Reklama

Bipolární afektivní porucha-POMOZTE! :(

Zdeňka (St, 21. 10. 2020 - 11:10)

Ahooj, moc mě mrzí co si prožíváš. Dokážu si to živě představit. Mohl by ti pomoci třeba cbd olej, určitě ti neublíží..zkus to. Mě dlouhodobě trápila psychika celkově. Říkala, že mám jen blbý období, byla jsem hodně ve stresu. Strašně rychle se mi měnily nálady, dlouho mě trápily deprese, silný úzkosti, někdy i panické ataky a pláč, hodně pláče...parodoxní bylo, že jen mojí neuroložku napadlo, že by se mohlo jednat o prouchu spojenou s homeostázou a deficitu anandamidu. Doporučuju přečíst tohle www.semena-marihuany.cz/cs/blog/1225-jakou-roli-hraje-anandamid-v-nasich-telech- Strašně bych ti přála, aby ti to nějak pomohlo. Ne vždycky si za svojí psychiku můžeme sami, někdy je chyba pro stě v našem těle. Hodně štěstí a hlavu vzhůru!

David (Čt, 1. 2. 2018 - 06:02)

Dobry den
Ziji s bipolarni poruchou uz 11 let a otviram forum https://www.bipolarkainfo.com
jste vitani.

Mirda (So, 4. 10. 2014 - 12:10)

Hodně věcí se tu probíralo opakovaně myslím si, že někomu přijdou vhod tyhle stránky http://www.bipolarni.cz kde se ta témata rozebírají víc do hloubky...

Klara (Út, 14. 8. 2012 - 08:08)

Mila Vero,to je mi moc lito,co prozivate...Znam i jednoho takoveho muze ktereho smrt tatinka takhle polozila.. A je poznamenany na cely zivot. Nervy jsou opravdu hrozne. To, co dokazi. Uz to pozoruji i na sobe. Ten pernamentni stres a taky hodne pracuji. Beru lexaurin, protoze mam uzkozti. Bojim se ze me postihne nejaka takova nemoc,ale snazim se byt silna, a i kdyz vidim mamku takhle,je to spatne receno,ale povznaset se nad tim... Vim ze tuto situaci nezmenim ackoli jsem se o to nekolikrat pokousela. To by se musel zmenit tatkuv postoj k mamce,kvuli kteremu si ublizuje a nehodla prestat. Ale trpi tim vsichni, a porad dokola. Dekuji za vas prispevek. A vam chci poprat at se citite po psychicke strance dobre, musime se vice radovat s malickosti,lide jsou na tom i hur. A vice si uzivat zivota,odpocivat, jak vy rikate. Wellnes apod... Diky bohu za meho manzela ktery me drzi nad vodou. Opora a laska hlavne muze, je nejlepsi lek,ktery bohuzel ma maminka nikdy nedostane. A tak jen doufam ze bude v poradku.

Věra S. (Ne, 12. 8. 2012 - 11:08)

tak nevim jestli to vubec...A ještě alkohol je cesta do pekla pak už zbývá jedině i
proti její vůli léčbu ve specializovaném zařízení jinak to nedopadne dobře.

Věra Semerádová (Ne, 12. 8. 2012 - 11:08)

tak nevim jestli to vubec...M?á Klárko máte to těžké a chápu vás. Mě se deprese spustily před 2 lety kdy mi umřel tatínek kterého jsem moc milovala a maminka se v důsledku toho 2x pokusila o sebevraždu 2x dlouh? hospitalizace na psychině od té doby je na antidepresivech dochází na psychiatrii ale je vysmátá jak lečo.Zato já jsem se z toho nedostala střídavě je o.k.střídavě tak hrozně že to nejde vydržet antidepresiva neberu jen neurol chodím k psychiatrovi i jsem byla u psychoterapeutky ale nic moc . Pomáhá mi být neustále mezi lidmi a práce a 2 kamarádky.Též můj už velký syn je mi oporou no manžel to vše spíš jistí ekonomicky on totiž ten co to netažil to většinou nepochopí že i duše může bolet.Ještě že při mojí práci jsu často po republice a mezi lidmi jezdíme i občas na krátké Wellnesy na chatu v zimě hodně lyžovat.Ale i tak je to boj a nevím jestli někdy vyhraju, kolikrát jsem na tom byla tak blbě že jsem chtěla jet do krizového centra v Bohnicích.Do toho mi ještě v únoru vyoperovali štítnou žlázu tak toho mám plné kecky,Co vím ale určitě že při nasazení antidepresiv je to většinou na celý život a bez vědomi lěkaře se NESMÍ léčba ukončit či přerušovat protože jednak dosažený výsledek je v háji a okamžite nastupuje recidiva mamka kdyby vynechala sebevražedné sklony jsou zpět na sto procent.Vaše maminka by na to neměla být sama a hlavně dodržovat všechny léčebné procesy a hlavně medikaci a co třeba lázně a ne nadarmo se v jedné české pohádce zpívá-Dělání dělání všechny skutky zahájí dělání dělání je lék.A taky pátrat po tom co tento stav upustilo pokud v tom nehraje roli nějaké dědičné uatížení.U mě to upustila smrt tatínka a následně mamčiny pokusil sebevražduneb tu bez taťka nechtěla žít ale jak s tím teď mám žít já mi nikdo neporadí není den kdy bych na tatínka nemysleli říká se čas vše urovná-houby já to mám horší než kdybych ho viděla v rakvi nikdy bych si nepomyslela že já vždy jak se říká zlobivá beztarostná veselá optimistická holka něco takového zažiji.Je to holt boj jak pro vaši mamku tak možná ještě větší pro vás protože i na vás to zanechá stopy tak se držte a napište jak bojujete Věra.

Klara (St, 8. 8. 2012 - 21:08)

tak nevim jestli to vubec nekdo cte:(

Klára (So, 4. 8. 2012 - 18:08)

Dobrý den,už jsem zoufalá a nevím co dělat. Je mi 25 let, má mamka trpí touto šílenou nemocí už 13 let. Ze začátku to ještě nebylo tak zlé jako ted a taky jsem ještě pořádně nechápala o co jde.. Prostě začala mít strašné deprese,pamatuji si jak zamnou přišla do pokoje,bylo mi 12 let a mamka mi řekla že umírá,že jí už volají, že slyší hlasy. Bylo mi do breku nevěděla jsem absolutně co se děje,nevěděla jsem že vůbec nějaké psychické problémy existují. A od té doby se to sní táhne. ze začátku se ty její stavy objevovali třeba jen jednou za dva měsíce. Jen ležela nic ji nezajímalo,nemohla nic udělat a bylo mimo. vždycky to dopadlo tak že jsme ji museli odvézt do nemocnice,kde ji dali do kupy, ale když se vrátila tak se jí stavy zase vrátili. 4asto vysazovala léky bezdůvodně (prý je už zdravá). s tatou si už nerozumí,jen vedle sebe žijí,ona ho má moc ráda ,ale on už ne,a to ji asi zabijí. nevedou spolu žadný sexualní život prostě nic. Za ty léta se pokusila i o sebevraždu.V posledním roku to jde ale z kopce, Pořád si vyčítá že je špatná,a že si zaslouží jen umřít, trpí i fyzickými nemocemi,třesou se jí ruce,nezvládá práci,důchodu se ještě nedočkala i když není schopna ničeho. Táta ji po většinu času ignoruje nebo spíš ještě nadává,někdy ji i uráží. poslední roky taky pije alkohol a je často opilá i když ví že že nesmí na léky pít,jenže to neuhlídáme protože si neco koupí a potají si to někam schová a mi na to přijdem až už je na mol. prý se tak trestá za to jaká je,nechápe že kvůli alkoholu ji leky vubec nepomáhají. pomalu a jistě se zabijí a my se na to díváme.. mám slzy v očích z toho že si vzpomínám na mamku jaká bývala a jaká je ted.. bývala tak štastná ráda zpívala tančila,ted nemá zájem o nic je na tom velice špatně, nepomůžou ji doktoři ani my,připadá mi že ani nechce.. tolikrát jsem ji řekla at se mi sveřuje a nic,neříká nic ani u psychiatra, jen že její dobře a jde domů.. všechno v sobě dusí ,a mám strach že už tu dlouho nebude,u této nemoci je velmi vysoké riziko sebevražd. hlavně v její situaci kdy se jen utapí v alkoholu.. Potřebovala jsem to ze sebe dostat, třeba má někdo zkušenost s touto nemocí... Přeji vám at vás tohle nikdy nepotká :-(

Reklama

Přidat komentář