Chtělo se vám zabít vaše dítě?

Ja vim, ze to zni hrozne naivne, ale me strasne pomohlo, kdyz mi nasi poridili psa.Clovek muze chodit ven sam a nikdo na nej blbe nekouka, muze se k nemu pritulit, muze si s nim povidat... Ma proc stavat, musi se o nekoho starat...

Když osobnost J.B.známý v souvislosti s Chartou slyšel od své dcery, že ji netěší život, pomohl jí od něho. Pistolí. Zrovna se mu hodilo, že to mohl svést na prokleté komunisty a řádně rozmáznout ve Svobodné Evropě...Později, asi po třiceti letech, nepřežil se svým svědomím.
Pane Hudy, udělejte to podobně. Třeby by jste mohl využít aktuální přítomnost Talibanu v Evropě, možná též budete prohlášen za hrdinu. Ale jistě pak také dlouho nepřežijete se svědomím, pokud nějaké máte...

No, páni, pokud dcera souhlasí s tím, že ho budete pravidelně pročítat, tak to klobouk dolů, to do mého deníčku směla jen psycholožka a to jen za odměnu:) Takže držím palce a zase písněte jak pokračujete v terapii. Určitě to byl jenom nějaký zkrat, který se už nebude opakovat:)

Andy-dcera byla na víkend se svým novým přítelem v Praze.Bavily jsme se o to deníčku a souhlasí s tím.Bude jen její a domluvíme si místo, kde bude uložený a já ho aniž bych jí to řekla, kdy budu pročítat a pak to proberem, ale tak aby nevěděla kdy a co jsem četla.Budu na to co napsala reagovat.Jinak terapii u psychologa začne tak v polovině srpna, tak snad bude jedno s druhým úspěch.Pa

Evo:
Ahoj Evy, tak jaký byl víkend? Co dcera? Bavily jste se o možné terapii? Nějaké nové poznatky?

Se ti divím Evo, že reaguješ, Hudy zřejmě sám není psychicky v pořádku, protože kdo takhle mluví o své ženě a synovi, nemůže mít mozek v pořádku! Hudy, ty manažere, tak proč je neopustíš? Taky bych to viděla tak, že ty jim děláš doma psycho, jinak nemám vysvětlení pro někoho, kdo žije v těchto podmínkách, asi nějaký duševní tyran, pokud zůstává v takovém svazku:)

Hudy-Nad tvým vyjadřováním opravdu zůstává rozum stát.Tak maminečku sis vzal zřejmě proto, žes jí miloval a toho "kreténka"jak píšeš sis taky udělal, tak proč o nich takhle píšeš?Jen jestli jsi jim peklo ze života neudělal ty.Dcera to udělala(jak píšeš, když se chce dítě zabít, proč to teda neudělá) a rozhodně to nebylo demobstrativní.Ten, kdo o tom mluví, to většinou nedotahne dokonce, ale jen vyhrožuje, ale ona o tom nemluvila, naopak vystupovala jako vyrovnaná osobnost, o to je to horší.Asi by se tvé názory obrátily, kdyby sis to prožil, tak si odpusť takovéhle bláboly, jelikož vůbec nevíš o čem to je a co člověk , kterého tohle potkalo zažil.

když se chce dítě zabít, proč to teda neudělá? Ten můj kretének mě s tím vydírá už 10 let, stejně jako jeho maminečka bulením, místo rozumný debtaty na úrovni srozumitelný i člověku. Mám ze života peklo, bojím se ho víc praštit, abych nešel do krymu! KURWA si to zkuste chviličku a budete psát jako já! A mozek mám normální, jsem manager soukromý firmy, to jen tak pro informaci:)

evo, antidepresiva návyková nejsou. Sama je beru a vím, že pomůžou. A je to rozhodně lepší než aby se chtěla znova zabít. (já je teda neberu kvůli depresi, ale myslím, že už z názvu vyplývá, že na ní jsou nejlepší)

Moina-asi bych ještě měla připsat, že po pobytu na dětské psychiatrii konstatovala, že když tam viděla ty děti po sebevraždách a s agresivitou, tak všechny měly problém s rodinným zázemím a že vlastně ona má zázemí super, tak že zjistila, že podle jejich osudu ona neměla žádné důvody to udělat, respektive, že to byly problémy malicherné, narozdíl od ostatních.na léto rušily dětskou psych. a všichni brečely, ža musí domů a dcera brečela, že si jí tam chtějí nechat(chtěli ji dát na dospělé mezi narkomany)Po poradě s odborníkem, jsem ji vzala domů, jelikož by bylo větší zlo tam,než v domácím prostředí.Ale píšu to jen, že něco už snad přehodnotila.Pa

Moina-Ne, nemá, bere ho jako tátu a on ji jako dceru, je k ní milý, ale i přísný.je tvrdohlavá, tak tam nějaké problémy výchovné byly, ale kde nejsou viď.Takže on byl v jejích očích vždy ten přísnější a já ta která vždy povolila, ale konzultovali jsme to i s mým exmanželem a vždy byl na straně přítele, myslím, že by se zachoval taky tak, tak tam problém taky nebyl, ani ho neuvedla, jako že by na tom měl svou vinu.Moino, je to přesně tak jak píšeš,taky vypadala vždy ok a vše sedí.Jsem Z Plzně a byla bych ráda, za jakoukoli radu.Dostala jsem typ-Šteklová iva-psycholožka, ale je to jen doporučení, zkušenosti s ní nemám a ani ji neznám, děkuju moc.

Evi, ještě mě napadlo, nemůže mít dcera nějaké problémy s tím Tvým přítelem? Já jsem zneužívané dítě, tak proto se ptám.

Ahoj Evi, já jsem na druhé straně barikády, jsem člověk, který se chtěl zabít... Už sice nejsem dítě, ale tyhle problémy mám od cca 16 - 17 let. Poslední dva roky chodím na psychoterapie a k psychiatrovi, protože mi byly diagnostikovány deprese. Deprese jsou "svině", postihují lidi všech věkových i intelektuálních skupin. Já sama patřím mezi hodně cílevědomé a vzdělané lidi, co jsou pořád v jednom kole, ale tahle nemoc se mi nevyhnula.
Také mezi lidmi působím naprosto vyrovnaně a nikdo by nevěřil, že zrovna já... To je na tom asi nejhorší, že se pořád snažím být ok, nedělat problémy a nikoho neobtěžovat. Potom zákonitě musí dojít ke zkratu, jako se to stalo mně, i Tvé dceři.
Pokus o sebevraždu nemusí mít žádný "rozumný" důvod. Prostě najednou už člověk nemůže a odchod ze světa mu připadá jako nejjednodušší možnost. Určitě je dobré, že se dcerka dostala k odborníkovi, i když bych se přece jen přikláněla k tomu, že má deprese a být Tebou, kontaktovala bych psychiatra. Dobřan se bát nemusíš :-) Jestli jsi z Plzně, nebo Prahy, můžu Ti doporučit osvědčené terapeuty. Držím palce
M.

Rozumná je, není to jen mé stanovisko, ale i její třídní, jejích nejbližších přátel.Neřeší je proto, jak přiznala, nechávala většinu věcí na poslední chvíli a některé ani neřešila, tak se to asi na ni tak nějak nakupilo.Překvapilo to všechny, jelikož působila tak silně a vyrovnaně, že to od ní nikdo nečekal.Neví to ani odborníci, kdyby to věděli, vědělo by se hned, jak jí pomoct, ale snad to půjde tím sezením u odborníka.

Takže drogy taky ne a ona umí popsat ten podmět, který v ní vzpanul před tím spolykáním? Jestli je to rozumná holka, nechápu kde se v ní vzalo, že takto své prkotné maličkosti vyřeší, možná to nejsou maličkosti, možná jde o jednu věc, se kterou si neví rady. Zkuste rozhodit si po bytě vzkazíky s moty: "když nejde o život, jde o HOVNO", "problémy jsou od toho, aby se řešily" Určitě se mrkněte po té knize, o které jsem psala, stojí pár kaček, ale její obsah je k nezaplacení:)
Ty mota proto, že já jimi mám zkrášlenej celej byt a nepomáhaj jenom mě, ale zastaví se u nich všichni hosté:)

Ani náhodou, vím, že tohle tvrdí spousta rodičů, jelikož si to nepřipustí a své ratolesti vidí v tom lepším světle.Dělám v laboratoři a má testy na vše negativní.Také by mě zajímala podstata celé věci, už jen z hlediska mého osobního.Třeba by bylo lepší se tím nezaobírat a zapomenout, ale to nejde a asi nikdy úplně nepůjde.Podepsalo se to na mě, na první pohled není nic poznat, ale uvnitř to je,proto jsem založila tuhle diskusi, abych o tom mohla s "rozumným"člověkem debatovat.Pa pa

Jo, zkuste ten papír, deníček, cokoliv...prostě ať se problém přenese ven z hlavy:)
Psycholožku schvaluji více než psychiatra, jen je důležité, aby si s psycholožkou na první pohled sedly a měly mezi sebou důvěru, jinak je to nemá smysl.
Pořád přemýšlím, co to může být, je mi divné, že maličkost po maličkosti by vyhrotily až v takové jednání. Naučte ji, že okolí je jen pozadí Vašeho života, ale v první řadě jde o ni, je to její život a jaké si to udělá, takové to bude mít. Co drogy, paní Evo?

Andy-"přátele"má, nemyslím kamarády, ale ty přátele s velkým P.To proč vlastně k tomu došlo, neví ani psychiatr, jen ví, že to nebyl jeden problém, ale maličkosti, které přerostli-pro ni v nahromaděné problémy, které nemohla, nebo nechtěla řešit.V psychice jsem změny nezaregistrovala, nedávla to najevo, akorát tak 14 dní před tím, jak jsem už asi psala pospávala a byla taková laxní.Zamýšlela jsem se nad tím, ale jen řekla, že na ní asi něco leze a je taková unavená.Až na JIPce mi řekla, že jí nic nebavilo, že chtěla vše zaspat.Andy musím podotknout, že jsme si povídaly skoro pořád,proto mi ani nedošlo, že existuje něco, co by ještě neřekla.Ještě ji potkali den před tím naši známý a říkali, že byla rozesmátá.Týden před tím jsme byly na chlupě u našich a tam byla veselá holka, která si dělala srandu i sama ze sebe.Nikdo to nepochopil, asi to dokázala dobře skrývat a to je asi ono, neventilovala, co by měla, ale snažila se, aby to nikdo nepoznal a musím přiznat, že tohle zvládla.Samajsem zvědavá, až začne od 15.8. docházet k psycholožce, na její stanovisko.Nevím, kde se v ní vzal ten blok,že by eventuelně obtěžovala, asi je na vše citlivější, než si okolí myslelo a měla asi pocit, že kdyby se svěřila s touto přecitlivělostí, v očích společnosti by zklamala, nebo nevím.Přemýšlím o to stále a asi to jen tak nepomine.Andy s tím psaním problémů na papír je to super nápad, budu s ní o tom mluvit a určitě dám vědět.Pa a pochopila jsem, že nemyslíte, že za to můžu já i když tohle bylo ze začátku první, co mi napadlo.

Hudy a Jiříku
Jste pitomci, vy jste asi tak stupidní, že nemůžete mít samy se sebou žádný problém, páč váš vymaštěný mozek ho nedokáže ani zaregistrovat. Každý má občas období, že tápe a neví, co si se svým životem počít, ve vašem případě lituju vaše děti, taky bych si to šla mrsknout vyrůstat s takovými blby!

Já to nemyslela nijak, že za to můžete vy, jen mě to zajímá z pohledu rodiče, páč dnes už jsem taky rodič:)
Založila jsem diskuzi "děti z rozvedených rodin", to proto, že dodnes mě pronásleduje rozvod mých rodičů, hlavně psychicky, ty mi do života dali dobrý psycho, o kterém jsem nikdy nemluvila, takže si všichni mysleli, jak je u nás vše na jedničku, tak proto se ptám, jestli i u vás není tento případ. Z Vašeho vyjádření soudím, že ne, ale v tom případě mi rozum nebere, kde může být zakopaný pes. V tomto věku to kvůli škole nebývá, pokud jí doma za "bajli" netrháte hlavu, školu v 17ti má "na praku" více jak polovina studentů. Pokud to není láska, o čemž bych taky pochybovala, páč, i takhle mladé holky zpravidla ví, že pro jedno kvítí, slunce nesvítí, tak pak už mě napadá jen pocit někam patřit. Jak se to s přáteli? Víte s kým se stýká a kolik má přátel? Nemluvím o známých, těch určitě hafec:) Pokud to není škola, láska ani rodina, tak co tedy? Psychická porucha? Nemoc? BloK? A z čeho? Kdy se změnila? Je to strašná struktura otázek, škoda, že nemohu mluvit přímo s ní, potřebuji od Vás ještě vědět, kdy se psychicky změnila, nic není bezpodmětné, pokud to ovšem není nějaká psychická porucha o kterých toho už moc nevím. Dokážu pochopit a poradit bolavé duši, ale s nemocemi už moc ne, přesto se domnívám, že ani antidepresiva by nic nevyřešila:( Je to jen snůška chemie, která Vás uvnitř bude pomalu užírat a napovrchu vám vymakeupuje spokojený obličej. Psychika se musí léčit, pomáhá mi psaní a knihy. Nedokážu nahlas říci, co přesně mě trápí, ale dokážu perfektně popsat pocity, které se ve mně zrovna odehrávají, musíte zvolit nejvhodnější terapii, jak ze sebe dostat to, co vás tlačí na duši. Každý člověk má potřebu srovnat si v hlavě údaje a fakta. Pokud tedy má pocit, že by vás svým problémem obtěžovala, ať si to nezávazně píše, protože problémy se musí ventilovat, nemohou zůstávat uvnitř vás nebo vás to pohltí:(
Kde se vzal ten blok, že Vás bude obtěžovat se svým trápením? Předpokládám, že jako matka jste ochotna ji vyslechnout, kdykoliv potřebuje, tak odkud pramení tato obava?