, který je takovým kompromisem. Dítě se musí naučit žít i v jiném prostředí (ostatně po naší smrti ho to čeká pořád)a zároveň přes víkend mu umožníme věci, které v ústavu možné nejsou a případně ho dáme do pořádku, když třeba sestry "lajdají".3. Občas přispívám, ale moc takovým hromadným projektům nevěřím, raději konkrétně pomáhám ve svém okolí - např. tomu ústavu, kde mám dceru. Jsou tam totiž i děti z vyloženě šptných sociálních poměrů a je to na nich vidět.4. služba osobního asistenta je vynikající věc, je to hlavně o penězích, takže budoucnost má, když to někdo bude ochoten zaplatit.

Sarka (Út, 10. 5. 2005 - 16:05)

1. Neznam lidi s postizenim a nevim, jak se k nim chovat, ale protoze jsem slysela, ze je rozciluje, kdyz na jejich postizeni nekdo poukazuje, nebo je lituje, tak bych s nim jednala jako s kazdym jinym (teda krome mentalniho postizeni)2. Kdybych mela mit postizene dite, tak bych radsi sla na potrat. Sama mam vrozene vady a dost jsem tim trpela. Nekdy jsem si rikala, proc jsem vubec na svete. Kdyby postizeni bylo celozivotni a komplikovane, tak bych to tomu diteti nemohla udelat, porodit ho. Na zadna konta neprispivam, protoze si myslim, ze z toho k postizenym nedorazi nic, nebo jen velmi malo. Jednou jsem prispela na Dite v Nouzi a pak jsem se jejich letaku nemohla zbavit na dlouhe roky. 3. Muj postoj k positzenym je, jak jsem rekla nevim jaky, protoze vlastne jsem jich moc nevidela (asi proto, ze lidi se stydi ukazovat jejich postizene potomky venku). Ale chci o tom vedet vic informaci, jako proc se to stalo a co se s tim da delat. Nemyslim si, ze postizeny clovek muze vest plnohodnotny zivot vzhledem ke zdrave populaci, ale jelikoz takovy clovek nema vysoke naroky jako zdravi lide, tak z jeho hlediska to plnohodnotny zivot je a muze byt i spokojenejsi nez jsme my zdravi.4. Nemyslim, ze bys mela neakou zavratnou budoucnost v tehle praci, protoze tam neexistuje neco jako promoce. Staras se o postizene lidi a je jedno, jestli to delas rok, nebo deset, tvoje prace je vzdy stejna. Ledaze by ses stala neakou "vyslankyni" a jezdila po konferencich, ale to uz neni starani se fyzicky o postizene lidi, neco takoveho muze delat kazda kancelarska krysa. Stejne te za to obdivuji, ja bych to asi nedokazala, urcite mas v zivote dulezite poslani a za to si zaslouzis respekt nas ostatnich.

katy (Út, 10. 5. 2005 - 15:05)

Ahojky1. V rodině nějaká menší zdravotní postižení máme, lae jinka hlídám děti se specifickými potřebami, takže já zkušeností mám hodně. Negativní reakce lidí už nezaznamenávám, jen občas, když jdu s postiženým dítětem ven, lidé divně koukají nebo se otáčí, ale jinak je to v pohodě.2. Pokud by se mi narodilo postižené dítě, určitě bych se o něj starala a ústavní péče by nepřicházela v úvahu. Ale je možné, že občas bych využila pečovatelskou službu, která by docházela k nám domů, abych si mohla odpočinout.3. Lidi postižené vnímám naprosto normálně, vím, že mohou žít plnohodnotným a šťastným životem. Přispíváme na konto Bariéry, protože vím, že peníze se dobře využijí a že jsou potřebné. 4. myslím si, že asistenční služba má určitě budoucnost a je hodně potřebná. tato alternativa mi přijde i jako vhodná proto, že rodiče se nemusí obětovat, aby s dítětem museli zůstat doma a všichni mohou žít "normálním" životem

Andy (Út, 10. 5. 2005 - 15:05)

Hezký den , momentálně se účastním rekvalifikačního kurzu v Ostravě pro osobní asistenty k lidem s mentální retardací ( MR ) . Součástí tohoto kurzu je také sepsání seminárky na téma "Život s lidmi s MR " . Já abych se přiznala , mám zatím malé zkušenosti - praxe mne teprve čeká , a tak bych se chtěla obrátit na vás , uživatele serveru Doktorka.cz. Měla bych 3 anketní otázky , nemusíte odpovídat na všechny a záleží na Vás , jaké pořadí si zvolíte . Uvítám každý názor !!!!1. Mám ve své rodině , nebo blízkém okolí , zkušenost s postiženým člověkem ? ( ať už postiženým tělesně nebo mentálně ). Pokud ano - s jakým postižením ? A jaké jsou Vaše zkušenosti s reakcí okolí a cizích lidí ?2. Jak bych se zachoval/a , kdyby se mi narodilo postižené dítě ? Myslím tím, zda byste byl , či byla ochotna se o něj starat , nebo byste zvolil či zvolila ústavní péči .3. Můj postoj k lidem s mentální retardací a jiným postižením . Přispíváte třeba na konta Bariéry , Kuře , Paraple atd . ? Pokud ano , tak proč , pokud ne , také mne váš názor zajímá .4. Myslíte si , že služba osobního asistenta , tzn. někoho , kdo se o postiženého stara a pomaha mu s beznymi dennimi ukony od cisteni zubu az po vyrizovani na uřadech ma budoucnost ?DĚKUJI VÁM , POKUD JSTE SI UDĚLALI NA TUTO ANKETU ČAS !

Reklama

Přidat komentář