Bulimie

Už jste měly být obě dávno v blázinci !!!

To mám z těch antipsychotik, začala jsem se přejídat do 40 let, takže něco přes 10 let už to je. Já jím i na návštěvách a moje dcera je na tom ještě hůře, už tak mladá.

Nerozumím tomu, když píšeš, že "už" od svých 40 let. Nemá tam být "až"?Na večeři určitě nechodíš každý den. A když doma nic nejíš, tak je to spíše anorexie, ne? A pokud nemáš návaly vlčího hladu, kdy se sice zpočátku nechceš přejíst, ale pak nedokážeš přestat. Nebo překročíš určitou hranici sytosti a pak si řekneš, teď je to už stejně jedno. Půjdu se vyzvracet. Ale než půjdeš, tak se ještě pořádně "dožereš" a pak když sníš kvanta jídla, tal jdeš zvracet. To je podle mně bulimie.

ReMo, já trpím bulimií už od svých 40 let, je to přes 10 let, když jsem na večeři s přítelem, tak vždy jdu na toaletu a musím zvracet, doma to nedělám, protože nic nejím. Poraď, co mám dělat. Moje dcera s tím začala taky a má malé dítě.

Už jen dodatek. Jednak se omlouvám za chyby, nebo překlepy. A pak ovoce a šťávy si dopřejte kolik chcete, na kolik máte chuť. Ale samozřejmě nepřejídat a nejít to vyzvracet. To by byla škoda. Tolik vitamínů.

Nevím jestli to někomu pomůže, ale mně pomohla knížka "Fit pro život". Bylo to v době, když u nás, myslím v Čechách, se otevřel trh s knihama.Byl to US bestseller č.1 v USA. Všechno co se týkalo zdravého zbůsobu života jsem v té době hltala. Samozřejmě jsem všechno nedodržovala přesně jak tam píšou. Ale důležité pro mně tehdy bylo a toho jsem se chytla, že ve třetí kapitole píšou /Harvey and Marilyn Diamon/o "přirozených tělesných cyklech". 1.c.-příjem potravy/od 12 hod.v poledne do 20hod./ 2.c.-využívání potrav-absorbce ve vnitřních orgánech a zužitkování/od 20.hod.večer do 4 hod. ráno,a 3.c.-vylučování-odpadových látek a zbytků potravy/od 4hod.ráno do 12hod. v poledne./A navíc je tam vysvětleno co se má jíst v určitém cyklu. Protože celou knížku nemůžu vysvětlit na tomto kousku, tak teď už jenom zkráceně. Od rána do poledne 12h.jsem jedla jenom ovoce, pila ovocné šťávy. Protože to je doba vylučovací a v té době šťávy a ovoce tomu procesu pomáhají. Pak nastává doba od 12 do 20 hod. To je doba příjmu. V knize doporučujou zeleninová jídla, ale já jsem se normálně poctivě naobědvala. Samozřejmě knedlíkama jsem se necpala. Prostě do 20 hod. jsem měla dovoleno jíst. Jedla jsem, ale neměla jsem chuť se dožrat a jít do vyzvracet. Po osmé hodině jsem už nejedla, ani jsem neměla pocit hladu, protože v době příjmu jsem jedla. Pak nastává vlastně delší doba, od 20 hod. do 4 hod.-využití potravy. To člověk spí. No a ráno jsem začla ovocem, to je třeba určitě jíst, pít šťávy do 12 a pak si udělat nějaké dobré jídlo, nebo se i naobjedvat v práci. Normálně poctivě. Nevím jak dlouho jsem tohle dodržovala, ale vyléčilo to moji ani nevím jestli ne 16-17-ti letou bulimii. Ale především jsem se chtěla toho zbavit! Dnes již jím normálně. Naučila jsem se jíst tak 5x denně, nepřejídám se. Už to ani neumím. Možná by nebylo špatné sehnat tu knížku. Často jsem si v ní listovala. Nevím jestli to někomu pomůže. Tak doufám, že ano. Důležité je to ovoce dopoledne. Přeji hezký den.

ReMo, napis to tu prosim. Potrebuju se toho zbavit, uz to mam 13 let :-(

Samozřejmně kdyby někdo měl zájem vědět, jak jsem se z toho bludného kruhu dostala, jsem ochotna se s ním i setkat. Měla jsem takovou taktiku. Nebo to tady napíšu/i když raději mluvím/, jestli by měl někdo zájem.

Myslím, že v dnešní době není problém řešit problém s bulimií. Myslím v době internetu. Dnes je mi za několik měsíc 50 let. To, co jsem si já užila s bulimií si málokterá z vás neumí představit. Především v 17 letech, když jsem s tím začla se zvracením, tak jsem vůbec netušila, že se ze mně stáva bulimička. Ten pojem "bulimie" jsem slyšela tak možná o několik pár let později. To už jsem byla pěkně rozjetá. Nikdo mu nepomohl. Nikdo. To, co jsem si prožila, by vydalo na knihu. S nikým jsem o tom nemluvila, jenom jsem se kvůli tomu tak hrozně nenáviděla. Nevěděla jsem, že by jsem měla navštívít psychiatra. Internet prostě neexistoval. Dnes to máte všechno jednoduchý. Tím myslím, že je to právě dobře. Samozřejmě, že dnes již bulimií netrpím, ale vylízala jsem se z toho sama,úplně sama. To taky ještě nebyl internet, když jsem s tím skončila. Respektivně možná i byl, ale já jsem neměla počítač a nezajímala jsem se o něj. Byla to dlouhá cesta samoléčení. Dnes víte, že je to psychická záležitost a určitě vyhledejte dobrého psychiatra. Možná to chce nějakou dobu brát antidepresiva. Nebojte se léků. Ty se nemusejí brát celý život. Ale určitě s tím něco dělejte a nebuďte jako s prominutím prasata. Netýrejte své tělo zvracením a projímadlama. Tak vám přeji skoré uzdravení.

Ahoj, píšu zrovna článek o bulimii do časopisu pro ženy a hledam nekoho, kdo si tim prosel nebo prochazi a byl by ochotny udelat se mnou minirozhovor, napr. pres email, abych mohla lepe ctenarum lepe priblizit pocity a zivot cloveka s touto poruchou. Pujde o 3-4 otazky, samozrejme naprosto anonymne. Pokud budete ochotna venovat mi chvilku Vaseho casu a rici neco o svych potizich, prosim, ozvete se na email rozhovorVK"seznam.cz, moc dekuju. Veronika

Ahoj, z vlastní zkušenosti...moc děkuji a držím palečky a pěstičky ať se daří... se sestřenkou děláme pokroky... malé ale přece tak snad se to nedostane do ničeho opravdu zlého... ještě jednou děkuji a přeji štěstí...

Po osmi letech bulimie už bys měla mít nějaké fyzické následky. První bývají tak po pěti a pak další a další

zdravím, chtěla bych...Ahoj, z vlastní zkušenosti můžu bohužel jen říct, že bulimičky umějí výborně vše maskovat a všechny kolem sebe přesvědčovat, že je vše ok, ale určitě jí nenechte se takhle ničit dál, nejde jen o to hubnutí, ale tahle nemoc tě ničí hlavně zevnitř, ničí ti psychiku...co já bych teď dala za to, aby mě někdo v počátku tohohle svinstva třeba nachytal přímo při činu, př. jak zvracím nebo u mě našel projímadlo, bylo by mi to nepříjemný, všechny bych proklínala, ale nedostala bych se až tam, kde jsem teď. Já jsem pochopila, že mám problém, až když ze mě byla totální troska, ani by mě nenapadlo, co všechno tahle nemoc dokáže, jo sice sem byla hubená, ale co za to? Léčit sem se začala, až když jsem po druhý skončila v nemocnici, kvůli předávkování lékama, po druhý mě už museli dát na jipku - to už mě chtěli odvézt do Bohnic, naštěstí sem se odtamtud dostala s tím, že okamžitě vyhledám ambulantní pomoc - tomu předcházelo už delší dobu sebepoškozování a silné deprese, úplně jsem se změnila, ze vzorný studentky holka, co má problémy s alkoholem, promiskuitou a sama sebe nenávidí. Teď je to už osm let, co se snažím z toho dostat, udělala jsem už velký pokrok, to nejhorší je snad za mnou, ale je to běh na dlouhou trať, našla jsem si perfektní doktorku, který se můžu se vším svěřit, s nikým jiným o tom mluvit nedovedu, ani moje rodina neví, že za tím vším stojí tahle nemoc, myslí si, že jsem tenkrát měla nějaký problémy ve škole a do toho přítel..prostě jsem se z toho vymluvila. Pořád se za tuhle nemoc totiž stydím. Ale i po těch osmi letech jsou to furt návštěvy u doktorky, braní antidepresiv a strach z toho, že se něco stane a jsem v tom zas-jako už několikrát.

Každopádně to neházejte za hlavu s tím, že se to nějak zlepší, bude o totiž jen horší, je dobře, že jste si všimli, že má sestřenka problém, bohužel nevím jak konkrétně poradit, ale zbytečně nečekejte, zkuste jí ještě trochu vyzpovídat, třeba se neptat přímo na bulimii, na zvracení atd. ale jestli jí něco netrápí, nemá nějaký problém nebo jestli jí někdo neublížil (u mě třeba nebyl spouštěč snaha zhubnout, ale právě jiné problémy). Nebo se zkuste zkontaktovat s nějakým odborníkem, ať vám poradí, jak jí pomoci. Hlavně musí najít někoho, komu se nebude bát a nebude jí trapně se s tím svěřit-ať už je to psychiatr, psycholog, sourozenec nebo kamarádka.

Každopádně držím pěsti, ať se sestřenka z toho dostane a doufám, že tohle mé svěření přesvědčí, kdyby alespoň jednoho člověka, ať si s touhle hnusnou nemocí nezahrává a najde pomoc dřív, než bude pozdě. Všem, kdo stále bojují jako já držím palce, MY TO ZVLÁDNEM!!!!

zdravím, chtěla bych poradit... máme celá rodina silné podezření, že má sestřenka trpí bulimií... nejdříve se poměrně hojně nají a během 15 minut mizí na záchod kde tráví 10 minut(je znát že zvracela)začíná být poměrně hodně hubená...když jsem s ní snažila o tom mluvit, je jak kniha a říká to co ví že nás uklidní a je "správné", mám o ní strach, ale nedá na autority ani na přátele... jak se jí přiblížit a pomoc...

Máš šlechetné úmysly....máš e mail

Možná máš v něčem...Máš šlechetné úmysly. Přeji hodně síly a štěstí při jejich realizaci. Kéž by tedy Tvá práce byla jiná, než ty desítky před ní. A kéž by ti to profesně nijak neuškodilo...
Rozumím tomu, že v tom potřebuješ info. Můžu Ti taky nějaké poskytnout.
Třeba se ke mně přidá více žen. Výsledkem si nejsem jistá, ale je mi sympatické, jak do toho jdeš. Ta cílevědomost, síla vůle s jakou do toho jdeš. Už proto je fajn Tě podpořit.
[email protected]

Hm, to je pravda.
Jen si...Možná máš v něčem pravdu, ale mě se to nelíbí! Chci lidem, veřejnosti, lékařům předvést, že doposud vydávané publikace jsou orientovány jen na úzkou skupinu lidí, trpící touto nemocí. Chci ukázat, že to co bylo doposud napsáno, je z části pravda, ale tento problém je tak rozsáhlý, že je nutné se jím zabývat více do hloubky. Ale tohle nezvládnu sama.

je to tam opravdu spatne jiz nikdy vice

Promiňte, ale já jsem ani...Jedna z takových velmi špatných bakalářských prací je

http://is.muni.cz/th/110348/ff_b_a2/Anabell.txt

Je to vzor stereotypního myšlení o PPP. A šikulka, bakalářka se z ní stala. Krch a Papežová se mohou radovat, jinak je tam vše špatně

dr.Papezova ani dr. Krch nejsou zadni odbornici ano jsou to doktori ,ale holkam nerozumi