Bojím se, že jednoho dne zabiju...

Renato, můj přítel mě několikrát zbil, posléze jsem se s ním rozešla, když jsem konečně sebrala tu odvahu, ale nikdy bych ho nechtěla zabít. A jak dopadl? Nakonec spáchal, po x letech od našeho rozchodu, sebevraždu. Boží mlýny - spravedlnost? Možná si ho sama vzala do svých rukou.

renato, pokud to chceš udělat, tak to hlavně nikomu neříkej, že tím trpíš. Tvař se že už ses přes to přenesla, najdi si jakýhokoliv chlapa, aby to vypadalo, že už tě tamten nezajímá. Nemluv o něm, dělej že máte všechno vyřešené. A pak to můžeš udělat a nebudeš podezřelá.

Hm, to ma jednu chybicku krasy, a to totiz, ze Renatin ex-priatel zrejme nema ziadne pocity viny ani nicoho podobneho, tudiz, on si moze spokojne a vesele zit dalej, a zitie pre neho bude radost, a nie utrpenie alebo pokanie, ako naznacujes... ja si myslim, ze by za svoje skutky a preciny mal pykat, vrazda mozno pomoze Renate uvolnit nejake vnutorne pocity napatia, ale v konecnom dosledku z toho zase vyjde stratovo ona, lebo to uz uplne znici jej tvar a osobu v spolocnosti... skoda, ze sa to nedalo nejako sudne vyriesit, naprikad nedavno som citala, ze ak ta partner pohlavne nakazi (hoci aj nevedomky), tak mozes zanho na to podat trestne oznamenie na policii... ale to uz je asi, vzhladom s velkym casovym odstupom, neskoro. Podobne aj s tymi dlhmi, neviem, ako sa to stalo, ale ak by bola co len malicka moznost to pravne napadnut, mozno by stalo za to sa do toho pozriet... Na priatelov sa Renati vykasli, ak su taki, ze Ta rovno odpisali bez toho, aby sa zaujmali aj o Tvoj nazor a Tvoju verziu veci, tak asi zase tak skveli a objektivni neboli. Mozno ani nemas za cim smutit, mozno sa v Tvojom zivote objavia lepsi a skutocnejsi priatelia, ako boli tito. Neviem, ci este tento moj odkaz precitas, ale ak ano, tak Ti len chcem zazelat vela stastia a pevne sily v dalsom boji do buducnosti.

RENATKO,já nedokážu posoudit tvou situaci, nevím co se mezi vámi stalo, ale soudím podle tvého dopisu, že sis hodně vytrpěla. Člověk nemá brát spravedlnost do svých rukou. Já myslím, že smrt je požehnání a ne pokání a takový lidé jako byl tvůj přítel by měly žít dlouho.

Bohušu,dopustil ses zlého činu, masařkama to začíná a stresovaným hovězím to končí...Polehčující okolnost je, že ses přiznal, to se s tím dá ještě něco dělat. Zavřeme tě na týden do cely se 150 masařkama, budeš mít vynikající šanci navázat s nimi přátelské kontakty a ujasnit si zákonitosti přírodní rovnováhy.

Pro bohuše : možná tak ochranáři zvířat...:-) Být tebou, sbalím kufry a hurá za hranice, než bude pozdě! :-)

Včera jsem zabil Masařku,lítala v obýváku a srala mě jak dělala kravál,nazavřou mě?Dnes je možný všechno.

Renata: jestli to tak cítíš , určitě ho zabij. Jen si dej bacha ať tě nezvřou a nebo hraj potom šílenou

Mě se stalo to samé,ale s holkou,jen sem ti chtěl říct nevzdávej se,na světě jsou
taky kluci kterým se to stalo,a když se pak sejde taková holka s klukem a je z toho láska
,tak si pak aspon rozumí a na čem jsou,určitě najdeš kluka kter ti bude rozumět protože se mu to stalo taky!ahoj

Potýkáte se ze stavy neskutečnosti, odcizenosti od sebe sama či svého okolí? Je pro Vás život jako sen, jako dění za oponou, v mlze, za sklem? Jste na pochybách, zda vskutku existujete či nikoliv a musíte se o tom přesvědčovat? Předměty se Vám zdají nehmotné, jen jako představy či plochý obárzek? Zvuky a barvy vnímáte ploše, vzdáleně, cize, ochuzeně? Cítíte se od sebe odděleni či odtrženi, jakoby jedna vaše část jednala a druhá to pozorovala? Bojíte se, že každou chvíli zcela zmizíte nebo totálně zešílíte? Druzí vám připadají jako herci nebo roboti? Nepoznáváte se v zrcadle? Cítíte se prázdní, bez emocí, unavení - jakoby mrtví? Čas vám běží mnohem rychleji než dříve či naopak pomaleji?To, co jsem tady popsal jsou některé z příznaků depersonalizace a derealizace. Koho zajímá více, nechť se podívá na nové stránky http://depersonalizace.unas.czVe čtvrtek 3.10.05 v 18.00 a pravděpodobně i další čtvrtky diskutujeme o depersonalizaci a derealizaci na fóru:http://depersonalizace.unas.cz/forum/dp/index.phpNeváhejte a připojte se, Adam

Věrko, díky za názor a podporu. Nevím, jestli přitahuju hajzly, byla to moje první zkušenost v životě. Předtím mě nikdo nevyužil,byly mi dány do vínku spíš ostřejší lokty. Měla jsem 2 vztahy, oba to byli hodní kluci. Tohodle šmejda jsem ale strašně milovala, byli jsme spolu 3 roky. Co se týče dalších vztahů, tak mám utrum, už nebudu mít ani hodnýho ani šmejda. Pochybuju, že by si někdo normální chtěl uvázat na krk holku, která je 7 dní v týdnu v práci, má dluhy a nemůže mít děti. Snad jedině milionář, který už vlastní děti má:-) To by byla pohádka..

Děkuju všem za názory. S tím psychologem máte pravdu, měla bych zajít ještě za jiným.Ikdyž tenhle není až tak špatný, podařilo se mu napřiklad mě tenkrát dostat z deprese,vrátit se do života. Zná do detailů moji situaci. Mám strach, že když ted?půjdu za jiným a řeknu mu, že mám intenzivní myšlenky na vraždu, nechá mě třeba hospitalizovat v Bohnicích nebo tak něco. O těchle věcech se taky moc špatně mluví s někým, koho neznáte. Ale máte pravdu, měla bych to zkusit.Já na boží mlýny moc nevěřím, lidem jako on se vždycky bude dařit dobře, umějí v tom prostě chodit. A hlavně, mě už o pomstu ani nejde, cokoliv by se mu stalo nebo mu provedla já, by bylo pořád málo. Chci jedině, aby chcipnul a já měla pokoj. Kdyby ho zítra přejelo auto, skončily by i moje myšlenky na vraždu a bylo by to. To se ale určitě nestane. Jediný důvod, proč jsem ho ještě nezabila je ten, že nechci jít do vězení. Tím bych dovršila svoji zkázu a on nade mnou vyhrál i po smrti. Co když mi ale jednoho dne rupne v hlavě a na vězení se přestanu ohlížet? Doufám, že ho nikdy nepotkám, to by byl asi ten spouštěč, vyhýbám se všem místům, kde by mohl být.Taky mě napadlo zjistit, co provedl svým bývalkám a popovídat si s nimi, možná by to pomohlo. Ale neznám je a tězko je najdu. A třeba jsem byla jediná, které tohle provedl, nevím. On se choval k lidem spíš dobře, má spoustu přátel, mají ho rádi. Dokonce i moji rodiče náš rozchod oplakali než se dozvěděli, co se vlastně stalo. Měli ho za skvělého člověka. Tak nevím, možná jsem v něm vzbudila nějakou temnou stránku jeho povahy, třeba mě nenáviděl, ale nevím za co, že mi tohle udělal.

Renatko, jdi za psychologama, navstiv jich klidne vic a uslysis ruzne nazory. Ten, u ktereho jsi byla je s prominutim "blb" a nema ve sve profesi co delat. Lide jako jsi ty, totiz ty zmetky spolecnosti pritahuji. To, ze takovi lide existuji a nikdo je nepotresta, to bude existovat porad. Jenze tobe by mel psycholog poradit jak se chovat do budoucna, aby se ti dalsi podobne veci nestaly. Zmetkove chodi porad mezi nami, neustavaji ve sve upiri aktivite a smeji se nad poctem obeti, ktere se jim podarilo vyssat nebo znicit. Ty se jen musis naucit se jim do budoucna vyhnout, i kdyz tu dan, co jsi za zkusenost s tim tvym zaplatila, je hrozne velka. Mam kamaradku, ktera svou duverivosti pritahovala stale stejne typy tehle zmetku. Jeden ji udelal dite a nikdy z nej nevydobyla ani korunu alimentu, druhy ji donutil prodat byt a dat mu penize do spolecneho podnikani, ktere samozrejme nevyslo, takze je z nej nikdy nedostane a byt by ted pro svou dospivajici dceru potrebovala.Jiny priklad jsou me dalsi dve zname - obema je uz vice nez 50 let, takze se neda mluvit o nejake mladistve naivite a nezkusenosti, ale proste, to uz v cloveku je zakodovane, nekdo ma prirozenou obranu proti tem upirum, nekdo je nerozezna. Ale zpet k tomu prikladu. Tak jedna moje znama se v tomhle pokrocilem veku seznamila s chlapikem, vzdelani, rozhled, vse ji na nem imponovalo, zabouchla se do nej, i kdyz ji vadilo, ze ji porad vyuziva - necha si donaset uvarene vecere, platit za sebe, atd. Ta druha znama toho sameho cloveka potkala uz pred 20 lety a tu prvni pred navazanim vztahu s nim varovala. Ta druha s nim uz nesla ani na druhou schuzku, prokoukla ho a nezajimal ji. Ta prvni znama s nim chodila a vyuzival ji asi rok, nez se mu jednou v noci nahodne koukla do mobilu (zrovna mu pipla SMSka) a zjistila, ze takove milenky jako je ona, ma 4! Dlouho se z toho vzpamatovavala, samozrejme ten zmetek nemel vycitky po tom zadne. Takze jde jen o to, aby ses s pomoci psychologa dala dohromady, posilila svoje sebevedomi a dokazala podobne hajzly od sebe odehnat. Drzim ti palce a soucitim s tebou!

Renato, hodně smutné čtení a ani se Ti nedivím, že máš takové myšlenky. On Ti úspěšně zničil úplně všechno, co Ti zničit mohl, v podstatě mě nenapadá, co ještě horšího (možná s výjimkou zmrzačení) by ti mohl provést - možná do konce života otrok, abys splatila dluhy, zdraví hyn, přátelé taky, nemáš co ztratit. Možná Ti pomůže osud a jednou i takového člověka potrestá, třeba narazí na silnějšího soupeře než jsi byla Ty. Napadá mě možnost (jestli existuje) si najít ještě nějakou další, které udělal něco podobného a možná takové společné souznění by Ti mohlo hodně pomoci.

Ahoj, nemuzu si pomoct ti znova nenapsat. Najdi si jinyho psychologa, tohle je teda ale blbost! Vybit si agresi, a jak jako, mlatit do polstare nebo jit boxovat? Musis si projit znovu vsim co ti provedl a rozpitvat to, ale to se musi dit za pomoci psychologa, protoze to moc boli.

Psycholog se teda moc nepředvedl, to je pravda. Je to fakt hajzl, když mu ještě dělá dobře trápit tě dál, jsem spíš myslela že jsi mu lhostejná, ale to evidentně ne. Já být tebou bych vykřičela do světa co mi udělal a říkala to o něm na každém rohu, prostě všechyn proti němu obrátit, nestydět se za to. útok je nejlepší obrana. Zabití samozřejmě nic nevyřeší, což určitě sama víš.Nešlo by se spojit s někým komu stejně ublížil?

U psychologa jsem byla, ale řekl mi, že myšlenky na vraždu z nás ještě nedělají vraha a at si najdu nějaký způsob, jak vybít svoji agresi, pak mě to přejde. Tak nevím, zatím se mi to zdá čím dál tím horší, ikdyž se snažím tu agresi vybít sportem. Jinak na téma Někoho jsem málem zabila se podívám, díky

Ne,Stir nejsem:-) Normálně nemám takový pocity. Nejde o to, že mě opustil, tím mi život nezničil, to je naopak dobře a je to to jediný, za co jsem mu vděčná. Jde o mnohem závažnější věci. Začalo to tím, že mě přinutil, abych nechala alespoň na čas studium na vysoké škole. Přerušila jsem ho a dnes už se tam nemůžu vrátit, protože mám dvě zaměstnání, abych mohla zaplatit jeho statisícové dluhy, ted´vlastně už moje. Tím pro mě padl sen dělat jednou povolání,jaké jsem vždycky chtěla. Celou dobu mě podváděl, to jsem se dozvěděla až ke konci. Opustil mě ve druhém měsíci těhotenství, o dítě jsem pak přišla kvůli stresu a následně se pak léčila s pohlavní chorobou, kterou mi zanechal na památku. Výsledek toho je, že už asi nikdy nebudu moct mít děti. Dodnes dělá to, že se vždycky postará, abych se nějak dozvědela, že je s nějakou ženou, které já nesahám ani po kotníky. Všem společným známým mě vylíčil v takových barvách, že už nemám odvahu se na ně ani podívat, natož jim vysvětlit, jak to vlastně bylo doopravdy. Prostě mi zničil život, proto ta intenzivní nenávist. Jasně, nikdo mě nenutil, abych s ním začínala vztah, ale já jsem ho prostě tenkrát neprokoukla, byla jsem blbá a naivní. A na svoji obranu musím říct, že jsem zdaleka nebyla jediná, která o něm měla skvělý mínění

Zajdi si za nekym nez bude pozde, pouze za odbornikem. Protoze ti co ti radi, nevedi o cem to je a ani nemohou. Z vlastni zkusenosti - citila jsem se stejne jako ty a brala to na lehkou vahu. Ve chvili kdy jsem se nedokazala ovladat, jsem ho napadla a skutecne malem zabila. Muj pribeh je v Nekoho jsem malem zabila na doktorce.

RENATO, jsi štír?? Já ano a s podobnou historií. Bojuju s tím už hodně dlouho.Štíři totiž neodpouštějí a tak z toho asi není východisko.