Arachnofobie

Ahoj já se tak nějak bojím pavouků už od malička...Asi před rokem se to ještě zhoršlo spolužáci si ze mě utahovali že mají v ruce pavouka a že ho na mě hodí v ruce nic něměli ale udělali pomyslný hod od té doby se jich bojím ještě mnohem víc nedokážu dojít do sklepa ani na půdu nedokážu kolem něho ani projít natož projít pod ním. Zabít ho ani náhodou. Při slově ,,pavouk'' mi nasakuje husí kůže. Nemůžu ani sledovat cokoli kde by byl, mám nocní můry kde jich na mě skáčou tisíce a koušou mě. Opravdu si připadám jako blázen. Někdo má strach z výšek a ztísněných rostorů a nikomu to nevadí, já mám ztrach z pavouků vadí to skoro každému slova jako seš fakt divná slíchám pořád :-(

...vzít do ruky?brr,je mi špatně jen při tom pomyšlení:-(

http://arachnofobie.webnode.cz/jak-jsem-se-arachnofobie-vubec-zbavil-/

Je to sice úplně obyčejný způsob který by vás napadl zřejmě taky, ale můžu se zaručit že opravdu funguje. Je to prostě jen o cviku a o tom jak si na pavouky zvykáte ja jsem měla podobný problém. Mimochodem je mi jen 16. Říkala jsem si proč to nezkusit. A nakonec jsem vážně pocítila zlepšení jen mi to trvalo delší dobu. Pořád se pavouků štítím, ale není to tak hrozné. Rozhodně bych se žádného nepořídíla. Ale dokonce už ty malé potvory jako křížaky apodobně co jich tu máme tunu dokážu vzít do ruky. Není na škodu to prostě zkusit :D.

Fóbii z pavouků mám také, když jsem byla malá a opalovala jsem se u babička na dvoře vedle kůlny, zničeho nic si pamatuji, jak mi velký pavouk spadl na břicho. Od té doby mám panický strach,když nějakého vidím. Bydlíme na domku a třikrát se mi stalo, že jsem uviděla velkého černého pavouka v prádelně, i když uklízím pravidelně, stříkám sklepy různými přípravky, nic nepomůže. Pak se mi zdají i hrozné sny, když vidím velkého pavouka, ječím, dostanu křeče, nemůžu se uklidnit a než mi je líp tak to trvá i tři dny. Pořád mám husý kůži a začne mě kousat celé tělo.Malých pavouků se nebojím ani johany, ale vadí mi křižáci a ti černí sklepní pavouci, také nesnáším velké můry. A jak tady píší, i mé děti mají strach z pavouků, asi jsem je tím nakazila, což si vyčítám, protože mě to strašně omezuje. Naštěstí to můj manžel chápe, někdy se tomu směje, ale vždy pavouka zabije, nebo pokud není velký a moc hbitý, ho vynese ven.
Když čtu co prožívají druzí jsem ráda, že někdo to cítí podobně.

ahoj, taky jsem ráda že...já mám to samé:(a dělat s tím nejde podle mého nic:'(jen nějaké sezení u psychologa:-(snažila jsem se to překonat tím,že jsem na něj sáhla...ale rozbrečela jsem se a utekla..takže žádné takové metody-šokem..nefungují:( jedině ta odborná pomoc

ahoj, taky jsem ráda že zjišťuju, že nejsem sama kdo má takovou panickou hrůzu z pavouků. každý večer prohledávám pokoj aspoň 10x, kdyby náhodou někde nějakej nebyl..Z mého okolí mě nikdo nechápe,všichni si klepou na čelo ale já si nemůžu pomoct. Představa, že v noci spím a kolem mě leze pavouk, je pro mě naprosto šílená. Nejsem schopná ani žádného zabít, ani dlouhým koštětem, vždycky musím někoho zavolat. Mám smůlu i v tom, že v mém pokoji bývají dost často..je to šílený ale nevím co s tím dělat :(

já mam stejnej problem i když se nerozbrečim ale strašnej srach=(ale taky je tak nevyhledávam jenom když o nich padne slovo nebo ňákýho uvidim tak to je na "vokno"....

V dětství mi pavouci...já jsem na tom úplně stejně..okolí na mě kouká jako na blázna..taky bych potřebovala nějakou radu,jak se téhle fobie zbavit:-(protože mě to v normálnim životě hrozně omezuje.

to jsem ráda,že tímhle netrpím jen já...Přijde mi,že se tahle arachnofobie čímdál více zhoršuje:-(nemůžu večer projít ani mezi dvěma stromy, nebo jít sebrat prádlo:-(bojim se,že někde vymetu pavouka:-(nedavno jsem jela v autě jako spolujezdec, podívám se k okýnku a nademnou tohle hnusný stvoření:(začala jsem brečet jako malá a ještě hodinu se klepala. Docela mě tahle fobie omezuje, ve stanu nemůžu usnout a to samé,když jsem někde v cizím prostředí,kde je jen sebemenší známka,že tam nějaká takováhle ohavnost je..jakmile vejdu do místnosti tak se jako první podívam po zdech:-(přijdu si jak blázen:-( uvažuju o tom,že si koupím nějakou knížku o tom,ale pochybuji,že by to pomohlo:(nemá někdo zkušenosti s léčením téhle fobie?:-)

Z pavouků mám hrůzu, ale mohu se k nim přiblížit, třeba si je i prohlídnout, ale běda, když by takovej pavouk po mě lezl. Je zvláštní že ti velcí terarijní pavouci ve mě moc hrůzu nevyvolávají, na takového bych si i časem možná zvykla a vzala do ruky. Možná to je tím, že mi spíš už připomínají nějaké srstnaté zvířátko. Ale hrůzu mám z takovejch těch sklepních, zahradních. Čím je pavouk tmavší a čím má delší ohlé nohy, tím je to pro mě děsivější. Nevím proč. Podobný pocity hrůzy ve mě vyvolávají někteří velcí brouci.

zkuste mrknout na http://www.arachnofobie.webnode.cz/

Když jsem byla malá, vypadalo to, že se budu pavouků také bát.O prázdninách jsem musela chodit u babičky do pískovcového sklepa, který sloužil jako lednice.Po zdech tam lezli sekáči, takoví ti tenoučcí, nohatí pavouci..
Doma jsme měli obrostlý dům přísavníkem pětiprstým, okolojdoucí jásali nad nádherně vybarvenými listy na podzim a my jsme měli sítě ve špajzu a hlídali každého pavouka, docela silní černí macci....
Na zahrda si udělal sítě velký křižák zrovna v koutu s nářadím.
Maminka na to šla po svém, naučila mne říkačku, navíc v němčině, časem splnila svůj účel.
Takže jsem nakonec "pavouka ráno", který nosí starosti, tak dlouho chytala do stočených novin, až jsem ho vynesla hodně daleko od domu.
Pavouk v poledne nosí štěstí třetí den, pavouk večer štěstí a dary, pavouk v noci štěstí a nádheru.
No, tak jsem se s pavouky zkamarádila.
Celý život vlastně lovím pavouky do novin a nosím je za dům, ne moc daleko :-)))
Ale vím, že sebelepší říkačka by mne neodradila od strachu z hadů!

Také mám arachnofobii, Představa, že by mě třeba po ruce lezl pavouk, je pro mě smrtelná. Jednou jsem na zahradě prošla pavučinou mezi stromy a nechybělo moc a měla jsem zástavu srdce:-( Pavouků se nebojím tak jako třeba toho, kdyby se proti mě rozběhl tygr nebo vzeklý pes, ale mám k nim naprosto nepřekonatelný odpor a šíleně se jich štítím. Prostě pavouk v mé blízkosti ve mně vyvolává šílenství.

Ahoj Jitko
je mi 16 a bojim se strasne moc pavouku.Predstava ze bi mi lezl po ruce tak omdlim ponevac z nich mam panickou hruzu kdykoliv ho vidim rozbrecoim se zacnu rvat a kelpat se a musi ho okamzite nekdo zabyt.A kdyz je v nejaky mistnosti tak tam nejdu jen kvuli pavoukovi tak svim spusobem jsme nba tom stejne.Kdyby si chtela ozvise mi na email Dobosiova"seznam.cz.A muzeme si navzajem pomoct

Ahoj. Koukám, že tu dost lidí má stejný problém jako já a to ty osminohé příšery. Já je každý den nepotkávám. Bohatě mi stačí vidět je v televizi nebo v knížce a okamžitě se roztřesu a nikdo na mě nesmí v tu chvíli sáhnout. Často se mi stává, že se mi o nich v noci zdá, pak se hrůzou probudím, rozsvítím a třeba hodinu prohledávám pokoj a postel, jestli tam náhou nejsou. Pak nemůžu celou noc klidně spát. Když je vidím třeba v terárku živý, málem omdlévám. Nevím, co s tím.. :-(

Léčí se to na psychiatrii, určitě tam zajdi. nebudeš jediná.

Mám podobný problém jako má asi většina lidí co sem píše,panická hrůza z pavouků!
Máme velký dům,zahradu,takže k nám pavouci mají jednoduchou cestu.Někdy mám pocit,že ty
pavouky vyhledávám.Třeba,když jsem šla do sklepa pro brambory,zahlédla jsem jednoho pavouka na stropu.Už se to trochu lepší,ale dávám si velký pozor na pavouky a na své chování.Unás ve třídě našli dva kluci chcíplé pavouky.A co lepšího je nemohlo napadnout než mi toho pavouka strčit před nos.Všichni na mě koukali jako na blázna,začala jsem příšerně křičet a rozbrečela jsem se.Nikdo mi nevěří,že mám arachnofobii a ani nevím jak se mám léčit.

Ahoj všem,
Adélko, no Ty jsi úžasná :o). Díky moc za Tvoje postřehy a rady. Já taky miluju zvířátka, řekla bych až nezdravě, ale když potkám pavouka, taky ho musím zabít, nemohla bych s ním zůstat v místnosti a v práci, třeba na noční, odejít prostě nemůžu. Takže jsem se vybavila i jakýmsi sprejem. Je mi to blbý, to víš že jo, ale ta hrůza je silnější. Ještě jednou díky a taky přeju jaro a léto bez těchhle zvířátek :o).

Petro,
no - tady to moc nefrčí, koukám a protože můj příspěvek byl hodně dlouho poslední, vyjma tý reklamy na hubnutí, tak jsem tu dlouho nebyla. Tak doufám, žes to zvládla a že už pavouka někdo odstranil. Myslím na Tebe, alespoň takhle zpětně...

Zdravím vespolek! Právě jsem si byla dole v kuchyni pro pití a když sem cestou zpátky šla chodbou, spatřila sem fakt velkýho (a to myslim fakt velkýho) pavouka asi tak dva metry ode mě. Nejen že se mi rozbušilo srdce na skoro smrtelnou rychloost, ale celá sem se rozklepala a rychle zdrhla sem nahoru do pokojíka. Jsem doma sice s bráchou, ale tomu nemůžu říct, aby toho pavouka šel zlikvidovat, protože si ze mě dělá jen srandu a jak ho znám, tak by ho na mě ještě hodil. Sedim tu, brečim z nervů a strachem jestli mi v noci vleze do pokoje nebo ne a píšu Vám... Fakt nevim co mám dělat :( nějaká pomoc?????

Tak nevím, jestli mi četba téhle diskuze zrovna pomohla... Od té doby, co ji čtu, cítím všude po těle lezoucí pavouky - a jedná se např. o vlas...:)
Bohužel mám už několik let stejný problém. Kamkoliv jdu, první, o čem přemýšlím je, jestli tam bude pavouk. Jsem jinak hodně přírodní člověk, miluju trampování a spaní pod širákem - a tam na pavouky ani nemyslím. Vadí mi hlavně ti pokoutníci v uzavřené místnosti. Kdykoliv na nějakého narazím, minimálně jednu noc pak nespím, klepu se, brečím a neustále sebou cukám v pocitu, že po mně nějaký leze...
Ale poslední dobou se mi to trochu zlepšilo. Začalo to tím, že jsem jela na chatu ke kamarádům a zjistila jsem, že tam jsou pavouci..A nastal problém.. Pak jsem si řekla, že prostě nedopustim, abych si ve 23 letech zkazila život tím, že radši někam nepojedu, než abych tam narazila na pavouka. Zvolila jsem si pár pravidel, která mi pomáhají ne odstranit, ale alespoň zeslabit tu strašnou hrůzu z pavouků...:
1) S nikym se o tom pokud možno nebavit, protože to mi vůbec nepomáhá, naopak je to pak horší...
2) Často si opakuji tohle: "Žiju na světě v lásce a míru a svět ke mně takhle přistpuje - tudíž když já nebudu dělat světu nic špatného, nebude dělat nic špatného ani on mně..." Zní to sice stupidně, ale pomáhá to - a nejen při arachnofobii...
3) Když vidím pavouka, mluvím se sebou nahlas - říkám si: "Adél, v pohodě, zvládneš to, buď v klidu, on ti nic neudělá, musíš jenom vymyslet, jak na něj." Nejdůležitější je zvládnout první pocit, protože ten, pokud se nechá rozjet, je zle.. Je prostě nutný naprosto se překonat a mít emoce na uzdě - až problém s pavoukem vyřeším, vybrečím se, vyklepu atd... ale v tu chvíli to NESMÍTE dopustit.
4) Ač jsem ochránkyně přírody, mimo jiné vegetariánka atd. a příčí se mi zabíjení čehokoliv, pavouky prostě zabíjim... Je mi to líto, ale naběhnu na ně vždycky s nějakou pantoflí a mlátim a mlátim a mlátim.. A často vymlátim i ten strach :)
Snad Vám alespoň trochu moje rady pomůžou...
Držím palce a přeji pěkné léto NEKAŽENÉ myšlenkama na ty osminohý a osmioký potvory!