Děti z rozvedených rodin

Taky jsem z rozvedené rodiny a trpím tím doteď..nejde ale jen o rozvod ale i to chování..agrese a tak dále..to člověku ublíží ještě víc..Pokud navíc dojde k rozvodu do 7 věku dítěte má to dost negativní následky..

Je tu někdo další, kdo by chtěl přispět svým názorem či zkušeností? Dost by mě to zajímalo! Díky:)

No, tak ja jsem zase jak vysita po tatkovi. Naladova, vybusna, sklony k alkoholu, agresivita, na lidi venku si otevrit hubu neumim (kdyz na mne nekdo vyprske, nebo po mne zacne jecet a obvinovat mne z neceho, co jsem neudelala, tak je mi do breku a slovne se branit neumim), ale pak to schytaj mi kamaradi, ci pritel nebo i mamka, je nemocná. Sama jsem proto otce nenavidela, ale ted vidim, jak jsem mu nechutne podobna. Ale zas to neni, ze bych schytala jen to nejhorsi, nahodou jsem po nem zdedila i logicke mysleni a snad i kousek te inteligence, takze ke stesti mi snad bude stacit jen nepit a vyhybat se alkoholu obecne, at nezblbnu jako on...

Naši se rozvedli když mi bylo deset let. Otec byl alkoholik a často mámu bil. Když odešel, myslel jsem, že to bude lepší, ale nebylo. Matka začala nenávidět muže jako takové a já jsem jí připomínal i tátu, protože jsem mu byl hodně podobný. Trpěla neurotickými stavy, schizofrenií a hysterií. Býval jsemčasto bit jen proto, že neměla dobrou náladu, za nic. Přinesl jsem ze školy jedničky, byl jsem bit. Když plakala, to bylo také často, pohladil jsem jí,
byl jsem bit. Uklidil jsem, byl jsem byt. Nic jí nebylo dobé. Nejhůře reagovala na mé mužství. Kdykoli jsem měl erekci, byl jsem bit. Trpěla bludem, že jí chci znásilnit. Nesměl jsem se k ní přiblížit, ale stále mne nutila onanovat a při tom mne sledovala. Když se jí zdálo, že semene je málo, musel jsem to opakovat. Pak jsem byl bit. Hned jak mi bylo osmnáct let jsem od ní utekl a co nejdříve se oženil. Mám spořádanou rodinu. Manželku ani děti nebiji a přesto jsou dobře vychované a máme se rádi. Udělal jsem pravý opak toho co jsem prožil a vyplatilo se to.

Taky jsem z rozvedené rodiny a trpím tím doteď..nejde ale jen o rozvod ale i to chování..agrese a tak dále..to člověku ublíží ještě víc..Pokud navíc dojde k rozvodu do 7 věku dítěte má to dost negativní následky..

Taky jsem z rozvedené rodiny a trpím tím doteď..nejde ale jen o rozvod ale i to chování..agrese a tak dále..to člověku ublíží ještě víc..Pokud navíc dojde k rozvodu do 7 věku dítěte má to dost negativní následky..

Ano, samozřejmě, že se to podepíše, dříve, nebo později, záleží ale, jak se rodiče k sobě chovali. Naši se nerozvedli, ale nežijí spolu dlouhá léta, protože otec byl od začátku alkoholik, chorobný žárlivec a psychopat, který mámu psychicky týral, pamatuji si, to mi bylo asi 5, jak jí jednou chtěl shodit z balkonu a já byla u toho, pak mi bylo asi 12 let, když jí chytil pod krkem a škrtil a dodnes mu nemůžu odpustit, ani zapomenout. Před asi 8 roky mi dal nejkrásnější dárek, konečně od nás odešel navždy a utla jsem s ním jakýkoli kontakt, nepíšu mu ani k narozeninám, žádným svátkům, prostě nic, jako by nebyl. Sama mám psychické potíže, od dospívání mě přitahovali jen starší muži, bohužel i ženatí, ve kterých jsem hledala hodného otce, oporu, mužský element, který jsem v životě postrádala. Samozřejmě z toho bylo jen zlomené srdce a teď čerstvě se mi rozpadl ve 34 letech vztah po skoro 7 letech, takže další rána a nemám chuť už vstát, ani jít dál. Často brečím, protože celá rodina je úplně rozvrácená, nemám žádnou oporu, za svého otce se musím jen stydět a hlavně trpím tím, když vidím pohledy lidí, kteří ho znali, jak se nám do očí potají vysmívají a pohrdají námi, jako bychom byly stejné, jako byl on. Nebýt mojí mamky, která se o mě postarala a vychovala mě řádně do života, bych ani neměla kde bydlet, co jíst atd. protože ten hajzl by všechny peníze jen propil a projebal na krávoviny. Nechci s ním mít nic společného. Takže jjá trpím hodně, když se mi zdá sen o mámě a fotrovi, vždy v něm mámu napadá, nikdy to není nic hezkého. Já tím budu trpět celý život, některé věci se nedají vytěsnit z paměti nikdy. Taková je moje zkušenost.

Jsem z rozvedené rodiny a všechny mé vztahy byly hluboké a citově založené, vždy to zlomilo srdce.
te´d mám sám rodinu ale momentálně se chce žena rozvést a já ne, je to noční můra, kterou nemám rád, ale nedá se nic dělat. Nejhorší na tom spíše je že jsem pomáhal ženě v podnikání a díky tomu nemám žádnou práci, teď ji sháním. Bohužel pro mne je to jako potvora nemám rád tolik lidi a nebo nové lidi či hromadu lidí. Bohužel ale taková práce je vždy nové lidi. Myslím že to je moje trauma z rozvodu dětství a i že si nevěřím a to te´d když jsem se staral o děti a ještě ji pomáhal v podnikání to vlezlo na nulovou úroveň.
Na druhou stranu tuto úroveň vyrovnává to že žena neodmítá střídavou péči - je jasné že mě stále potřebuje aby mohla podnikat a já hlídat děti. Proto na druhou stranu mě tohle drží nad vodou. Mít děti aspoň ve střídavé péči po týdnu. další výhoda pro děti je že budu bydlet cca 300 metrů od toho kde bydlíme teď. takže nepřijdou o kamarády ani o školu. Já jsem v dětství takové štěstí neměl, ale oproti bratrovi jsem vyrůstal i s prarodiči, kteří se o mne starali.
Ano rozvod většinou zanechá následky ať si je člověk uvědomuje a nebo ne. Důležité ale je že vy tohle co v sobě nosíte vnímáte a můžete s tím pracovat z vlastní zkušenosti s dětmi.
Myslím si že ať je rozvod jakkoliv těžký, je důležité se z toho poučit a když to nedopadne ve vašem životě příznivě a máte děti. Tak máte jistotu že máte z čeho čerpat - vlastní zkušenosti a brát sílu být lepším rodičem jak pro ně tak i pro sebe. I když je to unavující a vyčerpávající.
Každému zbývá X let než děti budou dospělé a těch X let věnujete pro děti a zbytek je pak na vás, už nemusíte mít práci, tak aby jste museli být včas doma, dělat dětem večeři a další věci. Život se pak zlepší a je jedno jestli zůstanete sami nebo z jiným partnerem. Důležité je se věnovat dětem aby následky byly co nejvíce minimální a tím pomůžete nejen sobě ale i dětem.
Myslím že každý si něco z rozvodu odnese, dospělí děti, příbuzní atd.
Já sám jsem z rozvodu v šoku a jsem hrozně vyčerpaný, ale systém bez hádek, bez toho aby jste pomlouvali druhého rodiče a vyčítali věci které jsou emocionální, jsme jasně zvrhli oba dva se jako rodiče před dětmi podporujeme a vysvětlujeme proč to tak je. I s tím že maminka chce abych odešel. Ale plánujem jak vybavíme byt co tam bude, jak tam a kdy budou chodit i tak když radši budou chtít být u mne neb u mámy, jak budou chtít. Prostě se snažíme mezi sebou zachovat kamarádství a jako rodiče se podporovat aby děti věděli že to není kvůli nim že je máme rádi oba a oba jsme kdykoliv k dispozici. A i vědí že já na tom finančně nebudu tak hezký jako předtím, ale že budeme spolu dělat věci které s maminkou dělat nemohou a obráceně.
Toť asi vše z pohledu dítěte po rozvodu a rodiče v rozvodu.

Dobrý den..
Jsem také z rozvedené rodiny už od doby co mi byly cca 3roky(nyní mi je 13)
Asi si říkáte, že jsem stále dítě.. Ano to jsem
Ale řekla bych že tyhle všechny věci chápu
Žiju s otcem z čehož nejsem vůbec ráda chtěla bych být u mamky kde mám i sourozence jenže vše je moc komplikované.. :(
Každou noc brecim ze nejsem šťastná a nemůžu si za tyhle situace ani pořádně užívat dětství jelikož doma nejsem šťastná..
Tuhle situaci nezvládám :(

Ahoj,
ja jsem naopak z...Michale, na prekazky jsou naopak zvykle ty z rozvedenych rodin. Mas to trochu popletene.

Zřejmě jsi se pro žádnou nestal tím pravým, no.

Michale, "děkujeme", jak jsi nám to (dívkám a ženám z rovedených rodin) nandal. To jsme přesně potřebovaly slyšet, my totiž můžeme za to jaké máme rodiče a že se rozvedli. Jsem šťastná za svého nepovrchního partnera, který si mě vzal i přes tento handicap (ačkoli je sám z bezvadně fungující rodiny) a za těch 8 let kdy jsme spolu a skvělě nám to funguje. Tebe s tvým černobílým viděním světa bych nechtěla. Představ si, že když se dívka z rozvedené rodiny zamiluje do toho pravého, tak spousta věcí začne fungovat automaticky a nemusí to rozebírat a řešit. To jsou věci, viď?

Ahoj,
ja jsem naopak z uplne rodiny, kde vsechno klapalo. Rodice maji skvely vztah. Za cely zivot jsem zazil jenom jednu jejich hadku.

Ted je mi 27, a teprve se ucim hadat se s lidmi a vynutit si svou (verte mi, ze byt svine,kdyz je to potreba jednoduche. Naopak byt svine a nemit to pod kontrolou je spis ukol pro psyhiatra :)). V podstate nasi nikdy nemeli jediny spor, takze se mnohdy, az prilis podrizuju holkam kolem sebe :)
Holky z rozvedenych rodin jsou presny opak - klasika jak z ucebnice Freuda.Holka, ve 25~28 let, kazdy tyden v baru. Rozvod rodicu pred pubertou, holka vyrustala u matky - vysledek: naprosta neochota se prizpusobit. Nedodrzovat pravidla, mezi muzem a zenou. Pri sebemensi komplikaci uprk. Musim priznat ze vsechny ty holky z rozvedenych rodin, co jsem mel moznost poznat prokazatelne nic nedokazali ani neumi, protoze pro to, aby jste neco dokazali, musite prekrocit prekazky, ale pokud jste zvykli vypenit a utyct, pak niceho nedosahnete.

A jeste jedna vec, urcite je lepsi kdyz dite vyrusta s obema rodici, nemusi byt nutne oba biologicti. Mam totiz pocit ze pokud devce pred pubertou vyrusta bez otce, pak se nemuze naucit, jak resit zivotni situace (ztrata zamestnani partnera, vyber dovolene, hadka se sousedy, nakup auta...).

Nekterym je jasne, ze tyto situace nastavaji pravidelne a resi je pomocnou rukou a bezkonfliktne. Pro jine je partner/ka ktery zrovna ztratil praci nejvetsi looser, a proto situaci resi duvernou debatou s Nikol od vedle a vyhruzkami partnerovi o rozvodu.

Asi vam tady tu sebelitostnou debatu trochu rozbiju, ale ja vidim svou budoucnost s devcetem z uplne rodiny, chci totiz prozit zivot bez zbytecnych hadek a soustredit sebe i rodinu na veci, ktere nas skutecne naplnuji. Obavam se totiz, ze holka z rozvedene rodiny nevi, jak resit urcite situace, a nevim, jestli je takova holka schopna brat ohled na druheho stejne, jako na sebe.

Michal

souhlasim s tebou, u nas to bylo podobne, rodice se porad jen hadali, ale nikdy se nerozvedli. Podle me bylo mnohem horsi zit v neustalem napeti co zase bude a na ci stranu se postavit. Kdyz se lidi rozvadeji, muzou okolo toho byt tahanice, postvavani deti proti druhemu partnerovi a podobne - ale trva to snad jen urcity cas. Kdyz se nerozvedou a ziji dal spolu ve vecnych hadkach, tak je to kazdodenni stres a pro deti snas jeste horsi.
Me oba rodice taky milovali, nikdy mi neublizovali a ja paradoxne mela radsi tatu, i kdyz on se nekdy choval k mame pekne hnusne - to ze mi zalezelo na obou vsechno delalo jeste horsi.
"Boje" meli mezi sebou, ale nechapali, jak tim ublizuji detem.
Moje maminka se nikdy rozvest nechtela - byla by to pro ni hrozna ostuda a nechtela rozbijet rodinu detem, ale nakonec by to asi pro vsechny bylo lepsi.
Jak rodice starli situace se trochu vylepsovala, ale tata uz ted nezije.

Souhlasím s Andrejem, úplně mi mluví z duše.

Dobrý den, já jsem už od svého dětství vyrůstala v rodině, kde se mi rodiče hádali, když jsem trošičku vyrostla, tak jsem pokaždé, když jsem z ložnice zaslechla křik vyběhla z postele a začala bránit maminku, protože jí táta ubližoval. Někdy jí i hodně moc ublížil jindy se jen hádali. Můj bráška se s tátou pral kvůli mámě. Ale tátu jsem měla vždycky ráda, protože ať se dělo co se dělo, tak jsem věděla, že když se naši hádají, tak ho to bolí také, neměl dělat co dělal, ale viděla jsem tu bolest v jeho tváři a každou noc jsem měla noční můry z toho, na jakou stranu se mám postavit, několik let to tak bylo. Asi jsem neměla hezké dětství, i když já bych řekla možná ano, protože jsou na tom lidé hůř a já jsem měla to štěstí, že mě máma i táta miovali a stále milují. Není nic hezkého, když vám váš otec bije mámu a pak ji ráno vidět, když se třeba zvedne ze židle, že ji bolí tělo. Říkala jsem jí tisíckrát, ať se rozvede, ale ona se bála. Nechtěla jsem být z rozvedené rodiny, ale taky bychom si všichni měli uvědomit, že ti lidé, kteří se najdou, a kteří si myslí, že spolu budou šťastně až do smrti a budou mít rodinu a kupu dětí, tak jim to také nemusí vyjít. A podle mého názoru je lepší, když se lidé rozvedou, než když žijí pospolu v neustálých hádkách a děti to všechno prožívají s nimi...Naši se rozvedli, když mi bylo asi 15 let, vím co to je bydlet 14 dní u mámi a pak u táti, neustále vidět, jak jsou rodiče nešťastní, když odjíždim, když můj táta neměl sroro kde bydlet a nakonec jsem žila jen u maminky. Teď s odstupem času musim říci, že i když to všechno bolelo, tak jsem ráda,že se rozvedli. Nepatří k sobě a je to tak lepší. Zkuste se podívat své mámě nebo tátovi do očí a jen si řekněte, kdy měli šťasntnější pohled?Když byli spolu v hádkách nebo teď sami?U nás je to půl na půl, táta má neustálé deprese a maminku vidím se konečně usmívat. A věřím, že i táta se jednou srovná, doufám v to. Já chci jen říci, je to v nás, je to v tom, jak jsme silní a jak se s věcmi dokážeme vyrovnat. Jsou mnohem horší věci než rozvod našich rodičů, i když to není nic hezkého, ale ze všeho bychom si měli vzít ponaučení a bojovat proti tomu, abychom svým dětem neudělali to samé, i když se to bohužel může stát, protože i když známe člověka deset let, tak se může změnit on nebo mi a může to být špatné. Hlavní je podle mého názoru zkusit najít tu naší půlku, být tolerantní a snažit se o hezký vztah a když přijdou problémy, které jsou všude, tak je zkusit vší silou překonat. Věřím, že je plno lidí, kteří se mnou nebudou souhlasit, ale je to čistě jen můj názor a také respektuji názory ostatních.

To Regina: Nic mi do Tvého neštěstí není, prosím, neřiď se jen tím, co Ti já poradím, ale já radím nevracet se. Ono utíkat je vždycky těžší než zůstat stát a občas to i bolí, ale takový už je život. Vím, že Tě manžel zatím zmlátil jednou, ale to byla právě ta podstatná chvíle... Manželé jsou spolu kvůli tomu, aby se navzájem milovali, ochraňovali a podporovali. V momentě, kdy se jeden z nich dopustí na druhém psychického nebo fyzického násilí, jejich svazek ztrácí smysl... V momentě, když muž udeří ženu, už to není její muž, ale nepřítel...
Může toho později litovat, volat a prosit, ale taky už to může kdykoli udělat znovu, protože tu zábranu už prolomil...
Vím, že je pro Tebe těžké opustit všechno, co jste budovali, ale i to k životu patří. "Když chceš bezva žít, musíš umět ztrácet..." Především se musíš naučit ztrácet. Uvědom si, co všechno tím ztratí manžel... Zůstane mu jen dům a zahrada a rodiče a montáže. Tobě bude platit jen alimenty...
Když to jen trochu půjde, nech kluky ve střídavé péči, protože tátu v tomhle věku opravdu potřebují.

Doufám, že jsem Ti nezamotal hlavu ještě víc, ale takhle to já cítím...

Mě se rodiče rozvedli, když mi bylo asi tak osm let a myslím si, že mě to poznamenalo....mám teď skoro 20...a v období mezi 8-13 rokem jsem hodně trpěla. Otec si našel jinou ženu, jinak bylo manželství v pořádku. Dodnes mu to vyčítám a nikdy se mnou o tom nemluvil proč to udělal. Je teď z něho uplně jiný člověk a tátu vlastně neznám. Vídávám ho tak jednou za měsíc.

je uz 33, takze zadny dite rekli bychom.rodice se zacli hadat a hazet na sebe spinu kdyz mi bylo 18. To uz je taky dost, ale ja nemela jeste vlastni bydleni, takze dalsich par let jsem byla uprostred toho vseho, stejne jako bratr , ktery byl asi ale vic splachovaci nez ja. Nakonec jsem to resila bydlenim s kluky, s kterymi jsem zrovna chodila, a zvykla si na svobodu a nezavislost tolik, ze uz bych s rodici nebyla pod jednou strechou ani ted...K rozvodu se dokopali az po x letech po nechutnych hadkach o tom, "co kdo koupil" a co kdo platil , nejake rozdeleni majetku vypadalo dlouho jako neprekonatelna prekazka...tezko rict, jestli bych kdysi zacla brat drogy, kdyby byl doma klid ? mozna ano, mozna ne.nechci zas hazet vinu ta, kde, mozna neni.na zaver musim rict, ze i v tech 18ti me jejich hadky, vzajemne obvinovani a hazeni spiny dost bolelo a nikomu to nepreju.Coz je v dnesni dobe, kdy se rozvadi kazde druhe manzelstvi asi nemozne. Ted jsem s partnerem uz paty rok, cekame dite a doufam ze spolu budeme porad..a radsi jsme se ani nevzali (abychom se pak nerozvadeli :))

Moje rodiče se rozvedli když mi byli 3 roky, žiju jen s mamkou a otce jsem videla dřív jednou za 14 dní tedka to je jednou do měsíce, moc mi jako tata nic neříká, vlastně ho neznám, nedokážu mu říct tolik věcí jako mamce, navíc on si našel přítelkyni (důvod rozvodu), která má své 2 děti. Oni vždycky dostavali víc, všechno nové, za to ja když jsem si řekla co bych chtěla, dostala jsem to po nich, jsem vlastně tak ošizená, psychicky se na mě podepsalo to, že jsem nesebevědomá, nespolečenská, uzavřená, přecitlivělá, nepřipravená do života a mám plno strachu z budoucnosti. Nedostalo se mi lasky z obouch rodičů, neslyšela jsem nikdy od taty :,,Ty jsi moje holčička, mam tě rad." Takové věci jsou dost důležité. Kvůli tomu mám i problém najít si nějakyho přítele, protože se mu nedokažu otevřít, a když ho najdu jsem s ním nesvá a každým rozchodem trpím, že vlastně někoho mít, nema cenu.