co dělat, aby se zamiloval

Myslíte si, že bych mohla...Ten by tě jen vošukal, nic víc

Myslíte si, že bych mohla mít šanci získat chlapa, kterej je momentálně asi rok a něco zadanej, ale byl do mě dlouhou dobu (asi po dva roky) zamilovanej, uháněl mě, nadbíhal, ale já ho ignorovala, pač jsem měla vztah? I když jsem měla ještě přítele, tak jsem se s ním vyspala, on už měl taky nějakou dobu přítelkyni. Pak znovu. Už je to dlouho, ale znovu to na mě zkoušel, ale bohužel už čistě jen s nabídkou sexu. Jenže mi nastal menší problém, já ho fakt chci. V podstatě vím, že je to hajzl, když by si se mnou jenom zašukal a pak se spokojeně vrátil k přítelkyni, ale i tak si furt říkám, co kdybych ho nějak okouzlila :) Nevím, asi bych měla hledat v jiných vodách, ale on mě přitahuje, líbí se mi, jak se chová (kromě toho děvkaření :)), máme hodně společnýho a tak nějak si ve všem rozumíme, ale je k sakru zadanej a mě chce jen na sex.

Co to tu melete za nesmysly. A co starý, dobrý nápoj lásky?

no já jsem holka.
a je mi už 28 a já nemám žádný potíže když budete chtít pomoci či poradit zavolejte na toto číslo
:732584714 když vám neporadí tak 734685142 a když vám neporadí tohle číslo tak
605734317

vykur si slipy kravoty se

s nejak kreten nebo co??????,

vykur si slipy kravo

ano jsem lezba vadi?

Prcekbi, ty jsi lesba !

utikat mu za holkou bude se bat a mislet ze je ta holka lepsi nez on a nebude ji chtit stratit !

Kopni ho do kulí, jistě si bude aspoň pamatovat!

jo chlapi proste porad potrebujou citit nejakou nejistotu

Ahoj Moniko, tak to máme stejný problém. No taky můj přítel ze začátku to samé. Pořád, že mě miluje, že nikdy nikoho nemiloval, tak jako mě. Že si mě chce někdy v budoucnu vzít a mít se mnou děti atd. Byl ze mě prostě na větvi. No a šup a po roce obrat. Ukázala jsem mu, že on je jediný na světě a že ho strašně miluju.....No a teď se chová jak bezcitný člověk. Jediný co slyším, je když mu řeknu já miluju tě- on: já taky. A dál nic....a když vím, že dřív tak vyjadřoval city....tak je mi z toho do breku. Poslední 3 měsíce se pořád hádáme....on začal hodně chodit ven s klukama a pak mi řekl.,že jsem ho k tomu dohnala já. Těma věčnýma hádkama, rýpáním atak. No trápila jsem se, fňukala, ale s ním to prostě nic neudělalo....až minulý čtvrtek...jsem přišla domů -jak vyměněná. Vysmátá, nic jsem neřešila - měli jsme před rozchodem....on byl předsvědčený, že ode mě odejde. No a já jsem hrála chladnou, tak ať teda jde, že se z něj nezblázním atak. A to chlap přesně potřebuje - změnu v tvém chování, nesmí tě mít jistou, bys viděla jak najednou otočil...že se vlastně rozcházet nechtěl, že jenom ten jeden den...co byl na mě naštvanej, že jsem mu udělala doma scénu. Že mě miluje, né jako dřív, ale že mě miluje. No a já mu dávám taky city najevo, ale "opatrně" Ale víš co je nejhorší, že teď nevím, proč je se mnou jestli mě fakt miluje nebo se bojí jen té změny, že by se odstěhoval a začal žít nový život. jsme spolu rok a kousek......

tato otázka mě docela zujala, atak si říkám ono se dá něco dělat aby se někdo ten dotyčný kterého chci, ono jde něco udělat aby se do mě zamiloval..to je zvláštní ale já měla pocit že já jakožto žena nedokážu nic udělat pokud mě nemiluje a ono to jde. to sem žila asi celý život v omilu...ach jo.

Koukej lupou na hvězdy, onsi tě fšimne a zamyluje se

Vytrvalá: ne,třeba když se mi něco nelíbí....tak mu to chci říct a né to v sobě dusit. No a on mi na to řekne: že už zase začínám řešit kraviny, že o nic nejde. Atd. Já jsem se dost v minulém vztahu zklamala....po 5 letech jsem se s bývalým rozešla....a s tímhle jsem rok a půl. Ze začátku mi připadal, že je to ten nejlepší chlap, kterého jsem mohla poznat....ale teď mi připadá, že už mě prostě přestal milovat. Je to na dlouhé vyprávění ...takže je těžké to tady popsat. Když mezi sebou nemáme žádnou hádku, tak je milej, hodnej atd. Ale když se pohádáme, tak se mnou skoro nekomunikuje a ještě mi pořád říká, že už mě má dost, že se odstěhuje a pak když vyšumí ta prvotní naštvanost, tak mi řekne, že to tak nemyslel, že je se mnou štastnej, že to tak myslí jen v té hádce atd. Ale jak tomu mám věřit....poraď

Valerie-tak to jsem asi špatně pochopila, to se omlouvám, ale teď mi to připadá, jako nezájem z jeho strany a těžko něco radit, když partner nechce nic probírat.Jak teda řešítě společné problémy, jestli nějaké máte?To to nechává všechno na tobě?Pa

do mě se vždycky zamilujou ty, který se nelíběj mě, a naopak. Neřekla bych že nejsem žádaná, když se podívám kriticky, zjistím, uvědomím si, že se o mě pokoušelo dost kluků, ale já měla vždycky oči pro někoho jinýho. Přijde mi jako zázrak, že se potkaj dva lidi a zamilujou se navzájem do sebe. Když už se mi to stalo, tak to stejně dopadlo časem blbě... Proč se ksakru nemůže do mě zamilovat někdo, kdo se mi bude líbit taky???

Já , ale nechci aby mi říkal, co chci slyšet já. Chci aby byl ke mě naprosto upřímný a říkal mi pravdu. Jak to se mnou myslí. Když to říkal na začátku a teď už ne. Taky mi občas připadá, že mě nevnímá a pak mi všechno odkývá, abych mu už dala pokoj a neotravovala řečma. To mě taky dost vadí. Mě připadá, že mi odpovídá na dotazy, tak aby se mi to líbilo a abych se nějak nenaštvala. Neřekne mi věci na rovinu....musím se k ním vždycky dopracovat....a někdy ani to nepomůže. Tak už fakt nevím co dělat.

Holky, vždyť to je přece ale normální.Mužské myšlení je jiné, než myšlení ženy.Důležité problémy ženy se mužům zdají malicherné a naopak.Kdo se moc ptá, moc se dozví.Můj tchán řekl kdysi jednu pravdu, když se ho manželka zeptala, jestli jí miluje"To bys měla poznat a ne se ptát, říct tě můžu cokoliv a může to být jinak, ale ty budeš spokojená, že jsi to slyšela".Držím se toho doma a nemám problém, vždyť to není přece o slovech, ale o tom, jak se ten dotyčný chová.Pokud bych se ptala, tak mi to můj přítel neřekne a když ano, tak jen proto, že to chci slyšet, ale tímhle, co jsem si vzala od tchána k srdci, to vysloví, když to vůbec nečekám a je to daleko lepší pocit, než si to vynucovat.Vždyť muže, když budete do něčeho tlačit, udělá pravý opak.K čemu vám bude, že uslyšíte to co chcete a pravda třeba bude úplně jiná, žena by opravdu měla poznat, jak a co k ní muž cítí, hlavně si nevynucovat kladnou odpověď.Co je lepší pro ženu, že bude x krát za den poslouchat vyznání lásky, když pak až opravdu o něco půjde, se k vám otočí zády?Není snad lepší si všímat, co pro vás dělá a v momentě, kdy ho pořebujete, vědět, že se na něj můžete spolehnout a že je pro vás opora?Každé počáteční zamilování vyprchá, je to pouhá chemie, kdy člověk dělá to, co by nikdy nedělal a pak přijde to mít rád/a se vším všudy a v tom momentě se pozná pravá láska, ne tím, že vám to bude někdo opakovat.

Ahoj Moniko, tak to přesně vystihuješ i můj problém. Jsem s přítelem rok a půl a taky se dost změnilo.Asi tak po 3 měsících jsme spolu začali bydlet. Taky byl ze začátku jiný....pořád mi psal, volal ...říkal, jak by už beze mě nemohl žít, jak mě miluje, že konečně našel pravou lásku, že by mě v životě neopustil atak. Ale teď už mi nic takového neříká....a když se ho na to zeptám....tak mi odpoví, že to všechno už vím, tak proč by mi to měl pořád opakovat. prostě nechápu chlapské myšlení a asi nikdy nepochopím. Když se pohádáme, tak se se mnou o tom problému nechce bavit. Prostě mě ignoruje a já se akorát trápím. Teď nedávno jsme se pohádali fakt kvůli kravině. A on mi na to odpověděl, že už mu je všechno jedno, že už to nebude řešit atd. Přislo mi, že kdyby jsme se rozešli, tak že je mu by to bylo i jedno. Má mě asi moc jistou. Dokonce když jsem do něj pořád rýpala, ať si se mnou promluvil....tak akorát pokyvoval co jsem říkala. snažila jsem se zněj dostat, jestli jsem pro něj pořád ta pravá a on mi řekl, že neví....že na začátku si byl víc jistej. Když jsem pak z toho byla neštastná....tak mi řekl, že ten pocit má jen při hádkách....a když se nehádáme, tak že si myslí že jsem ta pravá. připadá mi, že je neupřímnej a že nedokáže mluvit o pocitech a vše v sobě dusí. Dokonce si hledal i oddělené bydlení.