Depersonalizace,derealizace -život jako

Derealizace, depersonalizace? Nejdi svůj živý sen a nevzdávej se ho. Všechno se změní.

Ahoj, chtel bych se zeptat na váš nazor, jestli se jedná o tuto chorobu.. V úterý jsem byl cvicit v posilovně, uz jsem cvičil poslední cvik , ale najednou se mi udělalo strašně špatně.. Od té doby se mi najednou všechno zdálo divné.. A moje myšlenky jen směřují k tomu ..Když se koukam kolem sebe, příjde mi všechno divné a v hlavě mam prázdno .. Včera večer jsem na to tsk myslel, že jsem myslel že se zblázním .. Když se nějak odreaguji, jsem v klidu, ale potom se mi to hnedka vrátí a zas si to namlouvám..jako kdybych to nebyl já vůbec a všechno byl jen sen .. Dny předtím jsem byl v pohodě s dobrou náladou .. V záři jsem mel lehký otřes mozku a operaci obličeje, protože jsem byl napaden ..

Maťo, z tvého popisu se nedá říct co tě trápí.Měl jsi například někdy problémy s depresí, nebo úzkostmi nebo nějaké jiné psychické anomálie??Pokládáš si otázky, které jsou zbytečné, ale to asi víš.Asi máš tendenci věci zpochybňovat a přemýšlet o fylosofických věcech, je to tak??Prožil jsi někdy nějakou traumatickou událost, jaké jsi měl dětství?V životě může existovat plno okolností, které tě můžou ovlivnit v budoucnosti, ani si to neuvědomuješ.třeba jsi nebyl zvyklý prožívat příjemné věci, neuvědomoval sis pozitivní příjemné emoce a člověk v dospělosit začne vnímat svět trošku jinak a třeba na to není uplně připraven a pak má pochybnosti v životě a chce něčemu věřit, ale nejde mu to atd atd. Asi ti to kazí náladu, ale celkem o nic nejde.

Dobrý den, mám problém a docela mě to trápí.No např. mám hezký den a prožiji něco hezkého.Přijdu domů a pokládám si otázku.Bylo to opravdu tak dobrý? A stalo se to vůbec? nevím co to je.Docela mě to užírá :( Děkuju za odpověď.

Dobry den, nevite jestli muze byt s DPDR spojeny tento stav? : Kdyz koukam na PC nebo na televizy tak se mi derealizace zvetsi, spatne se mi hejbe s ocima atd.? Dekuji za odpoved.

Ahoj, přečetla jsem dost webů o Percortenu, který by měl údajně pomoc ke zbavení se derealizace.
DR trpím skoro 10 let. Zobu Cipralex dva roky. Mně co nejvíc pomohl, tak byl Rivotril, to jsem se vracela a ještě trochu Neurol, ale neberu je. Rivotril už nemám a nepředepíšou mi ho a Neurol jsem brala 2x denně 14 dní a měla jsem co dělat ho vysadit. Byl fakt výborný :) Percorten se v ČR sehnat nedá. Jedině přes net a co jen v zahraničí. Rozhodně bych ho zkusila. Co vy ? Šel byste někdo do toho semnou ??

Aké máš problémy Beata?...Ahojte. Čítate to tu niekto? Resprktive ako to s vami poskracuje?

Tak jsem bohužel také zjistila, že trpím depersonalizací.Byl to pro mě naprostý šok - podívala jsem se do zrcadla a vůbec jsem se nepoznávala, myšlenky i emoce mám otupělé,připadám si jako naprostý cvok. 4 měsíce již beru citalopram a můžu říci, že je to o něco lepší. Jsou i hodiny, kdy si připadám opět jako předtím a modlím se, aby to vydrželo, ale po několika minutách se to zase změní:(jsem ale ráda i za ty pouhé minuty, ve kterých vidím víru, že jednoho dne se to nezmění a bude vše zase jako předtím.

Tohle mnohdy zpusobuje neuroinfekce, jako je neuroborelioza, nebo syfilis, chlamydie, atp. Takze je potreba odstranit pricinu, adekvatni antibiotickou lecbou. Pschychofarmaka moho u ulevit, ale samy o sobe nic neresi.

Ahoj díky neschopnosti mého psychiatra jsem se dostal do derealizace a deperzonalizace,protože jsem bral 2 roky hypnogeny které skonbynovaly s antidepresivama a zhrotilsem se tyto léky naspaní se nemají kombynovat s antidep...
Svět vidím nerealný jako kdybych byl vesnu přenáším se v jákémkoliv čase a prostoru a tělo jako kdyby nebylo moje mám ho odlehčené.Jedíné co mě zustalo je logické uvažování.Beru jen neuroly to jedině mě trochu drží.
[email protected]

Máte někdo podobnou zkušenost?

Je mi 22 let. Asi od základní školy se u mě vyvíjejí různé poruchy a problémy jako: sociální fobie, vyhýbavá porucha- vyhýbám se styku s lidmi, kde jsou konfrontovány moje názory-škola, práce, dosadte si cokoli. Přestal jsem se stýkat s přáteli a známými, stýkám se jen s rodinou. Prožívám pocity a myšlenky: že neznám sám sebe, neuvědomuji si, že žiju, život mi utíká mezi prsty, těžko vnímám emoce, cítím se sám sobě odcizen.
Zjistil jsem, že mám velké problémy se závislostí - na lidech a že to velmi úzce souvisí se strachem z vás lidí - z toho, co si o mne myslí a jak před nimi vypadám.
Byl jsem vždy velmi závislý na matce a na celé rodině.
Moje závislost se projevuje tak, že nevnímám sám sebe vlastníma očima, když jsem s někým, ale ikdyž jsem sám. Je to hrůza. Poslední rok mám ale různá uvědomění, kdy si uvědomím svoji "psychickou nesamostatnost" a pak se cítím lépe. Byl jsem u psychiatra a řekl mi, že jsem závislý a nevyzrálý, kromě toho, že mám ostatní zmiňované poruchy.
Zajímavé je, že si své dětství skoro vůbec nepamatuji. Z literatury mi došlo, že to je kvůli traumatům, které jsem zažíval a které se uvádí i jako možné příčiny DP a DR.

Řešení: Chci poukázat na možnou spojitost mezi závislostmi (na lidech, činnostech, návykových látkách), kdy člověk jedná automaticky pod vlivem emocí (emočního mozku) a "ztrácí se" v tom či onom objektku závislosti, a Depersonalizací a derealizací.
Řešit to chci psychoterapiemi a metodou RUŠ , léky zatím nezvažuju

Ahoj lidi s DP/DR, hlásím se po delší době užívání léku Citalon a musím podotknout, že mi opravdu zabral. Cítím krásně realitu a emoce, je mi celkově už dobře. Chodím i každý weekend na disco pít (v PÁ/SO vysadím prášek) a paráda, někdo tu i psal, že pak stavy "po opici" jsou na DR/DP velmi špatné, ale tento fakt musím vyvrátit, mě je po alkoholu prostě jako po alkoholu :-). Jen mě někdy polije stav úzkosti, jako před záchvatem, takže se sama uklidním a říkám si, že je to dobrý, že jsem v bezpečí a že mi nic nehrozí..nebo si začnu dýchat do pytlíku z Mekáče :D.
Takže VY co se trápíte s touto psychickou nemocí, tak neváhejte navštívit vašeho obvoďáka! Je to uplně normální, stejně jako chřipka akorát s tím, že se víc trápíte!!
Mějte se krásně, Verča :-)

Zdravím všechny,...A na to se da zvyknout?je mozne to prozivat jen pri celkovem vycerpani?trpim panickou poruchou a minuly tyden sem zmenila AD a druhy den se mi to pri atace spustilo..snazim se uklidnit ze to prejde ale chvilema uz panikarim ze zesilim a ani telo uz to nezvlada

Zdravím všechny, případně mi to ale bez urážky docela sranda, ja trpím depersonalizaci už víc jak 15 let, už ani nevím co k tomu říct

Ahoj vsichi,tyhle pocity zazivam par mesicu a reknu vam ze nic horsiho sem nezazila.. Je mi 20 let a pred 4ma roky jsem mela uraz halvy,mela sem otres mozku a neco s pateri,ale nic vazneho,tenkrat sem tyhle pocity zazila popre. Bylo to kdyz me vezli do nemocnice,byla sem v cekarne a najedou mnou projel takovy hnusny pocit,pocit ze necitim svoje telo,pocit jako bych ani nebylajako bych slapala do prazdna,v tu chvily sem nevedela co se semnou deje a panikarila sem.. Jenze predtim sem to nedokazala tahle vysvetlit a porad sem rikala ze se mi toci hlava.. Udelli vsechy mozny vysetreni a nic,vse v poradku.. Po prijezdu z nemocnice a si den po propusteni jsem mela znova tyhle stavy,dostala sem zachat paniky.. Stalo sem mi to jeste nekolikrat,byla sem z toho hotova,bala se co mi je a ze me nikdo nechape,tak sem se stim zkousela naucit zit.. Mela sem chvilku klid obcas se to ukazalo ale pak zase dlouho nic,jenze asi pred 3ma mesici zase a drzi se me to kazdy den,pocity nerealna,pocity ze kdyz jdu tak spadnu na zem ale nikdy sem neupadla.jen pocit ze neudelam uz ani krok.. Do nedavna sem nevedela co semnou je,az kdyz sem si zacala hledat priznaky sem narazila na depersonalizacia myslim ze to na me sedi.. Sem obedana k doktorce,tak doufam ze mi pomuze. Budu rada za kazdou radu a vsem drzim palce..je to svinstvo,radsi mit nejakou fyzickou bolest nez tohle.. Jediny co mi trochu pomaha kdyz neco delam,v klidu je to nejhorsi.. Drzte se.

Ach panebože je tady mezi...Ahoj mozem ti napisat na e-mail?

Ahoj stete,
nechodím sem často, vlastně tak 3 - 4krát do roka. Zajímají mě totiž zkušenosti s DP ostatních. Mně je 25, divné pocity DP mám asi od 20ti let. Ale jsem na tom dobře, nerada si stěžuji...moje potíže nejsou nic, kvůli čemu by se nedalo žít. I když se často cítím celkem dost nepříjemně jakoby ve svém těle, dá se s tím omezeně žít. Tvuj přiběh je ale trošku jiný...zlváštně popsáno. Zvláštní je to v tom, že to prožíváš několikrát do roka.Dříve sem pročetla spoustu zkušeností a nepamatuji si, že by si stěžoval někdo na problémy s velmi nízkým tlakem. Ale věřila bych, že ten tlak u tebe s tvým psychickým stavem má co dočinění.Víš spoustu lidí má několikrát za život problémy s psychikou, divila bych se že by se našel někdo, kdo nemá. Pokud tě to trápí a omezuje, zkus třeba zezačátku něco, co ti bude regulovat ten tlak, stačí třeba byliny...uvidis jak se pak budeš cítit. Píšeš, že máš problémy od puberty...zkoušela jsi to nějak řešit?

Ahoj lidi! Zhruba od puberty se u mně objevují jakési stavy, které jsem nedokázala definovat, říkala jsem jim po svém "existenční deprese", pořádně jsem je nedokázala popsat, až teď, co si pročítám zkušenosti druhých, zjišťuji, že se snad jedná o depersonalizaci nebo derealizaci. U mně se tyto stavy vyskytují výhradně při změně tlaku, když se má měnit počasí, cca 2-4 dny předem, zažívám pocity úzkosti, zimnici nebo naopak pocení, bolí mi hlava a svět vnímám jako cosi cizího, funguji jakoby na samospád, automaticky, divně, všechno je jakoby dané, ve filmu, někdy i vím, co bude následovat, jakobych si pouštěla film, co jsem už viděla, cítím se jako loutka nebo nějaká figurka, která zde má danou roli, cítím marnotu, jakoby mělo všechno skončit, všichni by měli umřít. Musím podotknout, že jsem vyrovnaný a optimistický jedinec, nemám absolutně žádný problém s vlastním egem nebo se svým životem, cítím se spokojená, až včera, kdy jsem pročítala diskuze na téma "nízký tlak", jsem se dostala až k těmto popisům stavů, které sama zažívám a zdá se, že se jedná o psychickou poruchu, o tom jsem opravdu neměla tušení. Běžně mám krevní tlak v pořádku, jen jednou se mi podařilo být právě v období před změnou počasí u MUDR a ta mi po naměření tlaku řekla, že bych měla být mrtvá... a tak se také cítím, opravdu jako mimo své tělo, mimo realitu. Ale naopak nemám otupělé emoce, naopak fungují více, mám strach o děti, bojím se, že umírají a já nevím, jak to uchopit, jak pomoct. Jednou jsem při těchto stavech téměř viděla jakoby zhmotnělé "zlo", už už jsem viděla obličej kohosi a cítila jsem, že jakmile se ten obraz vybarví, že se mi strašně uleví, ale těsně před "odhalením" to přešlo. Jsem z toho vždy strašně unavená, totálně vyčerpaná, a když to přejde, cítím návaly energie a maximální štěstí. Mudr mi tenkrát řekla, ať piju kafe a červené víno, že mi stoupne tlak a bude zase dobře, ale to zabírá jen na chvíli. Ale polykat nějaké prášky se mi tedy nechce, projevuje se to u mně jen několikrát do roka, většinou to trvá den, max dva a je klid. Ale je to hrůza a ty, kteří tohle zažívají v kuse více dní či týdnů, upřímně lituji, je to strašný nápor.

Dobré odpoledne všem,
jmenuju se Verča,je mi 21 let, stujudu peďák a do května jsem vedla pohodový,smysluplný život. Jenže pak jsem úplně zešílela. Zvláštní, když to člověk takhle narovinu napíše, jakoby to najednou byla fakt pravda. Očividně se u mě projevily symptomy dp, ale po přečtení hromady článků a příběhů lidí trpící touhle mrchou mám pocit, že prožívám ještě něco jiného, jakoby totální ztrátu osobnosti, strach ze sebe, ze svého těla, bojím se že se jednoho rána nepoznám, zapomenu na "sebe" . Tento dotaz píšu ale s jiným účelem něž vylíváním si srdíčka (a že je toho tolik co říct!) Zajímalo by mě, zda je nějaká organizace, společnost lidí s dp, kteří se schází a diskutují o svých pocitech. Sice mám kolem sebe rodinu a přátele kteří mě podporují a mají rádi, ale to nestačí, oni jsou zdraví a já jsem akorát v jejích očích ta nemocná. Jsem opravdu zoufalá a možná by pomohlo být ve styku s někým kdo je na tom stejně. Už jen pro ten pocit, že v tom nejsem sama. Kdokoli by měl nějaké rady, tipy tak mě neváhejte prosím kontaktovat! Ahoj! ( Nojo, zas je to tady, mám pocit, že jsem tenhle článek ani nenapsala já, Bože! :D )