BOJÍM SE SAMA SEBE :-(

Parkrat sa mi stalo, že som mala myslienku vyskocit z okna a pritom som to nechcela urobit, život mam rada, len ma nieco nutilo, vcera sa to vratilo v plnej sile, už som sa videla na zemi velmi ma to videsilo, ma niekto podobnu skusenost? Ja sa liecim na panicku poruchu, snad nemam aj tu obsedantno-kompulzivnu lebo ma trafi už asi:)

Neustále již dva roky tady do mne kopou neznámí telepati proudem a snaží se mě paralyzovat či dohnat k infarktu (momentálně míří do srdeční krajiny). Olomouc v okruzích ulic Karafiátová 1, Komenského 9, Kosmonautů 29. Sousedé z Karafiátovy mne neustále udávají a i křivě! Radnice mi nechce povolit výměnu bytů. Dne 7. 1. 2003 mě v Olomouci u obchodního centra "Senimo" okradli! V pátek 10. 1. 2003 jsem na Karafiátově 1 v Olomouci omdlel! Vykradli mi 3x chatu, a postupně mi ji ničí v obci Huzová u Štemberka na Moravě. Mouši se na mě domluvily! Dne 27. 1. 2003, mne okradli na Wurmově 4 v Olomouci

ahoj "achjo" přečetla jsem si tvoje problémy a dost mi to připomnělo ty mé.Takže Ti podám svůj názor, doufám, že sem ještě občas zajdeš a dočteš se:) Tak tedy, pochopila jsem , že v době,kdy se začaly objevovat tvé "zlé" myšlenky jsi procházela velkým stresem, nebo spíše už to bylo v období tzv.postresovém, kdy nám terve začínají dobíhat všechny účinky nadměrného psychického vypětí. Tvé opakující se "zlé" myšlenky, představy a jejich následná analýza je přesně to, čím jsem procházela já. Až mě začly tyto myšlenky deptat tak, že už jsem nevěděla kudy kam a přišla jsem si hrozně moc zlá, tak to spíše přešlo do stadia fascinace, ve kterém jsem se bála, že opravdu něco zlého udělám. Neudělala, samozřejmě.Ale tehdy mi nic tak samozřejmého nepřipadlo.POkud se nemýlím(a já myslím, že ne), pak bys měla zajít za psychologem či psychiatrem, to je celkem jedno,záleží na tom, jak tě to trápí a on ti vcelku pravděpodobně diagnostikuje OCD neboli obsedantně-kompulzivní poruchu, která způsobuje laicky řečeno, že tě tyto myšlenky velmi trápí, že přichází samy od sebe, a že nejsi schopna se jim ubránit, že jsou silnější. Je to způsobeno mmj nedostatečnou funkcí hormonu zvaný serotonin. To, co jsi mi popsala byly vcelku jasné příznaky. Neboj se, nejde o žádné "bláznění" z amerických filmů. Nejsi špatná ani nic podobného...co se týče zpráv kolem sebe(media) jsi asi citlivější,taky jsem to těžce prožívala(byly takové doby). Když tak mi napiš co a jak, pže by mě opravdu zajímalo víc, ráda bych věděla víc o lidech, kteří mají nebo měli ty samé nebo podobné problémy. Třeba by se dalo na něco společně přijít..některé shodné znaky nebo tak. Drž se a neboj se toho!

To myslíš vážně nebo ze srandy?

Ja se bojim sama sebe uz dlouhou dobu.V posledni dobe jsem musela na sebe dokonce nekolikrat zavolat policii.To mi ale moc nepomohlo, vsak to znate - byrokracie; takze dnes mi dosly nervy a pujdu na sebe podat trestni oznameni.

Také jsem kdysi mívala strach sama ze sebe.Jako dítě jsem nemívala dětství pěkné,otec byl na nás velmi tvrdý,že jsem ho strašně nenáviděla.A jako dítě jsem unikala do snů,kde jsem ho zabíjela.Představovala jsem si,jak jdu v nočním tichu do ložnice rodičů se sekerou v ruce a zatínám mu ji do hlavy.V noci proto,protože ve spánku je každý bezbranný.Pocítila jsem vždycky úlevu,ale jen na chvíli.Jak říkám já,moje vnitřní záchranná záklopka mě vždy vrátila do reality.A proč,protože jsem si uměla představit i to,co by následovalo,kdybych to udělala.Vyšetřování,kolik lidí bych udělala nešťastných,že by se na mě dívali jak na vraha,vězení.Ty důsledky pro mě byly horší než něco takového udělat.Vždy se mi pak ulevilo,že jsem neposlechla své vnitřní já,toužící po pomstě a,že mi zůstává čisté svědomí.Mám ještě jednu vlastnost a tou je obrovská předstvivost.Umím si představit kohokoli a kdekoli v jakékoli situaci.Je to fajn,ale radši to moc nedělám,protože z toho nemám dobrý pocit,navíc,když se jedná o někoho opravdu nesympatického,je to dost nechutný.A když se pak někdy těm lidem dívám do očí,uhýbám,protože nechci,aby poznali,že vím o něčem,o čem si myslíže to nikdo neví.Takže to dělám opravdu minimálně.Máte s něčím takovým taky zkušenost?

to jsi napsala opravdu hezky,tu poslední větu:-)já kupodivu dnes,kdy se mi vše sype a hroutí,jsem spokojenější než dříve,kdy bylo vše v klidu a pohodě:-)

Milá holka, na nic nečekej a hledej odborníka.Před lety, těsně po revoluci jsme měly dvě malé děti - 3roky a čerstvě narozené mimino, manžel se v důsledku postupného tlaku při krachu jeho podniku zhroutil, ale ne najednou. Nejdřív začal mít strach a nevěděl z čeho, našla jsem ho třeba jak sedí v rohu na WC na zemi a pláče, že nemůže ven. Postupně asi během týdne začal mít obavy, že nám ublíží, ale nedokázal vysvětlit proč. Četla jsem všechno možné a bála se ho, jeho sebevraždy, schizofrenie... Nakonec už to nebylo únosné a tak jsme šli do krizového centra. Už NIKDY bych to neudělala, nejenže manžela hospitalizovali téměř 3měs aniž by se jeho stav jakkoliv zlepšil, navíc se mu snažili namluvit, že je hypochondr, začal mít totiž pocit, že nechodí, ale vznáší se nad zemí. Našla jsem, ani nevím kde, v sobě odvahu kontaktovat známou psychyatričku, když jsem jí popsala příznaky dala mi na výběr. Buď manžela nechám zbláznit se ze svých pocitů na krizovém centru na Psychologii, nebo ho přiměju podepsat reverz a nechám ho hospitalizovat v klasickém blázinci. Udělala jsem to. Po měsíci léčby v blázinci manžel chodil s dcerami na procházky do nemocničního parku, na mě čekával s kytičkou... Celkem po asi 7 týdnech začal docházet do stacionáře, večer byl doma, koupal děti, věšel plíny (to byly doby, co?), pak chodil dvakrát týdně na kontrolu, pak jenou měsíčně, pak jednou ročně. V současnosti s manželem podnikáme, máme moc hezké manželství a občas si vzpomeneme v legraci i s dcerami, jak byl taťka v blázinci. Ještě k lékům - když byl manžel hospitalizován na psychlogii dostával asi 2x tolik léků jako na psychyatrii. Tak to je moje zkušenost, myslím na tebe. Helena

Buďme konečně samy(i) :-) sebou. Myslím, že obě víme, co bychom měli a neměli, ale vědět a udělat sakra co ? :-) A štěstí ? :-) Máme ho ve svých srdcích, akorát si to nejsme schopni uvědomit. Buďme spokojeni, protože opravdové neštěstí se nám zatím vyhýbá.

Mimochodem,já si to v hlavě uspořádávám skoro rok:-)))

Pokud víš jistě,že chceš z toho ven a že se k tobě někdo choval,jak si podle tebe nezasloužíš,tak musíš odhodit výčitky a pocity viny.Můžeš to maximálně vysvětlit,ale neočekávej,že to bude pochopeno..většinou je to tvé štěstí x štěstí toho druhého.Naivně si myslím,že u zdravého vztahu by tohle ty versus on nemělo být.Tam by mělo jít o společné štěstí.Ale kde brát,když už v sobě hledáš takovou dobu a nemáš se čeho chytit?Dát šanci,zkusit to,třeba se to něčeho časem samo chytne??Rozhodnutí je na tobě a na tvém srdci.Ne vždy to,co je přijímáno okolím a společností je to pravé pro nás...Co chceš?Kam tě srdce táhne?Můžeš to mít v tom prostředí,kde jsi teď?Nikdy to nejde hned,ale pokud to má být,stejně tě to za tím potáhne...Je hezké mít ohledy na ostatní...ale mají oni ohledy na tebe?Někdy je okolí pěkně vyvedeno z míry,když si začneš stát za svým a nenecháš se už ukecat..to se ti může dostat i rady,aby sis došla k psychiatrovi:-)to znám..já jsem pod vlivem možná nějaké sekty...a musím se tomu smát.Je to moje sekta,její mluvčí jsem já a taky jediný člen.:-))))dějí se hrozné věci,když odmítneš dělat,co se čeká..

Mám strašný zmatek v hlavě, nejsem schopná si to tak nějak uspořádat. Skoro už to používám jako výmluvu za své chovaní :-)Víš někdy je to těžké a bohužel myslím, že opravdu víš. Někdo Ti ubližuje neustále, pak nastane zlom a ty se postavíš na vlastní, začneš se bránit a nakonec kdo ubližuje jsi ty, možná tou ztrátou citů, kterou najednou ten druhý postrádá a ty už nemáš co nabídnout. To bolí mě i jeho a jak z toho ven?

Nejsem moudrá ani z tebe,ani ze sebe,takže v pohodě:-)Jak jít za svým a neposlouchat či nevidět,jak to působí na ostatní?O tom mi povídej.Emoce?Bez nich by život nebyl tak fajn.Víš co je hrozný?Bát se třeba zamilovat,protože už hned myslíš na to,jak mizerně ti bude,až tě láska opustí...pokouším se házet předčasné obavy za hlavu a žiju.Ty taky nelituj...chtělas to?Máš to:-)

Ahojky :-), je mi fajn. Myšlenky ještě občas potrápí, ale už jsem se je naučila potlačit a myslet na to příjemnější. Teď momentálně žiju realitou dnešní noci a asi jsem něco pokazila. Vztahy znamenají neustálý kolotoč emocí. Snažím se :-) ale je těžké jít za svým cílem, protože aniž bys chtěla, ublížíš. Na druhé straně se někdo probudí a najednou je z Tebe jiný člověk? Hloupost, že ? Ale já podlehla těm sladkým slovům, ovšem jak mi bylo po probuzení? Zle :-) takže proč to všechno usílí? Jednou člověk prostě musí, pokud iopravdu chce a bezohledně se dívat nebo slyšet nářky těch druhých.Bolestivé, ale .... tím to ukončím :-) Nejsi ze mě moudrá, ani já ze sebe ne. Užívej života a usmívej se :-)

Halo halo...jak se máš,Achjo??:-)ozvi se,prosím,zajímá mě,jak se ti daří..

:-) jsi milý člověk, díky.

Pokud ti naše odpovědi pomáhají,jsem ráda.Mně osobně taky pomohlo pár lidí na netu,když mi bylo ouvej.V jedné knížce jsem četla,když se snažíš změnit se k lepšímu,ozývají se špatné myšlenky,to prý vyplouvají na povrch,je to prý normální,je to součást té očisty-v podstatě zkoušky..možná to zní jako blbost,ale já tomu věřím,protože když jsem se sebou začala něco dělat,mlátilo to se mnou pěkně!!Dnes je mi líp,i když to ještě není ono.Vydrž a měj se ráda,zasloužíš si to!!Doporučuji knihu Miluj svůj život,L. Hay

Jsem smutná :-( i když se snažím a dělám všechno proto, aby tomu tak nebylo. Ale musím říct, že den ode dne je to lepší a lepší :-) nesedím a nečekám až ta bolest odezní, naopak zvedla jsem zadek a začala pracovat sama na sobě a zrovna v té době mě přepadla ta myšlenka, kterou jsem tu již zmiňovala. Snažím se ovládat sama sebe a nenechat se ovládat těmi ostatními :-) Myslím, že jsem tu narazila na fajn lidičky, jsem ráda a jsem ráda i proto, že jsem ventilovala to, co mě tak tížilo. Pomáháte víte to ??? :-)

Ještě jsem ti chtěla napsat,jak se zmiňuješ o těch negativních zprávách okolo nás- pokud se necítíš dobře,nesleduj tv a neposlouchej zprávy.Zkus něco příjemného,co ti dělá dobře,relaxační hudba,malování,knihy,cokoliv co tě baví a zvedne ti náladu.

Jsi smutná? Bolí tě něco? V takové situaci člověk má chuť někomu taky ublížit...Máš děti?