Chci oplodnit vdanou ženu

Hledám vdanou ženu, která...Takový kkt jako jsi ty pod více nikami jen si dělá srandu demente pochlub se kolik máš niku ty tlamo!!

Hledám vdanou ženu, která chce kvalitního a diskrétního dárce spermatu. Za každé Tvé plodné dny, kdy se mnou budeš souložit, nabízím 10 000 Kč. Napiš na [email protected]

Sledujeme-li vývoj...Tady není veterinářská rubrika .

Sledujeme-li vývoj šlechtění prasat za uplynulé století z organizačních a metodologických aspektů, lze najít některé důležité postupy, které šlechtitelskou práci posunovaly dopředu. Nejdříve to byla standardizace či popis plemen, dále zavedení záznamů (kontroly) užitkovosti, a to v centrálních testačních stanicích (staniční test), později v jednotlivých chovech (polní test), zavedení inseminace, hybridizace a v poslední době odhad plemenné hodnoty pomocí metody BLUP-animal model.

Standardizace plemen
Vznik dnešních moderních plemen prasat spadá do konce 19. století. Chovatelé s běžným zájmem o jednotlivé typy prasat se spojovali do šlechtitelských spolků (svazů, asociací), a to ze dvou důvodů. Jedním bylo chránit „čistotu“ plemene pro uchování jeho typických (rozlišovacích) zevních znaků prostřednictvím systému rodokmenů, přičemž pouze potomstvo rodičů s „rodokmenem“ bylo vhodné pro další chov. Druhým byla komerční reklama. Tím se vytvářela mezi chovateli čistokrevných plemen konkurence, i když z dnešního pohledu založená na poněkud povrchních a emocionálních argumentech.
V této době bylo funkcí chovatelských svazů:
? udržování čistokrevných plemen, neboli zabránění migrace cizích genů,
? registrace rodokmenů u všech zvířat,
? definice a udržení plemenných znaků,
? pořádání chovatelských přehlídek, zdůrazňujících fenotypovou dokonalost předváděných zvířat,
? pomoc chovatelům v reklamě a obchodování.
V tabulce 1 jsou uvedeny informace o vzniku nejdůležitějších plemen, která se u nás kdy chovala nebo byla použita pro zušlechtění jiných plemen. V tabulce 2 je uveden původ nejrozšířenějších plemen vzniklých a chovaných v ČR.
Po druhé světové válce došlo v aktivitách šlechtitelských společností k výrazným změnám. Větší důraz byl kladen na užitkovost a ekonomickou hodnotu plemenných zvířat než na rodokmen a standard či plemenný typ. Tento posun ve funkci šlechtitelských společností byl doprovázen programy kontroly užitkovosti a vývojem vzdělanosti v oblasti genetiky. V některých zemích byla kontrola užitkovosti a testace zvířat v centrálních testačních stanicích prováděna za finanční podpory státu.
Tradiční aktivity šlechtitelských společností v dřívějším období byly užitečné v jednom důležitém aspektu. Umožnily vytvořit široký sortiment mírně inbredních plemen různého původu. Genetická rozmanitost mezi těmito plemen, vzniklá částečně selekcí na odlišné vlastnosti a znaky v různém prostředí a částečně působením náhodných změn v genových frekvencích (drift), má dodnes hodnotu při využívání heteroze v hybridizačních programech.

Kontrola užitkovosti
Programy kontroly užitkovosti u prasat lze rozdělit do dvou částí. První část zahrnuje testační stanice, které kontrolují pouze znaky produkční (výkrmnost a jatečnou hodnotu). Druhá část zahrnuje oblast testování v chovech (farmách), kde se kontrolují jak znaky reprodukce, tak produkce (polní test).
Staniční test
Historicky první organizovaná kontrola užitkovosti začala v roce 1907, kdy byla jako první na světě založena v Elsesminde v Dánsku testační stanice potomstva. V jednom kotci tehdy byli dva vepříci a dvě prasničky ze stejného vrhu. Dlouhou dobu dánské schéma testování potomstva zůstalo tradičním testovacím postupem pro znaky výkrmnosti a jatečné hodnoty a v určité modifikaci slouží dodnes. Testační stanice potomstva vznikaly v dalších letech například ve Švédsku v roce 1923 (kontrola užitkovosti byla zavedena v plemenné knize již od roku 1911), v Německu 1925 (kontrola užitkovosti začala od roku 1919). V Československé republice byla kontrola užitkovosti zavedena v roce 1926 na základě nového plemenářského zákona z roku 1924 a zkoušky výkrmnosti a jatečné hodnoty byly zahájeny v roce 1934 (testační stanice byla postavena v roce 1933 v Brankách na Moravě).
Důležitý krok ve šlechtění prasat byl učiněn v 50. letech zavedením technik měření hloubky podkožního hřbetního tuku na živých zvířatech. Tím byla otevřena cesta k nové metodě, tj. testu vlastní užitkovosti. Ultrazvukové přístroje jsou nyní obecně používané ve šlechtění prasat při měření výšky tuku, případně plochy zádového svalu, i u jatečné půlky.
Ve Spojených státech začala v roce 1956 v testační stanici (ve státě Iowa) centrální kontrola užitkovosti kanečků. Od této doby podobné americké stanice testovaly čtyři kanečky nebo tři kanečky a jednoho vepříka (určeného k jatečnému rozboru). Ve většině evropských zemích nastal velký nárůst testačních stanic v 60. a 70. letech. Ze znaků sledovaných ve stanicích bývá evidován u kanečků průměrný denní přírůstek (od 25 až 35kg až 85 až 100 kg), konverze krmiva (měřena individuálně nebo celkem) a ultrazvuková výška hřbetního tuku. Tyto tzv. kombinované zkoušky výkrmnosti a jatečné hodnoty (dva kanečci, jedna prasnička a jeden vepřík) se sice u nás rovněž zavedly, ale z organizačních či zdravotních důvodů se brzy přestaly využívat.
Polní test
Zavedení ultrazvukového měření pro odhad složení těla na živých zvířatech vedlo v evropských zemích k rychlému vývoji faremních (polních) testovacích programů. První z nich byl zaveden v Norsku v letech 1959 až 1960. Základem byla evidence průměrného denního přírůstku (od narození do dne měření ultrazvukem) a výška hřbetního tuku. Ve stejnou dobu se polní testace začala například provádět u kanců prodávaných na aukci v SRN. Norské schéma polní testace bylo přijato byť s nepatrnými změnami ve většině evropských států. Kontrola užitkovosti pro prasničky a kanečky byla zavedena v letech 1967 až 1969 ve Švédsku, Nizozemsku, Francii, Velké Británii, atd, kdežto v Dánsku se polním testům nepřikládal takový význam. Dnes bývají zvířata obvykle ustájena ve skupinách s individuální nebo skupinovou kontrolou konverze krmiva, a tím se blíží staniční testaci.
Samostatnou součástí faremní kontroly užitkovosti je evidence znaků reprodukce, která začala již se zakládáním plemenných knih. Například ve Švédsku se vrhy oficiálně evidují od roku 1928. Od roku 1970 jsou informace o početnosti vrhů zpracovávány pomocí počítačů prakticky ve všech zemích.

Nové znaky
Kromě obvyklých záznamů týkajících se reprodukce prasnic, přírůstku, spotřeby krmiva a podílu libového masa byly zavedeny do testovacích programů „nové“ znaky charakterizující kvalitu masa, především tzv. PSE maso, a to v souvislosti s vnímavostí na stres. Již v roce 1954 se v testačních stanicích potomstva v Dánsku hodnotila barva a struktura masa. V současné době jsou znaky kvality masa rutinně měřeny na poražených prasatech v centrálních stanicích většiny evropských zemí. Tyto znaky jsou zjišťovány buď na porážkových linkách (například svalové pH za 45 až 60 min. post mortem) nebo den po porážce (například pH, barva masa či schopnost vázat vodu).
Jelikož PSE maso je těsně spojeno s náchylností k prasečímu stresovému syndromu (PSS), v posledních 25 až 30 letech byla navržena řada in vivo ukazatelů syndromu jako kritérií kontroly užitkovosti pro kvalitu masa. Nejčastěji je používán halotonový (Hal) nebo kreatin fosfokinázový (CPK) test. Halotonový test je rutinně používán od konce 70. let (v ČR od 1978), CPK-test byl používán v mnohem menším rozsahu a pouze v některých zemích (Švýcarsko, NSR). Jelikož je vnímavost na halotan děděná jako autozomální recesivní znak (Hal lokus, RYR 1 lokus), detekce halotan pozitivních prasat je pro šlechtitelské účely velice výhodná.

Umělá inseminace
První experimenty s umělou inseminací u prasat byly uskutečněny ruskými pracovníky již v 20 letech. Nejdůležitější příspěvky v této oblasti přišly ze Zootechnické experimentální stanice v Japonsku a využívání umělé inseminace tam začalo koncem 40. let. Od poloviny 50. let se umělá inseminace začala používat jako praktická šlechtitelská metoda v Nizozemsku, Norsku, Francii a Velké Británii a v následujícím období se rozšířila i do ostatních zemích. Její vývoj byl nesrovnatelně pomalejší, než tomu bylo například u mléčného skotu. V posledních letech se odhaduje procento prasnic zapojených do inseminace ve Finsku, Francii a Španělsku na 70 až 80 %, v Dánsku, Nizozemsku a Švédsku na 60 až 70 %, v Rakousku, Německu a Irsku na 50 až 60 %, v Belgii, Itálii a Lucembursku na 40 až 50 %, v Řecku a Velké Británii na 20 až 30 % a méně než 10 % v Portugalsku.
Výhody umělé inseminace spočívají v kontrole zdraví, managementu chovu a v oblasti šlechtění. Použití inseminace minimalizuje, případně případech může i eliminovat nákazová rizika v chovu a umožňuje systém turnusového zapouštění, zvláště u velkochovů. Z genetického hlediska dovoluje vyšší intenzitu selekce a intenzívnější využívání kanců s vysokou plemennou hodnotou. Rovněž v hybridizačních programech zkracuje genetické zpoždění mezi nukleem a užitkovými chovy. Dále umožňuje plánované páření a genetické propojení stád pro odhad prostřeďových efektů při odhadu plemenné hodnoty. V neposlední řadě inseminace umožňuje mezinárodní výměnu inseminačních dávek, zvláště při použití zmrazeného spermatu. Většina spermatu se však používá v čerstvém tekutém stavu a zmrazování spermatu je zatím v experimentálním stupni vývoje. Významné ztráty v zabřezávání a početnosti vrhu v porovnání s přirozenou plemenitbou brzdily rozšiřování inseminace, a proto umělá inseminace prasat sehrála menší roli v oblasti zušlechťování.
U nás byly systematické výzkumné práce v oblasti inseminace prasat zahájeny v roce 1955 na pracovišti Výzkumného ústavu pro chov prasat v Kostelci nad Orlicí a prakticky v této činnosti pokračovali pracovníci plemenářské služby tehdejšího Pardubického kraje. Od 70. let umělou inseminaci řídil Státní plemenářský podnik a již v roce 1970 eviduje 272 prvních inseminací, kdy v inseminaci bylo 45 kanců a 319 prasnic. V roce 1971 bylo provedeno 4541 prvních inseminací, kanců v inseminaci 130 a prasnic 9249, i když březost po prvn

Plemenitba je cíleným základních chovatelským nástrojem, který umožní od předem vybraného rodičovského páru (výběr plemenice a plemeníka) získat potomstvo. Výsledky reprodukce jsou především otázkou kvalitního mangementu chovu. Chovatel, resp. ošetřovatel by proto měl mít dostatečné znalosti o tom, jaká zvířata, kdy a jak využívat v plemenitbě a jakou techniku zvolit.

Velmi podstatné pro úspěšnou reprodukci jsou tyto zásady:
•
rozhodujícím pro zařazení prasničky do plemenitby bývá její vhodná hmotnost, která by se měla pohybovat mezi 130 až 150 kg. Této hmotnosti bývá nejčastěji dosahována okolo 7 až 8 měsíce prasničky, a to v závislosti na její výživě a úrovni chovu,

•
předčasné zapouštění prasniček má negativní vliv na jejich zdravotní stav a životaschopnost selat (prasnička není anatomicky ani fyziologicky připravená na graviditu),

•
nejméně vyrovnané vrhy co do počtu, ale i co do hmotnostního rozmezí selat, bývají u prvniček (prasniček), nebo plemenic nemocných

•
nejvyššího počtu selat bývá dosahováno na 3 až 5 oprašení (oprašení - odborný termín pro porod prasnic),

•
také vhodný interval mezidobí hraje významnou roli, nejčastěji tato hodnota bývá vObrazek intenzivních chovech mezi 150 až 160 dny (mezidobí, tj. od porodu do následného porodu), tedy v intenzivních chovech bývá ročně dosahováno až 2,2 vrhu na prasnici a rok. Tento ukazatel je ovlivněn dobou ve které jsou selata odstavena. Po odstavu se v několika dalších dnech u prasnice objevuje nová říje. Pohlavní cyklus je stejně jako u ostatních hospodářských zvířat +/- 21 denní (21 denní cyklus říjí),

•
říje prasniček bývají velmi často méně zřetelné než u starších prasnic (prasnička - plemenice, která ještě neměla selata, prasnice - plemenice po prvním porodu),

•
v přirozené plemenitbě, ale i při inseminaci se využívá zkoušek říjí pomocí kance prubíře - jde o působení na nervová centra prasnice, kdy tato je silně erotizovaná přítomností kance, zejména pak jeho specifickým kančím pachem (feromonální stimulace),

•
u silně erotizovaných prasniček či prasnic dochází k projevům reflexu nehybnosti, kdy prasnice najednou ustrne a nevnímá své okolí, pevně stojí a je svolná k páření. Chovatel či ošetřovatel v této chvíli zkusí sílu reflex nehybnosti - mírný tlak na záď, kdy prasnice stojí a neutíká před chovatelem, případně mírným nadzvednutím kožní řasy slabin apod. V tomto momentu je prasnice svolná k páření či k inseminaci.

•
v přirozené plemenitbě je nutné volit vhodného kance pro prasničky a prasnice, a to s ohledem na jejich hmotnost a tělesný rámec. Mladí kanci někdy mohou při skoku na prasnici mít problém se zasunutím pyje, starší a těžcí kanci naopak mohou způsobit zranění a pády prasniček při páření (překrmovaní kanci mohou mít velké potíže se zadními končetinami).

•
inseminace je většinou zajišťována formou dodávky spermatu v plastových flakonech (plastový obal - tuba). Obrazek Chovatel v dostatečném časovém předstihu telefonicky objedná na nejbližší inseminační stanici kanců příslušný počet dávek na konkrétní den. Tyto jsou chlazené dovezeny přímo plemenářskou firmou s možností okamžité inseminace, nebo jsou tyto uchovány v chladničce pro následné použití. Zde musím zdůraznit, že ne každý den se kanci na inseminační stanici odebírají, proto je vhodné si veškeré informace předem zjistit. Inseminaci smí uskutečňovat pouze osoba, která má za sebou úspěšně absolvovaný odborný kurz (u ostatních hospodářských zvířat platí ta samá pravidla). Kurzy inseminace například pořádá Výzkumný ústav živočišné výroby - Kostelec nad Orlicí

•
prasnice po páření či inseminace potřebuje klid, protože pokud je tato chována ve skupině, bývá velmi často rušena ostatními prasnicemi (pach spermatu přitahuje prasnice v předříjí). Prvních několik dní je velmi kritických pro úspěšné oplodnění a pro zdárné zahnízdění zárodků do děložní sliznice. Pokud je prasnice rušena, špatně krmena či stresována, pak dochází k velké embryonální mortalitě (některé zárodky jsou odumřelé a resorbovány děložní sliznicí),

•
úspěchem reprodukce je také prevence před některými chorobami, čímž se zabrání správnou zoohygienou v chovu (desinfekce kotců, hygiena inseminace a přirozené plemenitby) a vhodným vakcinačních programem.

•
vhodná výživa se významně podílí na reprodukci. Zejména tzv. flushing - nárazová výživa plemenic v období před zapuštěním výrazně ovlivňuje počet a kvalitu ovulovaných vajíček. Překrmování prasniček a prasnic vede k jejich ztučnění = horší parametry reprodukce.

Tapetářská mrdko prasečí!Aby byly umožněny základní funkce společenství států tvořících Evropskou unii, je nutné i určité společné legislativní prostředí. To je zabezpečováno jednotnými směrnicemi Rady, které musí být v členských státech zapracovány do jejich legislativy. K zajištění minimálních požadavků na ochranu prasat byla vydána směrnice 91/630/EWG.

Ta byla v závěru loňského roku doplněna změnami zakotvenými ve směrnici 2001/88/EG. Vzhledem k tomu, že nejpozději po našem vstupu do EU začnou tyto požadavky platit i u nás, považuji za potřebné tuto informaci naší chovatelské veřejnosti zprostředkovat.

Čeho se novela týká?
1. Všechny podniky musí splnit následující požadavky:
a) Každé odstavené sele, běhoun, prase ve výkrmu, mimo zapuštěných prasniček a prasnic musí mít ve skupinovém chovu k dispozici určitou minimální plochu (konkrétní rozměry jsou uvedeny v tabulce),
b) každá zapuštěná prasnička a prasnice musí mít ve skupinovém chovu celkem neomezenou plochu podlahy nejméně 1,64, popř. 2,25 m2. Ve skupinách menších než 6 zvířat musí být minimální plocha zvýšena o 10 %. Ve skupinách s počtem 40 a více zvířat může být minimální plocha snížena o 10 %.

2. Podlahová plocha musí splňovat následující požadavky:
a) u zapuštěných prasniček a březích prasnic musí z požadované plochy být nejvýše 15 % plochy perforované.
b) jsou-li používány betonové rošty, pak:
i) šířka štěrbin smí být nejvýše
- u sajících selat 11 mm
- u odstavených selat 14 mm
- u běhounů a prasat ve výkrmu 18 mm
- u březích prasniček a prasnic 20 mm
ii) šířka nášlapové plochy musí činit
- u sajících a odstavených selat nejméně 50 mm
- u běhounů, prasat ve výkrmu, zapuštěných prasniček a prasnic nejméně 80 mm
3. Při nové výstavbě, popř. rekonstrukci stájí pro prasničky a prasnice je vazné ustájení zakázáno. Od 1. ledna 2006 je vazné ustájení zakázáno u všech stájí (tedy i ve starší výstavbě).
4. a) Prasnice a prasničky musí být od 5. týdne po zapuštění do jednoho týdne před předpokládaným oprasením ustájeny ve skupinách. Hrazení kotce, ve kterém jsou skupiny chovány, musí být delší než 2,8 m. Při počtu menším než 6 zvířat ve skupině více než 2,4 m.
b) výjimku mohou tvořit prasnice v podnicích s méně než 10 prasnicemi, ve kterých jsou chovány jednotlivě v kotcích, přičemž se v nich musí bez problémů otočit.
5. Prasnice i prasničky musí mít trvale přístup k materiálu, se kterým se mohou zaměstnávat (sláma, seno, dřevo, piliny, rašelina, nebo směs těchto materiálů), které však nemohou uškodit zdraví zvířat.
6. Prasnice a prasničky ve skupinách jsou krmeny jednotným systémem, který zaručuje, že každé jednotlivé zvíře se může dostatečně samo nažrat, i když jsou přítomni rivalové u krmení.
7. Za účelem utišení hladu a potřeb žvýkání musí všechny březí prasnice dostávat dostatek statkového krmiva, nebo krmiva s vysokým obsahem hrubé vlákniny, kromě jadrného krmiva.
8. Prasata obzvláště agresivní, nebo od jiných napadaná, nemocná nebo poraněná smí být dočasně ustájena jednotlivě. V takových případech musí být zabezpečeno, aby se mohla bez omezení otočit, pokud z veterinárních důvodů není stanoveno jinak.
9. Od 1. ledna 2003 platí odstavec 1 písmeno b), dále odstavec 2, 4 a 5 a poslední věta odstavce 8 pro všechny nově budované a rekonstruované podniky, které po tomto termínu zahajují provoz. Od 1. ledna 2013 platí toto ustanovení pro všechny podniky.
Odstavec 4 písmeno a) neplatí pro podniky, ve kterých je chováno méně než 10 prasnic.
Související ustanovení:
1. Osoby, které se zabývají chovem prasat zajistí, dodržování výše uvedených ustanovení. Za tím účelem zajistí odpovídající školení, která budou obsahovat aspekt ochrany zvířat.
2. Komise předloží nejpozději do 1. července 2005 Radě zprávu na podkladě závěrů vědeckého výboru pro zdraví zvířat a způsobu chovu odpovídajícímu danému druhu. Ve zprávě budou krom jiného pojednány systémy produkce prasat a zpracování masa, při které bude ustoupeno od operativní kastrace.

Zvláštní ustanovení pro jednotlivé kategorie

Kanci
Kotce pro kance musí být konstruovány a uspořádány tak, aby se kanec mohl otočit a slyšel, cítil a viděl ostatní prasata. Dospělý kanec musí mít k dispozici nejméně 6 m2 plochy. Pokud probíhá v kotci i zapouštění, pak musí mít kotec nejméně 10 m2
Prasnice a prasničky
- Je třeba přijmout opatření, aby se ve skupinách omezila na minimum agresivita.
- březí prasnice a prasničky musí být v případě potřeby ošetřeny proti ekto- a endoparazitům. Před přemístěním do porodních kotců musí být březí prasnice pečlivě očištěny (umyty).
- V týdnu před oprasením musí mít prasnice a prasničky k dispozici dostatek materiálu ke stavbě hnízda (sláma apod.), pokud to z hlediska technologie (bezstelivové) je možné.
- Za prasnicí musí být dostatek místa, aby byl prostor pro spontánní nebo asistované porody.
- Porodní kotce, kde se prasnice mohou volně pohybovat, musí být vybaveny ochrannými zařízeními proti zalehnutí selat.

Sající selata
- Přiměřeně velká část podlahové plochy musí být vyčleněna pro selata, kde si mohou všechna současně lehnout. Musí být zpevněná, nebo pokrytá matrací, slámou či jiným vhodným materiálem.
- Je-li používán porodní kotec, musí mít selata dostatek místa, aby mohla bez problémů sát.
- Selata musí být při odstavu alespoň 28 dní stará, není-li tím ohroženo zdraví selat, nebo matky.
Selata mohou být odstavena nejvýše o 7 dnů dříve, pokud jsou přemístěna do jiné specializované stáje, která je před přemístěním skupiny řádně vyčištěna, a vydezinfikována. Tyto stáje musí být odděleny od stájí pro prasnice, aby se minimalizoval přenos nemocí na selata.

Odstavená selata, běhouni a prasata ve výkrmu
- Ve skupinách prasat je třeba vytvářet opatření, aby se vymýtily souboje, které jdou nad normální míru.
- Prasata mají být chována ve skupinách, které se pokud možno dlouhou dobu nemění. Pokud musí být vytvořeny skupiny z cizích zvířat, pak to musí být v co možná časném věku, přednostně před odstavem, nebo do jednoho týdne po odstavu. Prasata by měla mít možnost se od ostatních stáhnout do ústraní.
- V případě tvrdých bojů je třeba poznat příčiny a přijmout vhodná opatření k jejich předcházení, jako například poskytnutí většího množství slámy, popř. jiných materiálů, kterými se zabaví. Ohrožená zvířata, nebo zvlášť agresivní jedince je třeba chovat odděleně.
- Uklidňující prostředky k usnadnění sestájení cizích prasat mohou být podávány jen ve výjimečných případech a po konzultaci s veterinárním lékařem.

Tapetářská mrdko prasečí!Utváření klasického porodního kotce pro prasnice je v posledním období předmětem velké kritiky, proto se intenzivně hledají řešení, jak prasnicím nabídnout větší možnost pohybu. Projekt vědců z Christian-Albrechts-University se sídlem v německém Kielu s názvem GELAS (Gruppenhaltung mit Einzelbuchtsteuerung für laktierende Sauen) měl proto za cíl porovnat užitkovost prasnic ustájených ve skupinách společně se selaty s automaticky ovládanými individuálními kotci s užitkovostí prasnic ustájených v konvenčních kotcích.

V oddělení skupinového chovu bylo umístěno šest individuálních kotců o rozloze 4,7 m2. Mezi dvěma řadami kotců se nacházel 13 m2 velký prostor pro volný pohyb prasnic a selat. Každá prasnice může díky ušnímu transpondéru navštívit pouze svůj kotec. Krmivo a vodu je možné přijímat pouze v kotci. Konvenční porodní kotce měly rozlohu 5,2 m2. Celkem bylo vyhodnocováno chování a užitkobvost 124 prasnic v průběhu 11 turnusů.

Ve skupinovém chovu byly prasnice fixovány v porodním kotci jeden den před a 3 dny po oprasení, poté již měly možnost volného pohybu. Dveřní práh zabránil selatům v odchodu z kotce po dobu prvních pěti dní. Poté byl práh odstraněn společný prostor pro prasnice a selata a 6 prasnic se mohlo společně se svými vrhy pohybovat volně.

Nejdůležitější výsledky:
•Užitkovost vrhů selat od starších prasnic se vzájemně nelišila s výjimkou signifikantně nižší hmotnosti při odstavu ve skupinovém chovu (viz tab.). Výsledky u 21 prvničky byly obdobné (6,5 vs 7,2 kg).
•K 72 % všech ztrát selat došlo v průběhu prvních tří dnů po narození. Ztráty u vrhů od mladých i starších prasnic ve skupinovém chovu činily 14,7 %. Přibližně polovina z nich šla na vrub zalehnutí, z toho 1,2 % selat prasnice zalehly ve volném prostoru. V konvenčních kotcích uhynulo v průměru 15,7 % selat, třetina z nich byla zalehnuta. Rozdíly nebyly signifikantní.
•
•
•Překvapivé bylo zjištění, že jak prvničky, tak i starší prasnice po porodu proležely v porodním kotci denně 22,5 hodin! Od pátého dne, kdy mohla do společného prostoru i selata, poklesla délka pobytu v kotci na 20,1 hodin. 11. den po porodu v kotci prasnice trávily dobrovolně ještě 10,9 hodin.
•Rutinní práce obsluhujícího personálu v obou systémech chovu byly obdobně časově náročné. Jediný rozdíl byl v případě skupinového chovu, kdy pátý den bylo nutné provádět kontrolu selat, která se poprvé dostala do společného prostoru.
•Během servisních prací musely být prasnice manuálně fixovány po krátkou dobu v kotcích, aby byl obsluhující personál chráněn před volně se pohybujícími prasnicemi.
Při hodnocení tělesné kondice při vyskladnění dopadly hůře prasnice ze skupinového chovu, rozdíly byly statisticky významné. Pokles výšky hřbetního špeku byl prakticky stejný. Z 12 prvniček ze skupinového chovu muselo devět předčasně odstavit selata z důvodu poranění, v konvenčním chovu byly ze stejného důvodu vyřazeny tři prvničky. Příčinou bylo poranění mléčných žláz způsobené selaty z cizích vrhů, protože u prvniček je mléčná tkáň jemnější, nezvyklá na zátěž sání dalších selat a tím náchylnější na poranění.
Tab.: Porovnání užitkovosti vrhů selat v obou chovatelských systémech

Hodnotící kritérium

Skupinový chov

Individuální chov

Počet živě narozených selat/vrh

14,4

14,6

Počet mrtvě narozených selat/vrh

1,4

1,4

Počet mumifikovaných plodů/vrh

0,5

0,3

Porodní hmotnost, kg

1,46

1,40

Počet odstavených selat/vrh

11,4

11,4

Hmotnost při odstavu, kg

7,6a

8,1b

Redukce vrstvy hřbetního špeku, mm

-3,8

-3,7

Hodnoty označené písmeny se odlišují

Tapetářská mrdko prasečí!

Že by jezedácká diplomka?

Rád oplodním vdanou ženu /...More a nemohl bych nejdřív já oplodnit tvojí rachomejtli?Slibuju,že se na nás můžeš přitom dívat a tleskat nám.A že jsem kámoš,tak ti dovolím aby zbytky mrdky co z tý tvojí budou vytejkat můžeš slíznout.Video z celý akce umístím potom na you tube.

V politice už začínám mít smůlu,tak asi začnu dovádět s vdanejma paničkama.A spokojení tatínkové budou šťastní,že jejich ratolesti budou mít vzhled jednoho z čelních představitelů našeho státu.HAHAHA

Rád oplodním vdanou ženu /...V životě se to stává že za jistých okolností dojde k oplodnění cizí ženy.Ale dávat si na to inzerát je sprosťárna.Měly by tě vyřezat kanče jeden,to tě umravní bude z tebe vepř a budeš mít po zvrhlých choutkách.

Rád oplodním vdanou ženu / 739965121 / .

Dnes zahýbá cca 50 % žen a...Podle webu " Rovnoprávnost.cz " je kukaččích dětí dokonce třetina .

Dnes zahýbá cca 50 % žen a cca 20 % dětí jsou kukačky / viz. web " Emimino.cz " / .

Proč to nezkusit , když to...Nelze,než s tebou souhlasit.Když čubka nechce,pes neskočí.To platí i u lidí.Pokud některá nastaví a podrží,tak do toho.Pokud je vdaná,bude jen minimálně o paroháče víc.

Proč to nezkusit , když to některé paničky chtějí .

ne, Roman patří mezi asi 15...Oplodnění vdané ženy cizím mužem není žádné terno,ale stává se to.Těmto nadrženým oplodňovačům se to zřejmě ještě nepodařilo,ale při té představě udělat se do něčí ženy tady slintají.

Hovado Nebuď tak přísná . Dneska je třetina dětí kukaččích .

Mám 6 dcer a 4 syny a rád...Hovado