Reklama

deprese z rozchodu

pro france (Út, 4. 9. 2007 - 20:09)

hochu, taky jsi mohl být o tenhle zážitek chudší. Život je přece o tom. Prožívat radosti i bolesti. Nemusel jsi se krásně zamilovat. Nemusel jsi podstupovat riziko rozchodu. Mohl jsi prožívat nudné, šedivé dny. Ber to jako obohacení svého života. Hezky si ten rozchod protrp a nebraň se tomu. Čas všechno zahojí. Jednou na to budeš vzpomínat jako na krásné dny svého života. Včetně toho bolestného rozchodu. Je škoda, že hodně lidí se tolik bojí toho co bude až ho ten milý(á) nebude chtít, že raději na jakékoliv vztahy rezignují. Jsou sami proti sobě. Na sklonku života budou prahnout po nějakém zážitku, třeba i bolestné lásce, která by dala nějaký smysl jejich životu. Hlavu vzhůru! Hlavně to nevzdávej. A koukej se kolem sebe, kolik je na světě hezkých holek.

franc (Út, 4. 9. 2007 - 19:09)

Já jsem se rozešel z přítelkyní po půl roce.Jsou to dva měsíce a jsem taky úplně na dně.Najednou přišla a řekla, že jsme každej jinej a že už se mnou nebude. Nikdy jsem si nemyslel, že po půl roce by my mohla tak chybět. Dva měsíce nespim a celý dny myslim jenom jak jí získat zpátky,ale fakt pořád, každou minutu. Minulý týden jsem jí potkal v jednom baru a pořád je tak chladná a nemá zájem.Jsem fakt na prášky.Poraďte co mam dělat.

Kiki (Út, 4. 9. 2007 - 11:09)

pxp, to vidím, že jsi takový ten "hodný trouba" A to je špatně. Musíš být víc sebevědomý, začni makat na baráku a uvidíš, jak to všechno bude. Vždyť postavit barák taky každý nedokáže. Sám stejně nezlomíš nic. Víš, takový ty hodný, to ženy nemají moc rády. To spíš ocení až ke stáru. Ve Tvém věku mají radši takové ty sebevědomé, úspěšné. Tím nemyslím, že nejsi. Přeji Ti hodně síly na zítra. A dej vědět.

Adam (Út, 4. 9. 2007 - 11:09)

Běž k doktoru co nejdřív, já čekal skoro rok, než to přejde a ono to nepřešlo, zato jsem byl totálně na dně, v podstatě zralej na sebevraždu. Se ztrátou se nedá bojovat, musíš se s tím smířit a "probolet" ji, boj by znamenal, že začneš aktivně někoho jiného hledat a to v téhle fázi není dobrý, protože tu novou budeš pořád srovnávat s bývalou. Dobrý nápad je začít makat na domě, obecně práce je fajn, posilovna taky, utahat se skoro do bezvědomí. Vedlejší efekt toho je, že budeš dobře vypadat, budeš mít domek (peníze, apod.), což se bude hodit, až to přejde. Blbý na tom je, že to úplně nemusí přejít nikdy, ale aspoň to přestane tak bolet.
A její odchod neber jako zradu, prostě je to život, nechtěla Tě zradit, ona to jako zradu nevnímá, zkrátka měla pocit, že s tím druhým jí bude líp. Jestli ji miluješ, tak bys měl mít radost, že teď je jí líp, jestli s tebou byla šťastná, tak teď je šťatnější. Cena za to je ale taková, že tobě je zle. Život je někdy takovej.

pxp (Út, 4. 9. 2007 - 11:09)

kiki,tve věty a myšlenky mě opravdu zlepšuji den.asi potřebuji hodně pozitivní myšlenky.no sem takový ten hodný "trouba".miloval sem za svuj kratký život dvě ženy.s dvěmi se miloval,a ani jednu sem nikdy nepodvedl.po prvnim zklamani sem se rok topil v prazdnotě a sam,až sem se potkal s tou ktera me ted opuští.mym smyslem bylo a je mit milujici ženu kterou nechci nikdy opustit a zradit.takový ten pekný rodinný život.zatim sem ale vždy narazil,jednou po třech letech a ted po čtyřech.a zitra to bude asi nejhorši den v mym životě.ale asi opravdu za to nestala když me poslal k vode,jenže srdičko pořad miluje.jj jen sam se stim misim poprat,jenže ono je to moc težke.dekuji ti moc za podporu je přijemne si snekým o to podelit

Kiki (Út, 4. 9. 2007 - 10:09)

Pxp, neboj. Asi jsi opravdu moc citlivý a proto je to pro Tebe těžší. Věř mi, že to předání věcí je největší tlak a záhul z toho všeho. A pak už začne jen čas pracovat pro Tebe a všechno bude odeznívat. Záleží to na tom, jak moc ji miluješ. Ale zase si řekni : stála mi vůbec za to, když mě zradila ? Myslíš, že by to byla dobrá opora do budoucího života ? V tomhle si musíš pomoci jen Ty sám. Držím palce.

pxp (Út, 4. 9. 2007 - 09:09)

dekuji za nazor za snahu pomoci.pravdou je že je mi 28 a mladý relativne sem.po vašem utvrezeni že ma přitele se mi chte nechte hrnou slzy do oči,sem trochu vic citliva povaha.no budu muset s tou ztratou bojovat,ale jak??asi s časem.zitra si mame předat veci co mame u sebe a pak asi opravdu zajdu k temu psichologovi protože se 4 tydny trapím, myslim na ni den co den a mozek se stim nedokaže vyrovnat.diky adame i kiki.pavel

Kiki (Út, 4. 9. 2007 - 08:09)

Oprava: 26 let vdaná.

Kiki (Út, 4. 9. 2007 - 08:09)

PXP: Já si také myslím, jako Adam, že přítele má. Jsem už dost stará na to, abych věděla, že ze vztahu odchází pouze ten, kdo má v záloze někoho jiného. S tím neuděláš nic. A TY pxp, jsi mladý, život Ti přihraje do cesty určitě jinou a lepší. Upni se teď na stavbu domečku, budování hnízdečka lásky. Ať už pro bývalou, nebo budoucí lásku. Držím palce.
Leno: přesně můj případ. Já s ním byla 29 let, z toho 16 let vdaná. Našel si o rok starší. A současné době (už je to 3 roky) si ten čumák opravdu odřel a lituje. Ale vybral si sám a už je na všechno pozdě. Je mi 49 a myslím, že jsem se z toho už vyhrabala.

Adam (Út, 4. 9. 2007 - 08:09)

pxp: Podle mě přítele má, jen ti to nechce říct, protože má pocit, že by ti ublížila, jenže tohle je o moc horší. Ukazuje na to ten chladný kalkul, o kterém píšeš. Psychologovi zajdi, když nic, tak aspoň ti předepíše nějaký prášky. Jen počítej s tím, že nezaberou tak úplně hned.

pxp (Út, 4. 9. 2007 - 06:09)

Ahoj lidičky.tak brouzdam na netu se slzami v očich,až sem narazil na tuto diskuzi.pomohla mi snad jen vtom,že vidim ža nejsu na světě sám ,ktrý přišel o svou partnerku.Byli jsme spolu 4 roky.Byli to pěkne i smutné dny,až do doby co mi před 4 tydny řekla že tento vztah nemá smysl.Že chce byt sama a že už se enchce trapit.Moje povahova nevýhoda je že nějak neumim ukazat svou lásku temu druhemu.Ale je ji tak miluji.Za celou tu dobu jsem ji nikdy ani polibkem nepodvedl a udělal pro ni snad vše.Planovali sme spolu už domeček a že budeme bydlet spolu a jak doděla školu tak si naplanujem miminko.A ted??Neni dne kdy bych na ni nemyslel,ta šilena uzkost a bolest v srdci mě provazi každe rano,noc i den.když ji nahodou potkam tak se mi rozbuši srdce že nejdem schopný ani komunikovat,řidit.Vše co mi řekla bylo že se rozchozí,že ne,že už je pozdě.Přitom sem chtel jen jediné,vidat ji častěji a byt spolu.Ja každý den prosim teho nahoře at se ke mě vrati at skonši to me trapeni.Bože jak ja tu ženu miluji.Když to řikala bylka tak ledove chladna a pevně rozhodnuta.Udělal bych cokoli pro jeji navrat ale nevim co.co mam udělat proto aby se vratila??Ty myšlenky už a trapeni mě tak užiraji že to vede akorat k neřizene a neplanovane dietě.Neznam ani přesný duvod rozchodu.Prostě konec a hotovo.Nového přitele prý taky nema.nevim co dělat co dál.Už sem přemyšlel i o psychologovi o nejake prašky na uklidněni.Mam praci kde se musim soustredit a i ta se mi diky temu hrouti.Vše de v niveveč.Ted mam kupovat pozemek ale k čemu,budu ho stavet pro sebe??postrada vše duvod smysl čehokoli dělat.Jak radbych chtel pochopit mozek a myšleni ženy.Aješte my napíše že ju to moc mrzi,ale co ji mrzí?vždyt se mnou rizešla ona že ji prý davam malo lasko.ja temu opravdu nerozumim.Nevim co dělat..............

Lena__utma=4846 (Po, 3. 9. 2007 - 21:09)

rozchody velmi bolí to je jasný.skušený to mám na sobě a není mi do smíchu.Navíc mám dvě děti na druhém stupni základky.S mužem sem byla 20.let s toho 17. vdaná.A našel si o 10.let mladší.Mě je 36.Došla jsem na to vyhodila sem ho z bytu,pak sem šla za ním a řekla mu ,že jesi to okamžitě skončí že ho vezmu spět.Manžel si hrozně zakládal na svých dětech.No a vybral si milenku.Mám to dost těšké ,Jemu přeji at si odře čumák.A při jeho inteligenci šel plakat mamince do klínu.Osobně si myslím ,že si své děti nezaslouží.

jolana (Po, 9. 11. 2020 - 14:11)

ivane, moc s tebou cítím, a moc se zlobím na tuhle společnost, která se takto staví k homosexuálům. bůh miluje všechny lidi stejně, i homosexuály a přeje si aby všichni lidé byli štastni a našli lásku podle přirozenosti jim vlastní. nic si nevyčítej, přijmi se jaký jsi, jsi v pořádku, to ti okolo tebe, ti netolerantní nejsou v pořádku. je mi líto, že kvůli takovým lidem jsi se nepřijal a nepoznal potešení, ztratil 60 let života - ale lepší pozdeji než nikdy. zkus tu seznamku, je to fakt dobry napad a určitě najdeš i někoho ve tvem veku, nebo nekoho mladsiho, komu tvuj vek nebude vadit a bude si te cenit za to, kym jsi. vim co je to trpet pro nenaplnenou lasku, a o chybejicim sexu ani nemluve, prave ted hrozne trpim kvuli jednomu klukovi, co me po kratkem romanku opustil. mam hrozne deprese a strach, ze uz nikdy nenajdu nikoho, koho budu tak milovat jako jeho. ale musime to zkouset, i kdyz prichazeji zatim jen dalsi zklamani a rozcarovani. jednou stesti musi prijit. preji ti aby ti to vyslo!!!!!!!

Honza (Čt, 19. 7. 2007 - 15:07)

Hledám lékaře, který by mi předepsal a prodal některé léky, jedná se zejména o antidepresiva. Můj email je n.pet"centrum.cz

Návštěvník (So, 5. 5. 2007 - 19:05)

jak je to dlouho.?

Eva (So, 5. 5. 2007 - 19:05)

Lilli, mám to stejně. Průběh podobný, doba po rozchodu stejná, situace s vídáním a kontaktováním taky stejná včetně nezapomenutelného čísla jeho mobilu. A neporadím ti. Protože jsem se z toho taky ani trochu dedostala. Zatím čas nepůsobí. Tak snad aspon útěcha, že je nás v tom takhle víc.

Lilli (So, 5. 5. 2007 - 02:05)

Bibi, nejvíc si vyčítám, jak jsem mohla být tak hloupá... Vždycky jsem si myslela, jak jsem silná a najednou jsem klesla tak hluboko a přitom mi taky bylo jasný, že on se mnou nebude... Taky mě štve, že tím skončilo i naše velmi dobré kamarádství :(

Bibi (St, 2. 5. 2007 - 23:05)

Lilli,
prožila jsem před časem to samé. Zamilovala jsem se tak moc, až mi to úplně rozložilo osobnost. Navíc jsem moc dobře věděla, že dotyčný není značka ideál a že jediné, co ho zajímá, je počet zářezů na pažbě. A i přesto jsem se nedokázala přemoci. Byla jsem tak hloupá ( ježiši, to zas ke mě bude mít Antikanec komentáře), že jsem ho každý den s brekem snažně prosila, aby za mnou přišel.
Nepomůže Ti nic. Jen čas.
Teď už se tomu jen směju, jak jsem mohla tak hluboko klesnout, ale moc dobře Ti rozumím.

Lilli (St, 2. 5. 2007 - 23:05)

Měla jsem moc dobrého kamaráda, trávili jsme spolu skoro každý den, podnikali různé akce, později jsme spolu začali nezávazně spát, měl v té době ještě přítelkyni, ale hlavne mi tenhle clovek neuvěřitelně pomohl, neměli jsme před sebou žádné tajnosti, mohli jsme se bavit o čemkoli. Jenže já do toho vlítla víc než jsem měla v úmyslu. Z kamarádství se stala láska - bohužel jen z mé strany. Přiznala jsem mu to. On mi na to řekl, že teď to nejde, že má přítelkyni. Ovšem jakmile se s přítelkyní rozešli sházeli jsme se nadále, ale vztah to nebyl, jak jsem předpokládala. Rekl mi, at mu dam cas... Byla jsem tak blba, ze mu cas davala asi trictvrte roku. Kdyz uz jsem nemohla dal rekla jsem mu, ze zustaneme kamaradi. Co se nedozvim o tyden pozdeji? Nasel si ji jinou pritelkyni - takze na tuhle chvili cekal!! Ale ze me se díkyněmu stala jak zde již bylo zmíněno - troska! Co mam delat?? Vsechno mi ho doma pripomina, jeho cislo v mem telefonnim mobilu, nedokazu zapomenout!! Proc?? Proc za půl roku jsem stále nedokázala zapomenout? Přesto, že se nevídáme. Snažím se někdy o ten kontakt, ale je to vždycky horší, padne na mě deprese, tím větší, že on buďto neodepíše nebo nema zkrátka čas! Co mám dělat? Jak se z toho vyhrabat a začít znova? Jak za tím udělat tlustou černou čáru?

Victoria (Út, 17. 4. 2007 - 11:04)

Měla jsem přítele, byli jsme spolu sice jen tři čtvrtě roku, ale byl to můj první opravdu hluboký vztah a on byl jediný chlap, kterého jsem kdy opravdu milovala. Bohužel se se mnou rozešel, protože jsem to mezi námi pokazila, ale já ho milovala dál a i když už je to víc jak rok a půl od rozchodu, asi ho miluju stále. Ne že bych seděla doma a trápila se, dokážu normálně žít i radovat se, ale pořád je tam ten pocit ztráty. Dokonce jsem se před půl rokem zakoukala do někoho jiného, ale zůstalo to v platonické rovině, takže se o nějakém hlubokém vztahu nedá hovořit ani náhodou. Bojím se, že už nikdy nenajdu nikoho tak báječného, jako byl můj bývalý přítel. Zpátky dohromady to s ním dát nejde, protože on nechce a teď má navíc novou přítelkyni, kterou miluje. Určitě se s ní časem ožení a já už u něj nebudu mít žádnou šanci, protože je stoprocentně věrný a zásadně neopouští přítelkyně kvůli nějaké jiné.

Reklama

Přidat komentář