Reklama

chcem bábätko a všetci sú proti

Sokol (Po, 15. 1. 2007 - 11:01)

Na tyhle manželovic ,,maminky" by měl pamatovat nějakej paragraf...

Buba (Po, 11. 4. 2005 - 13:04)

Ahoj Andy! Nám by nepomohlo ani 500 km. Muž volá každý deň rodičom, každučký den, keď len kvôli tomu, aby vedel, či sú v poriadku. Ale to mi nevadí. Mňa len štve, že sa bez mtkinej rady nevie rozhodovať. Asi som si zobrala decko!!!

Andy (Po, 11. 4. 2005 - 11:04)

Milá Buba i ostatní, z vlastnej skúsenosti pripomínam, že to nie je len problém matiek vašich maželov ale i matiek našich manželiek. Bral som si najmladšiu z troch dcér. Svokra bola tvrdou hlavou matriarchálnej rodiny, majstaršia dcéra už dosť stará panna, druhá dcera rozvedená s vlastnou dcérou a tretia tá moja. Žili v dvoch bytoch nad sebou. Známi ma varovali: bacha, berieš si ich všetkých 5 naraz! Myslel som si, že sa s nimi snáď dohovorím. Nešlo to. To hrubé vtieranie sa do rodiny bolo neúnosné. Najskor sme bývali kúsok od seba, potom sme sa odsťadovali 200 km ďaleko. Aj to bolo málo. To ešte neexistovali dnešné dia?kové ovládače ale existovali (tajné) dopisy, (tajné) telefóny i autobusy. Ten tzv. materský a sesterský vpyv a štvanie nakoniec urobil svoje. Už dlho sme rozvedení, ale najväčší smutok mám z toho, že na našich deťoch sa to strašne podpísalo.Chcem len to?ko naznačiť: bežte čo najďalej, aj keď ani to vždy nemusí stačiť.

Buba (Po, 11. 4. 2005 - 10:04)

Pre Terezu: Môj manžel

Buba (Po, 11. 4. 2005 - 09:04)

Pre Aha:"Kazdopadne z jinych zkusenosti si myslim, ze pokud byste otehnotneli "omylem", tak ze decko adoptuje za manzelova souhlasu tvoja svokra. Rikam, znam takoveto pripady z praxe; treba to mas uplne jinak. "Tak k tomuto komentátu:Viem, že toto by sa mi nestalo a to z jedineho dôvodu: manželova matka si už svoje vnúčatá "odžila"-jej slová. Tvrdí,že času máme dosť a jej slová sú pre manžela sväté.Proste na velké rozhodnutie/či dieta,ci práca/,potrebuje matkino pozehnanie. Dnes poobede budem vediet,ako sa manzel rozhodol. Dam vam vediet.K predoslému príspevku:Manžela milujem a nikdy by som ho neopustila. Vziat nohy na plecia je prilis jednoduche.On dieta chce, ale to sme planovali az tak 2-3 toky po svadbe. Situácia s financovaním je zlá, preto dietatko stále odkladáme. Mna len stve,ze ked ma sancu super plateneho miesta, ze ju nechce uchopiť.Ahojte! Daniela

Tereza (So, 9. 4. 2005 - 16:04)

Otěhotnět na truc a neříct to manželovi je podle mě fakt dost velký podraz! A je to nefér i vůči dítěti, má přece právo přijít do rodiny, kde se na něj oba těší a chtějí ho. Je jedno, jestli to může nebo nemůže vyjít, tzn. jestli nekonec tvůj manžel bude rád nebo ne, prostě jde o princip - je to společné rozhodnutí. Manželova závislost na matce je problém a nevím, do jaké míry máš šanci ovlivnit. Jen zaručeně vím, co nefunguje: když budeš jeho matku zhazovat, poukazovat na její chyby atd., ať už před ní nebo ne, zapůsobí to přesně opačně. Je to dost těžké, ale za každou cenu se k ní musíš chovat korektně a asertivně se snažit prosadit svoje. A případně se s manželem pokusit v klidu promluvit o tom, že si myslíš, že váš společný život je hlavně ve vašich rukou... Bohužel z toho co píšeš usuzuju, že tvůj manžel je tak trochu "mazánek", zvyklý na péči ženy (bojí se, že už u tebe nebude "č.1", až moc dbá na názor matky...). Ale pokud se chcete mít líp a zvládnout dítě, samo to nejde a nějeké to úsilí je třeba. A zdravě sebejistý muž by snad měl pochopit a zvládnout situaci, kdy jeho manželka věnuje péči a lásku JEJICH dítěti a nebere to jako konkurenci. Že malé děti zpočátku zaberou dost péče a pozornosti na úkor jiných věcí, s tím dospělý člověk počítá...Já jsem takový problém taky řešila: manžel a tchýně vs. já. Nepomohlo nic jiného, než se za každou cenu chovat k tchyni přeuctivě, a to byla tak 2krát horší než ta vaše. Za názor jsem poděkovala, řekla že si vážím rad zkušené starší osoby a buď dodala, že já to přesto udělám takhle nebo jsem to tak udělala (tchyně byla schopna radit i o věcech, jako jakým způsobem správně umýt talíř :-)). Zpočátku neříkala nic, pak pochopila, že ji nedovolím ovládat naši domácnost a životy, což ji pěkně štvalo. Ale veřejně mi nemohla nic vytknout, nikdy jsem ji totiž ani náznakem neurazila. Pak ztropila pár scén (při kterých mě mj. označila za děvku a špindíru :-))), což byl ten rozhodující okamžik, kdy manželovi došlo, co jeho matka dělá a že byl na jejím názoru nezdravě závislý. Zdvořile ale rázně mamince vysvětlil, že svou ženu nenechá urážet, že ji sice respektuje, ale od této chvíle si nepřeje, aby nás navštěvovala častěji než jednou za měsíc a bez ohlášení (dřívě chodila třeba každý den). No, od té doby je klid, maminka se sice občas na návštěvě tváří strašně opuštěně a uraženě, ale celkovcě se vztahy dost vyčistily a ozdravily...

Pedro (So, 9. 4. 2005 - 15:04)

Danielo, nezlob se, ale kolik že ti je? 28? Připadáš mi tak na 17. Jsi dost stará na to, abys věděla, že vysadit HA je sakra nefér. Pokud se nedokážete s manželem dohodnout, pak rozhodně žádné dítě. A z tvých příspěvků mám pocit, že jsi dost na peníze.

anastazie (So, 9. 4. 2005 - 08:04)

Ale já řekla,že mu to má říct,že ji vysazuje..Největší problém je ale ta jeho závislost na matince.To je mor.Ten můj se s matkou vidí kvartálně a je to dobrý:-))

Marketa (So, 9. 4. 2005 - 00:04)

Jo, souhlasim s tebou - ale v tom pripade by se meli rozejit. Vysazeni antikoncepce neni reseni - je to podraz a manipulace, rozhodne ne stastny zacatek tehotenstvi. Navic nejde o to prosit, ale vzajemne se pochopit - o to se meli oba snazit pred svatbou.

anastázie (Pá, 8. 4. 2005 - 18:04)

Právě proto to říkám-jistě to plánovali oba a když ted otočil..

lea (Pá, 8. 4. 2005 - 18:04)

tyhle věci by měli mít partneři vyřešené před svatbou. nebo život bez svatby kromě situace, když oba chtějí založit rodinu

anastázie (Pá, 8. 4. 2005 - 18:04)

Protože toto má smysl,na rozdíl od blbostí,které jsou jinde řešeny.Markéto,já myslím,že už se asi navysvětlovala a naprosila až na půdu.Ono jako podraz by se dalo hodnotit i to,že vlezu do manželství a pak ze mě vyleze,že si moje žena má nechat zajít chut na pro ni nejpodstatnější věc-vrozenou touhu a samozřejmost..Ale nejsem zastáncem oko za oko-proto říkám:jednoduše oznámit-brát už to nebudu,protože nemám proč,je to proti mému přesvědčení a ty bys to měl respektovat,protože já se narespektovala až až..

Aha (Pá, 8. 4. 2005 - 17:04)

Danielka, osobne si myslim, ze kdyz clovek nejde do nejistoty a nenasadi kuzi na trh, tak ze se v zivote na nic nezmuze. Cimzto chci rict, ze by ten tvuj chlapik mel tu praci vzit, proste to zkusit, prinejhorsim ho vyrazi, vrati se na puvodni uroven. Ale musi to zkusit! Jinak se budete prdet na 20.000 cely zivot. Take se mi jevi jako v zavislosti na sve matce. S tim se dost blbe da neco delat bez jeho pricineni. Kazdopadne z jinych zkusenosti si myslim, ze pokud byste otehnotneli "omylem", tak ze decko adoptuje za manzelova souhlasu tvoja svokra. Rikam, znam takoveto pripady z praxe; treba to mas uplne jinak. Nevim proc, normalne me prispevky na doktorce nic nerikaji, ale tobe drzim moc moc palce.(PS: Som chlap, ale to snad neva)

Marketa (Pá, 8. 4. 2005 - 17:04)

no - ja bych mu to nedelala, Danielo. Je to podraz, navic jestli se ted boji, tak se bude bat dvojnasob, az budes tehotna. Ale promluvila bych si s nim - rekla bych mu, jak to je a klidne bych to i vyhrotila a navrhla se rozejit (nevim, jak to citis, ale jestli je pro tebe dite tak moc dulezite a pro nej ne, tak je potreba poohlidnout se po jinem tatinkovi).

anastázie (Pá, 8. 4. 2005 - 16:04)

Většina dětí se rodí neočekávaně a kdyby se rodily jen ty,které jsme si naplánovali,tak tu bude jen pár lidí.Drtivá většina by se k tomu prostě nerozhoupala,protože situace není nikdy uplně skvělá-dokonalá.Ty po dítěti toužíš a biologické hodiny slyšíš už bušit-jsi žena a máš právo na to mít dítě-ve své podstatě jsi tu kvůli tomu.Nakonec manželství je instituce na zajištění a výchovu dětí.Tak jaképak copak-socky nejste,ne?Já bych mu řekla,že už jsem se naprosila dost a že vysazuji antikoncepci..Skoro žádnému chlapovi se do toho nechce,protože oni tu hormonální touhu prostě nemají a dokonce vyhrožují,ale jakmile se s tím srovnají,těší se a všude vykládají jak to chtěli,či že jsou rádi,že se to stalo,protože by se nerozhoupali.Nemůžeš čekat věčně-brali jste se s tím,že rodinu chcete,nebo ne?Tak at se děje,co se v manželství dít má..

Buba (Pá, 8. 4. 2005 - 14:04)

Som Daniela, keby niekto nechápal, ibaže som zabudla, ze som pôvodne uvádzala svoje meno. Buba je prezývka.

Buba (Pá, 8. 4. 2005 - 13:04)

Ahojte! Moja situácia sa od minulého roku nezmenila. Sme osamostatnení vtom zmysle, že bývame sami a zarábame. Avšak, ani vzdialenosť 50 km neprekoná závislosť mojho manžela od jeho matky a jej rád. Čo sa zmenilo? Je toho viac a predovšetkým žiadam o názory žien, pretože chlapi nemôžu cítiť túžbu ženy po dieťatku. Takže manžel dostal lukratívnu ponuku práce asi 150 km od nášho terajšieho bydliska. Dostali by sme aj firemný byt, v prípade, že by som prišla s ním. Velmi sme sa tomu tešili, že by sa nám podarilo konečne žiť na úrovni, avšak...! Manžel začal ve?a premýšlať a na tú prácu si myslí, že nemá. Podobnú ponuku už ťažko dostane, aby zarábal 3-násobne viac ako teraz. Jedná sa aj o mňa. V oblasti, kam by sme šli, je plno pracovných príležitostí. On napriek tomu váha. Je mi z toho smutno, takto nikdy nebudeme spokojní. Povedala som si, že v prípade, že zostaneme pracovať tam ,kde aj bývame, tak chcem vysadiť antikoncepciu. Už nechcem dlhšie čakať, už budem mať 29 rokov. A myslím, že manžel sa skor bojí toho, že by prestal byt No1 pre mna, keby prislo bábo, ako toho, ze by sme sa neuzivili.Poradte prosím. Bol by to velký podraz, keby vysadím hormony bez vedomia manzela? Taktiež sa obavam, ze ked sa konecne rozhodneme: ano, urobime si dietatko, tak to prilisne usilie a stres sposobia, ze sa nezadari. Ved velakrat som citala o tom, ze ked sa dvaja velmi snazia a stresuju kvoli potomkovi, tak to jednoducho nejde, a zena otehotnie, az ked to obaja /usilie/ vzdali.Tak co mam robit? Diky za odpovede.Buba

Mirka (Po, 29. 11. 2004 - 22:11)

Súhlasím s radami nado mnou. Osamostatnite sa!!! Nech Vám nikto nekecá do vášho vzťahu. Dieťa v takýchto podmienkach by šťastné nebolo!!!My sme mali dieťa po 14 rokoch nášho vzťahu. Samostatne sme žili po skončení VŠ. Zariadili sme sa, užili a po 30tke založili rodinu. O nič sme neprišli, hlavne nám nikto nekecal do našej domácnosti. A sme ve?mi šťastní a hlavne samostatní a nezávislí na rodičoch!!! Prajem ve?a šťastia pri osamostatnení a potom aj krásne mimino.

Bára (Po, 29. 11. 2004 - 22:11)

Sama vím, co dokážou některé "maminky" našich miláčků...:-( A kór, když je na ní syn závilý a poslouchá ji na slovo.Nejlépe fakt nohy na ramena, myslím, že tím by se podstatná část všeho vyřešila.Manžel by byl ochoten se odstěhovat?

Helin (Po, 29. 11. 2004 - 22:11)

Ahoj, je pravda, že dnes některý ženský vydělávají víc než chlapi. Ale až budeš mít mimino, nejspíš s ním budeš chtít zůstat doma a chlap vás bude živit. Je to těžký, ale v dnešní době plno lidí nemá děti jen proto, že si to nemůžou dovolit. Nehroť to, třeba najdete oba lepší práci a mimino bude později, není kam spěchat. Tchýně ať se do toho neplete, ta kojit a vydělávat na vás nebude ;o) Držím palce !

Reklama

Přidat komentář