Bezradnost ve vztazích

Ahoj,vzal jsem si zenu ktera ma 3 deti s predesleho manzelstvy,uz zijeme 8 let spolu a pred 5 rokama se nam narodil kluk ,muj prvni syn a po te jsme se vzali.Manzelka po dobu 7 let se starala o domacnost.Pred 6 ti mesici jsem prisel o praci a manzelka zase naopak ji nasla.Nase role se na chvilku vymenili.Ted uz opet zacinam pracovat.Manzelka pred 4 mesici se zacala jinak chovat.Doslo to tak daleko,ze spim vvjedne posteli se svym synem.Je ke mne chladna.Cuka kdyz ji chci pohladit atd.Zablokovala si Mobil a rika ze ji Jen sleduju.Nakonec ji manager s nove prace nekdy zacal vyzvedavat a odvazet ji do prace,coz mi o tom rekla.Ale dnes uz vim ze si spolu kazdy den dopisuji a tez jsem prisel na to,ze se nekde videli mimo praci.Vse zapira a rika ze stejne za vsechno muzu ja.Neda se s ni nirmalne mluvit.Ted uz Jen mluvime o detech a Jen kdyz musime.Jeji dcera 18 leta vy ze si dopisuji a tez ji pomohla v prekladu do ang. Jazyka neco pro ni,respektive aby to mohla poslat jemu.Nezijeme v cechach.Ted uz rika ze si Bude delat co chce a ze ja budu ten posledni kteremu by neco rikala.Vim ze drive nase komunikace nekdy vazla a zrejme nachazi oporu u nekoho jineho.Vim ze by se musel stat nejaky zazrak aby se to zmenilo.Kazdopadne situace je velice napjata a vse zapira a jak jsem rekl celou vinu za tech 8 let hazi Jen na me.Asi Bude nejlepsi kdyz kazdy pujdeme jinou cestou.Nejhorsi je to ,ze jsou tady deti,obzvlast muj 5 lety syn.

Tak na toho zapomeň.
Pokud by o Tebe měl zájem, tak by Tě dávno sbalil. Myslím, že Tě vůbec neregistruje a jeho zájem si jen namlouváš.

Ahoj, zajímal by mě váš názor. Je mi už něco přes dvacet, ale ještě jsem neměla žádný vztah. Jsem proto velmi nesmělá a mojí jedinou šancí je doufat v oslovení. Už skoro rok občas v klubu potkávám chlapce, o kterém vím, že ke mně něco cítí, ale nikdy žádný svůj výpad nedotáhl k oslovení, vždycky naposlední chvíli couvnul. Sebevědomí mu určitě nechybí, motá se okolo něj spousta holek a nejspíš toho i využívá. Posledně si dokonce přímo přede mě dovlekl jednu ze svých tzv. kamarádek a začali se spolu muchlovat. Patrně to bylo proto, abych žárlila (myslím, že to dělávají jak chlapi, tak ženy...), ale přesto mi to přišlo nelogické, aby se předemnou schválně věnoval jiné, jestli mě má rád. Teď nevím, jestli mám ještě v něco doufat, nebo na něj radši zapomenout. Zatím nehledám vztah na zbytek svého života (chci ještě cestovat), ale nějaký projev citu mi už opravdu chybí a nechtěla bych zahodit možnost jen kvůli tomu, že jsme se ani jeden nerozhoupali.

Nesnažte se nikoho měnit nebo se z toho nakonec sami zblázníte.

Parnera/ku nelze zmenit!

Znam!
Tez mam rad pritelkyni a i kdyz to neni idealni, tak proste doufam, ze ji zmenim. No skonci ten vztah, nei to idealni vztah a jen te nici!

Maya, dekuju za kompliment i za radu. Budu na ni ragovat. Proc? Duvodem neni nabozenska vira, to rozhodne ne. Hlavnim duvodem asi budu JA - jak jsem psala dosud jsem zadny pohlav.styk nemela, sice nejake prilezistosti byly, ale ti kluci se neprojevovali tak, ze by jim na me opravdu zalezelo, chapes?.. Ne, ze bych na svem panenstvi prehnane lpela, ale chci se pomilovat s nekym, u koho si budu opravdu jista. Delam to kvuli sobe, pr. vim, ze jsem hodne citliva a mrzelo by me to dost. Duvodem nejsou ani pohl.nemoci. Proste jsem to pojala asi moc zasadove - cekala az mi pritel dokaze, ze me ma rad, mysli to vazne, coz mi dokazoval, ale ja jsem nebyla asi az tak spontanni. Navic tak trochu i strach , obava z toho, ze po tom se na nej jeste vic upnu, coz jsem mu i rekla a odpovdel, ze s tim pocita.
Jednim z duvodu bylo i chovani pritele, podle me mel pak uz take strach, ze mi treba ublizi. Nebo myslis, ze je mozna i pochybnost - opravdu ji mam tak rad, mysli to s ni tak, ze ja budu ten prvni?? Ale to by zase porad se mnou dal nebyl, ze.
Mas pravdu v tom, ze je to svym zpusobem brzda, ze je to sice hezke, ale na druhou stranu nejsme ,,zcela sblizeni,, ze je porad mezi nami takova ,,mezera,,. Ano, mas pravdu chybi tam ten posun vztahu nekam dal...ale co s tim? Mam pocit, ze nas vztah je na mrtvem bode. Milovat jsem se s nim ted ani nemohla. Jsem zasadova. On se ted choval takto a ja se s nim za to jeste pomiluji?
Vim, ze tak jak to bylo mezi nami doposud to takto dal nejde. Mame se radi, ale nekdy si rikam, ze my dva spolu asi nejak nefungujem..Presto mi na nem tak zalezi, ze porad hledam moznost jak to zmenit, zlepsit, byt spolu oba stastni!

Justýnko, máš kásné jméno. Nejvíc mě v tvém příspěvku překvapil fakt, že v době, kdy se dva mladí klidně pomilují na první schůzce, vy vydržíte rok bez sexu. Proč? Předpokládám, že proto, že jste oba věřící. V době hrozby nejrůznějších pohlavních nemocí je opatrnost na místě, ale přece jen..
Já vidím v tomhle jakoby brzdu ve vývoji vašeho vztahu. Mělo dojít ke sblížení a z nějakého důvodu k němu nedošlo. Tím se vztah jakoby zmrazil. A tvůj přítel se vrátil k původnímu způsobu života - ke kamarádům.
A pro WWW: holka, je mi tě líto, ale asi ho nezměníš, zvykni si na to. Jestli má rád tebe i malou, a hlavně tvou malou, tak to je větší výhra, než aby psal SMS. Ale naprosto chápu tvou nechápavost, reagovala bych stejně jako ty.

Už nevím, jak dál....S přítelem jsme spolu rok (já 23,on 24let). Náš vztah je zajímavý již od samého začátku. Dlouhou dobu mně ,,uháněl,, ,ale velice jsem si s ním rozuměla, a pak u mě přeskočila prostě jiskra. Nejdříve to byl spíše ,,vztah na dálku,, studuju v Brně, on v Praze. Domů nejezdíval pravidelně. Přes léto jsem se hodně učila na státnice, on zas chodil na fyzicky náročné brigády. I to jsme však zvládli a vzájemně se podrželi. Těšili se na Vánoce, že budem více spolu. Těsně před Štědrým dnem měl však těžší úraz a byl hospitalizovaný. Bylo to náročné, ale zase nás to o to více sblížilo. Myslela jsem, že právě toto bude asi něco, co bude konečnou pro nás vztah - vyčerpanost, psychika, zmařené plány, ale zas jsme to překonali. Ted se vsak pritel postupne zregeneroval, uz je opet pohyblivym. Skolu musel prerusit. Nyni je jen doma (od svých 16let nebyl zvykly byt doma v tahu vic jak tyden) uz od ledna. Jedinou povinnosti, co ted ma je dochazet na rehabilitace. Volny cas vyplnuji jen kamaradi, akce, vysedavani v hospode, koukani na filmy a TV. Na jednu stranu toto delal i pred urazem, ale tykalo se to jen vikendu. Tehdy jsem to akceptovala - pres tyden chodil do skoly, po nocich brigada a hlavne si ten cas pro me udelal. Ted nevim, na cem jsme. Ted mame konecne moznost se vice vidat, ale spis mam pocit, ze ho ztracim... Cas s kamarady a na nejake akci ma prednost. Cas pro me je striktne vymezeny a nejednou odvolan skrz kamarada, kt. se ozval, objevil,..Pak se mi prestal ozyvat. Kdyz jsem ho potkala, rekli jsme si, ze chceme byt spolu. Jeste mi na to rekl, ze mel pocit, ze se mnou nechce byt, ale ze ted uz vi, ze chce. 14dni jsme byli jako hrdlicky, bum a postupne ztrata zajmu - dnes se mu nechce, ozvu se zitra, atd. az opet zase nejsme v kontaktu. Takto se u nas stridaji faze, kdy jsme spolu hodne, a pak vubec...
Jina holka v tom neni, tim jsem si jista. Vim, ze nejjednodussi reseni by byl rozchod (tento si me nezaslozi, proc byt s nekym, kdo stale pochybuje, kdo nevi, co chce,...), ale opravdu ho mam rada a je pro me dulezity! Nechci ho ztratit, nechci ho nechat jit dal svoji vlastni cestou a treba po boku jine brrr... Vzdy jsem to udelala tak, ze jsem to vzala do svych rukou a proste ho vyhledala, vyrikala, obhajila nas vztah, ale ted mam pocit, ze nevim, jestli opravdu vse netahnu jen ja. Vim, ze me ma rad, vidim to na jeho pohledu. O to vice nechapu jeho chovani, uvazovani,....Podotykam, ze jsme se sppolu jeste nemilovali. Mozna i to je najednu stranu duvod, proc mezi nami neni takova ta intimita.
Dekuju za nazory, rady,..

EvoF, to by mě taky zajímalo. Mam velky problém s partnerem v jinak pomerně pohodovém vztahu, nedodržuje absolutně žádný sliby, nic... Příklad: Hodně cestuje, obchodně, často je tam přes noc, lítá do zahraničí. Ani ho nenapadne mi treba zavolat, poslat sms, jak dorazil, a to nemluvim o tom, ze se klidne dva dny neozve. Ja přece nejsem stihačka, abych mu hned volala, a stihala a stihala. Když mu pošlu sms, ani se neozve. Po mnoha hadkach a scenách, pochopil ,že je to sice pro mě důležité, ale on TO TAK PROSTĚ NEMÁ, a on na TO neni, a kdesi cosi. Pak na me vytahl, že s bývalou to tak měli, a že JI to nevadilo. Nechapu. Když s někým chodím/žiju, tak mě asi zajímá proč přítel odletěl ve ct ráno, a je sobota ráno a dosud se neozval. Už jsem se s ním kvuli tomu chtěla rozejít, slíbíl, že to změní, ale já už mám neurozu z toho, když vím, že ma někam letět. Pro informaci, nedělá to ani když jede k rodičům, jen díky nim vím, že tam je, a že dorazil v pohodě. Nezavolá, neozve se. Navíc mě samozřejmě napadají nejrůznější teorie, proč mně ani neodpoví na sms, asi víte jaké. Jsem psychicky v pr..... Ráda bych mu věřila, ale tohle fakt nerozdejchávám. Když jsme spolu chodili, tak jsem brzo pochopila, že to není kluk co mi bude psat zamilovane sms, ale vyzaařovalo z něj, že mě /nás - mám tříletou dceru/ - bude mit rad. A jsem si jistá, že má. Poraďte, jak tu komunikaci zlepšit... Když jsem mluvila s jeho maminkou, tak mi říkala, že s ním odmala měla problémy s nespolehlivostí, k tomu povaha po otci -prostě takový nemluvný medvěd. Vím ,že jako svobodná matka nemám takové šance najít někoho jinýho, na druhou stranu představa dalších let těchto nervů a zbytečných scén a nedorozumnění, mě děsí. Je mi 32, jsme spolu 2,5 roku.

Nenapadá mě nic jiného, než si o tom promluvit a hranice si domluvit. Ale opakuji domluvit, ne je partnerovi pouze sdělit - to bys právě byla ta megera a stíhačka.
Nejjedonuší je, když jsou partneři z podobně fungujících rodin. Tam bývá dohoda nejsnažší.

Damy, panove, poradte, jak ?i tak trochu vychovat partnera. Mozna se zvedne vlna poboureni, ale vetsinou je to zena, ktera pevne drzi vztah, co se tyce urcitych pravidel, hranic a mantinelu. Nechci byt ,,megera, stihacka, neduveriva hysterka,, ale chci, aby muj partner vedel, kde jsou hranice. Jak toho tedy nenasilnou, prirozenou cestou docilit?

Ja ted mam slecnu sem stastnej, ale problem je, ze ona chodila predtim s mym nejlepsim kamaradem a ja ted krome jeho duvery ztratil i duveru jinych lidi, byt ona me miluje.

tak už sem ho ho poslala k šípku a jsem nesmírně štastná!!! :-)

milý Karle, ty budeš jeden z těch mužů, kterří myslí jen na sebe a už nekoukají, na názor nebo trápení partnerky.
Prostě si chceš užít a nebrat na ní ohledy.. Víš jaké je hormonální antikoncepce svinstvo???
Víš jaké to způsobuje ženám problémy, i když jsou do té doby zdravé, než ji začnou užívat?
Měl by ses nad sebou zamyslet a tolerovat přítelkyni, ohlédnout se na její zdraví, a ne myslet jen na sebe, jak si nejlépe užít...
Taky jsem jedna z těch, kterým hormonální antikoncepce zhuntovala tělo :-( , dostávala jsem se z toho přes rok... Od té doby nic neberu a používáme kondom.. A je fakt málo mužů, kterym na svý dívce záleží, mají jí rádi, chtějí aby byla zdravá, a ne jenom : ,,Já,, ,,Já,, ,,Já,,

Co je to láska?
Malé nafouknuté, pomíjivé nic, nebo velké, nekonečné, všeobjímající všechno?

Láska není (jen) cítit motýlky v břiše, točení hlavy, podlamující se nohy a jiskřičky před očima.
Láska není šukat, ale milovat se.
Láska je ten, kdo je naší opravdovou láskou.
Takoví nejsou na světě dva ani tři, natož čtyři a víc.
Je jen jedna láska nebo žádná.
Někdo byl vyvolen a dostal požehnání přírody mít svou druhou část a jiný ne.
Láska je souznění, kompatibilita, naplnění.
Láska je splynutí srdcí, duší, myslí a těl v jedno souhvězdí s věčným svitem.
Láska se mimo jiné projevuje i tím, že si s daným člověkem umíš představit celý společný život, v dobrém i zlém, v luxusu i pod mostem a v kanále, v nemoci i ve zdraví, s dětmi i bez dětí, s city i bez citů, vteřinu i věčnost.
Když si to představit neumíme, vztah s daným člověkem nemá smysl a nejde o lásku.
Láska je náš první i poslední záchranný kruh, náš jediný přístav a domov, kde jsme v bezpečí.
Jen s láskou usínáme pokojně, spíme tvrdě jako miminka a probouzíme se znovuzrození.
Jen láska nás vnitřně naplňuje a uspokojuje.
Láska je bezvýhradná, bez postranních uliček, pootevřených zadních vrátek a dalších alternativ.
Není nic mezi tím, buď láska je nebo není.
Tím neříkám, že někdo nemůže prožít smysluplný a naplněný život ve vztahu bez lásky, dokonce že ten vztah nemůže být na první pohled lepší-to bychom také museli obecně definovat lásku a můžeme zase zjistit, že ten vztah na první pohled bez lásky láskou na pohled druhý vlastně byl.
A láska je dle mě nakonec vždy, pokaždé a všude definována právě onou bezvýhradností, bezpodmínečností, loajalitou, věrností a oddaností, vším oproti ničemu, věčností proti pomíjivosti, naplněním vůči prázdnotě.
To je láska a vše ostatní jsou jen prázdná nafouknutá nic, pocitové klamy a sebeklamy, předstírání sobě samému i ostatním, lži a sebelži v mrazivém kabátu nicoty.
Láska není abstraktní, má vždy své jméno-je to On, Ona, Ty, My.
Je to ten, koho nade vše milujeme, víc než cokoliv a kohokoliv jiného, víc než sebe a svůj život, je to ten, kdo stejně miluje nás, jsme to My.
Když opravdu miluješ, nemáš na výběr.Vše ostatní je nepodstatné a nedůležité.Neexistují žádné nepřekonatelné překážky, čas, dálka, nic a žádné důležitější osoby a věci než vy dva a vaše láska.
Pokud máš na výběr a vybíráš si, nemiluješ.
Pro svou lásku žiješ a žiješ s ní, dáš a uděláš cokoliv, kdykoliv a jakkoliv, abys mohl být a žít se svojí láskou, kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv.
Chceš s ní být a žít, a nemůžeš bez ní být a žít každou vteřinu bytí i nebytí.
Neexistují žádné odklady, podmínky, povinnosti, závazky, možná, ale, by, bych a kdyby, když jde o lásku.
Jsi jen Ty a tvá láska, jste jen vy dva, je jen My.
Kolikrát můžeš za život opravdu milovat, jen tak z lásky, celým srdcem, duší, myslí a tělem...i jednou je proklatě moc a pokud je tvá láska opětovaná, je to zázrak.

Láska je všechno nebo nic.
Protože, jak to není bezvýhradné, bezpodmínečné, věčné vše, je to malé, bezvýznamné, nafouknuté nic naplněné všeobjímající nicotou, pomíjivostí a zapoměním.

Ančo, nebylas doma tak trochu zneužívaná, že se v tom vyžíváš? Normální to není a koleduješ si o průšvih, pokud budeš mít děti. Budou to chudáci. Tak od něho mazej a nehraj si na samaritánku.

Vztah by mel byt po duvere. Nepopiram, kdybys ho jendou podvedla, tak by bylo logicke, ze by te asi takhle kontroloval, resp. dalo by se to vysvetlit, ale takhle?

Já vim, je to děs, normální holka by se na něj vykašlala, já nevím co mě tam furt drží...

Pro mě je to taky dost zěžký to udělat :-( ... Pořád mi ubližuje, pak vlastně naznačí, že to tak nemyslel, přinese mi kytku a čokoládu a já zase změknu... Je to fakt strašný... Teď jsem celý víkend i probrečela.. V oátek po tejdnu sme se viděli, a on mi udělal hrozný psycho...že si musíme promluvit vážně o našem vztahu, a byl ke mě dost chladný. Tak jsem měla nervi co se zas děje.. Nějaký jeho kamarád mu řelk, že se tahám s nějakým klukem, což není vůbec pravda. takže jsem to vše vyvrátila. Byl na mě hnusnej, jen kvuli tomu, že mu kamarád něco řekl. Taky je až patologicky žárlivej, neustále když odejdu pryč mi projíždí telefon, kontroluje mi fotky v počítači přes program, aby zjistil, kdo mě fotil, majitel fotáku, a data. Volá mym kamarádum a vyhrožuje jim, že mají dát ruce pryč odemě...
Co si o tom myslíte? je to fakt na přes držku co?