Reklama

Bilance po dvaceti letech od revoluce

Tom (Pá, 9. 4. 2010 - 19:04)

Ahojte přátelé,
Tome-já...Iveto, Ty jsi mi zcela neporozuměla. Já jsem psal o schopných lidech. A schopní jsou i ti vyčuraní, s ostrými lokty, draví atd. Jenom pracovitost není zárukou vůbec ničeho. Já si osobně o pokladních v supermarketech myslím, že jsou velice pracovité, ale bohužel jim to k ničemu není.
a co se týká politiků, máš pravdu. Např. křik ohledně jejich platů, nerad to říkám, ale křičí jenom lidé, kteří nemají vůbec páru "vo co gou". Jejich platy jsou jenom plivnutím v moři státního rozpočtu, asi tak 10 km dálnice ročně. To republiku nezruinuje. Fígl je v informacích, ke kterým se dostanou, zakázky pro spřátelené firmy, úplatky, vliv, nepostižitelnost. Viz nedávná aféra v Praze jak nechat propadnout i přestupky, za které se má odebírat řidičák.
Stačí, abyste jednou, nechtěně zaslechli hovor, jak se o nás obyčejných lidech baví a do smrti byste nevěřili žádnému politikovi ani nos mezi očima.

undatra (Pá, 9. 4. 2010 - 12:04)

Danieli - velká pravda.

Daniel (Pá, 9. 4. 2010 - 12:04)

je to proste kakastrofa,ktera...Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůře. Dobře už bylo.

jojo (Pá, 9. 4. 2010 - 12:04)

je to proste kakastrofa,ktera prejde jeste do vetsich sracek...

Iveta (Čt, 8. 4. 2010 - 14:04)

Ahojte přátelé,
Tome-já bych byla plně pro, aby se lépe měli ti pracovitější, schopnější a vzdělanější-jak o tom píšeš Ty, že tomu tak je v dnešní kapitalistické společnosti. Bohužel kolem sebe vidím dost lidí, kteří se sice mají skvěle, ale jsou spíš jen vyčuraní, mají ostré lokty, dravost, ale nejsou mnohdy ani inteligentní ani pracovití. A pak bohužel mám přátele i mezi lidmi pracovitými, kteří pracují poctivě za almužnu - a mají přitom maturitu a spoustu snahy. Takže ani tady to není jen černé nebo jen bílé-přesně jak píšeš.
Leni - zrekonstruovali jsme si dům v místě zaměstnání, taky jsme se tam před deseti lety přestěhovali za prací, abychom měli práci v místě. Před dvěma lety firma, kde jsem pracovala, zkrachovala. Proto dojíždím za prací. Jiná zde není, žiji v malém městě. Nicméně vázaná jsem především školou obou dcer, nerada bych je z ní brala. Syn už dostudoval.
Máš jistě v mnohém pravdu. Jen já mám obavu,že o našich politicích, jejich praktikách a mnoha věcech z oněch politických kuloárů nevíme. Že to, co víme, je jen špička ledovce a že bychom se velmi divili. Naše politické strany bojují o přízeň voličů všemi možnými i nemožnými prostředky, ale v honbě za mamonem, lhaní a mlaskání u koryt jsou zajedno-a jsou už dnes možná zajedno v tom, jak si po volbách korýtka rozdělí.
Jenže nebylo mým úmyslem tady vést agitaci a hořekovat nad poměry. Založila jsem jen toto forum, abych si mohla občas psát s lidmi a dozvěděla se, jak situaci vidí oni, jaký mají názor, vždy mně zajímaly názory lidí na různé problémy-ráda si je přečtu, mnohé jsou pro mně i k zamyšlení.
Samozřejmě vidím i dost pozitiv a myslím, že zatím stále nejsem až tak zapšklá, snažím se vidět hezké věci v životě. Jen mně mnohé velmi mrzí a leccos i trápí. Mám děti, svoje sny, touhy, představy ...

hezký jarní den Vám všem.

Lenka (Čt, 8. 4. 2010 - 11:04)

Mamon a kapitál zvítězil...Jak kde. Já mám kolem sebe slušné lidi, kteří normálně vydělávají a normálně si vydělané peníze užívají.

Daniel (Čt, 8. 4. 2010 - 10:04)

Mamon a kapitál zvítězil nad slušností a poctivostí.

Lenka (Čt, 8. 4. 2010 - 09:04)

Ani za totality to s místama pro absolventy nebylo růžové. V mnoha oborech - učitelky, lékaři, inženýři - musel člověk jít tam, kde dostal umístěnku - dost často třeba i na Slovensko. Je fakt, že po nějaké době na ubytovně třeba dostal přidělený služební byt. Dnes ale pro plno mladých lidí je nepředstavitelné jít pracovat mimo své rodiště. Pro jiné, pro které není problém se přestěhovat - buď do většího města nebo třeba na nějaký čas i do zahraničí jsou naopak profesní možnosti mnohem větší než byli dřív. Tím že člověk vystřídá víc zamšstnání, získá víc zkušeností. Dřív bylo zvykem nastoupit do jedné práce a pracovat tam 40 let. To je dnes jiné.
Z politiků je nám špatně, protože o všech jejcih špatnostech díky médiím víme. Dříve o tom, co se dělo na UVKSČM neměl běžný občan ani páru. Má teta byla komunistka a dělala školskou inspektorku, takže jsme byli informováni o interikách ve školství - a bylo to stejné jako dnes.
Též se dříve nepsalo o krádežích, vraždách - plno průšvihů strana tutlala, protože se to nehodilo k obrazu prosperujícícho socialistického státu - ale kradlo se a vraždilo též. Jen dnes jsou tyto kauzy pro média dojnou krávou a nám z toho vzniká deprese.
Neříkám, že v dnešní době není mnoho problémů, ale není to tak strašné, jak vidíme v televizi a čteme v médiích.
Např. pro handicapované lidi vzniklo tolik dobrovolnických organizací, nadací a pod., že určitě se jim žije lépe než za komunismu. Ale o těhto pozitivních věcech se nikde moc nepíše.
Při řešení rozličných problémů existuje též plno záchranných sítí, organizací - ale opět lidé o nich nevědí. Často i proto, že po nich aktivně napátrají, ale hned naříkají.
Je fakt ten, že kapitalismus na rozdíl od socializumu vyžaduje mnohem víc po lidech aktivitu.
Píšete zde, že denně dojíždíte hodiny do práce a nebylo by třeba možné se přestěhovat do místa pracoviště?

tom (Čt, 8. 4. 2010 - 08:04)

Iveto, jsem ve Tvém věku, asi o pár roků starší. Na jednu stranu Tě plně chápu a vím co píšeš a proč. Ale přesto si myslím, že tato doba není jenom černobílá a že ne všichni nadávají. Samozřejmě, na politiku a morální stav nadávají snad všichni, kromě těch, co jim to bahno vyhovuje. Nemám na tuto situaci řešení nebo návod jak to řešit.
Nicméně musím podotknout, že mladá generace má zcela jiné možnosti a většina je neumí nebo nechce využívat. Žijeme v kapitalismu, kde větší část lidí pracuje za malou mzdu, aby ti vzdělanější a schopnější měli mzdu větší nebo dokonce královskou. A celé umění je v tom, opustit tu "většinu". Takže ti aktivní studenti již během studia dělají různé brigády a práce, učí se jazyky a potom se nemusí bát o svůj osud. No a ten zbytek, který si pouhou docházkou udělá z milosti maturitu se čtverky se diví, že je předurčen pro pracák.

Petr (Čt, 8. 4. 2010 - 07:04)

Iveto, naprostý souhlas. Je mi 53 let a ani za nejhlubší totality jsem neuvažoval o emigraci, jenže teď mám chuť to udělat. Nejlépe do nějaké civilizované země, kde platí stejné zákony pro všecky. Z toho, co se děje v naší zemi, je mi na blití. Podrazy, úplatky, honba za penězi, hromadné rozkrádání a tunelování, a když nějaký trestný čin spáchá V.I.P., bere se to jako jako samozřejmost. Bohužel v mém věku už budu moci emigrovat tak leda do urny.

Iveta (St, 7. 4. 2010 - 21:04)

Iveto,ani nevíš,jak Ti...Jane-i mně už napadlo opakovaně, že bych nechtěla být v této době znovu mladá, tady ne.
Dobrou noc přátelé.

Iveta (St, 7. 4. 2010 - 21:04)

Iveto,ani nevíš,jak Ti...ahojte, hezký večer.
Milá XY-v tvém věku jsem dokončila školu a nabídky na práci mi chodily a velmi dobré. Práci jsem si mohla vybírat. Je mi líto, že vaše generace žije něco tak diametrálně odlišného. Já nejsem absolutně obhájcem komunismu a totality, jsem jen člověk, který je zklamaný vývojem v této zemi. Poslední dobou se mně to nějak více týká, přitom jsem přesvěčená, že tato země by vůbec nemusela být špatným místem k žití. Kdyby ji vedli lidé se zdravým rozumem, kteří by nedopustili, aby peníze byly tunelovány, aby byly vydávány tam, kde je to třeba a ne tam, kde je to zbytečné. Poslouchám, jak si mám utahovat opasek a jaký mám dnes dluh, přitom jsem nikdy dluhy neměla a nežila si nad poměry, dovolila jsem si to, nač jsem prostě v té které etapě svého života měla prostředky.
Začíná mně trochu děsit arogance kolem mně, cynismus a dravost doby, chování lidí k sobě navzájem, rostoucí agresivita-řidič málem zabije ženu, která jede před ním a jemu se zdá, že pomalu, jiný okrade invalidu na vozíku a mohli bychom pokračovat do nekonečna. Můžu ty vztahy porovnat, žiju už docela dlouho a je to smutné srovnání. Lidé se změnili, formují je nějak současné poměry, pro mně není dnes v této zemi hezky, nežije se mi tu dobře, nevím, co mně tady čeká-zákonodárství je v zoufalém vztahu a zákony platí jen pro někoho. Mocní a vlivní si penězi zaplatí cokoli-soudce, rozsudky, beztrestnost, cokoli. Řadový človíček bez konexí a milionů na kontě má tady čím dál méně šancí.

Jan (St, 7. 4. 2010 - 21:04)

Iveto, jsem muž, je mi přes padesát, na stará kolena jsem musel hledat práci na opačném konci republiky a prožívám přesně to o čem píšeš. Konec roku 1989 jsem uvítal s nadšením.Jsem znechucen touto společností a děkuji Bohu, že nejsem mladý.

Jára C. (St, 7. 4. 2010 - 21:04)

Iveto,ani nevíš,jak Ti rozumím.Jsem ze stejné generace a vidím to úplně stejně.Je to hnus,hnus a zase hnus.Naplivat na tuhle dobu a vůbecd si nedokáži představit,kam to může spět.

xy (St, 7. 4. 2010 - 21:04)

Je mi sice jen 25 let, ale naprosto s vámi Iveto souhlasím, také to vidím do budoucna pesimisticky, narozdíl od mnoha mých vrstevníků, kteří ještě osobně nepocítili tvrdost kapitalismu, což se většinou po dokončení školy rázem změní, pokud tedy nechytí protekční místečko, nebo nebudou mít štěstí. V dnešní době se dobře daří jen šmejdum, kteří nemají žádné morální zábrany a jsou povahově agresivní a průbojní, ti se mají dobře, kdo takový neni, má smůlu, bude dřít pot a krev a ve výsledku bude mít jen holou prdel.

Iveta (Út, 6. 4. 2010 - 17:04)

Dobrý den,
nevím, zda se najde někdo, kdo pochopí.
Dějí se mi věci, o kterých bych nikdy nevěřila, že se mi budou v životě dít.
V listopadu 1989 jsem rodila prvního syna s pocitem, že svoje děti přivedu do lepšího světa, než byl ten totalitní. Byla jsem tak nadšená !! Tím vším, co se dělo kolem mně.
Dnes je nejstaršímu synovi dvacet let a já dnes doslova a do písmene tady regulérně brečím. Co se to děje s tímto světem? Proč je všechno jinak, než jsem si představovala ? Najednou vzpomínám na totalitní doby jako na doby jistoty-jistoty získání odpovídajícího vzdělání, zaměstnání a sociálních jistot. Já, která jsem tak niterně prožívala převrat a brečela štěstím. Těch příčin může být mnoho, třeba to, že syn marně hledá po maturitě práci, že manžel má nejisté vyhlídky v zaměstnání do budoucna, že já dojíždím hodiny denně za prací a zpět a jsem neskutečně unavená ? Že tenkrát jsem měla krom práce čas na svoje děti, na sebe samu, na to i žít a dnes jen jezdím domů přespat a o víkendech peru, žehlím, vařím jídla na celý týden, zamražuju a uklízím barák ?
To mi ani tak moc snad nevadí, to bych ustála. Ale trápí mně úpadek morálky a mezilidských vztahů-daleko víc, než absolutní ztráta vlastního pohodlí na stará kolena-protože je mi sedmačtyřicet let. Jsem ochotna smířit se s tím, že nemám už od života krom práce nic moc čekat, ale těžko se smiřuju s tím, co čeká moje děti a nějak uvnitř cítím, že nic moc dobrého to nebude. Za své berou základní lidské hodnoty, které jsem byla zvyklá ctít a na kterých jsem bezděky stavěla svůj život, aniž bych si to nějak plně uvědomovala-ale bylo tomu tak. Cítí tady někdo něco podobného, chápe někdo ? Pochopí někdo, proč dnes píšu, že mně trápí, že se slušností nedojdu dnes nikam, že poctivou prací nevybuduju nakonec zhola nic ? Omlouvám se, ale cítím nekonečnou beznaděj.

Reklama

Přidat komentář