Antidepresiva - Emocie

Ahojte chtela bych najit nekoho, kdo bere Buronil nebo Cytalopram. Ja je beru dva mesice a vubec mi to nepomaha. Dokonce mam sebevrazedne myslenky. A co se emoci tyce, uplne jsem se zmenila a stal se ze me introvert. Najde se nekdo takovy?

Pozor AD se vysazují velmi,velmi pomalu,jinak se vše vrátí ještě ve větším stavu.

Ahoj Britto moc rada bych to vysadila hned ted ale mam strach ze se mi deprese vrati a ze se zase zhroutim. Nevim mozna zkusim brat jen pulku tbl. 10mg denne (denni davka 20mg) a doufam ze se to zlepsi.

Jo a jinak,je blbost,že by léky nemohly zasahovat do emocí,moje emoce teda ovlivnily dokonale,já po prášcích se třeba nedokážu zamilovat a sex provozovat už vůbec...nezapomente,na každého to dokáže zapůsobit jinak...a já jsem toho důkazem a myslím,že Martina taky...čaute

Martino,tak to svinstvo prostě neber,nešlo by to vydržet bez léků?To chceš být otrokem té chemie?Sama vidíš,že ti to nedělá dobře,tak to neber,nebo to vyměň,jiná rada asi neexistuje...jakmile to nedělá dobře,tak to okamžitě přestat brát...je to všechno svinstvo na jedno brdo...hodně síly

ahoj chtela sem se zeptat. Beru Cypralex asi pul roku a posledni dva tydny mam hrozne sny ze se rostiluji ale extreme nebo ze hystericky brecim. Nevim jestli to nejsou nejake vedlejsi ucinky. A taky mam chvilkama pocity hrozne agrese bezduvodne.Vsechno mi v tu chvili vadi a nemuzu ani sama sebe citit. Prosim poradte mi nekdo. Nevim co se se mnou deje. Moc dekuji za odpoved.

nejsem zoufalec, doktor mi nepomohl, tak to zkouším tady ty psychoterapeute zkušený

seš zoufalec. neotravuj nás. tady se drogy neprodávají - je to DISKUZNÍ FORUM.

Dojdi si k psychiatrovi, ten ti je v pohodě napíše.

Není tu mezi Vámi nějaký doktor, který by mi pomohl a předepsal antidepresiva? Můj kontakt je n.pet"centrum.cz. Dříve jsem je bral a pomáhaly mi, teď mi je ale moje současná doktorka nepředepíše.

Já beru Sulpirol,což by mělo být částečně také antidepresivum a naopak cítím,že jsem po emoční stránce vyrovnanější,tedy méně přecitlivělý jako tomu bylo dříve než jsem lék užíval.Cítím se po emoční stránce normálnější.

Snad promineš , ale ten závěr zní až trochu paranoidně.
Píšeš , že necítíš nic lidem ale cítíš pouto k manželovi a dětem , je to tedy něco jiného a dá se to nějak rozebrat?
Já nedokážu pochopit jak to že v Africe umírají lidi hladem a ostatní svět se na to dívá jakoby se nechumelilo, a na druhou stranu pohled na člověka , který brečí před mýma očima mne často nechá fyzicky chladným.

Tu ztrátu emocí k ostatním lidem znám, taky to vnímám. Prostě ten, kdo se léčí s psychikou, zažívá různé pocity a mění to jeho vztah k lidem. Já jsem ztratila emoce k ostatním. Nemám ráda ani sama sebe, ale silné pouto cítím k manželovi a dětem. Asi proto, že mně nikdy neublížili a snaží se pochopit moji diagnozu. Jinak si taky často připadám, že ztrácím člověčí pudy.Chápu kolem sebe manipulaci a pracovní teror. Dále různé formy zesměšňování, intriky a útoky. Za toto lidi nenávidím.

No nemyslim že, kdyz zenská přestane něco cítit ke svému partnerovi, musí to hnedka být příznak nějaké poruchy:)
Jinak ale problémy cítit něco ke svým blízkým znám , trpím tím už docela dlouho. V mém případě jde o součást velice fajnového balíčku zvaného depersonalizace (zabývá se jí jiné diskusní vlákno tady na doktorce). Někdy si říkám , že ztráta emocí k ostatním je na mých problémech to nejhorší, mám pocit , že snad ani nejsem člověkem. V mém případě to dost kontrastuje s rozumovou částí mé povahy- rozumem dokážu mít lidi docela rád ( jestli se to dá tak nazvat) a dokážu pro ně docela hodně udělat. Ale nevím jestli se to vůbec počítá.

Pokud myslím pozitivně, jsem v pohodě. Je mi to jasné, že pokud svému partnerovi řekneš, že trpíš depresemi, vezme ho to. Toto není nikomu příjemné. Ale počítej s tím, že se jedná o dlouhodobou záležitost. Prostě není to na krátkou dobu a tím pádem to ovlivní i tvůj vztah k příteli. Jo, e to bohužel velký boj. Tak bojujme!!!!!!

Ja jsem se ted z nejhorsiho (snad) vyhrabala a zacala jsem si toho vsimat. Je to cit opravdu na bodu nula. Kdyz jsem to partnerovi tak jemne naznacila a zduraznila, ze to muze byt depresemi, malem se z toho zhroutil, dost ho to vzalo. Kdyz jdu domu z prace, kolikrat si rikam, ze bych radsi prisla do prazdneho bytu a byla sama, vubec se na nej netesim. Zatim mu lzu, ze mi chybi, kdyz se na to zepta. Uprimne mi to lhani prijemne neni, ale nechci mu ublizovat.

J.: dekuji za reakci, moc mi to vedomi pomohlo...pokud jsi v pohode, lepsi se to?

Máš pravdu, AD určitě ovlivňují psychiku natolik, že se člověk prostě mění. Mně to potkalo poprvé před 8 roky a vím, že moje postoje k nejbližším byly totálně chladné a na dně. Možná to patří k nemoci. Určitě je to horší než rakovina. Člověk vypadá navenek zdravě a dobře /většinou/, ale uvnitř je to často úplná psychická troska.A můžu Ti říct, že jsem 8 let fungovala a teď spadla na dno, opět.Spouštěčem byl děsný stres v práci, který jsem opravdu nezvládala.S tou sobeckostí hodně bojuji a asi to patří k nemoci. Musíš se s tím smířit, že tahle nemoc člověka nahlodává. A já pokud s někým mluvím na téma zdraví, už používám větu: Jsem nemocná.... Je mi takhle líp, než si na něco hrát. V dnešní době ps.choroby zabírají první místa a proč se za to stydět. Asi by sis měla promluvit se svým živ.partnerem, protože život s ps. nemocnýn je opravdu složitý. Můj partner mě sice nic nevyčítá, ale je vidět, že zdravý člověk to nikdy nemůže dokonale pochopit. Hodně síly a životního štěstí.

Hezky den, kdysi kdesi jsem cetla, snad to bylo v nejak psychotestu, ze je mozne necitit citovou blizkost k zadnemu cloveku (pravdepodobne jako priznak deprese). Rada bych se o tom dozvedela vice, protoze mam pocit, ze se me to tyka. Necitim nic ke svemu partnerovi a docela me to trapi. Je pravda, ze co jsme spolu, mam same problemy, s praci, penezi, rodici,...a diagnostikovanou depresi. Driv a obcas nejaky ten zavan citu byl a aspon jsem se na nej tesivala. Beru ted Zyloram, vypada, ze mi konecne tyhle ctvrte antidepresiva sedly a mozna to s tim nesouvisi, ale od te doby se na nej uz ani netesim, kdyz nejsme spolu, necitim k nemu vubec nic a mam pocit, ze jsem zacala byt i pekne sobecka. Nechci o nej prijit, pokud by to bylo zpusobeno jenom touhle nemoci, stresem a neuspokojivou zivotni situaci, pripadne uzivanim antidepresiv. Nemate s tim nekdo zkusenost???

Ahoj arcy,Rivotril není antidepresivum,ale je to clonazepam,který patří do skupiny benzodiazepinůa je to antiepileptikum.Podává se i při úzkostných stavech.Je od 1 mg/denně návykový a zatěžuje játra a ledviny,pří úzkostech se užívá kratší dobu a přechází se na antidepresiva,te nová už umějí i úzkostné stavy.