deprese z rozchodu

Taky mam ted tezky trapeni s rozchodem pred tremi tydny mne po roce a pul opustila holka. Je pravda ze si za to castecne muzu sam ze jsem si na sobe neuvedomoval veci co ji vadi, ale nejhorsi na tom bylo ze odesla bez varovani a ani se mi nepokusila rict ze ji tyto veci na mne vadi, proste se zbalila a odstehovala se. Pokusy o to se s ni sejit a vysvetlit ji to vychazi naprazdno vzdycky mi rekne: nema cenu to resit ale v smskach pise ze ji na mne porad zalezi. Ted se dokonce psychicky zhroutila, tak nevim co si o tom vsem mam myslet.

jo, jo, to znam! ten muj mne delal nadeje a zaroven jeste nekolika dalsim holkam, jak jsem se dozvedela pozdeji, a nakonec me opustil se slovy ze jsem SUPER, ale ze se poprve ve 34 letech opravdu nekontrolovatelne zamiloval do 22 lete holky, ktera kvuli nemu opustila sveho pritele se kterym byla 2 roky. Kolik slz stálo to jejich stesti? A kolik lidí udelali kvuli svemu stesti nestastnymi? kdyz jsem nadhodila: "ale kolik holek vlastne kvuli tobe brecelo?" hrozne se rozcilil a odsekl: "no a tak co, já jsem taky brecel, moje matka brecela, to je zivot". Ja myslim, ze clovek nemuze budovat sve stesti na nestesti jineho, a pevne verim, ze to co kdo zasel, se mu vrati. Casem. aspon se s tim ted zlomyslne utesuju ve sve bolesti a ublizenosti. a taky tim, ze az se ta holka na neho jednou vykasle, tak mu reknu to same: " no a co,.."

ivane, moc s tebou cítím, a moc se zlobím na tuhle společnost, která se takto staví k homosexuálům. bůh miluje všechny lidi stejně, i homosexuály a přeje si aby všichni lidé byli štastni a našli lásku podle přirozenosti jim vlastní. nic si nevyčítej, přijmi se jaký jsi, jsi v pořádku, to ti okolo tebe, ti netolerantní nejsou v pořádku. je mi líto, že kvůli takovým lidem jsi se nepřijal a nepoznal potešení, ztratil 60 let života - ale lepší pozdeji než nikdy. zkus tu seznamku, je to fakt dobry napad a určitě najdeš i někoho ve tvem veku, nebo nekoho mladsiho, komu tvuj vek nebude vadit a bude si te cenit za to, kym jsi. vim co je to trpet pro nenaplnenou lasku, a o chybejicim sexu ani nemluve, prave ted hrozne trpim kvuli jednomu klukovi, co me po kratkem romanku opustil. mam hrozne deprese a strach, ze uz nikdy nenajdu nikoho, koho budu tak milovat jako jeho. ale musime to zkouset, i kdyz prichazeji zatim jen dalsi zklamani a rozcarovani. jednou stesti musi prijit. preji ti aby ti to vyslo!!!!!!!

oprava: říkat si :)

Milý Ivane.. nepřemýšlel jsi někdy o seznamce.. taková ta ON HLEDÁ JEHO.. třeba by stálo za to, to zkusit.. určitě je nejhorší říkat jsi, že jsi už starý. Je hodně pravděpodobné, že takových mužů, co hledají, je více.. musíš to zkusit.. tady jiná rada neexistuje ..přeju moc moc štěstí :)

DÁREK DO ROKU 2007 PRO KAŽDÉHO, KDO JE SCHOPEN VIDĚT DÁL, NEŽ K PŘÍŠTÍ VÝPLATĚ :
NEJLEPŠÍ FINANČNÍ NABÍDKA VAŠEHO ŽIVOTA.

Motto :

Pociťuji jistou úlevu když čtu osudy jiných.Nemám to lehké nadvakrát,jsem totiž gay,můj věk se blíží sedesátce.Nikdy jsem se nevyrovnal s tím že jsem "teplej",strašně s tím trpím.S holkama mi to nejde a kluky jsem celý život nevyhledával,aby nikdo nepoznal co jsem zač.Za celý život jsem neměl pohlavní styk,je to hrůza,probrečel jsem touhou po lidském dotyku stovky nocí..V 55ti letech jsem poprvé dostal od kluka pusu,bylo mu 33 let,strávil s ním celou noc v posteli,sex nebyl,jen jsem se ho dotýkal a hladil.On je ženatý a už ho nevídám.Psal jsem mu, sliboval všechno možné ale nic,nemá zájem.Já jsem se asi strašně zamiloval,pořád na něj myslím a nemůžu se toho zbavit.Začal jsem pít ale to nepomáhalo,a tak jsem šel lékaří ,dostal Zoloft a Citalec,ale z mysli to nemůžu vymazat.Seznámit se s někým jiným se mi nedaří,jsem moc starý.Pokud by mi někdo dovedl poradit jak dostat z duše toho mého milováného andílka,rád mu zaplatím co si řekne.Prosím vás zkuste mi někdo pomoc,poradit,díky!

Mám podobné zkušenosti. Taky mě před lety nechala holka po 5ti letech, když ji začal obletovávat někdo jiný. Rozchod byl pro mne ale jednodušší, protože jsem už dlouho tušil, že později v manželství by nám to určitě neklapalo.

Ale zrovna v té době shodou okolností něco podobného potkalo další mé kamarády, takže jsem ke vztahům v dnešní době dost skeptický.

Jednoho mého kamaráda opustila manželka asi 2 roky po svatbě - snad po 6ti letém vztahu. Po svatbě se spolu domluvili na dítěti, když se jim narodilo a manželka se vrátila po mateřské do práce, hned se tam zaláskovala do nějakého kolegy a bylo vymalováno. Teď už jsou rozvedeni, ale toho dítěte je mi strašně líto. Tohle je něco co prostě nedokážu pochopit. Jak na něco takového může mít vůbec matka žaludek... Jak s tím dokáže každý den usínat...

A takových podobných situací bych tady mohl napsat dalších 10. A vždy se rozešla ženská s chlapem. Dost dlouho jsem ženské za tohle nenáviděl a i u své partnerky jsem pořád pochyboval a podvědomě čekal, kdy začne blbnout. Nicméně pravda je, že úplně stejně se chovají chlapi k ženám. Jen já jsem měl "štěstí" na opačné případy ve svém okolí :(

V lásce vyhrává vždycky ten, který miluje méně. Stará pravda. Ten druhý se pak akorát trápí.

No já depkařím taky fest... Ale nepřeju jí nic zlýho, on život vše vyrovnává....

Hmm,tak asi jsem tady správně..Četl jsem si Vaše příběhy,a je dobré,když člověk zjistí,že není se svým trápením sám..Dostal jsem košem 22.11,skoro přesně 3 roky po seznámení..Prý její kolega z práce,se mi doneslo,je oním narušitelem,a nyní mojím třídním nepřítelem číslo jedna..A taková to mezi námi byla láska..Procházky večerním městem,letní dovolené,romantické večeře..Trápím se,asi jako každý,kdo miloval,a o osobu svojich tužeb a nadějí přišel..Říkám si proč..Proč je ten život v tomhle tak nefér...Na jedné straně dokáže člověka zahltit štěstím,nepopsatelnými pocity toho nejkrásnějšího,na druhé straně dokáže zasadit rány nejbolestivější.Je to už víc jak měsíc,mám za sebou "nádherné" Vánoce,na každodenní depky si pomalu zvykám..Pomáhá mi psychterapeutka,bývalou-sakra to zní blbě-naštěstí nevídám,je z jiného města,ale potkat ji,tak nevím,co by to se mnou udělalo.Nechápu,jak někdo může ze dne na den takhle změnit život dvěma lidem,jako to udělala ona..Nejspíš mně asi nemilovala tak,jak tvrdila,a ikdyž to bude znít hustě,ze srdce ji přeji,at s ní někdo zacvičí stejně,jako ona se mnou..Prominte holky,co tady píšete,ale já jsem fakt naštvanej na celý svět..

Ahoj Leničko!
No opravdu, Morava má rodná sa nezapře!!!Moc hezky se to, co jsi napsala čte.Budu ti držet pěstičky, je to skvělé, že jsi se rozhodla realizovat své sny.Někdy se asi opravdu musí člověk odrazit od dna,aby jeho život dostal nový rozměr.Mně taky dlouho trvalo než jsem pochopila,že jsem si ho zidealizovala a měla oči zasněné!Je tak krásné vznést se do oblak,ale pak ten pád do horoucích pekel!!!Měla jsem období tzv.přejídací, pak zase období bez jídla.No prostě masakr.Slzama bych vytopila náměstí a kromě toho,že jsem si tím asi "vyčistila duši",tak jsem si nepomohla.Hodně jsem se z toho dostala,jen mně někdy chytne takový "rachot" ve vnitřnostech...asi,když se oživí nějaká vzpomínka.Bože stojí nám to za to???Napadá mně jedno přísloví z budhismu

tak tedy pro Evičku: když už k nám teď nikdo není něžný, tak si to musíme nějak vynahradit ne? :-) Tak Evi, podle toho Tvého nejsu usuzuji, že snad jsi taky z Moravy. A že je nový rok naděje? To si piš. Už dnes je mi líp. Ráno jsem začala psát svůj román, který plánuji už hodně dlouho. Takže naše smělé sny pominuly, je čas na ty nesmělé! Ne, nejsem tak úplně v pohodě, ale už nebrečím v jednom kuse. To je docela úspěch. Vlastně jsem už tušila asi taky tak čtyři měsíce, že to k tomu spěje. Jenom ještě pro upřesnění - po čtyřech letech. No každopádně, nebyl to takový šok - ze dne na den. Těch lidí co to prožijí náhle je mi opravdu líto. To si pak člověk opravdu projde tím, že ho to naprosto paralyzuje. Jenom chci říct, všichni, kdo to prožíváte náhle - cítím s vámi. Mám to za sebou už hodně dávno, ale ještě teď, když si na to vzpomenu, je mi z toho nanic. Jen jedno ještě pro vás - postižené. Do měsíce jsem tenkrát pochopila, že ten dotyčný za to nestál. Tak zkuste pár dní vydržet a nezabít se. Já vím, že je to těžké, ale zkusit se musí všechno.

Tak mě opustila přítelkyně po 5 letém vztahu týden před vánocemi. Prožil jsem konec roku totálně v pytli... Takže nenadávejte na pohlaví, ale na konkrétního člověka...

pro leničku
Já vím.A hlavně,není to nic tragickýho,že jo,jen to hezky z člověkem zakývá a pak má pocit, že snad už nikdy nebude normální.Tedy já myslím ,že nejsu.Ale nový rok je i naděje,že se z těch sraček vyhrabeme!!!Moc nám to přeju.

Taky jsem v pekne kasi, ale vim, ze je to jenom moje vina. Vzdycky milujeme a chceme ty, kteri na nas nejvic kaslou, to je pravidlo akce a reakce. Nejlepe jsou na tom lide citove chladni, ti nic neresi. Nejhure citove a emocionalni typy, coz jsem ja, ale taky uz jsem se naucila byt chladna a nekdy tvrda, to mam od manzela. Paradoxne jsem to ja co uz ho nechce, ale on me k tomu dovedl v pocatku. Jak bych byla stastna, kdyby nam to klapalo, uz je pozde, ted on se plazi prede mnou v prachu a ponizuje se, nechapu proc me nenecha byt a jako chlap se neodstehuje. Vi ze uz ho nemiluji a uz s nim nemuzu byt a preci se porad snazi....

Vidím, že jsme tady pěkný spolek.. No, je pravda, že chlap si k nám dovolí to, co si necháme líbit. Jsem na tom podobně, i když asi to se mnou není zas tak vážné, nepřišla jsem o peníze, nemám s takovým hajzlem děti... Zato taky nemůžu najít sílu odpoutat se od člověka, o kterém vím, že s ním nikdy nebudu klidná a šťastná, pořád ho miluju, i když se ke mně někdy chová hnusně. A jindy hezky, tak mě zase oblbne, do doby, než mě zase seřve. A já hledám chybu v sobě, taky to chci smazat a přitom vím, že to asi nejde. Jsme prostě taková banda zoufalkyň, které neumí říct DOST! :)

Mám 3 dospelé deti, ktoré majú svojich partnerov. Po 24 rokoch manželstva mi můj manžel s hrdostou priznal, že má priatelku. Našiel si ju cez internet. Naše manželstvo nebolo vůbec ideálne. Svojho muža som nesmierne milovala a preto som si ho aj zobrala.Boli sme z jednej dediny a po krátkom čase sme sa zobrali. Bola som po skončení VŠ a myslela som si, že už mám dost rozumu a je to moja správna volba.Asi mesiac pred sobášom som začala tušit, že to nie je všetko v poriadku. Ale mala som rešpekt pred rodičmi, čo by na to povedali, keby som nechcela sobáš, všetky prípravy boli v plnom prúde a čo by povedali v dedine. Můj muž sa ku mne ihneď po svadbe choval odmerane, asi som mu riadne liezla na nervy, asi sa vůbec nechcel ženit. Slúžila som mu vlastne len na sex. Iné som ani 24 rokov nepočúvala, len ako je v živote najdůležitejší sex. O 4 mesiace po svadbe sa chcel rozviest, to som mala už riadne bruško.Vtedy som prežívala obrovské sklamanie. Som nábožensky založená, nevedela som si predstavit rozvod a svojho muža som napriek tomu strašne milovala. Tak roky plynuli, vůbec sa nezmenil, doslova ma psychycky týral. Zo začiatku som ho prosila, aby mi neubližoval, že ho strašne milujem. Len sa mi vysmieval, veď v živote je najdoležitejší len sex. Vyplakala som more slz. Potom som si povedala, že budem žit pre deti. Začala som sa trénovat, ako sa odnaučit mat svojho muža rada, že som si aj 20 raz za den zopakovala - netráp sa, aj tak ťa muž nemá rád. Po 12 rokoch prišla úlava. Jeho neustále urážky, ponižovanie už tak neboleli.Myslela som si, že som sa od neho citovo odpútala. Nikdy som si nepomyslela, že by si našiel inú ženu, keď hovoril, že "ju" majú všetky ženy rovnakú. Posledny rok to bolo neznesitelné, stále na mňa len útočil. Už som myslela, že to nedokážem zvládať. Teraz viem, že hladal ženy a vlastne potreboval, aby som sa to dozvedela. I napriek tomu, že som bola presvedčená, že som citovo nezávislá, riadne so mnou máva. Nerozumiem mojim reakciám. Rozum mi hovorí niečo iné, ale ja by som ho najradšej objala, všetko zmazala a začala úplne od začiatku. Nesmierne sa trápim . Nerozumiem sama sebe. Robím vedúcu funkciu a velmi tažko sa mi pracuje. Kto by mi vedel vysvetlit, prečo svojho muža, ktorý mi tak ubližoval stále milujem? Neviem ako z toho von.