beznadej

Deprese mě naučila,že se...Přemýšlím nad tvým výrokem..."někoho drzého urazit ti náladu zlepšilo vždycky"Fakt?Měl jsi z toho dobrý pocit?Tak dobrý, že se ti udělalo lépe?Můžeš uvést příklad? Nedokážu si to představit, jak to bylo nyšleno

:-)Cynický?No asi z...Pampeliško, kdekoliv tě potkám, přinášíš radost a pohodu - i přesto, že jde o smutné téma.Moc ráda si od tebe přečtu cokoliv.

celkem cynický citátAno,...:-)Cynický?No asi z našeho pohledu ano. když člověk nechce, aby nějaké "za 5 let" vůbec bylo.Tohle může pobrat ale člověk, co fakt žít chce, jen má momentální těžkosti.Být dnes v situaci jako před několika málo lety, uvažuju stejně jako tenkrát.Pryč, pryč odsud.I když teď ten pobyt snáším velmi dobře, navždy mi zůstane v paměti, jak chutná beznaděj.Někdy mám potíž, když se stkám s člověkem, co je na tom tak zle, a chce odejít. Co bych mu asi měla říct?Zjistila jsem, že není nic, co bych mu mohla říct. A tak jen společně sdílíme těžké chvíle.Za jedno jsem vděčná, že mám takovou (možná cynickou) povahu, že vlastní zkušenost mi pomohla, aby mě do toho už nevtahovali jiní. Že můžu soucítit, aniž bych se sama topila. Což bych bez té zkušenosti asi dříve nemohla. Nedokázala.Vím, jak je beznaděj a deprese nakažlivá, a jak i já jsem byla nakažlivá pro jiné osoby, co se nemohly chránit, a proto ode mě utíkaly, v zájmu zachování svého duš. zdraví.Nemohli jsme za to ani jeden.Co je ještě pro mě zvláštní poznatek-že člověk po určitou omezenou dobu dokáže "dělat zdravého", když je to nutné. před příbuznými, rodinou, před partnerem. Pokud s nimi není moc často. Dokonce tak, zže to i léta nemusí zpozorovat. je to pro mě záhadou.

Zarámuj každé tzv....celkem cynický citátAno, bude to mít význam i za pět let. Pokud těch pět let vůbec bude.

Zžejmě tím bylo myšleno právo na konec, na svobodnou volbu ukončení života.

Viděla jsem umírat své...Ahoj, Pampeliško, tzomu závěru ve tvém příspěvku jsem příliš nerozuměla,myslíš tím existenci Boha nebo moudrého stáří?

To je hezký,někteří lidé...Viděla jsem umírat své nejbližší. devadesátiletou babičku, i šedesátileté rodiče. Jsou to vždycky těžké chvíle. Věk není zárukou vůbec ničeho, ani moudrosti, ani smíření.Toho může dosáhnout i mladý člověk. A dokonce si nemusí projít hrůzami a těžkostmi...i když ty hodně posouvají, to je fakt.Stáří dříve bylo alespoň symbolem klidu, odpočinku, důchodu a možností uzavřít tento životní cyklus. Nyní je to vidina toho, že budeme nemocní, bez peněz a na důchod nárok bude až po smrti.Není moc o co stát. Moudrých starých lidí jsem za svůj život zažila asi jedno procento ze všech. Ráda si nechám odpustit postupné dementnění a odumírání těla a mozku zaživa.Z nějakého důvodu je to asi pro naši zkušenost důležité, projít si tím. I když v této fázi, ze svého pohledu tady a teď na zemi, ze svého omezeného rozhledu ten smysl nemohu vidět. Nezbývá, než doufat, že existuje, anebo zoufat a trpět. Je to věc volby, jak se budeme cítit a jak se svým životem naložíme.

Nevím, jestli je to zrovna...Beznadějní tady jistě nehledají naději, jdou se sem svěřit a hledat soucítění a sounáležitost. I proto rozumím tomu, co napsala yka, i ona je v beznaději, i ona se sem přišla se svým trápením svěřit. Mám trápení podobné, vím, o čem mluví. I

taky bych ráda řekla všem...Nevím, jestli je to zrovna to, co beznadějní v této rubrice chtějí slyšet...

taky bych ráda řekla všem mladým.Do asi 65 let to jde, v průměru. Pak ale jsou dny jen bolestí, beznaděje, ztráty přátel, to je teprve smutek v duši! Přijdete tam každý/á, pokud neumřete mladí. Co nejdéle život bez léků, aby vám ve starším věku léky pomáhaly. Je to dost nanic a ani tu eutanázii nechtějí schválit. Jak nejsnadněji umřít - to je ted téma, které mě zajímá, které hledám.

Zarámuj každé tzv. neštěstí těmito slovy:„Bude to mít nějaký význam za pět let?“ Regina Brett

Nevím co mám dělat, nevidím vůbec žádnou naději do budoucna. Hledám práci už několik let, nemám nárok na jakoukoliv podporu od ÚP nebo sociálky, teď jsem konečně našla brigádu, ale protože šéfka je totální kráva a dala mi smlouvu (DPP) pozdě, vykopli mě z ÚP na měsíc a musím zaplatit pojistné jako samoplátce. Vydělám tento měsíc asi 500, pojistné stojí 1148 Kč, takže dělám zadarmo a ještě prodělávám místo abych si konečně něco vydělala. Šéfka se mi vysmívá a zbytek zaměstnankyň jí přizvukuje. Nechápu kde se v těch lidech bere tolik zákeřnosti. Úplně je mi z nich zle od žaludku, jenom je vidím. Ta absurdita, že kdybych na nějaké brigády kašlala, tak bych na tom ještě byla líp, je něco šíleného. nechápu jak tady ta společnost může takhle fungovat. Asi to už nezvládnu a něco si udělám.

Beznaděj je pravý a přesný výraz pro politický systém pana presidenta Č.R. Václav Klause,který je namířen proti nám občanům Č.R. a nikoli pro nás občany Č.R..Pan piča je to a ne president!

Mam zodpovedneho milujuceho...Já jsem si také několikrát pokládala otázku o smyslu života a úplně s tebou souhlasím - být šťastná. A pak si myslím - mít alespoň jedno dítě, neuvažuješ o tom?

ja prezivam beznadej uz treti...Mam zodpovedneho milujuceho velmi pekneho a inteligentneho manzela...čo viac si môže žena priat? Ano, môže si priat matku ktora uz nezije, sestru, ktora slubuje v telefone po tisíci krat ze ma príde pozriet, kamaratky ktore s ktorymi sa snažim uz piaty rok zblízit ale ani s jednou sa mi to nepodarilo, najlepsiu priatelku z detsva ktora sa vydala do talianska...mala by som byt stastna ved predsa mam užasneho manžela a vôbec neviem pochopit prečo ma miluje.., hovori iba ze mam dobre srdce...naozaj to stači aby som bola stastna? Pravda je hrozna...nie, nestačí..,vsetko sa zda byt dobre, mame dobre zamestnanie, pracujeme na dome..., a kazdy o mne vie ze niesom zgrloška, aj vlastna sestra aj kamaratky.ja viem peniaze nie su vsetko..ale čo sa potom deje..kde to zijem, čo je mojím zmyslom života.. predsa...tie vztaky nedychaju tak ako maju...a naozaj mam nejeden krat taky pocit ze by som tu radsej ani nebola..a isla za matkou...a kladiem si otazku...čo je vlastne zmyslom života...odpovedam...byt stastna!!!

Jenou přijde doba, že se...Oprava za překlepy, je jich nějak moc...

Ahoj Sany, kdybych věděla,...Jenou přijde doba, že se budete smát tomu, co jste považovali za důležité-kluci, kamarádky,první lásky, všechno to je pomíjivé. Zůstane jen rodina, děti, až je budte mít a partner s kterým zstárnete (pokud se nerozvedete, protože jen málokdy vydrží manžlství plné lásky). Dnes se oparvdu usmívám nad tím, jaká jsem byla, když jsem byla mladá. Mládí je nemoc, naštěstí brzy přejde (Balzac).

Ahoj Sany, kdybych věděla, že jsem to nepsala já, myslela bych si, že je to můj příspěvek před zhruba deseti lety. Chodila jsem na střední mezi samé holky... bavila jsem se ale všema. I tak jsem byla zoufalá z té přetvářky a falše. Bohužel jsem tu faleš neviděla, jen cítila... byla jsem totiž hrozně naivní a chtěla všechny vidět v dobrém světle, takže jsem mívala deprese, protože ač mě většina lidí přišla fajn, něco se mi pocitově zdálo něco hodně špatně, jen jsem nevěděla, co... dnes už to vidím.Vím, že Ti teď Tví spolužáci připadají jako střed vesmíru (nebo třeba jen ta kamarádka, či kluk) také mívám pocity, že ten či onen je má spřízněná duše, která určitě v mém životě nesmí chybět a jakoby furt "čekám, kdy to konečně taky pochopí". Poslední člověk, co mi ublížil, jsem ho řešila pět let, a tak dlouho jsem doufala, že se to vyřeší a nevyřešilo. Mezi tím jsem narazila na jiné lidi. Jeden člověk jako by mu z oka vypadl. Cítím k němu i hodně podobné sympatie a náklonnosti... Ale je na mě mnohem hodnější, než tamten. Díky němu jsem na dotyčného zapomněla a jediné, čeho lituju, kolik času jsem zabila přemýšlením o někom, kdo o mě a za nic nestál.Tohle je ale pravda, kterou Ti nemůžu předat - tu si musíš tvrdě zaplatit poznáním, že to pravda je... Když já jsem slyšela podobné rady, byla to pro mne jen prázdá slova lidí, co mě nedokážou pochopit..A jinak bohužel faleš (vyplívajcí ze zbabělosti) je všude a budeš se s ní setkávat. Ty sama se snaž zůstat ryzí a věř, že trpělivým hledáním poznáš stejné lidi.No, je hodně, co bych Ti toho mohla říct... také jsem přemýšlela o otázce žití v té době celkem hodně... navíc jsem tenkrát neměla internet a možnost si přes něj najít nové kamarády... Ale ty už tu možnost máš... je to těžké, ale zvedni kotvy a hledej... a s lidmi, co Ti berou sebevědomí, se nestýkej a do maturity to vydržíš...Je teda fakt, že ono to mezi dospělými (pracujícími) není často jiné, ale budeš na startovní čáře a budeš se moci znova zařadit... Odkud jsi? Jestli se můžu zeptat...Zkus kouknout po internetu i na téma "Mít rád sám sebe!" Vím, jak Ti je, byla jsem stejná, ale vše se to odvíjí od toho, že se nemáš ráda...kdyby jsi chtěla, nemám sice moc času, ale můžem pokecat občas na ICQ 319476873Jinak pro Tebe (zvaš to) bude lepší přátelit se s klukama... holky to bohužel občas nezvládají být upřímné a fajn kámošky. Ale určitě jich je hodně taky fajn, jen musíš hledat, testovat a všímat si... ;)

Citím se podobně. Nevím,...zažívám něco podobného. Z příbuzných mám jednoho blízkého člověka o generaci starší. Je mi hrozně, osaměle...