dcera

Mirka to psala před více jak pěti lety. Docela komické:-))

Ahoj Mirko, mám podobný problém jsem také rozvedená mám 8 letého syna ,který jezdí za svým otcem každou středu od 16:00-19:00 a každý druhý víkend od pátka do neděle do 18:00.Rozvedená jsem už delší dobu. Potkala jsem jiného muže se kterým mám hezký vztah a pomáhá my jak jen to jde. Mimo jiné dnes to je můj manžel a jmenuje se Jirka.Žijeme ve společné domácnosti 4 roky.Můj syn ho má rád a sám od sebe mu začal říkat táto!!!! To je prostě skvělé, ale pouze do té doby než syn odjede ke svému otci.Po návratu se uráží pro hlouposti pořádně s námi nemluví a Jirkovi přestane na malej okamžik říkat táto.Přitom můj exmanžel je nervově labilní,citový vyděrač a primitivní člověk, který dokáže tak ublížit kvůli malichernostem,slovně uráží své nejbližší,když nedosáhne svého tak padaly i facky. A přesně takto se chová i k synovi. Nejhorší na tom je, že Vojta, tak se jmenuje syn si prostě myslí, že jeho otec jedná správně a že si to všichni zaslouží, protože zlobili. Snažila jsem se Vojtovi vysvětlit,že se téměř vše dá řešit jiným způsobem, než jakým to řeší jeho otec Vojta to odkýve,ale myslím si ,že jsem ho o opaku nepřesvědčila.Je to velmi těžké a běh na dlouhou trať. Tímto jsem ti chtěla jenom říci nic nevzdávej bojuj o svou přízeň u dcery jak jen to půjde, a ikyž to nedopadne dobře můžeš pak říci,že si proto uďála maximum,budeš mít čisté svědomí a nemusíš si to pak vyčítat,ikdyž tě to bude bolet.Nejhorší je to všechno vydržet a být trpělivý, ale jinak to nejde.My doma s výchovou syna jedeme stále stejně a měnit to nebudu.Pevně věřím,že až Vojta dospěje pochopí a pozná kdo to sním myslel dobře a kdo ne,ale jak říkám bude to dlouho trvat.Přeji Ti pevné nervy a nevzdávej se!!!!!!!!!!!

Kristova noho ženský vy by jste jen naháněli právníky!!! Je to volba dítěte kde se cítí líp a s tím nic neuděláte... I když to budete řešit přes soud tak vás dítě bude nenávidět ještě víc... Radím nechte tomu volný průběh a uvidíte čím víc bude dítě starší tím víc si to bude uvědomovat!!!

Neumim poradit asi nic spravneho, ale... sezen nejakeho kamarada/milence/pritele/cokoliv s nasledujici charakteristikou: velka ramena, perfektne padnouci oblek, inteligentni, opticky silna osobnost, atd. Nastudujte neco zakonu ohledne deti a ... Navstivte byvaleho manzela, Vy mu reknete ze to co dela je spatne ze tudy cesta nevede, a ze pokud to nepochopi, tak pockate venku, zatimco on to muze zkusit vysvetlit Vasemu novemu priteli. On se predstavi jako JUDr. KDOKOLIV, spolecnik firmy na vymahani dluhu, pravnik a praktik s dlouholetou praxi. Otoci se k tobe, naposledy se usmeje a rekne: "Draha pockej zatim ve voze, my tady budeme mit pansky rozhovor. Dekuji ti. Da Vam pusu a pak se uvidi.P.S. Jeden pan takhle jednou dlouholete kamaradce okupoval byt. Kdyz odchazel, jeste na ni rval sproste veci do auta. My jsme mezitim menili zamek, takze jsme u toho nebyli... Vim ze je to hnusne, ale bohuzel svet je takovy - s nekym se da vyjit a s nekym se musi vybehnout.P.S.S. U dcery te stejne uz pomluvil takovym zpusobem, ze jestli neco prida nebo ne, tak ti to muze byt uplne jedno...

Nauc, Mirko, ale je to tezky, to chapu. S odbornikem se poradis jak na to, muzete vymyslet nejakou lest, ze jde o hru nebo nejaky test pro vyber skoly, oni ti poradi, jak to na ni navleknout. Ja tam vedla holku s tim, ze ji neco neslo ve skole a to, ze ji pomuze se zlepsit. A kupodivu pomohlo, byt jsme resili jine veci. Ale to je individualni.Ja byla taky rozhozena tim vsim kolem rozvodu a deti a chovani byvaleho manzela, ze jsem zacala nenavidet kazdeho i sebe,pomohlo mi to vratit se do normalnich koleji.Da se rict, ze to pomuze vratit se do pohody. A o to jde.

Našla jsem na nettu pár kineziologických mejlových adres, tak tam napíšu, díky za radu, třeba to k něčemu bude. Ale jak jsem četla nějaké povídání o tom, tak tam je předpoklad, že klient chce spolupracovat a já si nějak neumím představit jak bude malá spolupracovat, protože jí přece nic není, ona nechce nic řešit, no musím se poradit s odborníkama. To je totéž, jako jsem prosila exmanžela, aby se mnou zašel do poradny, že se náš vztah jeho chlastáním hroutí a jestli s tím něco neuděláme, tak bude konec a bude tím trpět nejvíc malá, ale on nechtěl - on mě má rád a nic řešit nepotřebuje. Ach jo. S tou opičí láskou máš naprostou pravdu, je to jen a pouze sebeláska omlouvaná nesmírnou obětavostí pro "milovanou " osobu. Vždycky když se ožral a pak udělal scénu tak až vystřízlivěl, tak mi tak dokonale dokázal vysvětlit, že to bylo z lásky a že kdyby mě tak nemiloval, tak by to takhle nedopadalo...Nedokážu o něm mluvit pěkně. Nejde mi to z huby. Musím se to naučit. Prozatím o něm budu taktně mlčet. Jako doposud. Ale já to překonám, a kvůli malé se to naučím, slibuju.

Uuuuuuh....tak ...přečetla jsem všechny příspěvky tohoto tématu jedním dechem. Úplně mě zarazilo, jak složité vztahy, situace mohou nastat. Rodiče, děti, co se to mezi nimi děje? Kde se bere tolik zla? A obráceně- kde se bere tolik lásky, obětavosti, trpělivosti? Nechápu... Mirko,musim ti říct, že bych chtěla mít takovou maminku jako seš ty, která by pro mě bojovala,která by mě měla tak ráda. Možná už někdo víte, co já jsem zač, není to poprvé,co se přidávám do debaty tady na doktorce,ale pro ty co neví, napíšu pár informací o mně. Je mi dvacet let a trpim nedostatkem rodičovské lásky. Je to tak (nebo aspoň z mého pohledu), že jednomu rodiči jsem lhostejná a druhý mě asi nenávidí. Nedá se to ignorovat i když se tvářím, že jo,že jsou mi volný, jsem přeci dospělá. Taková velká holka se nepotřebuje schovávat pod křídla mámy... ALE ANO!!! Dítě malé nebo velké lásku potřebuje a vy co jste tady ji umíte rozdávat. Víc takových jako jste vy..... D.

Urcite neco najdi, nevim odkud jsi. Kdyz si vzpomenu co vsechno jsme tim vyresili, nejen holka, ale i ja sama. nejlepe se domluvit s doktorkou predem, aby se to neresilo pred holkou a pak ji tam vzit jen tak na navstevu treba. Ani nemusi vedet, ze je u doktora, aby si zase nemela problemy s bejvalym...Jak to ctu, tak to je pekna opici laska vuci ni co? Ale nekde jsem cetla, ze ti "opici" rodice, co budi dojem prehnane lasky k tomu diteti ho vubec nemiluji. Miluji sebe a delaji tim dobre jen sobe. trochu se to blbe chape, ale neco na tom bude.Ale bude to dobry, negativni naboj v ni muze ta kineziolozka odblokovat a kdyz pak nebude ten stresujici blok, budete se moci bavit podle libosti. nejvic ji ale pomuze, kdyz si bude myslet, ze proti sobe s jejim otcem nic nemate a bude se moci svobodne bavit s jednim o druhem a naopak. Ani nevis, jak to komplikuje zivot a nakonec ja si musim i ted davat pozor na pusu pred nasima vzajemne. U taty o mame nesmim mluvit a mama taky o nem nechce nic slyset. To je problem i v dospelosti, ja uz si zvykla, ale moje deti? porad to nikde nekonci, chce to dat mir, alespon symbolicky pred ni.Tohle ale chlap asi nikdy nepochopi vid?

dík za radu, ale do Prahy je to trochu z ruky. Zkusím najít něco blíž, třeba ve zlatých stránkách.

Mirko, neco me napadlo, vyzkousejte kineziologii, vedela bych o dobre doktorce na Praze 15, taky to mame za sebou a super, oblokuje negativni energii, vyresi problem

Jak je to s těmi minulými životy?Víkend proběhla vcelku v pohodě, ale poznala jsem že malá je šíleně vystresovaná, ale opravdu šíleně.V pátek jsem s ní měla ještě poslední rozhovor na téma chování a od sobotního rána byla super. Vařily jsme spolu, pak přišel můj přítel z práce, tak mě na chvíli vystřídal, malá mu připravovala polotovary, on smažil, slyšela jsem až na balkon, jak spolu blbnou a smějí se, měla jsem z toho velice fajn pocit.Jenže: večer jsme hráli člověče a ona prohrála, obvinila bráchu, že švindloval a měla malý hysterický záchvat. Byla to absolutně netypická reakce. Rozhodně to ale nebyla reakce na prohru. Ráno mi řekla, že se mě chce na něco zeptat, ale pak evidentně nenašla odvahu. Nepáčila jsem to z ní. Večer když jsem ji vracela otci, tak se nejdřív podívala, jestli se dívá z okna a když se ujistila že ne, tak teprve potom mi dala pusu.Ještě jsem nebyla doma a už mi volal syn, /ten co ji porazil/ že mu otec šíleně vynadal, jak prý se to k malé chová. Nepochopila jsem to, on taky ne, chtěla jsem mu hned volat a zeptat se ho , ale syn mě prosil, abych to nechala být, že by to bylo ještě horší, to by mu zase vynadal, že si hned stěžuje. Tak jsem mu řekla, ať se zeptá malé a ať mu řekne, jak se k ní má chovat. A syn mě odpověděl, to nejde, když je tam on! Bezvadné vztahy, což?Já jsem to tak v pátek taky nanesla: beruško, vem si papír a tužku a napiš mi, jak se k tobě mám chovat, já to totiž nevím. Když s tebou chci mluvit, tak máš vypnutý telefon, když za tebou přijedu, tak se tváříš jako bych ti ubližovala, když tě chci vzít na výlet, tak nejsi doma, tak mi prosím tě napiš, jak chceš, abych se k tobě chovala a já to budu dělat.A v sobotu to byla zase moje hodná a veselá holka, teda do doby než prohrála v člověče nezlob se. Něco se v ní pere. Něco moc ošklivého. Je mi jí líto, ale nemůžu nic dělat.

Mirku (muži), je pěkné, že víš, co by měl člověk v životě dělat a co ne. Máš samozřejmě pravdu. Ale ta teď bohužel nikomu nepomůže, chápeš? Život píše ty nejneuvěřitelnější příhody. Copak ty jich ve svém okolí (když ne ve svém životě) nevidíš dost? Prostě každý jsme jiný, každý prožíváme jiný život a s ním spojené problémy. To je prostě tak, s tím nic neuděláme. Jediné, co můžeme udělat je pochopit ostatní a pokud to potřebují, stojí o to a je to v našich silách, pomoct jim. Mirku (ženu) velice obdivuji, je z ní cítit přes veškerou nepřízeň osudu jakási vnitřní vyrovnanost. Mirko, kdybys věřila na minulé životy, možná by ti pomohlo, že než jsi se narodila, věděla jsi, jak budeš žít a co budeš v životě prožívat a sama sis tuhle cestu vybrala, protože jsi ji potřebovala projít. Teď se to sice zdá šílené, ale hodně se můžeš dozvědět o sobě i o ostatních. Zkus to brát jako vlastní připravenou zkoušku, kterou je vlastně celý život. Držím pěsti, moc. A všem ostatním děkuji za pěkné příspěvky, mám z toho velmi hezký pocit. Díky.

Mirku, ty jsi ale jantar. Já mám se všema z okolí velice dobré vztahy, dělám téměř dvacet let s lidma ve vedoucích funkcích, děti mám v pohodě, teda kromě malé a vztah s přítelem máme velice hezký. Takže podle tebe, protože jsem se rozvedla s člověkem se kterým jsem nedokázala už nalézt společnou řeč a nedokázala jsem mu nadále překusovat jeho alkoholické výstupy, tak bych se měla nejlíp zavrtat pod zem a nevystrkovat pokud možno ani nos abych neurážela tvoje city? Sorry, ale vlez mě na záda.

Děkuji za reakce. Ale můj příspěvek směřoval tam,že by se měl člověk v životě alespo? občas řídit rozumem.Mirka se dostala do situace i svojí zásluhou a nevěřím tomu,že takoví lidé jsou schopni problém řešit.Uvedené argumenty z její strany-jiné jsem nečetl jsou bohužel tak obligátní,že pokud je to pravda a nebyla daleko dříve schopna situaci pojmenovat a řešit měla by na vztahy rezignovat.Bude ji lépe.Vlastně je ještě jedna možnost. Pousit se vše s otcem dcery urovnat možná se ji přitom podaří otěhotnět a zase bude o čem psát.Vždyť lidské vztahy jak jste některé regovaly jsou tak složité?

Nenavist je strasna, zvlast, kdyz si z toho nekdo udela celozivotni program nebo smysl zivota. Bez ohledu na ostatni. To je sobectvi vypracovane k dokonalosti. Bohuzel na to doplati ti co toho cloveka miluji (deti). Ted to treba nechape, ale rozhodne chvile, kdy bude vedet, ze byla jen nastrojem k vykonani pomsty, prijde. Je to jedina satisfakce v jinak temer bezvychodne situace. A to uz je priliz pozde.Clovek muze byt nad veci nebo se zatvrdit taky, je to asi snazsi cesta pro nej nebo se pokusi spolknout tu nespravedlivost a ziskat aspon to malo co se da.Mirka se snazi a ja ji za to obdivuju, drzim ji palce a preji, aby ji dopadlo vse co nejlepe. To je totiz ta nejtezsi cesta.

Připomínáš mi mou matku. Když si jí chci vylít srdíčko, vždycky to skončí - neměla sis ho brat a nemělas malou mít.To ji mám teď utopit? Nelituju toho, ani minutu jsem nelitovala nikdy, moje děti jsou moje všechno. Milovala jsem ho, toho opilce. Snažila jsem se ho zachránit samého před sebou.Já jsem strašný optimista a to se mi už hodněkrát nevyplatilo, pak když se stane něco nad plán tak se hroutím.Já ještě v době rozvodu jsem pořád věřila, že to na čem jsme se dohodli bude platit a že to dodrží. Když jsme se rozváděli, věřila jsem že zůstaneme v rámci možnosti v normálním vztahu a budeme i nadále rodiče. Byl mi jako člověk lhostejný, tehdy. Teď ho nenávidím. Za to co dělá. Když byla holka v mojí péči, nikdy jsem jí neřekla nesmíš za tátou, jemu jsem nikdy neřekla já ti ji nedám, tak jako to on teď dělá mě.Když se mi od něj vrátila, byla rozložená na součástky, brečela a nemluvila, já jsem ji dostala do pohody a za 14 dnů si ji vzal znovu a situace se opakovala. Všichni mi říkali, nedávej mu ji, vidíš jak vypadá, víš, že je přes víkendy namol... Neměl soudně určený styk, nemusela jsem, ale dítě má právo na oba rodiče. Já jsem asi udělal nejhorší chybu, když jsem souhlasila s tím ,že se odstěhuju já.Mě ta jeho vesnice nikdy moc nepřirostla k srdci, ale malá ji miluje. Ona se nechtěla vrátit k němu, ale domů. A jediný způsob jak to udělat bylo udělat z matky blázna a z otce poloboha.Udělala to ona, udělal to soudní znalec, já jsem to vzdala. Teď chtějí dosáhnout toho, že se jí vzdám nadobro, že ho nechám aby z ní vychoval trosku.Tím mě dostatečně potrestá za to, že jsem ho opustila.Řekl mi to před rozvodem. Tak jak jsem tě miloval, tak tě budu nenávidět a ty teprve poznáš, co je to nenávist. Poznávám to. Je to bezva.

... a nehledame tady chyby, ale reseni jak z toho ven.

Ted reaguji na Mirka(chlapa) ne na Mirku :-))Mirku, nerozumis, odhadl si se dobre. Tady neresime pocet deti a s kym. To uz nevyresime a nikomu do toho nic neni. Nektere veci se v zivote posunou jinam a muzeme o nich mit pred tim iluze jakekoliv. Do urcite doby je prijatelna vec najednou k nesneseni. To neznas? A je uplne jedno, jestli Mirka odesla sama nebo musela odejit.

No nerozumín tomu,možná je to moje chyba,ale proč máš s opilcem 3 děti.Myslím že si kařždý lehne jak si ustele.Hledej chyby v sobě.

Mirko, to s tou ucitelkou je uzasne positivni zprava, nejake ty sklebiky zkus ustat, respektive prehlizet. Muj tip je ten ze domlouvani diteti jak se ma tvarit ci ne vede maximalne k tomu ze setvari neutralne, ale mysli si stale to same. Drzim palce at vikend vyjde, hlavne at dcerku dostanes a Tvuj program se ji libi.