dívčí modré trenýrky - komentáře

Pro Honzu, jestli máš ty trenýrky po své matce, tak by jsme měli zájem. V jaké jsou velikosti a v odstínech modré? Máš tam krom tmavších i světlejší modrou? Napoš případně i cenu za kus a kdyby šlo i foto jejich poslat, tak ti dáme s partnerkou adresu a v mailu na ukázku poslat. Díky

Modré trenýrky jsou hrůza! Když jsem viděl za velmi horkého dne moji spolužačku (18 let), jak pobíhala po zahradě v modrých trenclích, její bílé nožky, přešla mě chuť na sex.

Modré trenýrky jsou pro mne symbolem doby, kdy se mi na základní škole začala líbit děvčata. Odhalené nohy, u některých až skoro ke kyčlím. Tehdy jsem nevnímal, co je to socialismus, vnímal jsem ta děvčata. Nebylo to jako dnes, kdy je všude kolem plno opálené dokonalé polonahoty. Odhalenou kůži jsme chodili pozorovat na koupaliště. Jinak holky byly ve škole i mimo oblečeny většinou celkem cudně. Dodnes si pamatuji tu fascinaci, když si vzala jedna spolužačka v sedmé třídě základky na školní procházku šaty na ramínka a já šel za ní a fascinovaně hleděl na ty nahé paže, ramena a krásně se rýsující kulaté jizvy po očkování.

      Moje matka byla učitelka v 60 létech, trénovala děvčata na spartakiádu a pomáhala vybavit děcka cvičebním úborem. Asi měla dostatek úborů, nebo nedostatek cvičenek, prostě ji zůstaly především modré trenýrky a nějaká trička. Po její smrti jsem v její pozůstalosti našel krabici s modrými trenýrkami, bylo jich přesně 15 ks. Dvoje trenýrky měly povolenou, nebo asi prasklou gumu. Trenýrky mám uložené ve skříňi na půdě a jsou poměrně zachovalé. 

Můžeš se té známé zeptat na to zakázkové krejčovství i na fotografii těch trenýrek, zda může poslat na ukázku? Zajímá nás to docela a zvažujeme jejich ušití. Díky moc

Ta švadlena co nám šila ty trenýrky již podle jejich slov žádné zakázky již nepřijímá a to na cokoliv. Jednoduše si zade ve svém okolí nebo kdekoliv do vyhledávače, že hledáš švadlenu. Nebo na fleru. Pokud by jsi potřeboval pomoci, tak se ozvi a rádi pomůžeme s tím. Máme v tom už praxi

Marku, mohl bys mi dát kontakt na švadlenu, která ti ušila MT? Napiš, prosím na e -mail [email protected]

Asi jsem žil v nějakém jiném Československu než Jarda...

Odesáku- proč plácáš něco o komunistech, byla to doba velmi jiná než dnes, ve škole jsme se něco naučili, než dnešní mládež se jen učí proti komunismu ještě v několika státech, ani v tom tělocviku se dnes nikdo pořádně nenaučí ani základní prvky - chtěl bych tebe vidět jestli umíš třeba kotoul. Za komunismu musel učitel těláku nejen naučit základní pohybové prvky, ale též připravit své žáky každých 5 let na spartakiádní vystoupení. V dnešní době do tělocviku přijdou žáci v tom co běžně nosí, neumí pak nic, nejen základní povely, neznají co to je cvičení na nářadích- kůň, koza, švédská bedna, žíněnka, bradla, šplh na laně a tyčí, cvičení na kruzích apod. jak to bylo za našich mladých let, cvičili jsme v jednotných modrých dívčích trenýrkách, tričku a v jarmilkách na nohou. Dnes ve školách nejen že to nářadí není k dispozici, ale nejsou erudování učitelé pro sport, takto dnes upadá fyzická zdatnost naší mládeže, hlavně že upevňujeme kapitalismus- dnešní školství upadá takto do záhuby i v ostatních předmětech, učitelé jen stále požaduji větší platy o proti jiným skupinám společnosti, ale jejich výsledky práce s dětmi rapidně klesají. Takže Jardo anonyme nepiš nesmysly kterým vůbec nerozumíš- já jsem ve školství pracoval 30 let a jsem rád že už mám důchod, nyní už bych v tomto bordelu působit nechtěl.

Mohl by mi někdo poradit, kde se dají sehnat, příp. nechat ušít tyto dámské modré trenýrky?

Každý z nás těch starších je pamětníkem a byl uživatelem těchto trenýrek. Byly universální a nikdo v té době neřešil že jsou dívčí, dámské a kdesi cosi. To samé ty krepsilonky a vroubkované punčochy. Spolu s trenýrkama byly každodenní součástí dne jako spodní prádlo a venkovní nošení. Nosili se i přes punčochy natažené a pohodlně se do nich vešla i plínka kdo ji potřeboval nosit ještě. Lepší výrobek nebyl, není a nebude. Trenýrky byly jedinečné, originální a kdo je má dodnes, tak jen dobře

Tak na tom všem výše psané jest hodně pravdy. Taky si je dobře pamatuji a mé tři starší sestry mě jimi zásobovali. Nosil jsem je po nich a krom těch bavlněných byl typ i s přísadou uměliny jako je elastan ap. Byly dle výrobce odlišné střihem i tvarem kapsičky a bílého klínku. Vyšší pas, ale i ty vykrojenější v odstínu tmavě modré po světlejší modrou ap. Ale i v červené, zelené a oranžové barvě jsem nosil, no a v té době ty vroubkované punčochy, krepsilonky, štrample atd. to byla s modrýma trenýrkama klasika a stejně jako v létě od rána do večera venku v nich. Dokonce si vzpomínám i na jejich verzi nošenou v padesátých letech. Lišili se jen tím, že neměli kapsičku a v pase byl asi tříbarevný jako by pásek. Pamětník si je jistě pamatující vybaví. Početná generace kluků na těch modráskách pro holky v té době na nich odrostla. Dnes už je po všem veta a jen kdo co náhodně vlastní z té doby a nebo si nechá dle originálu zhotovit, tak má. Jinak je to už beznadějné a běžně nesehnatelné. Škoda

Jako pamětník se pokusím vysvětlit, proč se podle mého mínění dnes používá „modré dívčí trenýrky,“ jindy též „modré dívčí trenýrky s kapsičkou a gumičkou v nohavičkách,“ anebo „modré dívčí/dámské spartakiádní trenýrky.“ Nejsem odborníkem na dané téma a zdůrazňuji, že píši jen jako pamětník.
Myslím si, že prvopočátky toho názvosloví jsou již v první celostátní spartakiádě v roce 1955, kde dorostenky cvičily v modrých trenýrkách a bílém tričku. Přípravy na tuto spartakiádu začaly již v roce 1953 a těch trenýrek se tenkrát ušilo strašně moc. Pro cvičence bylo tenkrát vyrobeno 900 000 tenisek, 600 000 tílek, stejný počet trenýrek a kalhot a 70 000 sukének. Pro celostátní spartakiádu v roce 1960 jich muselo být vyrobeno ještě víc.
Později byly ty modré trenýrky pro děvčata (pro chlapce plátěné červené) + bílá trička povinné při školním tělocviku, jako znázornění trikolóry. Ty modré trenýrky tím asi vešly do podvědomí několika generací jako dívčí. Pánské a chlapecké plátěné trenýrky existovaly též, ale hlavně na sportovní činnosti.
Ty první modré dívčí trenýrky byly vyrobené z bavlny, měly též kapsičku vzadu, měly šev vpředu i vzadu a neměly vystýlku. Až později se začaly vyrábět z pružnějšího materiálu bez těch švů, s příměsí umělého vlákna, trochu víc vykrojené a s bílou vystýlkou.
Jinak s tebou naprosto souhlasím ohledně toho zbytečného rozdělování na dívčí/dámské a chlapecké/pánské trenýrky. V těch modrých trenýrkách jsem, stejně jako mnoho jiných kluků, běhal venku, jezdil na kole a chodil v nich plavat. Nikdo se tenkrát nezabýval tím, jestli jsou dívčí nebo ne. Totéž platilo i pro punčocháče – to bylo standartní oblečení jak pro děvčata, tak pro chlapce, doma i venku. Pamatuji se, že na letní tábory jsme dostávali seznam povinného oblečení a vždy tam stálo: „dvoje punčocháče.“ Prakticky všichni tenkrát nosili ty klasické vroubkované béžové punčocháče z příze, které pořád slézaly dolů. Ty modré trenýrky s gumičkou v nohavičkách právě tomu slézání bránily. Později se začaly vyrábět takzvané krepsilonky, které držely lépe. Někteří kluci používali na běžné nošení venku červené plátěné trenýrky (později s bílými pruhy na bocích), jiní zase ty modré „dívčí“ a nikdo se nad tím nepozastavoval. A když jsme se svlékali ve škole na tělocvik, když bylo chladno, skoro všichni kluci měli pod kalhotami punčocháče, které také nikdo nerozlišoval na chlapecké a dívčí. A to i na gymnáziu.
Já jsem si na punčocháče zvykl natolik, že je nosím dodnes. Doma mám na sobě většinou jen punčocháče (když je tepleji tak tenké silonky) a tričko, protože mi to připadá nejpohodlnější a praktické. Jedny modré trenýrky ještě stále vlastním a občas je používám jako plavky.
Proč se těm modrým trenýrkám dnes říká „modré dívčí trenýrky“ je podle mě to, že to tak asi zůstalo v podvědomí lidí ze školního tělocviku. Když tedy někdo řekne „modré dívčí trenýrky,“ tak se asi každému vybaví o, co jde. A to i bez ohledu na to, že se tyto trenýrky vyráběly i v jiných barvách, i když v mnohem menším množství.

Potřeboval bych vysvětlit proč se dnes říká - "modré dívčí trenýrky" - jsem ročník 1947 a tyto trenky jsme nosili již od předškolních let jak holky tak i chlapci a vůbec si nepamatuji, že by se nosilo jiné spodní prádlo, teprve v 6 třídě rok 1958 jsem poprvé měl červené trenýrky, a to výhradně jen do tělocviku až do 9 třídy, které jsme museli šetřit, to popisuji v jiných komentářích. Nikdo z pamětníku mi doposud neodpověděl, z jakého důvodu se tyto červené trenky nemohly používat i mimo - na běžné nošení, stále jsme chodili buď nazí venku, nebo v hnědých punčocháčích a v těch modrých trenýrkách s gumičkou na nohavičkách jak dívky, tak i chlapci - dnes UNI, již si nepamatuji jestli měly kapsičku jak někteří popisují, myslím si že v rozkroku nebyla žádná výstelka. Také by mě zajímalo od kterého roku se začaly šít klasické panské-chlapecké trenýrky, za mého mládí ve 40letech neměl ani otec trenky. Takže modré trenýrky nebyly jen pro dívky a ženy, já jsem je nosil ještě i na střední škole do tělocviku- byli jsme ve třídě jen 2 chlapci a také jsme cvičili i ve stejném trikotu jako děvčata na spartakiádních vystoupeních, tyto trenky a trikot jsem vynosil ještě do 25 - 30 let, byly téměř nezničitelné, proto prosím o vyjádření proč se jim v dnešní době říká modré dívčí trenýrky, když jsme je jako chlapci nosili tak dlouho a byly to vlastně zároveň i plavky, já jsem je jako plavky nepoužíval, koupání bylo lepší v nahotě