Asentra

Asentra 50 je prý nejslabší antidepresivum. U mě funguje docela dobře. Sice prvních 14 dnů je to horší, nejde ráno vstát, vnitřní třes, soustředění je špatné, ale do měsíce jsem celkem normální a po měsíci začínám mít chuť do života, pak už jsem i hyperaktivní a myslí mi to, dokážu se smát i vykládat vtipy. Asentra mi hodně pomohla, snad bude zabírat i nadále a nebudu muset přecházet na něco horšího.

asentru beru týden, za krkem.....držim palce,dulezite je nevzdávat to a vydrzet a doufat v lepsi zítřky!!!a ono se to povede,chce to čas, moře času,ale bude líp.Vím to!!!!nová práce - je nutne davat vypoved?fakt se to neda?znam to,vim o cem mluvite....proto se ptam takhle na rovinu,take jsem byla doma několik mesicu a do práce nechodila.....V.

asentru beru týden, za krkem mě bolelo při depresi před braním asentry, teď už záda dobré. Akorát úzkostné stavy dopoledne až do odpoledne přetrvávají, nejlepší je večer, to jsem úplně normální. Snad to zabere tak, jak má a budu se cítít super celý den.

Asentru jsem bral 2008 a 2009, vždy do měsíce pomohla, 4 roky byl klid, ale bohužel jsem nedokázal změnit svůj život, aby deprese nepřišla znovu. Všechny problémy dál valil před sebou ve strachu, že když něco řeším, objeví se zase deprese. Ta stejně přišla, díky nevyřešeným problémům a zrovna v době, kdy jsem nastoupil do nové práce. Bohužel tam musím skončit. 3dny už ji beru, tak ještě pár týdnů musím vydržet a budelíp.

Ahoj,mám názor,že...ahoj,ja nechci brát AD,ty jsem brala rok pod dohledem lekare a nasledne jsem vysadila...ale ted - po třech letech, se mi opet vraci divne stavy a tak jsem to chtěla jen tak podchytit lexaurinem,ktery mam ještě doma z dob předchozích...tak me napadlo, zda i u lexaurinu to funguje tak,ze mam zacit na male davce a pridavat,ci naopak.a proc nechci za mudr?protoze chodim do práce a nemam cas.../tzn. ze mi tak zle není,ja vim/,proto vas tady zadam o radu a o pomoc.dekuju Petro.Kája

ahoj všichni, před třemi...Ahoj,mám názor,že vysazovat AD když se cítíš dobře je blbost,proto se Ti to stále vrací. Proč vubec nechceš chodit za psychiatrem? Stejně léky bez jeho návštěvy neseženeš. Když chceš začít brát AD tak dávku pomalu zvyšuj,třeba po týdnu a když chceš léky sundat nebo přecházíš na jiný,tak to chce zase pomalu sundavat dolu,muže se objevit spousta nežádoucích učinku z rychlého vysazení.
Určitě za psychiatrem zajdi a promluv si s nim. Držim palce

ahoj všichni, před třemi leti jsem jela asentru a po roce jsem se hodila uplne do pohody,fakt mi pomohla,mela jsem panicky ataky,uzkosti atd...i jsem prestala chodit do práce na cas,pak se to zlepšilo po asentre.vloni se mi to vratilo ale zachranil to lexaurin,a do par tydnu jsem ho mohla vysadit a bylo vse ok.ted se mi to vraci zase.nechapu.rada bych zacala brat lexaurin,ale nechce se mi k psychiatrovi a tak si to chci naordinovat sama))).nevite někdo na jake davce bych mela zacit?je lepsi dat vic a pak snižovat,nebo naopak?mam takovy divny videni a klasicky v obchodaku se mi dela zle...tak jsem hodne casu doma,do práce prejedu autem,tam to nejak preziju a pak zas domu.mam to tak mesic,ale nezlepsuje se to nijak.bojim se,ze zase skoncim na AD a to fakt nechci,ty se mnou zahejbaly hrozne a hlavne to trvalo, nez jsem si na ne zvykla.prvni mesic mi po nich bylo ještě hur.takze si myslim,ze lexaurin by to mohl podchytit a ze bych mohla fungovat.proste se bojim nekam chodit,ze se mi tam udela zle a tak radeji nikam nechodim,ale s tim se neda zit, ze jo..asi vite o cem mluvim.zkuste mi,prosim, někdo poradit,diky.Kája.

A těm kamarádům Asentra...Email mám,ale nechci ho zveřejnovat.
Kamarádum či kamarádkám Asentra taky nějak nezabírala,když to tak vemu,tak byl nejlepší asi Wellbutrin pro mě,nevim jak pro ostatní a je pravda,že by to chtělo dlouhodobou terapii,protože člověk musí změnit své myšlení i chování a s tim bojuju taky. neni to lehké.
vzpomněla jsem si,že doktorka v denním stacionáři mi řikala,že si myslí,že asentra je spíše na Obsedantně kompulzivní poruchu než na deprese,ale ne,že by to na deprese nebylo vubec. Zatim co jiné léky jsou mnohem lepší na deprese.

Mým největším problémem...nezabrala, protože nejsi nemocný,potřebuješ si spíše vyřešit své priority . Svůj život. Vztahy s otcem,to co do tebe dostal při výchově. To žádná pilulka neudělá.

A těm kamarádům Asentra zabrala? A za jak dlouho?

Tome vydrž a uvidíš. Mě...Mým největším problémem je, že je mi hůř...představoval jsem si to jednodušeji.

To mě vážně mrzí, že ti nic nezabralo, možná dopadnu také tak.

Beru ráno 100 mg a v poledne 50 mg.

Nemáš mail?

Tome vydrž a uvidíš. Mě je zatim nezměnila,protože co je špatný,že jsem měla asi 15 druhu antidepresiv a žádná nezabrala jak měla. Neřikám,že to nezabere vubec,jednou jsem si sama sundala lék Mirzaten,vadilo mi rychlé přibývání na váze a jak mi pak bylo hrozně,že trvat to dýl,tak už asi nejsem na tomto světě bez tak hnusným.
Zkus ještě nějakou dobu vydržet s těmi 150 mg. Mám kamarády kteří taky měli hodně nežádoucích učinku,hlavně se zažíváním,docela jsem se divila,že u mé choroby střeva jsem tyto potíže neměla. Mělo by to přejít,když ne tak změnu a ty léky bereš ráno?
Zatim pa

Ahoj Tome jak to tady...Ahoj Peti,

3 měsíce už je opravdu dost, to ti ještě léky nezměnila? Já jsem najel na 150 mg, dnes je to měsíc, co jsem začal od 25 mg. Zatím žádná změna, spíš horší + vedlejší účinky jako nespavost, bušení srdce... :(

Už jsem byl rozhodnutý to ukončit, ale po přečtení tvého názoru ještě teda počkám.

Každopádně držím palce i Tobě :)

Má tedy smysl zkoušet...Ahoj Tome jak to tady čtu,tak se v tom Tvém psaní hodně poznávám a to chronická permanentní uzkost a vlastně nevíš z čeho.
Já Asentru beru přes 3 měsíce 200 mg a nemám pocit,že by pomáhala. Dokonce jsem k tomu musela dostat jiné léky.
Docela mě překvapilo,že podle toho co jsi psal Ti doktorka zvýšila Asentru na 100mg během týdne a to mi přijde hrozně rychle,mě bylo doporučeno až po týdnu zvedat dávky,protože mohou být nežádoucí učinky. Jediný kde jsem Asentru kdysi dostávala zvyšování bylo při hospitalizaci kde jsi neustále pod dohledem.
A léky mužou opravdu začít až za 3-4 týdny fungovat a doktorka mi řikala,že u každého člověka to muže být jiné a začne fungovat třeba až za 3 měsíce. Asi bych ještě počkala a pokud si neměl jiná AD,tak pak bych je změnila.
Držim palce.

podle mě bude chyba i v tobě samotném, nejen v duševní poruše. Ty sis nastavil strašně vysokou laťku, kterou prostě nemůžeš splnit a tvoje mysl se tomu brání. Proč bys musel být jako otec, proč bys musel všecko na světě dělat na 100%, to je přece blbost. Přehodnoť své životní cíle a sniž výrazně svoje očekávání od sebe sama a máš napůl vyhráno.

Má tedy smysl zkoušet...Jdeš hrozně noc proti sobě. Psychika ti jasně dává najevo, že tudy tedy ne.
to co chceš, je ustřihnout káblík ke kontrolce,aby nesvítila. Ty nechceš vědět proč svítí. Chceš fungovat, aby ses upracoval k leukémii jako táta? Trochu se mi příčí podpořit tě v sebeničení, promiň.

Tome, zjevně usiluješ o...Má tedy smysl zkoušet další a hledat alternativu?
Bez toho vím, že svých cílů nedosáhnu.

Táta pro mě bohužel byl vždy vzorem. Vstává ve 4 každý den, maká celý den a vždy všeho dosáhne. Je o 15 cm vyšší než já, jeho psychika je obdivuhodná. Před šesti lety mu našli leukemii a i tak si pamatuji jak po chemoterapii s hadičkou v ruce dělal do večera na zahradě...

Chci zkrátka jen splnit své cíle, najít své poslání, abych si jednou mohl říct, že jsem tady nebyl nadarmo.
Chci ukázat své schopnosti, to, co umím...

Ta psychika mě ničí, ten bezdůvodný strach přeci musí jít potlačit. Na co ty prášky teda jsou? Chci jen potlačit strach a zbytek zvládnu sám....

Ano, byla to pro mě...Tome, zjevně usiluješ o rychlé a bezbolestné vyléčení. Léky jsou v tomto slibnou představou řešení. nevím, jestli ti mám brát iluzi nebo tě v tom nechat...:-)
Ale seš chytrej kluk, asi si spočítáš, že jestli takto bojuješ několik let, nebo spíše odjakživa...pak stěží spolkneš prášek a budeš jiný.

Dost mě bouchlo do očí, jak jsi psal, že se chceš vyrovnat tátovi. Tohle mě vždycky zabolí, když slyším. Úplně jako bych viděla sekyrku, zaťatou do polínka. Au.
Taky tvé programy dál studovat-ta motivace, bliká mi tu z tvého psaní jedna červená kontrolka za druhou.

Nebudu ti tedy vyvracet Tvá rozhodnutí, ale vlastně nevím co napsat. Chtělo se mi popřát hodně štěstí, ale to mi vyznělo jako kdybych tě chtěla podpořit v sebezničení. Na druhou stranu, co já vím, co je pro tebe nejlepší. Třeba zrovna ty prášky. Kdyby takové existovaly...

Jasně, že sama škola není...Ano, byla to pro mě "automatická" volba, otázka cti. Odtrhnout si ze životního seznamu jeden bod....ale to až za několik let, až dodělám další školu :)
Pořád hledám, co by mi duševní zdraví zajistilo :)
Chtěl jsem naplno začít bojovat, ale bez těch prášků to nejde. Bez nich nedokáži bez vyhýbání vše snášet. Jsem stále ve stresu, mám strach, že nejsem dost dobrý, že ostatní jsou víc než já atd.
Nastavil jsem si cvičení, běhání, karate, pokračování ve škole, budování kariéry a to, že si najdu opět přítelkyni, ale bez těch prášků (doufám, že dočasně) to moc nejde.

Stále hledám příčinu mých stavů a snažil jsem se vše řešit pomocí pozitivního přístupu a knížek několik let, ale výsledek téměř žádný.
Určitě je to díky dětství, které nebylo nic moc, ale jak to překonat? :)

Proto ty antidepresiva, chci si konečně užívat života beze strachu a vyrovnat se otci.

Psychoterapii jsem zkoušel zatím dvakrát. Přišlo mi, že mi to v ničem nepomohlo. Co mi říkal, jsem věděl z knížek už předtím a to, že jsem se "vypovídal" pomohlo tak v rámci toho dne....

Myslím, že nejrychlejší úlevou je najít ty správné prášky, které mi zatím pomůžou žít podle představ...

Zkusím je tedy brát ještě týden a pak je jinak začnu vysazovat.

Děkuju za Tvůj zájem, Pampeliška se asi nejmenuješ, ne? :)

Děkuji, ale v životě mi to...Jasně, že sama škola není samospasitelná, ale zvyšuje možnosti (a také prestiž)-pro tebe je ale důležité ukončení školy především z důvodu posílení sebevědomí.
Chci tím říct že prostě máš na čem stavět, od čeho se odpíchnout. Jinak vzdělání a inteligence nezaručí duševní zdraví, to všichni asi tušíme. Stejně tak jako dokonalé rodinné zázemí je perfektní půda pro uzdravení, ale zajistit ho samo také nedokáže.

S těmi léky-můžeš se poradit s doktorkou třeba telefonicky? Jinak tady ti lidi mohou napsat, jak to mají oni, či jak by to řešili na tvém místě. Ale v konečném důsledku to bude muset být tvé rozhodnutí. Myslím, že zas tak moc pokazit nemůžeš. Horší už to asi o moc nebude.
Vsadila bych ve tvém případě na psychoterapii. Jaký ty k ní máš postoj?