Reklama

Blízký člověk na pervitinu - co má dělat okolí?

katka (Út, 28. 7. 2009 - 12:07)

dobrý den.chtela jsem se zeptat jak pomoci člověku na pervitinu,když ani nepřizná že bere.jedná se o mého bratra,kterému je 20 let nechodí do práce,půjčuje si a krade

aa (Út, 17. 3. 2009 - 14:03)

rulka: s klidem ses dívala na svou sestru, jak si dává? Panebože, vy musíte nejt rodina.

Návštěvník (Pá, 6. 3. 2009 - 12:03)

Lucko,připrav se na parádní kolotoč...
Ty zůstaň sama sebou,třeba bez kamarádky.

lucinka (Pá, 6. 3. 2009 - 10:03)

Mam kamarádku,která před rokem začala brát pervitin.začíná lhát svým kamarádům i sama sobě že na tom není zavislá.prosím poradte mi co mam dělat.dekuji

rulka (Út, 27. 1. 2009 - 17:01)

Má sestra si myslela že jí to také pomůže.proto se snažila otěhotnět,nepomohlo.Proto bych nerada aby to tu bral někdo jako návod jak se dostat z drog.

rulka (Út, 27. 1. 2009 - 17:01)

a jak jsem skončila.Mých 6 let braní zahrnovalo několik zbytečných pokusů a útěků z Prahy.Ty to dokázali jen zbrzdit,ale né zastavit.Jen co jsem věděla že tu drogu už nechci a nenáviděla jí.Hodně nenáviděla.Uvědomovala jsem si že mě bere vše co mám ráda,měla jsem jiné hodnoty o životě a viděla jsem jak se mě rozplývají před očima a ztácejí v nedohlednu.Přemýšlela jsem i o smrti,nedokázala jsem nad drogou zvítězit.Jakmile jí někdo přede mě položil,jako by někdo vypnul spínač a já do toho šla.Až jednoho dne jsem ztratila veškerou chuť,s klidem jsem se dívala na svou sestru jak si dává a já neměla žádný problém říct ne.Měsíc po tomto dni jsem zjistila že jsem těhotná 5 týden.Byl to takový malý zázrak a je pořád má první dcera,které je 8 let a o které říkám samozřejmě v duchu že mě zachránila život.Doprčic to zní jak z červené knihovny,ale je to tak.Nevím jestli jsem vyléčená nebo abstinující,já za minulostí udělala tak tlustou čáru,že mě to připadá jako by nebyla.A vím 100%,že bych nikdy nepožila.Stal se ze mě totiž srab,který se o sebe moc bojí.Vždyť už nejsem nejmladší a mám dva životy ve svém náručí.

rulka (Út, 27. 1. 2009 - 17:01)

Navíc řeším něco podobného se svou setrou,bere už 19 let.Ořed rokem se jí narodila holčička.Myslela že jí to z drog dostane.Vím že nepřestane,a vždy když se na ní dívám,mě krvácí srdce bolestí.O malou se stará"dobře",vždyť na tom už normálně funguje.Spí,jí každý den jako ostatní normální lidi.Ale je jiná.Je to chodící mrtvola.Vzdala jsem ten boj,jen se bojím a čekám ten den,kdy se něco stane.Ať je to zázrak či konec.Smířená jsem z obojím.Jen vím jedno,jakmile se přestane o dcerku starat,volám okamžitě úřady.Sestra nesestra.

rulka (Út, 27. 1. 2009 - 17:01)

Pro paní Ivu,jestli sem ještě nakoukne.Jsem 10 let čistá a mám 2 krásné děti.Bez rodičů a sama na svůj problém.Často si říkám co bych udělala kdyby s tím přišly mé děti,s tím že jsou závislý.Dřív jsem si říkala vyhodit je na ulici,na vlastní nohy,jako jsem byla já.Teď když je mám už od tohoto názoru malinko,ale opravdu malinko povoluji.Ale na druhou stranu,nezlobte se na mě,váš syn už je dost velký,na to aby jste ho vystrčila za dveře vstříc jeho osudu a volbě.Trápit se budete tak jako tak,ať je s váma doma nebo mimo domov.Ale je to dost zničující dívat se na dítě jak se vám ničí před očima,a přitom vás ještě okrádá a oklamává.Když má doma vše pod nosem od vás,tak si v klidu může přeci nacpávat nos,nebo kam si to rve.Venku se mu spíš rozvítí,i když taky nemusí.Ale jsem si jistá že kdyby mé děti byli tak velké jako váš syn,vyhodila bych je z domova a doufala bych s bolestí v srdci že dělám to nejlepší co můžu a že se vrátí.Já se taky vrátila k normálnímu způsobu života.Né k rodičům,ale k životu.

(Pá, 23. 1. 2009 - 21:01)

Řešení 100% je,
kulku do palice !
Teď vážně,řešit to jedině s odborníky v centrech apod.
Je tady móc hovadin psaných,včetné ty kulky...

... (Čt, 15. 1. 2009 - 15:01)

Jsem čistá 12 let, to ale znamená JEN to, že 12 let už nic neberu. Nejsem vyléčený feťák, jsem totiž jen abstinující, až do konce života. Doufám.
Netroufám si říct, jestli se feťák vůbec může nějak rozhodnout jestli chce a nebo nechce přestat, nevím, jestli je to o vůli... vím jen to, že tohle říkají lidi, co nikdy s drogama neměli nic společného. Je to jen jakési logické vysvětlení,pojmenování slovy, kterým "normální" lidi snáze porozumí. Smiřte se s tím, že je to jiný svět. A přestaňte tady kecat nesmysly o nějakém "dnu". Dokud si nesáhne na samé dno...nezmění se. CHACHA. Kdo z vás ví, co je pro feťáka to nejhorší??? Hodnoty "normální" lidské společnosti neplatí!!!Je to jako když chcete napasovat kolečko na čtverec!!! Nejvíc mě rozesmála paní Iva...aby to nebolelo mě ani syna....kdy už si konečně všichni přestanou něco nalhávat????? Není to chřipka, samo to nepřejde a jednoduché a účinné řešení??? Není!!!!

Iva (Pá, 2. 1. 2009 - 06:01)

Mám syna fetáka,táhne se to už asi 5 let. Když jsem četla všechny příspěvky, vidím, jak to sedí. Syn neuvěřitelně lže,vymýšlí si. Snažím se mu pomoct, protože mě obvinuje že za to můžu já, ale jak vidím, je to normálka.Už toho mám dost, ukradl mě na co přišel, s každé práce ho vyhodí, chtěla jsem, at jde k lékaři , at mu poradí,slíbí, ale nikam nejde a zas lže a lže! Rekla jsem mu že ho vyhodím z domu,je mu 23! Ted sedí už 4 tý den doma a nechce odejít,že bych ho nepustila domů.Jsem už zoufalá! Poradte jak pomoct, aby to nebolelo ani mě ani syna.

jana (Čt, 29. 11. 2012 - 20:11)

jsem bezradná matka.Syn půl...http://www.nezavislost.eu/

iveta (Čt, 23. 8. 2012 - 15:08)

dekuji za radu dala jsem mu jeste jednu sanci a jakmile si ji pokazi tak jdu pric a jeste jednou dekuji

rada (St, 22. 8. 2012 - 19:08)

Ptáš se co ty máš dělat? Odejít! Odejít od něj. Pokud se sám nevzpamatuje, není mu pomoci. Musí sám chtít!

iveta (St, 22. 8. 2012 - 19:08)

prosim o radu a predem dekuji

iveta (St, 22. 8. 2012 - 19:08)

ahoj chtela bych se zeptat mam pritele ktery bere pervitin a ma po tom chut hrat automaty a nevim jak a co s tim mam delat. uz byl i v lecebne. dva mesice byl uplne v pohode a pak najednou sup a byl v tom zase

kikon23 (Čt, 12. 7. 2012 - 15:07)

Terry,halucinace?Perník...coze pervitin prej neni halucinogen no to mas sice pravdu je to stimulant ale halucinaci sem nanem prozil bilion zalezi na psychice cloveka jak dlouho bere atd pro mne uz je to jen halucinogen proto uz sem rok apul ciste uz se to nedalo ty toxicky psychozy stihy a dalsi paranoidni vyjevy ... bil sem kvuli pervitinu 5 v bohnicich takze ano pervitin se da povazovat za halucinogen.. bohuzel

Lucka (Út, 10. 4. 2012 - 02:04)

Jsem matka 18leteho syna...Xeno, byla jsem ve stejné situaci jako tvůj syn a napíšu ti co hnusného mi rodiče tenkrát udělali a co to pro mě ve finále znamenalo.
Když jsem byla na drogách, rodina mě podporovala jak se dalo asi šest let. Dokázali mě dostat z každého průseru a vždycky jsem věděla že když bude nejhůř mám kam jít a taky jsem toho často využívala. Nic mě nemotivovalo k tomu něco se sebou dělat. To, že se o mě rodina postará jsem brala jako samozřejmost a oni mi opravdu dlouhou dobu vycházeli vstříc naprosto ve všem. Našli mi kolikrát i práci s bydlením, dostala jsem od nich snad pět šancí začít znovu a jidne. Vždycky to dopadlo stejně, z práce mě za nějakou dobu vyhodili a já utíkala zpátky domů, kde jsem jim čím dál víc dělala ze života peklo, nesmyslně jsem jim nadávala, že za všechno můžou oni.
Pak se stalo něco co bych od nich nikdy nečekala. Opět jsem přišla o práci a došly mi peníze, tak jsem vyrazila jako obvykle domů. Tam byly ale vyměněné zámky a na moje volání ať mě pustí dovnitř nikdo nereagoval. Když jsem pochopila, že to nikam nevede, začala jsem být nepříčetná a rozhodla jsem se rozkopat vstupní dveře. Chvíli na to přijela policie a odvezla mě. Musela jsem slíbit, že už se u nás neukážu. Celou noc na policii jsem věřila tomu, že si pro mě rodiče ráno přijedou, v žádném případě jsem si nedokázala připustit, že by mě skutečně nechali skončit na ulici. Ale ráno se nikdo neobjevil a tak jsem hladová a bez peněz začala bloudit po Praze. Všechny věci jsem měla v posledním bytě kde jsem bydlela. Majitel bytu mi slíbil, že až přijedu s rodiči, kteří zaplatí dluh na nájemném, odemkne a nechá mě odvézt si svoje věci, takže jsem neměla prostě nic. Pracovala jsem hlavně mimo Prahu, takže jsem v Praze prakticky žádné známé neměla a stejně bych neměla odvahu k někomu jít. Nevěděla jsem vůbec kam jít, co dělat, ta zoufalost a bezradnost byla strašná. Nakonec jsem se přidružila ke dvěma starším bezdomovcům, kteří mi dali trochu jídla a ukázali kde se dá spát. Bylo to jen místo na zemi, místo deky jsem spala pod novinami. Byla jsem úplně na skutečném dně a drogy byly najednou to poslední po čem jsem toužila, všechno co jsem chtěla bylo nebýt venku. Když jsem žila na ulici asi tři týdny, setkala jsem se s lidmi, kteří pomáhají narkomanům na ulici. Nabídli mi možnost léčení, ale musela jsem pro to dost udělat. Znamenalo to dost zařizování, ve stavu v jakém jsem byla to byla hrozná potupa. O léčbu jako takovou mi veskutečnosti nešlo, nevěřila jsem, že by mi taková věc mohla být prospěšná. Hrála jsem to na ně, šlo mi jen o střechu nad hlavou. Ale když jsem v léčebně pochopila, že kdo se nesnaží, ten je odtamtud propuštěn, začala jsem se podřizovat tamnímu režimu. Časem jsem si na život pod tam zvykla a dokonce jsem občas pocítila i spokojenost. Léčba mi připoměla jak hezký může být život bez drog vedle opravdových přátel. Před ukončením jsem si za jejich pomoci našla zaměstnání a chráněné bydlení. Začátky v reálném světě byly těžké, ale pobyt v chráněném bydlení s pár lidmi, které jsem znala mi dodával pocit bezpečí. Za tři roky jsem se dostala na úroveň žití normálního člověka, v práci jsem se prosadila na lepší místo a našla si svou první vážnou známost. Sice mám city z drog už dost oploštělé a nejspíš se už nikdy nedostanu úplně na úroveň obyčejných lidí, ale žiju v klidu a vážím si všeho co mám.
S rodinou to mám stále nevyřešené. Je úplně jasné, že tím co udělali mi zachránili zbytek života. Ale pořád nevím jestli to byl záměr, nebo jim šlo opravdu jen o to definitivně se mě zbavit a ten zbytek byl prostě důsledek jejich rozhodnutí. Přiznám se, že to snad radši ani vědět nechci..

Tak aspoň vidíš, že vykopnout dítě z baráku může mít někdy prospěch pro obě strany. Tím, že ho budeš neustále podporovat a snažit se mu pomoct ničeho dobrého nedosáhneš. Jen se všechno bude neustále protahovat a horšit. Jenže na druhou stranu chápu, že vyhodit dítě z domu není pro mámu nic jednoduchýho. Já ti napsala svůj příběh spíš pro inspiraci jak by to mohlo dopadnout v lepším případě. To rozhodnutí ti opravdu nezávidím a držím ti palce.

xena (Po, 9. 4. 2012 - 21:04)

Jsem matka 18leteho syna ktereho jsem adoptovala asi 5let bere drogy.Uz jsme celá rodina úplně zoufalí.Nevyučil se nikde nepracuje,doma nás okrádá.Už jsme ho několikrát vyhodili z bytu,ale stále se vrací.Už si dál nevím rady moc mě to trápí,poradí mě někdo co dál...

johana (So, 15. 10. 2011 - 17:10)

Dobrý den,jsem matka syna,...mám syna, který kromě heroinu vyzkoušel snad všechno i lysohlávky, po nich měl halucinace, ale všemu se směje, všechno bylo hrozně prima! Za 6 měs.ho pustí z vězení a já se bojím, že se k tomu zase vrátí, nevím kde bude bydlet, vím že u mě být nesmí. Abych toho neměla málo, dcera si začala zahrávat s perníkem a také nějakými léky, po kterých byla skoro nepříčetná!Žádná rada není!

Reklama

Přidat komentář