Bezmoc

Dobrý den,

před rokem a...Jediná cesta VASEHO ZIVOTA je úplně přestat komunikovat s matkou

Naučená poslušnost,naučená bezmoc,to je omen nomen :} dnešní doby.

Jak se to jako dělá v...Odpověděl sis sám:},až na ty hluchátka na uších to by tě opravdu přejela záchranka nebo vládní limuzína na refíži.

Ze všech vztahů je...Jak se to jako dělá v praxi,to si mám vytvořit psycho neutronov šťít jako měl Odyseus na pohledy Medůzi co ho chtěla uřknout pohledem,nebo mám chodit v psycho-vakuové kapse a přejede mně zas auto?

Ze všech vztahů je nejdůležitější se nevyprdnout sám na sebe na úkor sobeckých druhých,to neznamená vytvořit si obludnou psycho-inženýrskou osobnost ma základu uťáplé dušičky v dětství.

Manipulátor je jen podřízená podkategorie narcise,být dnes narcisem je snad spíš klad,ale též si to nemůže dovolit někdo jehož schopnosti a píle nekorespondují s mírou jeho vnějšího narcismu,jednoduše dnes vám neprojde ani prd nezdaněn lidmi.

Jë to další balast lidí co se nějak vyšvihli na druhé,maska s nedostupností ,umož%nující jim si udežet svůj náskok na druhé v branži a v životě,narcis se přeci nezahazuje z průměrnými a pohrdá podprůměrnými ,naprosot se nezajímá o ubohé,narcis je vevšem nej a in a má vybrané koníčky,chodí na Halíka,zároveň má moderní vztah k mužům,s patřičným odstupem a nadřazeností,pociťuje odpor vůči dobám minulým živeným pravicově bulvárním tiskem,své komunistické rodiče miluje za profesní kvality nad jejich nomenklaturním angažmá se vznáší vlčí mlha,požaduje od druhých maximu a v případě jejich krize jim káže morální perly jako Bůh tě opatruj,Bůh vše vidí,Nic se neutají před Bohem a každý se mu musí ukázat...

Narcisismus má mnoho podob,ovšem nejsem si jistý jestli ho nepletu s manipulátorem.Narcista přeci nemusí být tyran.

Stokholmský syndrom a naučená bezmoc a nezdravý vliv matek na syny.
Jsou případy,že unesená obět z prožitého stresu přejme způsoby vystupování a dokonce i názory svého věznitele,zní to nepředstavitelně a nemožně,ale je to krajní případ.
Naučená bezmoc je jistě rozšířenější případ ovládnutí druhé osoby dominatní,silnější,mocnější perzistentnější osobou v prostoupením osobnosti druhé osoby a matky mají jsou v pozici umožňující tento stav vytvořit.Nebo otcové choleričtí,mstiví,ubližující,případně otec s matkou dohromady.Hodně to je umocněné ještě situaci kdy to jsou vysokoškoláci a tedy autorita i u ostatních,kterým se do jejich výchovy neodváží nikdo vložit.
Pak je situace padesátiletých starých mládenců s závislým vztahem na matce,kterým nikdo nevěří,že si je matka přitáhla k sobě sama a nedovolila jim se emočně odpoutat a osamostatnit.

Pane Někdo, jak to pokračuje? Nezávidím Vám tuto situaci. Jak se k tomu všemu staví otec a bratr?

Heleno. Jo, je mi 48, jak jsem psal, táhne mi na 50. A to je ta BEZMOC, o které píše pan Někdo, který založil tuto diskuzi. Já to to všechno vím. Já vím, co bych měl dělat, ale nemám sílu. Matka je mnou tak "prorostlá" za celý ten život, že nemůžu. (Většina namítne, že ano), ale není to jednoduché. Stárnu, učím na gymnáziu (takže žádné terno), k tomu mám ještě 2 zaměstnání. Myslím, že to nedokážu. Klidně mi napište, že jsem slaboch. Jsem. Nedokážu poslouchat její vydírání atd.. Jen jsem chtěl tímto varovat, před "nezdravým" vlivem matek na syny.

Uff, tak to je fakt bezmoc. V něčem mi Tvá matka připomíná tu mojí. Otce "utrápila" když jsem s někým začal chodit, nikdo jí nebyl dost dobrý. Všechny mé partnerky okamžitě "odhadla a odsoudila"... stal jsem se starým mládencem závislým na její "zlovůli" .. nesnesla nikoho okolo mě. Dokonce nechce ani vnoučata (má přece mě). Je to zvrácené, hrozné (jak ve filmu Psycho), to myslím, jako vtip. Dopadl jsem tak jak se dalo čekat. Dnes je jí přes 90let, tuhý kořínek, já mám 2-3 zaměstnání, abych uspokojil její potřeby. Každé dva týdny kadeřnice, prvotřídní kosmetika, masáže..... nebudu Vás unavovat, ale tahle "péče" mě stojí měsíčně cca 6-10 tis... nepočítám, nájem, jídlo, další služby. vím, že už se těžko ožením, vím, že nebudu mít děti....mlčky čekám na její smrt.
Jen tím chci poradit chlapům, nenechte si matky přerůst přes hlavu. Je to jen jejich sobectví, žárlivost.

Tak to je síla a hrůza!!!!
Vážený Někdo... s tímhle přístupem k životu, budete brzy Nikdo. Copak je možné, nechat se v dospělosti takto využívat, vydírat...U Vás v rodině zřejmě vždy vládla maminka. To je to nejhorší, pro chlapa, co může být. Podvědomě v něm vypěstuje strach ze ženskejch Podpantoflák). (chudák Váš malý bratr, kterému je teprve 11 let) Jediné co jste udělal dobře, je, že jste se odstěhoval.
Ale vzít na sebe ty půjčky, to mi zůstává rozum stát. Už jste mohli mít hypotéku, domeček... a užívat si. Jsem zvědavá, jak dlou tohle "peklo" Vaše žena vydrží.
Bohužel, tohle "peklo" jste jí i sobě připravil vy.
Takže jedině, doplatit nebo se zbavit těch půjček a odstřihnout se od matky. A nebo Vás dřív sklátí infarkt, z těch nervů.
Člověče, začněte myslet na sebe a svou ženu. Buď přijde te o sobeckou matku nebo o svou rodinu. Takže se musíte rozhodnout. Díky povaze vaší matky asi nejde dohromady skloubit nic. Nevím, kolik je Vám let, ale je načase, začít se chovat, jako chlap. Omlouvám se za, možná, drsnou odpověď. Ale taková facka, by Vás možná vzpamatovala.

Dobrý den,

před rokem a půl jsem si našel ženu svého srdce se kterou jsem se letos napodzim oženil. Problém ale není se ženou ale s moji matkou, ta od počátku začla žárlit a vzhledem k tomu, že měla představu že v domě zůstanu "a navíc přivedu pracovní sílu" (protože já byl od počátku života ten typ "přines,kup,udělej a kdyby ne tak BUBUBU" se začala do mého a manželčina života čím dál víc navážet.Do celé věci se ještě přidalo to, že tátovi našli na plicích nález a ten zůstal doma jakožto Íčař úplně bez pěněz a tak jsem rodinu živil já a krom pěněž co jsem dával na domácnost standartně (půlka platu) jsem použil z našetřeného stavebního spoření 70 000 aby se to dalo nějak přežít, protože matka byla dost zadlužená. Matčiny výkyvy nálady byly hrozné, jednou se usmívala, někdy nuceně ale někdy udělala z prkotiny pořádný humbuk, všechno jsem to ale nějak abstrahoval a snažil se situaci zmírňovat. Pak se do všeho ještě přidalo to, že dědu který žije ve společné domácnosti odvezli do nemocnice s tím, že jeho rakovina žaludku kterou už 10 let má se hodně zhoršila a nevypadá to vůbec dobře. To z něj udělalo téměř ležáka. Pak těsně před operací táty došlo mezi matkou a tátou k hádce kde mu místo toho aby jej podpořila začla vyčítat že až umře tak přijdem o dům a přišlo mi to až tak hnusné, že jsem musel něco říct a hádka dopadla tak že to se mnou seklo.Pak jsem měl jasno musím z toho všeho pryč a svou původní vizi za rok dva se přestehovat jsem uspíšil ještě na letošek. Na tento názor mi matka vzdělila, že ma na debetní karty s drahým úrokem takový dlouh že to bez mé poloviny výplaty neutahnout a jestli se chci odstěhovat tak si musím za ni vzít půjčku aby tak zaplatila drahé dlouhy najednou a platila jen jednu půjčku s mnohem menší částkou za měsíc, táta si ji vzít nemohl byl půl roku doma a tak by ji nedostal (naštěstí nádor nebyl zhoubný).
Nezbylo mi než souhlasit a půjčku si vzít, resp. pokud bych odmítl umíte si představit následný vztah s rodinou (ještě když si přidáte, že krom své matky, nevlastního otce -biologického ani neznám, dědy a malého 11letého bráchy, kterého jsem vychovával téměř jak otec nikoho z mé strany nemám). A tak jsem si půjčku vzal a v létě tohoto roku jsme se odstěhovali. Matce moje odstěhování přišlo líto a často byla naštvaná že když jsem přijel ale pořád jsem si říkal to bude OK zvykne si, ve čtvrtek jsme vždy jezdily společně na nákup nebo jsem jim nakoupil na týden sám, když bylo něco potřeba přijel jsem. Pak přišlo období kdy matka začala, hledat záminky jako že táta dělal dřevo a místo aby mi to řekla jestli bych mohl pomoct, tak se po zavolání co je nového, tvářila jako že dobrý a že mě nechtěla otravovat. Jenže pak došlo k další hádce, kde mi bylo vyčtěno, že pro rodinu nic nedělám a že i manželka je "líná jak prase a nepřijde ani uklidit" tam to se mnou seklo podruhé a pomalu jsem začal litovat toho že jsem jim vůbec kdy půjčku přislíbil a začal propadat do naprosté deprese. Abych to zkrátil těch hádek a výčitek bylo hodně. A teď ta poslední proběhla takto.
Manželka zůstávala poslední tři pátky u rodičů a přespávala tam, zaměstnavatel ji něchce dát nějakou dobu smlouvu ale protože prostě jiná práce neni a platí tak tam zatím je ale celou dobu se snažímě něco najít. V sobotu jsem přijel k matce že budem dělat listí a nakoupíme, listí se odvozilo došel jsem nakoupit atd. při odchodu se matka rozbrečela jak je to špatný s dědou atd. na čež jsem ji začal utěšovat, pak se začla ptát na maželku jestli už něco má atd. když jsem odjížděl bylo vše OK ale přijel jsem k nám do bytu kde žiju s manželkou v nájmu a volal mi matka, že prý má manželka vypnutý mobil a byla dost rozhořčená "že prý si mám zavolat sám jestli jí neveřim že byla zjevně někde na diskotéce a spinká frajerka" (manželka nikdy na diskotéky nechodila jen její kamarádky se kterými si spojovala jaká asi je)... nicméně jsem se jí to snažil vymluvit a nakonec jsem řekl že to zkusím a kdyby tak dám vědět až dojedu k manželčině rodičům aby ji teda zavolala nazpět. Během cesty za ní mi ale matka volala znovu, že prý už k nim manželka i já už nikdy nemáme jezdit a práskla mi s tím. Netušil jsem která bije. Když jsem dorazil na místo zjistil jsem, že matka zavolal mé tchýni s tím že ji vyčetla že manželku podporuje v tom že práci nemá, že by manžeka měla být se mnou až přes to jak špatně ji vychovala a že až dostane manželka pokutu za práci načerno tak že půjdou za ní a né za manželčinou mámou protože ta má "hovno". Tudíž byla naštvaná i tchýně. Volal jsem tedy zpět své matce abych dostal vysvětlení o co jde a dostalo se mi odpovědi, že si mám od nich odhlasit trvalý pobyt a přestat otravovat, napsal jsem si k tomu svoje.. ted mi matka napsala že jestli nepřestanu tak zavola policii a zařidí se abych k nim nikdy nemohl. Nechápu ji nevím co dělat, přišel jsem o rodinu, tchýně mě nenávidí, a zjevně budu platit dluh matky a tak plan že si vezmeme s maželkou hypoteku a bude mit domek se zahrádkou je nenavratne ztracen, jsem naštvaný, vysálený, zmatený a cítím bezmoc.. jediný kdo je se mnou je teď manželka, moc ji za to děkuju, miluju ji. Ale není minuta kdy bych pořád nad celou situací pořád nepřemýšlel... co na to říkáte vy co dělat?