Být melancholikem - jaké to je, jak se vám žije?

dříve mi vyšel test melancholik teď asi tak o rok zpátky mi vyšel sanqinik udělala bych úplne vše na světě abch nebyla melancolikem nenávidim a melancholik nevijadřuje emoce a všechno je tak depresivní já to tak už necítím a radši začnu křičet , brečet , skákat radosti a je všechno lepší naštěstí nejsem melancholik

Jaké to je být melancholik? Je to to nejhorší co se mi kdy mohlo stát. Nesnáším ten pocit, když si myslím, že mě každý pomlouvá. Nesnáším, když se nemůžu při slovním napadení bránit. A nesnáším, když se stydím před lidmi a nechce se mi mezi lidi ani chodit. Takže jestli si nějaké člověk (nemelancholik) myslí, že strašně ví jak se melancholik cítí, nechala bych mu ten depresivní život zkusit.

Jsem melancholik, a zvykla...Ono je to v závěru stejné,každý z nás je nějaký a je jedno,zda melancholik,sangvinik atd.Všechno má své pro a proti.

Jsem melancholik, a zvykla jsem si na sebe. Myslím, že se to dá vydržet. Jen ten sklon k depresím je trochu nepříjemný...

ty kundo, tak CHCÍPNI a budeš mít po problému!!!!

jsem labilni melancholik ...Protože si nevěříš.Každý má něco.Já bych třeba byla raději,kdybych se narodila v jiném znamení.Velká důvěřivost,naivita,přecitlivělost,emočnost,to na mě opravdu sedí.Nic však s tím nenadělám a i když vím,že je to problém,změnit to stejně nejde.

jsem labilni melancholik ...Protože si nevěříš.Každý má něco.Já bych třeba byla raději,kdybych se narodila v jiném znamení.Velká důvěřivost,naivita,přecitlivělost,emočnost,to na mě opravdu sedí.Nic však s tím nenadělám a i když vím,že je to problém,změnit to stejně nejde.

jsem labilni melancholik podle me je nejhorsi ze predem cekam problem nebo prohru a zere me to ale muze to bit jen paranoja :/ + tezka komunikace moc moc plusi v tom nevidim :D

Já na tyhle povahy moc nedám,podle mně je to umněle rozdělené.Melancholicky mohu reagovat na něco silně podnětného.Jindy zase reaguji jako cholerik.Většina z nás má v sobě všechny polohy.Pokud je někdo v depresi,to neznamená že je melancholik.Pokud s chová jako neurvalec tak není omluvou ,že je prý cholerik.Zvlášť u dětí to neplatí a poškozuje je to,když o nich někdo řekne že jsou tkoví a ne makoví a už jim to zůstane.Přitom se jedná jen o nějakou depresi a oni řeknou,že jejich dítě je melancholik a proto ,že se s ním nikdo nebaví.Jeho vrstevníkovi řeknou že je slabý a má si o věci říct a ten ho pak šikanuje i ve škole.Takže já na to nedám.

http://www.youtube.com/watch?v=NB0YyEEFlws

já sú spokojenááááá...trošku i seknutá sangvinikem ale jen malilililinko :D

Být nebo nebýt melancholikem si člověk nemůže vybrat, prostě to tak zdědil a má smůlu. A když už jednou člověk je, tak má být tím co je, a nemá být tím co není, jak tomu v mnoha případech je. (Werich)

Melancholik je obvykle citově nestálý, snadno propadá depresím. Jak již bylo zmíněno - introvert, perfekcionista, puntičkář, citlivý..........

Já myslím, že melancholik je hodně citově založený, ale neumí se moc radovat ze života, protože má pořád nějaké nepříliš pozitivní nálady.
Ale určitě jsou to většinou povahy hlubší, ne povrchní. A ne moc šťastné.

Má to mnoho výhod. Bohužel si zrovna na žádnou nemůžu vzpomenout.

A co je to za povahu melancholik?

Máme to těžší než ostatní? má to nějaké výhody?

proč myslíš,že je to...Niki,
já jsem jen reagovala na příspěvek nade mnou...
Jinak já si to nemyslím, že by to byla taková prohra, být melancholik.
;)

proč myslíš,že je to nejhorší povaha? Podle toho,co jsi tu napsala,tak taková jsem i já sama.Hodně soucítím s druhými,jsem dost přecitlivělá,neumím se až tolik svěřovat druhým,spíš to dusím v sobě.Depresemi ale netrpím.Je to podle mého povaha a každý z nás je jiný.Někdo o sobě napíše,řekne všechno,druhý ne.I když pravdou je,že vypovídání se někdy pomůže,než když jsme s trápením na to sami a nedokážeme se úplně otevřít.Nikča

melancholik je snad ta...Tak se hlásím k té nejhorší povaze. :-D
Jsem melancholik odjakživa.
Nikdy jsem nebyla jiná, tak mi ani jiná poloha nechybí. Zvykla jsem si na sebe.
Je pravda, že ze všech těch typů má melancholik nejblíže k depresím, však ne nadarmo se depresi dřív říkalo melancholie.
Ale všechno má své plus i mínus.
Melancholici mohou vidět hlouběji, právě proto, že se umí zastavit, soustředit na věc, situaci... Vše hodně prožívají, ale málokdy s tím lezou ven. Do jejich světa druzí moc nevidí. Mají své 13. komnaty, které neotvírají nikomu. Kdyby přišli o své já, svůj klid a ticho sama se sebou, snad by se byli rozpadli.
Zasněné umělecké duše.
Rozpohybovat je k něčemu je poměrně nadlidský výkon. Mají své tempo, jsou ve svém světě tak trochu sami, ale vlastně neumějí se o svůj svět s někým podělit. Nevím, jestli je to tím, jak se setkávají často s nepřijetím společností (jsou pro ostatní "nějací divní"), nebo prostě nějaké otevření není jejich styl.